Mamba černá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMamba černá
alternativní popis obrázku chybí
Mamba černá v obranném postoji
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
ŘíšeŽivočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
ŘádŠupinatí (Squamata)
PodřádHadi (Serpentes)
ČeleďKorálovcovití (Elapidae)
RodMamba (Dendroaspis)
Binomické jméno
Dendroaspis polylepis
Albert Günther; 1864
Rozšíření mamby černé (černě značená oblast znamená patrně menší, nicméně potvrzený výskyt)
Rozšíření mamby černé (černě značená oblast znamená patrně menší, nicméně potvrzený výskyt)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mamba černá (Dendroaspis polylepis) je nejdelším jedovatým hadem na území Afriky, a po kobře královské druhým nejdelším jedovatým hadem na světě. Obvykle dorůstá délky kolem 2,5 metru, může však dosáhnout i délky 4,5 metru. Pro člověka je její jed smrtelný už při nízké dávce 10–15 mg, údajně stačí pouhé dvě kapky jedu, avšak jediným kousnutím vpraví jedu mnohonásobně více. Životu nebezpeční jsou i mladí jedinci, kteří mají k dispozici jen 1–2 ml jedu. Mamba černá je, v rozporu s historkami nahánějícími hrůzu a pověstmi o útočnosti a zákeřnosti, relativně plachý had, který se při setkání s člověkem snaží ukrýt.

Je to také jeden z nejrychlejších hadů na světě. Na krátkou vzdálenost je schopen vyvinout rychlost až 16 km/h. Je to denní živočich. Většinu času tráví na zemi, ale dokáže též obratně lézt po stromech. Stejně jako jiné druhy hadů se mamba černá ráda vyhřívá na slunci, teplo povzbuzuje její metabolismus. Živí se obvykle drobnými savci, plazy a ptáky, ale dokáže se zmocnit i větších živočichů, jako je třeba daman skalní. Výjimkou není ani kanibalismus.

Mamba černá je vejcorodý had. Rozmnožuje se každý rok, od počátku jara až do konce léta. Nevytváří dlouhodobá partnerství, samce se samicí lze spatřit pouze jednou ročně v období páření. Po dvouměsíční „březosti“ samice klade 6–25 kožovitých vajec. Za 2–3 měsíce se vylíhnou mláďata, která mají 40–60 cm. Poměrně rychle rostou, po prvním roce dosahují délky zhruba dvou metrů. Dospělosti se dožije ale jen hrstka z nich, první dny až týdny jsou velmi zranitelná a často skončí jako potrava pro dravce. Šťastlivci se mohou dožít stáří 10 a více let.

Mamba černá žije na rozsáhlém území subsaharské Afriky. Nejsou známy žádné hrozby ani úbytek populace a tak ji Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí jako málo dotčený taxon.

Taxonomie a nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Druh roku 1864 popsal německo-britský zoolog Albert Günther.[2] Jediný exemplář byl jedním z mnoha druhů hadů shromážděných skotským přírodovědcem Johnem Kirkem, který doprovázel Davida Livingstona na druhé průzkumné výpravě do jihovýchodní Afriky po řece Zambezi v letech 1858–1864.[3] Tento holotyp je umístěn v Přírodovědném muzeu v Londýně.[4]

Dříve byla mamba černá dělena do dvou poddruhů (Dendroaspis polylepis polylepis a Dendroaspis polylepis antinori)[5], ale dnes je tento had považován za monotypický druh, blízce příbuzný ostatním mambám.[6][7] Genetická analýza z roku 2016 ukázala, že nejbližším žijícím příbuzným mamby černé je mamba zelená a jejich společným vzdálenějším bratrancem je mamba Jamesonova.[8]

Starořecké rodové jméno „Dendroaspis“ lze doslovně přeložit jako „stromový had“, neboť umí po stromech velmi obratně šplhat. Druhové jméno „polylepis“ pochází rovněž ze starořečtiny a znamená „mnohošupinatý“. Termín „mamba“ pochází z nigerokonžského jazykazuluštiny a je odvozen od slova „imamba“.[9] Navzdory svému šedavému zbarvení těla, které navíc mívá různé další odstíny, nese v mnoha jazycích (včetně češtiny) označení „černá“ (např. angl. black mamba, něm. schwarze mamba), a sice podle tmavě zbarvené sliznice uvnitř tlamy.

Názvy lidové, místní[editovat | editovat zdroj]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Dendraspis polylepis (Günther, 1864)[11]
  • Dendroaspis polylepis polylepis (Günther, 1864)[11]
  • Dendraspis aninorii (Peters, 1873)[11]
  • Dendroaspis polylepis antinorii (Peters, 1873)[11]
  • Dendraspis angusticeps (Boulenger, 1896)[11]

Rozšíření, biotop a stav ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Typický biotop mamby černé (savana na jihovýchodě Afriky)

Žije jižně od Sahary, k vidění je téměř po celé jižní a střední Africe, kromě pralesních oblastí střední Afriky. Oblast výskytu zahrnuje území Mali, Burkiny Faso, Kamerunu, Čadu, Středoafrické republiky, Demokratické republiky Kongo, Jižního Súdánu, Etiopie, Eritreje, Somálska, Keni, Ugandy, Tanzanie, Burundi, Rwandy, Mosambiku, Svazijska, Malawi, Zambie, Zimbabwe, Bostwany, Namibie, Angoly a Jihoafrické republiky. Na těchto místech obývá otevřené lokality – savany, polopouště, řídké lesy a křoviny – v nadmořské výšce 0–1800 metrů (nad 1000 metrů nicméně vzácně). V západní Africe je výskyt těchto hadů podstatně menší a donedávna byl považován za nejistý.[12][5] Výzkum publikovaný v roce 2005 jejich přítomnost nicméně potvrdil (Senegal, Guinea, Guinea-Bissau, případně Pobřeží slonoviny).[10][13][14]

Mamba černá je na základě jejího obrovského geografického rozsahu v subsaharské Africe a bez zdokumentovaného poklesu stavů Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocena jako málo dotčená.[13]

Fyzické vlastnosti, vzhled[editovat | editovat zdroj]

Mamba černá je dlouhý a štíhlý had. Tvar hlavy, respektive její rozevřená „temně černá“ čelist může připomínat rakev[15][16][17][18][19][20], ale ve skutečnosti se tvarem hlavy od ostatních hadů prakticky neliší, tudíž k podobnému přirovnání může dojít u jakéhokoli jiného druhu.[21] Přední část tlamy má opatřenou jedovými zuby, jedná se tedy o takzvaný proteroglyfní druh. Silně rýhované zuby jsou relativně krátké, obvykle 2–3 mm dlouhé (výjimečně až 7,9 mm[22], přičemž jiní jedovatí hadi, jako např. zmije gabunské, mají zuby dlouhé i 50 mm), jsou pevně spojené s čelistí a mají částečně otevřený kanálek. Výrazné je rovněž jeho obočí a taktéž poměrně velké šedě-černé oči. Dospělý had roste do průměrné délky 2,5–3 metry, ojediněle možná až 4,5 metru (rekordní jedinec nalezený v Zimbabwe dosáhl 4,4 metru[23]), ale za posledních několik desítek let byla největší přesně změřená mamba dlouhá maximálně 3,8 metru.[24][25][26] Po kobře královské (Ophiophagus hannah) je tak druhým nejdelším jedovatým hadem na světě.[27] Ocas je poměrně dlouhý a úzký, tvoří 17–25% celé délky těla. Dosahuje hmotnosti až 2,4 kg, průměrně však okolo 1–1,5 kg. Kupříkladu 1,41 metrů dlouhý exemplář měl hmotnost 0,65 kg.[28]

Zbarvení jednotlivých jedinců se liší – od žlutozelené přes olivově hnědou po bronzově šedou (nejčastěji šedou v různých odstínech) – přičemž svrchní část těla mají tmavší, spodní světlejší. Na stromech poskytuje dobrou kamufláž světlé břicho splynuvší s jasnou oblohou, na zemi zase tmavší vrchní část těla.[21] Mláďata jsou oproti dospělým světleji zbarvena po celém těle.

Kolem štíhlého a dlouhého těla má dospělý jedinec 23 až 25 řad temenních šupin (výjimečně též 21), 248 až 281 ventrálních (břišních) příčně uložených šupin[p. 1] a 109 až 132 subkaudálních šupin[p. 2].[11][29][30]

Srovnání s jinými druhy mamb
mamba černá
mamba černá
mamba Jamesonova (Dendroaspis jamesoni)
mamba Jamesonova (Dendroaspis jamesoni)
mamba zelená (Dendroaspis viridis)
mamba zelená (Dendroaspis viridis)
mamba úzkohlavá (Dendroaspis angusticeps)
mamba úzkohlavá (Dendroaspis angusticeps)

Jed[editovat | editovat zdroj]

Jed mamby černé je vysoce toxický a je velmi nebezpečný i člověku. Skládá se z více složek – převládají neurotoxiny, které působí na mozková a míšní centra nervového systému, dalšími složkami jsou kardiotoxiny, které napadají srdce, hemolyzíny, které rozkládají červené krvinky, antikoaguliny modifikující krevní srážlivost, nebo také proteiny snižující vnímání bolesti – v jedu bylo nalezeno analgetikum o síle morfia a při nástupu účinku jedu se tak mohou dostavit stavy euforie.[23][31][32][33] Poloviční smrtná nitrožilně aplikovaná dávka testovaná na laboratorních myších neboli LD50 jedu je asi 0,26 mg/kg (tj. známka velmi silného jedu), ale jiné zdroje uvádí 0,32–0,33 mg/kg nebo i 0,68 mg/kg, což představuje slabší jed, než jaký má evropská zmije obecná (cca 0,41 mg/kg).[22][34][35][36][37] Intraperitoneálně podaná dávka má u myší hodnotu LD50 0,26 mg/kg[22], 0,34 mg/kg[38] či 0,94 mg/kg[35]. Subkutánně aplikovaný jed, rovněž u myší, má hodnotu LD50 0,05 mg/kg (tj. extrémně silná toxicita)[22] či 0,32 mg/kg[35]. Mamba hlavně disponuje velkou zásobou jedu (280 nebo 400 mg; zmije obecná jen 18 mg).[22][26][39] Smrtelná dávka pro člověka je 10–15 mg, údajně stačí pouhé dvě kapky jedu, přičemž jedním kousnutím může vyloučit do těla 50–120 mg jedu a výjimečně i 400 mg, tedy kompletní zásobu (asi 12 až 20 kapek jedu).[23][35][40][41] Jedna mamba může mít tedy k dispozici tolik jedu, kterým by dokázala zabít 8 až 14 dospělých lidí (jediným uštknutím).[25] Proto je pro člověka kousnutí mambou prakticky vždy smrtelně nebezpečné (nedostane-li protijed). Ne náhodou si její uštknutí vysloužilo adekvaci „polibek smrti“.[25][42] Ne všechna kousnutí jsou však smrtelná. V závislosti na tom, kam had uštkne (nejcitelnější je trup nebo hlava – dobře prokrvená místa) a kolik jedu vstříkne, může člověk přežít dokonce i bez podání antiséra. Je však důležité, aby se pacient dostal co nejdříve do odborné péče lékařů, kvůli respirační podpoře a zachování životně důležitých funkcí. V případě, že se jed dostane přímo do krevního oběhu, je uštknutí extrémně nebezpečné až smrtelné. Čím dříve je člověk léčen, tím větší jsou jeho šance na přežití.[23][41] Protože jed působí velmi rychle, je nutné aplikovat specifické antisérum co nejdříve to bude možné, nejlépe okamžitě po uštknutí.

Jed mamby černé je smrtelně nebezpečný. Bez okamžitého podání antiséra člověk prakticky nemá šanci přežít

Výrazně pomůže i správně poskytnutá první pomoc. V roce 1998 přežila kousnutí mamby žena, přestože se k ní lékařská pomoc nedostala ve vhodný čas. Lékaři tvrdí, že ženě velmi pomohla okamžitá a správná fixace škrtidlem nad postiženým místem, ale také třeba to, že zůstala relativně v klidu (nestresovala se) a pomoc vyhledala v chůzi. V opačném případě, je-li člověk ve stresu nebo se snaží utíkat (v obou případech zvýšený tep), se jed v těle snáz rozproudí a rychleji účinkuje.[25][41][43]

Někdy had kousne pouze do oblečení nebo jiné části oděvu a vůbec se svými jedovými zuby nedotkne těla.[44] Stává se také, nicméně jen velmi vzácně, že mamba uštkne ale nevstříkne vůbec žádný jed (tzv. suché kousnutí).[25] Na druhou stranu dochází si i k situacím, kdy naopak „využije“ kompletní množství jedu (tzv. těžké kousnutí).[25] K úmrtí může dojít i v případě, když člověka uštkne třeba jen do prstu.[45][46][47] V některých případech nepomůže ani včas podaný protijed, který samotný může způsobit nežádoucí účinky.[45]

Samotné uštknutí je často relativně bezbolestné.[25] Postižené místo neoteče, nebo jen velmi nepatrně.[25] První příznaky se mohou dostavit již po 10–15 minutách, ale pokud se stane obětí malé dítě tak i mnohem dříve.[25][48] Mezi typické neurologické symptomy patří kovová pachuť v ústech, mióza (zúžení zorniček), rozmazané vidění, parestezie (mravenčení – brnění, pálení), dysartrie (porucha řeči), dysfagie (potíže při polykání), dyspnoe (dušnost), sucho v ústech, dávivý reflex, fascikulace (svalové záškuby), ataxie (závrať), ospalost, ztráta vědomí a respirační paralýza. Obecnějšími příznaky jsou nevolnost, zvracení, bolesti břicha, průjem, pocení, slinění, husí kůže a červenání oči.[25][48][49][50] Zkolabovat může člověk do půl hodiny (též se uvádí do 45 minut) a smrt může nastat údajně již do dvou hodin (možná i dříve)[26][40][41][51][52], obvykle však během 7–15 (či v rozmezí 3–16[26]) hodin po uštknutí.[24][39] Jistě záleží též na zdravotním stavu nebo ročníku postiženého (tedy na fyzické zdatnosti, velikosti těla apod.).[24] Antisérum je vzácné, nákladné a celkem složitě skladné (v důsledku nevhodného skladování dokonce nemusí být účinné), a obvykle ho mají při sobě pouze lidé, kteří předpokládají možnost setkat se s mambou.[53] K neutralizaci jedu je zapotřebí minimálně 8 injekčních lahviček, ale nezřídka se spotřebuje mnohem více[25]; uvádí se též 10–15 a v jednom případě bylo na záchranu lidského života potřeba až 40 dávek protijedu[26], přičemž jedna lahvička vyjde na přibližně 100 dolarů.[25] V roce 2009 kompletní léčba každého jednoho pacienta stála 1000 dolarů, což bylo na zdejší poměry mnoho peněz.[25]

Mladé mamby jsou jedovaté od narození a mohou se již pár minut po vylíhnutí aktivně bránit. Mají plně vyvinuté jedové žlázy, jež obsahují 1–2 ml jedu, což je množství, které stačí k usmrcení dospělého člověka.[24][54]

Jedový aparát[editovat | editovat zdroj]

Jedové ústrojí hada tvoří jedová žláza (původem žláza slinná) a jedové zuby (resp. zuby s jedovými váčky), které jsou umístěny v horní čelisti. Jedový aparát je součástí trávicího systému. Jed se do jedových zubů dostane díky kanálkům, které spojují zuby s jedovou žlázou, a je vytlačován pomocí svalů.[55][56][57][58]

Jedová žláza[editovat | editovat zdroj]

Jedová žláza se nachází na každé straně za okem a je obalena ve vazivové tkáni. V každé jedové žláze se vytvoří poměrně skrovná dávka jedu (jedovaté tekutiny), ale už pouhé dvě kapky jedu dokážou zabít většího savce, jakož i člověka. Pokud had delší dobu neuštkne, nevyužitý jed se mu hromadí až jím doslova překypuje. V takovém případě, když kousne, může být jed mnohem účinnější. Pokud je tomu naopak, může být slabší, avšak náhradní jed se vytvoří velmi rychle.[40][55][56]

Jedové zuby[editovat | editovat zdroj]

Mamba černá má tzv. proteroglyfní typy zubů – nepříliš velké (obvykle 2–3 mm, výjimečně až 7,9 mm) jedové zuby uložené vpředu (před maxilárními zuby), které jsou opatřené postranní hlubokou rýhou, někdy uzavřenou v kanálek. Tyto zuby nejsou pohyblivé (sklopné) a pokud se tedy had zahryzne, dojde zpravidla vždy k intoxikaci. Ke stisknutí váčků dojde i při mírném skousnutí. Navíc charakteristické pro tyto druhy hadů je, že při zakousnutí opětovně stlačí své čelisti a vstříknou tak jed v několika dávkách. Proto je jejich uštknutí potenciálně velmi nebezpečné až smrtelné.[22][55][56][57][58]

Četnost útoků[editovat | editovat zdroj]

V Africe, v rámci celého kontinentu, je ročně zaznamenáno až tisíce hadích uštknutí, ale jak se zdá, mamba černá se v pomyslném žebříčku aktérů nachází až na samotném chvostu a navzdory své pověsti (coby zákeřný a agresivní had) zaútočí na člověka jen zřídka; případy zaznamenané v Jihoafrické republice z let 1957 až 1979 dokazují, že z celkových 2553 hadích útoků spadá na mambu černou pouze 75 uštknutí – 63 postižených bylo otráveno (měli typické příznaky) a 21 z nich útoky nepřežilo.[59] V konkrétní lokalitě, například ve Svazijsku, je ze všech hlášených případů mamba černá zodpovědná pouze za asi 10 % incidentů, zatímco kobra mosambická (Naja mossambica) má zde na svědomí až 80 % útoků.[25] Obzvláště nebezpečná je ovšem v období rozmnožování, které probíhá během září až února. Častými oběťmi jsou převážně hadí nadšenci, kteří se s tímto druhem účelně střetávají.[24][48][60]

Posmrtné uštknutí[editovat | editovat zdroj]

Hadi, stejně jako řada jiných plazů a obojživelníků, jsou známí tím, že si po smrti zachovávají určité reflexy. U jedovatých hadů je uštknutí jedním z hlavních reflexů, který se aktivuje v mozku i několik hodin poté, co zvíře uhyne. To znamená, že manipulace s tak extrémně jedovatým hadem, jako je mamba černá, je pro člověka velmi nebezpečná i v případě, že je had mrtvý.[61][62]

Biologie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Mamba černá umí obratně lézt po stromech. Světlé břicho splývá s jasnou oblohou a poskytuje tak dobrou kamufláž

Mamba černá je velmi mrštný a rychlý plaz. K bleskovému pohybu vpřed si pomáhá i šupinami, které plní funkci jakýchsi malých „háčků“, díky nimž se na povrchu snadněji odrazí.[11] Je to jeden z nejrychlejších hadů na světě, údajně se může plazit rychlost blížíce se hranici 20 km/h (na krátkou vzdálenost).[63][64] Odbornice na hady Thea L. Koenová uvádí 15–18 km/h.[25] Většina údajů je však zřejmě nadsazených, s větší pravděpodobností nedosáhne rychlosti vyšší než 16 km/h.[65] Snad ještě schopněji dokáže prchat pouze chřestýš rohatý, který údajně zvládne vyvinout rychlost až 29 km/h.[66][67]

Většinu času tráví na zemi a ačkoli je velmi obratným lezcem, na stromech se objevuje jen příležitostně (chce-li se třeba nakrmit vylíhlými mláďaty v ptačím hnízdě). Dokáže přelézt z jedné větve na druhou i když jsou vzdálené téměř metr od sebe.[21] Když se plazí, zejména neznámým terénem, zvedá přední část těla, aby se rozhlédla. Mamba černá je denní živočich a jako jiné druhy hadů se ráda vyhřívá na slunci, v Jižní Africe pak nejčastěji v 7–10 hodin ráno a v 14–16 hodin odpoledne (setrvávat může i na větvích).[15][30] Její tělo funguje jako solární panel. Vyhříváním na slunci dobíjí energii a sbírá nové síly, teplo povzbuzuje její metabolismus. Skrytě odpočívat ji pak můžeme vidět v dutinách stromů, ve skalních štěrbinách nebo v opuštěných termitištích.

Rozevřená inkoustově černá čelist

Mamba černá je teritoriální had, který ale běžně před nebezpečím ustupuje.[21][30][p. 3] Když se však cítí ohrožena, může zaútočit, zvláště tehdy, když se hrozba nachází mezi mambou a jejím doupětem, nebo je zahnána do kouta. V ohrožení zastrašuje, vztyčí přední polovinu těla téměř do výše jednoho metru, zaoblí záda, což jí pomáhá udržovat rovnováhu, roztáhne žebra na krku a široce rozevře tlamu (snaží se protivníka zastrašit svou inkoustově černou čelistí), přičemž syčí a pohybuje hlavou ze strany na stranu, podobně jako to dělají kobry z rodu Naja. Jakýkoliv pohyb protivníka hada ještě více vydráždí a pokud nebezpečí nepomine, prudce a rychle zaútočí (z této pozice dokáže zasáhnout člověka do hrudi i do obličeje).[20]

Přesvědčení, že mamba černá cíleně útočí na lidi, je nedorozumění, protože mamba obvykle využije své rychlosti k tomu, aby unikla do bezpečí.[68] Člověk totiž představuje největší nebezpečí, nikoli kořist.[69] Mamba se obvykle snaží kontaktu s lidmi vyhnout a neklidná je už v případě, přiblíží-li se člověk na méně než 40 metrů.[30][70] Náladu hada lze rozpoznat i podle tvaru jazyka, který neustále vyplazuje a vnímá jím okolí. Pokud jsou obě rozeklané části semknuté (jazyk ve tvaru kapky), cítí se had uvolněně. Pokud jsou široce roztažené, je ostražitý, může se cítit ohrožený a chovat se agresivně.[20][63]

Potrava, způsob lovu, trávení[editovat | editovat zdroj]

Mamba černá neustále vyplazuje svůj černý jazyk, kterým vnímá své bezprostřední okolí. Její dlouhé a štíhlé tělo dokonale splývá s větvovím

Její hlavní potravou jsou obratlovci (drobní savci, plazi a ptáci), převážně jejich mláďata. Běžně se vyskytuje poblíž lidských příbytků, kde loví hlodavce živící se odpadky, čímž je užitečná.[71] Obecně upřednostňuje teplokrevní živočichy, ale ulovit může i zástupce svého druhu. V Transvaalské republice na jihovýchodě Afriky se její jídelníček skládal z převážně malých hlodavců a nedospělých savců, jejichž hmotnost odpovídala 1,9–7,8 % tělesné hmotnosti hada.[72] Jindy se však odváží na větší kořist, jakou je třeba daman skalní (Procavia capensis). Jako i jiní hadi má totiž pružnou čelist, díky které může pozřít živočicha až čtyřikrát většího, než je její hlava.[15][20][63][73]

Je to aktivní lovec, který mnohem raději kořist vyhledává a stopuje, nežli na ni číhá. Svou oběť vypátrá čichem. Nenápadným kmitáním jazyka ochutnává vzduch a sbírá pachové částice. Pokaždé když jazyk zatáhne zpátky do tlamy, strčí jeho rozeklanou část do dvou otvorů v horním patře. Tyto otvory vedou do dutiny vystlané velmi citlivými chemoreceptory – do tzv. Jacobsonova orgánu, který vysílá signály do jejího mozku. Detekují se zde všechny pachy a chemické podněty, které ji upozorňují na nebezpečí, nebo tak dokonale lokalizuje kořist. Dále využije své velké oči a vynikající zrak.[20][63][73]

Promyka červená je přirozeným predátorem mamby černé, vykazuje se částečnou imunitou vůči jejímu jedu

Loví-li malá zvířata, postačí jediné uštknutí, po kterém se mamba stáhne a vyčkává, než začne působit neurotoxický jed. Ten způsobí absolutní ochromení oběti. Jestliže je obětí pták, mamba se nestahuje, ale zůstává do něho zakousnuta. Znemožňuje mu tak, aby odletěl a uhynul na místě, kde by jej nenašla. Pokud se brání před nebezpečím, uštkne soupeře opakovaně.[63]

Při polykání velké kořisti posouvá v tlamě na stranu průdušnici, aby mohla dýchat (jako šnorchl, takže dýchá externě). Trubice se navíc tlakem kořisti smršťuje, díky čemuž se jí potrava nedostane do dýchacího traktu. Usmrcenou a jedem částečně rozloženou kořist postupně celou pohltí a stráví ji zhruba za 8 až 10 hodin (v případě kořisti velké třetinu její hmotnosti), tedy poměrně brzy, díky své výkonné trávící soustavě.[63][74][75]

Predace[editovat | editovat zdroj]

Dospělé mamby černé mají jen velmi málo přirozených nepřátel. Jejich stavy reguluje převážně řada adaptovaných ofiofágních dravců. Mladé mamby jsou podstatně zranitelnější, na ně se zaměřuje více druhů predátorů.[63][76][77][78][79]

Typickými predátory jsou:

Plazi: krokodýl nilský (Crocodylus niloticus), mehelie kapská (Limaformosa capensis); mehelie je imunní vůči jedu mamby a stejně jako spoustu jiných hadů ji běžně loví. U krokodýlů byla po důkladné analýze nalezena v jejich žaludcích a jeden případ predace se podařil zachytit i na video (viz videozáznam).

Ptáci: zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri), kalous africký (Asio capensis), sup kapucín (Necrosyrtes monachus), orlík tmavoprsý (Circaetus pectoralis), orlík hnědý (Circaetus cinereus); hady, včetně mamb, loví všichni orlíci, přičemž výrazný podíl jídelníčku tvoří hadi u těchto dvou druhů.

Orlík tmavoprsý se živí převážně hady, včetně mamb černých

Savci: medojed kapský (Mellivora capensis), promyka červená (Galerella sanguinea), mangusta liščí (Cynictis penicillata); největším nepřítelem mamb mezi savci jsou drobné šelmy z čeledi promykovití, které vykazují částečnou imunitu vůči jejich jedu.

Podle ADW je ještě mohou ulovit africké druhy varanů, šakalové (šakal čabrakový či šakal pruhovaný) nebo lišky (např. liška chama, liška písečná, případně liška pouštní).[63]

Rozmnožování, dožití[editovat | editovat zdroj]

Tito hadi jsou vejcorodí (oviparní). Rozmnožují se každý rok, od počátku jara až do konce léta (mezi zářím a únorem), příhodně v období, kdy poklesne povrchová teplota. Mamby černé jsou ve výběru svých partnerů velice náročné. Nevytváří dlouhodobá partnerství, samce se samicí pospolu uvidíme pouze jednou ročně v období páření. Samci vyhledávají samice tak, že sledují jejich pachovou stopu. Poté samci mezi sebou bojují o přízeň partnerky a prosazují svou dominanci. Jedná se však spíše o rituální klání, v kterém se zpravidla ani neporaní. Pouze do sebe zaplétají těla a snaží se jeden druhého přitlačit k zemi. Někteří pozorovatelé se dříve chybně domnívali, že má toto chování co do činění s námluvami. Vítěz z onoho klání se následně páří se samicí. Klouže po jejím hřbetě a vyplazeným jazykem přejede téměř přes celé její tělo. Samice zvedne ocas a nehnutě vyčkává, čímž dává najevo, že je připravena.[17][20][32][48][63][64]

Za dva měsíce, do hnízda v podzemí nebo v dutině spadlého stromu, samice naklade v průběhu 24 hodin asi 6–17 vajec (uvádí se též 10–25[20][23]) oválného tvaru s měkkou kožovitou skořápkou (60–80 mm dlouhá a v průměru dosahují 30–36 mm), které předtím měla naskládané v řadě za sebou ve svém útlém těle. Každé z nich bylo široké jako její tělo a zabíralo drahocenný prostor mezi vnitřními orgány – při této asi dvouměsíční „březosti“, než vejce položí, samice bývá o poznání nervóznější. Ve vejcích se začnou vyvíjet embrya a budou tak nabírat na velikosti a váze. Ze skořápky embryo získává vápník, výživu pak ze žloutkového váčku. Začíná se rychlým tempem prodlužovat a čím dál více připomíná dlouhého a štíhlého hada. Mláďata se líhnou po 2–3 měsících, skořápku prorazí za pomoci vaječného zubu a jsou zcela soběstačná. Měří okolo 40–60 cm. Mají plně vyvinuté jedové žlázy a jsou tedy nebezpečná už pouhých několik minut poté, co spatří svět. Po vyklubání mláďata ještě zůstávají ve svých obalech, pohybují se uvnitř vajec a vstřebávají zbytky žloutku, který je bude vyživovat až do uloveni první kořisti. Poměrně rychle rostou, po prvním roce dosahují délky zhruba dvou metrů. Dospělosti se dožije ale jen hrstka z nich, první dny až týdny jsou velmi zranitelná a často skončí jako potrava pro dravce.[20][30][32][63][64][80]

Mamby černé se dožívají 10 a více let, nejdelší zaznamenaná životnost odchyceného hada činí 11 let, ale řada herpetologů nepochybuje o tom, že se může dožit 20 a více let.[20][29][32][63][64]

Svlek[editovat | editovat zdroj]

Svlek neboli ekdyze či ekdýze (též ekdyse či ecdysis) je proces, při kterém had svléká a nahrazuje starou opotřebenou kůži, která je mu již „malá“, neboť během života neustále roste. V mládí se had svléká častěji, v dospělosti už jen několikrát do roka. Celý průběh svlékání může trvat 7–14 dní. Zpočátku had začne ztrácet své jasné barvy a kůže i oči se během dvou dnů zakalí (had vypadá staře, matně či zaprášeně a vidí nyní velmi špatně), protože se pod svrchní vrstvičku vlévá podkožní voda. Další asi tři až pět dnů se bude stará kůže postupně odchlipovat. Když už bude kompletně uvolněna, začne se had otírat o tvrdé předměty, aby postupně oddělil starou kůži od nové, dokud se mu ji nepodaří celou svléct. Činí tak obvykle přes noc, neboť k tomu potřebuje ideálně dostatečnou vlhkost. Svlečka neboli exuvie je pak ve výsledku obrácena naruby. Během tohoto náročného procesu had neloví potravu, v klidu odpočívá v ústraní a je-li vyrušen, může být agresivnější.[81][82][83]

Chov v zajetí[editovat | editovat zdroj]

Mamba černá chovaná v zajetí (zoo St. Louis)

V chovech v Česku[editovat | editovat zdroj]

Mambu černou lze nalézt v těchto institucích (aktuálně k roku 2021):

Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • Ve dvoudílném filmu Kill Bill má hlavní postava Nevěsty Beatrix Kiddo (Uma Thurman) kódové jméno Černá Mamba. Další postava ve filmu – Bud (Michael Madsen) – umírá po uštknutí mambou černou, kterou na něj nastražila Elle Driver (Daryl Hannah). Ta umírajícímu Budovi předčítá souhrn účinků jedu mamby černé podobný informacím uvedeným výše.
  • Vzhled bot Air Jordan XIX je inspirován právě mambou černou.
  • Černá mamba je jméno jednoho mecha (typu robota) ve hře Heavy Gear.
  • Basketbalista týmu Los Angeles Lakers Kobe Bryant si sám dal přezdívku černá mamba (Black Mamba).
  • Mamba černá je název písně od rockové kapely The Academy Is....
  • Mamba černá je název převráceného vláčku ve Fantasialandu v Německu.
  • Mamba černá je také protagonistou v díle Johna Godeyho, které se jmenuje Had.
  • Mamba černá hraje důležitou úlohu ve filmu Mamba (1988).[87]
  • Black Mamba je název nové černé sjezdovky (se sklonem až 63 %) na Kitzsteinhornu.
  • Black Mamba je značka výkonného střeliva italského výrobce Fiocchi.[88]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ventrální šupiny se nacházejí na břišní straně těla od krku k análnímu otvoru (začínají první řadou dorzálních šupin a anální šupina se již nepočítá)
  2. Subkaudální šupiny se nacházejí na spodní straně ocasu. První subkaudální šupina se nachází hned za kloakou a poslední na špičce ocasu. Subkaudální šupiny mohou být jednoduché nebo párové. Pokud jsou párové, počítá se jenom jedna řada.
  3. Mamba černá není teritoriální v tom smyslu, že by urputně hájila nějaký svůj domovský okrsek, ale tím způsobem, že bývá rezidentní, tedy věrná určité lokalitě, pokud ji poskytuje dostatek potravy, úkrytů apod.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-08]
  2. ITIS Standard Report Page: Dendroaspis polylepis. www.itis.gov [online]. [cit. 2021-06-09]. Dostupné online. 
  3. Proceedings of the Zoological Society of London. London: Academic Press 874 s. Dostupné online. 
  4. Dendroaspis polylepis. The Reptile Database [online]. [cit. 2021-06-09]. Dostupné online. 
  5. a b profil taxonu mamba černá. www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2019-08-08]. Dostupné online. 
  6. ITIS Standard Report Page: Dendroaspis polylepis. www.itis.gov [online]. [cit. 2019-08-08]. Dostupné online. 
  7. LAILVAUX, Simon P.; BELL, Charles D.; GRISMER, L. Lee. A Species-Level Phylogeny of Extant Snakes with Description of a New Colubrid Subfamily and Genus. PLOS ONE. 2016-07-09, roč. 11, čís. 9, s. e0161070. Dostupné online [cit. 2019-08-08]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0161070. PMID 27603205. (anglicky) 
  8. FIGUEROA, Alex; MCKELVY, Alexander D.; GRISMER, L. Lee. A Species-Level Phylogeny of Extant Snakes with Description of a New Colubrid Subfamily and Genus. PLOS ONE. 2016-07-09, roč. 11, čís. 9, s. e0161070. Dostupné online [cit. 2021-06-09]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0161070. PMID 27603205. (anglicky) 
  9. MAMBA | Definition of MAMBA by Oxford Dictionary on Lexico.com also meaning of MAMBA. Lexico Dictionaries | English [online]. [cit. 2021-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e Dendroaspis polylepis. www.toxinology.com (web.archive.org) [online]. WCH Clinical Toxinology Resources, 2017-09-16 [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  11. a b c d e f g SLAWSON, Larry. The Black Mamba: An Analysis. [s.l.]: Larry Slawson, 22. 11. 2019. 22 s. (anglicky) 
  12. HÅKANSSON, Thomas; MADSEN, Thomas. On the Distribution of the Black Mamba (Dendroaspis polylepis) in West Africa. Journal of Herpetology. 1983, roč. 17, čís. 2, s. 186–189. Dostupné online [cit. 2019-08-08]. ISSN 0022-1511. DOI:10.2307/1563464. 
  13. a b SPAWLS, S. Dendroaspis polylepis. IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2010 [cit. 2019-08-08]. Dostupné online. 
  14. Dendroaspis polylepis. The Reptile Database [online]. [cit. 2019-08-08]. Dostupné online. 
  15. a b c DONATI, Gianluca. Safari Avventura [online]. 2019-06-13 [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. A Study of Snake Bites Admitted to a Hospital in Rhodesia Archivováno 1. 7. 2020 na Wayback Machine, Black Mamba, str. 139 (...coffin-shaped head,...)
  17. a b SZALAY, Jessie. Black Mamba Facts. livescience.com [online]. Live Science, 2014-12-23 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Black Mamba | Reptiles and Snakes | Africa. www.krugerpark.co.za [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
  19. Který had je nejjedovatější? Představujeme nejkvalitnější výběr nejvíc smrtících jedů!. Zoom magazin [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (česky) 
  20. a b c d e f g h i DLAMINI, Simphiwe. BLACK MAMBA [online]. The South African National Biodiversity Institute (SANBI), 2020 [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. a b c d EVANS, Nick. Understanding Snake. Kapitola BLACK MAMBA, s. 20–22. KZN Amphibian & Reptile Conservation [online]. [cit. 2021-07-13]. S. 20–22. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b c d e f LD50 and venom yields | snakedatabase.org. snakedatabase.org [online]. [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b c d e Kruger Park Times - Myths, facts and more about the Black Mamba.... www.krugerpark.co.za [online]. [cit. 2021-06-09]. Dostupné online. 
  24. a b c d e ZÁVADA, J.; VALENTA, J.; KOPECKÝ, O., a kol. Black mamba dendroaspis polylepis bite: a case report. Prague Medical Report. 2011, roč. 112, čís. 4, s. 298–304. PMID: 22142525. Dostupné online [cit. 2021-06-26]. ISSN 1214-6994. PMID 22142525. 
  25. a b c d e f g h i j k l m n o Black Mamba ~ Snake Handler Thea Litschka-Koen Answers Your Questions | Nature | PBS. Nature [online]. 2009-11-06 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. a b c d e MARAIS, Johan. True facts about the Black Mamba [online]. African Snakebite Institute, 2018-12-10 [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Mattison, Chris (1987). Snakes of the World. Facts on File, Inc. str. 84, 120. ISBN 978-0-8160-1082-0.
  28. FELDMAN, Anat; MEIRI, Shai. Length–mass allometry in snakes. Biological Journal of the Linnean Society. 2013-01-01, roč. 108, čís. 1, s. 161–172. Dostupné online [cit. 2021-06-25]. ISSN 0024-4066. DOI:10.1111/j.1095-8312.2012.02001.x. 
  29. a b ALEXANDER, Graham; MARAIS, Johan. A Guide to the Reptiles of Southern Africa. Jižní Afrika: Penguin Random House South Africa, 2007. 729 s. ISBN 978-1-4317-0225-1. (anglicky) 
  30. a b c d e MARAIS, Johan. A complete guide to the snakes of southern Africa. 2nd ed. vyd. Cape Town: Struik, 2004. 311 pages s. Dostupné online. ISBN 1-86872-932-X, ISBN 978-1-86872-932-6. OCLC 55743880 S. 95–97. 
  31. GALLAGHER, James. Black mamba venom is 'better painkiller' than morphine. BBC News. 2012-10-03. Dostupné online [cit. 2021-06-08]. (anglicky) 
  32. a b c d Black Mamba | National Geographic. Animals [online]. 2010-09-10 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  33. DIOCHOT, Sylvie; BARON, Anne; SALINAS, Miguel. Black mamba venom peptides target acid-sensing ion channels to abolish pain. Nature. 2012-10, roč. 490, čís. 7421, s. 552–555. Dostupné online [cit. 2021-06-25]. ISSN 1476-4687. DOI:10.1038/nature11494. (anglicky) 
  34. LAUSTSEN, Andreas H.; LOMONTE, Bruno; LOHSE, Brian. Unveiling the nature of black mamba (Dendroaspis polylepis) venom through venomics and antivenom immunoprofiling: Identification of key toxin targets for antivenom development. Journal of Proteomics. 2015-04, roč. 119, s. 126–142. Dostupné online [cit. 2019-12-22]. DOI:10.1016/j.jprot.2015.02.002. (anglicky) 
  35. a b c d THOMAS, Séan; GRIESSEL, Eugene. LD50 for various snakes. www.seanthomas.net [online]. 2012-02-01 [cit. 2021-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  36. HARRISON, Robert A.; OLUOCH, George O.; AINSWORTH, Stuart. Preclinical antivenom-efficacy testing reveals potentially disturbing deficiencies of snakebite treatment capability in East Africa. PLoS Neglected Tropical Diseases. 2017-10-18, roč. 11, čís. 10. PMID: 29045429 PMCID: PMC5646754. Dostupné online [cit. 2021-07-13]. ISSN 1935-2727. DOI:10.1371/journal.pntd.0005969. PMID 29045429. (anglicky) 
  37. AINSWORTH, Stuart; PETRAS, Daniel; ENGMARK, Mikael, a kol. The medical threat of mamba envenoming in sub-Saharan Africa revealed by genus-wide analysis of venom composition, toxicity and antivenomics profiling of available antivenoms. Journal of Proteomics. 2018-02-10, roč. 172, s. 173–189. Dostupné online [cit. 2021-07-13]. ISSN 1874-3919. DOI:10.1016/j.jprot.2017.08.016. (anglicky) 
  38. Francis Okumu Ochola, Mitchel Otieno Okumu, Joseph Kangangi Gikunju, James Mucunu Mbaria, Gerald Mwangi Muchemi, Joseph Gichuki Nderitu. Neutralization of the lethality of the venom of Dendroaspis polylepis (black mamba) in mice by two polyvalent antivenoms used in Kenyan hospitals: Results of a 2009–2011 study. Scientific African. 2019-09-01, roč. 5, s. e00118. Dostupné online [cit. 2021-07-04]. ISSN 2468-2276. DOI:10.1016/j.sciaf.2019.e00118. (anglicky) 
  39. a b BRANCH, Bill. Field Guide to the Snakes and Other Reptiles of Southern Africa. Austrálie: New Holland Publishers, 1988. 328 s. ISBN 978-1-85368-112-7. S. 95. (anglicky) 
  40. a b c KŮRKA; Antonín, PFLEGER; Václav. Mamba černá (Dendroaspis polylepis). 1984. Jedovatí živočichové. s. 118–120, 125–126. (česky)
  41. a b c d BLUMENTHAL, Ryan. Why knowing what black mamba venom does to the human body is crucial. The Conversation [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. HOWARD, Melanie A. Wild about snakes: Black Mambas. [s.l.]: Capstone 18 s. ISBN 978-1-4296-6012-9. S. 7. (anglicky) 
  43. Kruger Park Times - Surviving a Black Mamba bite - Online News Publication.... www.krugerpark.co.za [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  44. CADMAN, Mike. The bite of a black mamba [online]. Seolo Africa, 2019-06-01 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. a b BLUMENTHAL, Ryan; SCHOLTZ, Pieter Evelyn Pienaar; SHUTTLEWORTH, Jenna-lee. Black Mamba Death: Venom Versus Antivenom?. The American Journal of Forensic Medicine and Pathology. 2019-12, roč. 40, čís. 4, s. 356–360. Dostupné online [cit. 2021-06-19]. ISSN 0195-7910. DOI:10.1097/PAF.0000000000000496. (anglicky) 
  46. Student died after being bitten by snake. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  47. British wildlife student dies in front of girlfriend minutes after. www.standard.co.uk [online]. 2012-04-12 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. a b c d HODGSON, P. S.; DAVIDSON, T. M. Biology and treatment of the mamba snakebite. Wilderness & Environmental Medicine. 1996-05, roč. 7, čís. 2, s. 133–145. PMID: 11990107. Dostupné online [cit. 2021-06-09]. ISSN 1080-6032. DOI:10.1580/1080-6032(1996)007[0133:batotm2.3.co;2]. PMID 11990107. 
  49. LAUSTSEN H., Andreas; LOMONTE, Bruno; LOHSE, Brian, a kol. Unveiling the nature of black mamba (Dendroaspis polylepis) venom through venomics and antivenom immunoprofiling: Identification of key toxin targets for antivenom development. Journal of Proteomics. 2015-04-24, roč. 119, s. 126–142. Dostupné online [cit. 2021-06-09]. ISSN 1874-3919. DOI:10.1016/j.jprot.2015.02.002. (anglicky) 
  50. BLAYLOCK, R. S. M. The treatment of snakebite in Zimbabwe. Central African Journal of Medicine. 1982-10-01, čís. 10. Dostupné online [cit. 2021-06-19]. 
  51. Student died after being bitten by snake. www.telegraph.co.uk. 2011-12-13. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  52. VISSER, J.; CHAPMAN, D. S. Snakes and Snakebite: Venomous snakes and management of snake bite in Southern Africa. [s.l.]: Purnell, 1978. ISBN 978-0-86843-011-9. S. 52. (anglicky) 
  53. PATOČKA, Jiří. Mamba černá: složení jedu [online]. Toxicology – Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., 29. 3. 2007 v 18.42 [cit. 2016-01-19]. Dostupné online. 
  54. VALENTA, Jiri. Venomous Snakes: Envenoming, Therapy. [s.l.]: Nova Science Publishers, 2010. ISBN 978-1-60876-618-5. S. 108–111. (anglicky) 
  55. a b c KUMARI, Bibha. Poison apparatus and the biting mechanism of snakes. Paper : Vertebrate; Reptilia [online]. Department of Zoology, Magadh Mahila College, Patna University Patna [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. a b c LAL, Priyanka. Biting mechanism in Snakes. www.womenscollegesamastipur.org [online]. WCS - Department Zoology [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. a b JACOBSON, Elliott R. Infectious Diseases and Pathology of Reptiles: Color Atlas and Text. Florida: CRC Press, 2007. 732 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4200-0403-8. S. 50. (anglicky) 
  58. a b HÁJEK, Marcel, a kol. Chirurgie v extrémních podmínkách: Odborný přehled pro lékaře a zdravotníky na zahraničních praxích. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2015. 578 s. ISBN 978-80-247-4587-9. Kapitola Chirurgie v extrémních podmínkách: Tropické oblasti, s. 407–409. (česky) 
  59. Snakebite and the use of antivenom in southern Africa. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online
  60. RATCLIFFE, Rebecca. Mambas, medicine and one girl's race to survive Kenya's biting problem | Rebecca Ratcliffe. The Guardian. 2018-05-24. Dostupné online [cit. 2019-08-11]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  61. PALERMO, Elizabeth. Can a Severed Snake Head Still Kill? It's Possible. livescience.com [online]. 2014-08-30 [cit. 2021-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Snakebite envenoming: Pocket guide MSF OCG (2016)
  63. a b c d e f g h i j k SCHOTT, Randy; DEWEY, Tanya. Dendroaspis polylepis (Black Mamba). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. a b c d Mamba černá ( Dendroaspis polylepis (Günther, 1864)) | WildAfrica.cz - Encyklopedie zvířat. www.wildafrica.cz [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 
  65. Spawls, Stephen; Howell, Kim; Drewes, Robert; Ashe, James (2017). A Field Guide to the Reptiles of East Africa (2. vydání). Bloomsbury. str. 1201–1202. ISBN 978-1-4729-3561-8.
  66. Fastest Snakes In The World: Top 3 Ground & Strike Speed. safarisafricana.com [online]. 2020-05-19 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. HICKS, Alexandra. VIPERID SPOTLIGHT: ALL ABOUT SIDEWINDERS (CROTALUS CERASTES) [online]. Wild Snakes : Education and Discussion, 2020-11-09 [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. The new encyclopedia of Reptiles (Serpent). [s.l.]: Time Book Ltd, 2002. (anglicky) 
  69. National Geographic (Black Mamba, Dendroaspis polylepis) [online]. National Geographic Society [cit. 2013-07-05]. African myths exaggerate their capabilities to legendary proportions; Black mambas are shy and will almost always seek to escape when confronted.. Dostupné online. 
  70. O'SHEA, Mark. VENOMOUS SNAKES OF THE WORLD. multiple places: US and Canada: Princeton University Press; Europe: New Holland (UK) Ltd, 2005. ISBN 978-0-691-15023-9. S. 78-79. (anglicky) 
  71. Safari. Nejobávanější had Afriky, mamba černá, je novou chloubou ZOO Dvůr Králové [online]. Český rozhlas Hradec Králové, 19. 1. 2016 [cit. 2016-01-19]. Dostupné online. 
  72. Branch, W. R.; Haagner, G. V.; Shine, R. (1995). "Is there an ontogenetic shift in mamba diet? Taxonomic confusion and dietary records for black and green mambas (Dendroaspis: Elapidae)". Herpetol. Nat. Hist. 3: str. 171–178.
  73. a b KENKEL, Troy. Dendroaspis Polylepis, The Black Mamba: Adaptation. bioweb.uwlax.edu [online]. [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. 
  74. kiley. How a snake breathes while it eats – Dickinson County Conservation Board [online]. 2019 [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. MACDONALD, James. How Snakes Swallow. JSTOR Daily [online]. 2019-06-26 [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. VISSER, Sara N. de; FREYMANN, Bernd P.; OLFF, Han. The Serengeti food web: empirical quantification and analysis of topological changes under increasing human impact. Journal of Animal Ecology. 2011, roč. 80, čís. 2, s. 484–494. Dostupné online [cit. 2021-06-26]. ISSN 1365-2656. DOI:10.1111/j.1365-2656.2010.01787.x. (anglicky) 
  77. Kruger Park Birding - Eagles and Hawk - Eagles, Birding Raptor Guide. birding.krugerpark.co.za [online]. [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. 
  78. CHLOE, Cooper. Crocodile vs. Black Mamba – Kruger National Park [online]. Sun Safaris Travel Blog, 2013-05-06 [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. Mamba černá udolána promykou červenou (videozáznam), YouTube, max. kvalita obrazu 1080p (HD)
  80. FITZSIMONS, Vivian F. M. A field guide to the snakes of Southern Africa. London,: Collins 221 pages, 32 plates s. Dostupné online. ISBN 0-00-212146-8, ISBN 978-0-00-212146-0. OCLC 147837 S. 167–169. 
  81. Nature Curiosity: Why Do Snakes Shed Their Skin?. Forest Preserve District of Will County [online]. 2020-08-19 [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. POKORNÝ, Zbyněk. Svlékání kůže hadů | Terarijní | Články - ChovZvířat.cz. www.chovzvirat.cz [online]. 2011-01-31 [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. (česky) 
  83. VAICENBACHEROVÁ, Soňa. Co s nedosvlečeným hadem?. Hobby magazín speciál [online]. plzen.rozhlas.cz, 2016-04-29 [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. (česky) 
  84. Zoo Plzeň; mamba černá (Dendroaspis polylepis)
  85. Zoo Dvůr Králové; mamba černá (Dendroaspis polylepis)
  86. Zoo Dvorec; mamba černá (Dendroaspis polylepis)
  87. http://www.csfd.cz/film/132249-mamba/
  88. http://www.fiocchigfl.it

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Česky

  • KŮRKA, Antonín; PFLEGER, Václav. Jedovatí živočichové. Ilustrace Alena Čepická. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 168 s. ISBN 21-092-84. S. 118–120, 125–126. (česky) 
  • HÁJEK, Marcel, a kol. Chirurgie v extrémních podmínkách: Odborný přehled pro lékaře a zdravotníky na zahraničních praxích. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2015. 578 s. ISBN 978-80-247-4587-9. S. 407–409. (česky) 

Anglicky

  • FITZSIMONS, Vivian F. M. A Field Guide to the Snakes of Southern Africa. 2. vyd. Londýn: Collins, 1970. 221 s. ISBN 978-0-00-212146-0. S. 167–169. (anglicky) 
  • VISSER, J.; CHAPMAN, D. S. Snakes and Snakebite: Venomous snakes and management of snake bite in Southern Africa. [s.l.]: Purnell, 1978. ISBN 978-0-86843-011-9. S. 52. (anglicky) 
  • MATTISON, Chris. Snakes of the World. Facts on File. [s.l.]: [s.n.], 1987. ISBN 978-0-8160-1082-0. S. 84, 120. (anglicky) 
  • BRANCH, Bill. Field Guide to the Snakes and Other Reptiles of Southern Africa. Austrálie: New Holland Publishers, 1988. 328 s. ISBN 978-1-85368-112-7. S. 95. (anglicky) 
  • BRANCH, W. R., a kol. Is there an ontogenetic shift in mamba diet? Taxonomic confusion and dietary records for black and green mambas (Dendroaspis: Elapidae). 3. vyd. [s.l.]: Herpetol. Nat. Hist., 1995. S. 171–178. (anglicky) 
  • MARAIS, Johan. A complete guide to the snakes of southern Africa. 2. vyd. Cape Town: Struik, 2004. 311 s. ISBN 978-1-86872-932-6. S. 95–97. (anglicky) 
  • O'SHEA, Mark, a kol. VENOMOUS SNAKES OF THE WORLD: multiple places: US and Canada. 1. vyd. Europe: New Holland: Princeton University Press, 2005. ISBN 978-0-691-15023-9. S. 78–79. (anglicky) 
  • ALEXANDER, Graham; MARAIS, Johan. A Guide to the Reptiles of Southern Africa. Jižní Afrika: Penguin Random House South Africa, 2007. 729 s. ISBN 978-1-4317-0225-1. (anglicky) 
  • JACOBSON, Elliott R. Infectious Diseases and Pathology of Reptiles: Color Atlas and Text. Florida: CRC Press, 2007. 732 s. ISBN 978-1-4200-0403-8. S. 50. (anglicky) 
  • VALENTA, Jiri. Venomous Snakes: Envenoming, Therapy. [s.l.]: Nova Science Publishers, 2010. ISBN 978-1-60876-618-5. S. 108–111. (anglicky) 
  • SPAWLS, Stephen, a kol. A Field Guide to the Reptiles of East Africa. 2. vyd. Bloomsbury: [s.n.], 2017. ISBN 978-1-4729-3561-8. S. 1201–1202. (anglicky) 
  • CHIPPAUX, Jean-Philippe; JACKSON, Kate. Snakes of Central and Western Africa. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2019. 448 s. ISBN 978-1-4214-2719-5. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]