Latrodectus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLatrodectus
alternativní popis obrázku chybí
Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
PodřádAraneomorphae
Čeleďsnovačkovití (Theridiidae)
Rodsnovačka (Latrodectus)
Walckenaer, 1805
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
druhy
  • 34 druhů (2022)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Latrodectus (dříve, ve starší literatuře, též Lathrodectus[1]) je rod jedovatých pavouků, kteří jsou všeobecně známí jako černé vdovy, protože některé samice požírají své partnery, tudíž tzv. „ovdoví“. Tento rod představil a popsal francouzský vědec Charles Athanase Walckenaer v roce 1805. Patří do čeledi Theridiidae (snovačkovití) a k roku 2022 je uznáno celkem 34 taxonů. První byl popsán Latrodectus mactans v roce 1775 (největší a možná nejjedovatější druh původem ze Severní Ameriky), doposud poslední Latrodectus garbae a Latrodectus hurtadoi, oba z Kolumbie, v roce 2021.[2][3]

Kromě Severní Ameriky (původní domoviny) se tito pavouci rozšířili i do Jižní Ameriky (např. Latrodectus corallinus, Latrodectus curacaviensis), Evropy (např. Latrodectus tredecimguttatus), Asie, Afriky, Austrálie (např. Latrodectus hasseltii), nebo třeba Nového Zélandu (např. Latrodectus katipo). Zástupci se od sebe liší velikostí, zbarvením i jedovatostí. Větší pozornost je věnována hlavně samicím. Ve většině případů jsou tmavě zbarvené, ale některé mohou mít světlejší nebo dokonce načervenalé tělo. Mnohé z nich mají na vrchní straně zadečku červené, oranžové, hnědé nebo bílé fleky, tečky či pruhy. Avšak typickým znakem těchto snovaček jsou spojené načervenalé trojúhelníčky na spodní straně zadečku připomínající přesýpací hodiny (případně kalich).[4][5]

Tito i když malí pavouci mají neobyčejně silný jed obsahující neurotoxinlatrotoxin, a syndrom systematické intoxikace po kousnutí černou vdovou se nazývá latrodektismus (též latrodektizmus[6][7]). Nebezpečné jsou hlavně, oproti samcům mnohonásobně větší, samice, které mají neobvykle velké jedové žlázy. Jejich jed dokáže usmrtit i velké obratlovce, včetně člověka. Navzdory jejich pověsti a možné síle jedu dochází k smrtelným případům jen velmi vzácně (pavouk mj. kontroluje množství jedu, které je mnohdy nepatrné, a až v 15% případů nedochází k intoxikaci vůbec).[4][8][9]

Taxonomie (druhy)[editovat | editovat zdroj]

Pavouci tohoto rodu žijí na všech kontinentech kromě Antarktidy.[1] K roku 2022 World Spider Catalog (WSC) uznává celkem 34 druhů:[2][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KŮRKA, Antonín; PFLEGER, Václav. Jedovatí živočichové. 1. vyd. Praha: Academia (ČSAV), 1984. 168 s. S. 48–51. 
  2. a b Gen. Latrodectus (Walckenaer, 1805). wsc.nmbe.ch [online]. NMBE - World Spider Catalog, 2022-05-19 (last update) [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v ZICHA, Ondřej. rod snovačka Latrodectus (Walckenaer, 1805). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  4. a b BARTLETT, Troy; ELLIOTT, Lynette; BARNES, Jay, et al. Genus Latrodectus - Widow Spiders. bugguide.net [online]. Iowa State University (Department of Entomology) [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ANTUŠEK, Ivo. druh snovačka kalichová Latrodectus mactans (Fabricius, 1775). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2022-06-24]. Dostupné online. 
  6. VALENTA, Jiří. Intoxikace hadími a dalšími živočišnými jedy. S. 72. docplayer.cz [online]. Toxinologické centrum KARIM 1.LF UK a VFN Praha, 2015 [cit. 2022-07-04]. S. 72. Dostupné online. 
  7. Toxikologie [online]. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2017 [cit. 2022-07-04]. S. 96. Dostupné online. 
  8. PETERSON, Michael E.; MCNALLEY, Jude. Chapter 79 - Spider Envenomation: Black Widow. Příprava vydání Michael E. Peterson, Patricia A. Talcott. Saint Louis: W.B. Saunders, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-4557-0717-1. DOI 10.1016/B978-1-4557-0717-1.00079-X. S. 817–821. (anglicky) 
  9. GWALTNEY-BRANT, Sharon M.; DUNAYER, Eric; YOUSSEF, Hany. Chapter 58 - Terrestrial Zootoxins. Příprava vydání Ramesh C. Gupta. [s.l.]: Academic Press, 2018. Dostupné online. ISBN 978-0-12-811410-0. DOI 10.1016/B978-0-12-811410-0.00058-1. S. 781–801. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Latrodectus na Wikimedia Commons

Taxon Latrodectus ve Wikidruzích