Nikotin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikotin
Strukturní vzorec nikotinu
Strukturní vzorec nikotinu
Obecné
Systematický název 3-[(2S)-1-methylpyrrolidin-2-yl]pyridin
Triviální název Nikotin
Sumární vzorec C10H14N2
Vlastnosti
Molární hmotnost 162,26 g/mol
Teplota tání -79 °C
Teplota varu 247 °C
Hustota 1,01 g/cm³
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-věty H310 H301 H411
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R25 R27 R51/53
S-věty (S1/2) S36/37 S45 S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Nikotin je rostlinný pyridinový alkaloid obsažený v tabáku. Má stimulační a uvolňující účinky. Užívá se zpravidla formou kouření, žvýkání či šňupání tabáku, nověji je používán jako součást náplní elektronických cigaret. Jedná se o základní návykovou látku obsaženou v tabáku; váže se na tzv. nikotinové acetylcholinové receptory (nAChR) v nervové soustavě, vyvolává stav relaxace a stimuluje myšlení a pozornost. Ve stejnou chvíli však také nepřirozeně stimuluje srdeční činnost a především vyvolává extrémně silnou závislost (považuje se za jednu z nejnávykovějších látek vůbec).[1]

Název „nikotin“ byl odvozen z odborného názvu pro rostlinu tabák (Nicotiana tabacum).

Chemický popis[editovat | editovat zdroj]

Nikotin získal v surovém stavu v roce 1809 M. Vauquelin (Vauquelin M.: Ann. chim. 71, 139, 1809) a v čistém stavu v roce 1828 W. Posselt a L Reimann (Posselt W. a Reimann L.: Geigers Mag. Pharmac. 24, 138, 1828). Sumární vzorec byl zjištěn v roce 1847. První syntézu nikotinu popsal A. Picket a P. Crėpieux v Ber.28, 1828 (1885).

Jedná se o bezbarvou kapalinu.[1] Čerstvý je bez zápachu. V tabákových listech je vázán na kyselinu jablečnou a citrónovou.

Užívání[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku tabák.

Nikotin je jednou z nejrozšířenějších návykových látek; udává se, že v např. v 60. letech v USA užívala (ve formě cigaret) nikotin více než 50 % všech mužů. Žádná země, do níž se kouření tabáku jednou zavleklo, se této drogy dosud nezbavila. Jedna cigareta obsahuje asi 8–10 miligramů nikotinu, většina z tohoto množství se však do těla nedostane a shoří (do těla se tak dostane asi 1 mg nikotinu).[1] Jedna dávka šňupacího tabáku představuje asi 4,5–6,5 mg, většina z tohoto množství se při šňupání postupně vstřebá do těla. Další možností je kouření tabáku plněného do dýmek.[1] Stinnou stránkou užívání nikotinu prostřednictvím kouření je především skutečnost, že cigaretový kouř obsahuje – vyjma nikotinu – více než 4000 dalších chemických látek, z nichž je mnoho jedovatých či dokonce rakovinotvorných[1] (více v článku karcinogenní složky cigaretového kouře).

Účinky[editovat | editovat zdroj]

Při kouření se nikotin uvolňuje do kouře vstřebává se např. skrz sliznici v ústech, nose či skrz stěnu plicních sklípků.[1] V těle putuje krví a v mozku se váže na nikotinové acetylcholinové receptory a dráždí je.[1] Vyvolává stav relaxace a stimuluje myšlení a pozornost. Dále však svými efekty vyvolává extrémně silnou závislost (považuje se za jednu z nejnávykovějších látek vůbec).[1]

Váže se i na tyto receptory ve vegetativním nervovém systému, který řídí vnitřní orgány. Zde vyvolává zvýšenou aktivitu trávícího traktu: vzestup produkce slin a trávících šťáv a vzestup aktivity hladké svaloviny. V první fázi působí nikotin stimulačně a pak přechází do fáze mírného útlumu. Nikotin dále zvyšuje krevní tlak, zrychluje činnost srdce, stahuje cévy, zvyšuje obsah mastných kyselin v krvi, blokuje syntézu estrogenu, stoupá produkce potu a může dojít ke stažení zornic. Při dlouhodobějším užívání dochází k posílení syntézy endorfinů (nicméně za cenu vzniku závislosti).[zdroj?]

Závislost[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Nikotinismus.
Tabáková cigareta - typický zdroj nikotinu

Nikotin je vysoce návyková psychoaktivní látka (farmakologický a behaviorální proces determinující vznik závislosti je u tabáku podobný jako u heroinu a kokainu[zdroj?]). Závislost na nikotinu je stav, který nutí člověka kouřit i přes částečné znalosti zdravotních následků a úsilí přestat, nejde o nedostatek vůle nebo o poruchu osobnosti, ale o progresivní, chronické a recidivující onemocnění (diagnóza F 17). Při dlouhodobém užívání vzniká na nikotin i fyzická závislost.

Při odvykání od abúzu nikotinu trpí jedinec úzkostí, depresemi, nespavostí, podrážděním, zhoršenou soustředěností, pocením a bolestmi hlavy, třesem a dalšími příznaky.[1] Při odvykání kouření tabáku lze přechodně používat nikotin ve formě náplastí, inhalace či žvýkaček nebo také kouřením elektronických cigaret. Doporučuje se využít služeb odvykacích poraden.[1]

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Zdravotní rizika kouření tabáku.

Nejvážnější zdravotní rizika nejsou spojena s nikotinem, nýbrž s ostatními látkami, které tabák či cigaretový kouř obsahují. Z nejvážnějších jsou to recidivující záněty horních cest dýchacích a zhoubné nádory, především rakovina plic. Následky dlouhodobého užívání tabáku se projevují v podstatě v celém těle.

Předávkování nikotinem je nepravděpodobné. Smrtelná dávka čistého nikotinu je cca 500-1000mg. [2] Intoxikace nikotinem se projevuje křečemi, ochrnutím centrální nervové soustavy a bez léčení nastává smrt pro obrnu dýchacího centra a následného udušení.

Mohlo by se zdát, že nikotin je při kouření cigaret to nejškodlivější. To je ale omyl, protože nikotin pouze vyvolává závislost a příčinou úmrtí na kouření jsou především dehty.

Další využití[editovat | editovat zdroj]

Bylo provedeno několik studií, které zkoumaly vliv nikotinu na neurologické a nervosvalové projevy Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Majoritní význam však při léčbě těchto nemocí nenalezl. Nikotin je v medicíně používán především jako léčba pro závislé na nikotinu (podávání nikotinu formou náplastí, sprejů, žvýkaček a podobně). Doporučuje se však konzultovat užívání těchto typů odvykání s lékařem specialistou.[1]

V dřívější době se nikotin hojně používal jako insekticid na potírání např. mšic, třásníků a roztočů. I dnes je nikotin (přesněji nikotinsulfát) v některých zemích používán, ač už spíše v malém měřítku.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k BIGELOW, Barbara C.; EDGAR, Kathleen J.. The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances. [s.l.] : Thomson-Gale, 2006. ISBN 1-4144-0444-1.  
  2. Mayer B (October 2013).  "How much nicotine kills a human? Tracing back the generally accepted lethal dose to dubious self-experiments in the nineteenth century". Arch. Toxicol.. doi:10.1007/s00204-013-1127-0. PMID 24091634. 
  3. http://www.coopext.colostate.edu/4DMG/VegFruit/organic.htm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Niacin - vitamin B3 (PP), nikotinová kyselina + nikotinamid
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.