Nikotin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nikotin
Strukturní vzorec nikotinu

Strukturní vzorec nikotinu

Obecné
Systematický název 3-[(2S)-1-methylpyrrolidin-2-yl]pyridin
Triviální název Nikotin
Sumární vzorec C10H14N2
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 162,26 g/mol
Teplota tání -79 °C
Teplota varu 247 °C
Hustota 1,01 g/cm³
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-věty H310 H301 H411
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R25 R27 R51/53
S-věty (S1/2) S36/37 S45 S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikotin je rostlinný pyridinový alkaloid obsažený v tabáku. Má stimulační a uvolňující účinky. Užívá se zpravidla formou kouření, žvýkání či šňupání tabáku, nověji je používán jako součást náplní elektronických cigaret. Jedná se o základní návykovou látku obsaženou v tabáku; váže se na tzv. nikotinové acetylcholinové receptory (nAChR) v nervové soustavě, vyvolává stav relaxace a stimuluje myšlení a pozornost. Ve stejnou chvíli však také nepřirozeně stimuluje srdeční činnost a především vyvolává extrémně silnou závislost (považuje se za jednu z nejnávykovějších látek vůbec).[1]

Název „nikotin“ byl odvozen z odborného názvu pro rostlinu tabák (Nicotiana tabacum).

Chemický popis[editovat | editovat zdroj]

Nikotin získal v surovém stavu v roce 1809 M. Vauquelin[2] a v čistém stavu v roce 1828 W. Posselt a L Reimann.[3] Sumární vzorec byl zjištěn v roce 1847. První syntézu nikotinu popsal A. Picket a P. Crėpieux[4] v roce 1885.

Jedná se o bezbarvou kapalinu.[1] Čerstvý je bez zápachu. V tabákových listech je vázán na kyselinu jablečnou a citrónovou.

Užívání[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku tabák.

Nikotin je jednou z nejrozšířenějších návykových látek; udává se, že v např. v 60. letech v USA užívala (ve formě cigaret) nikotin více než 50 % všech mužů. Žádná země, do níž se kouření tabáku jednou zavleklo, se této drogy dosud nezbavila. Jedna cigareta obsahuje asi 8–10 miligramů nikotinu, většina z tohoto množství se však do těla nedostane a shoří (do těla se tak dostane asi 1 mg nikotinu).[1] Jedna dávka šňupacího tabáku představuje asi 4,5–6,5 mg, většina z tohoto množství se při šňupání postupně vstřebá do těla. Mezi další méně známé formy dostávání nikotinu do těla také žvýkací tabák tzv. snus. Další možností je kouření tabáku plněného do dýmek.[1] Stinnou stránkou užívání nikotinu prostřednictvím kouření je především skutečnost, že cigaretový kouř obsahuje – vyjma nikotinu – více než 4000 dalších chemických látek, z nichž je mnoho jedovatých či dokonce rakovinotvorných[1] (více v článku karcinogenní složky cigaretového kouře).

Účinky[editovat | editovat zdroj]

Při kouření se nikotin uvolňuje do kouře. Vstřebává se např. skrz sliznici v ústech, nose či skrz stěnu plicních sklípků.[1] V těle putuje krví a v mozku se váže na nikotinové acetylcholinové receptory a dráždí je.[1] Vyvolává stav relaxace a stimuluje myšlení a pozornost. Dále však svými efekty vyvolává extrémně silnou závislost (považuje se za jednu z nejnávykovějších látek vůbec).[1]

Váže se i na tyto receptory ve vegetativním nervovém systému, který řídí vnitřní orgány. Zde vyvolává zvýšenou aktivitu trávícího traktu: vzestup produkce slin a trávících šťáv a vzestup aktivity hladké svaloviny. V první fázi působí nikotin stimulačně a pak přechází do fáze mírného útlumu. Nikotin dále zvyšuje krevní tlak, zrychluje činnost srdce, stahuje cévy, zvyšuje obsah mastných kyselin v krvi, blokuje syntézu estrogenu, stoupá produkce potu a může dojít ke stažení zornic. Při dlouhodobějším užívání dochází k posílení syntézy endorfinů (nicméně za cenu vzniku závislosti).[zdroj?]

Závislost[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Nikotinismus.
Tabáková cigareta - typický zdroj nikotinu

Nikotin je vysoce návyková psychoaktivní látka (farmakologický a behaviorální proces determinující vznik závislosti je u tabáku podobný jako u heroinu a kokainu[zdroj?]). Závislost na nikotinu je stav, který nutí člověka kouřit i přes částečné znalosti zdravotních následků a úsilí přestat, nejde o nedostatek vůle nebo o poruchu osobnosti, ale o progresivní, chronické a recidivující onemocnění (diagnóza F 17). Při dlouhodobém užívání vzniká na nikotin i fyzická závislost.

Při odvykání od abúzu nikotinu trpí jedinec úzkostí, depresemi, nespavostí, podrážděním, zhoršenou soustředěností, pocením a bolestmi hlavy, třesem a dalšími příznaky.[1] Při odvykání kouření tabáku lze přechodně používat nikotin ve formě náplastí, inhalace či žvýkaček nebo také kouřením elektronických cigaret. Doporučuje se využít služeb odvykacích poraden.[1]

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Zdravotní rizika kouření tabáku.

Nejvážnější zdravotní rizika nejsou spojena s nikotinem, nýbrž s ostatními látkami, které tabák či cigaretový kouř obsahují. Z nejvážnějších jsou to recidivující záněty horních cest dýchacích a zhoubné nádory, především rakovina plic. Následky dlouhodobého užívání tabáku se projevují v podstatě v celém těle.

Předávkování nikotinem je nepravděpodobné. Smrtelná dávka čistého nikotinu pro člověka není věrohodně stanovena, starší zdroje hovořící o několika desítkách miligramů nikotinu jsou pravděpodobně chybná (příliš nízká); v extrémním případě totiž přežil člověk požití 4 gramů čistého nikotinu a experimentální požití několika stovek miligramů nikotinu vyvolalo nikotinovou intoxikaci, ale nikoliv smrt.[5] Vážná intoxikace nikotinem se projevuje křečemi, ochrnutím centrální nervové soustavy a bez léčení nastává smrt pro obrnu dýchacího centra a následného udušení.

Další využití[editovat | editovat zdroj]

Bylo provedeno několik studií, které zkoumaly vliv nikotinu na neurologické a nervosvalové projevy Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Majoritní význam však při léčbě těchto nemocí nenalezl. Nikotin je v medicíně používán především jako léčba pro závislé na nikotinu (podávání nikotinu formou náplastí, sprejů, žvýkaček a podobně). Doporučuje se však konzultovat užívání těchto typů odvykání s lékařem specialistou.[1]

V dřívější době se nikotin hojně používal jako insekticid na potírání např. mšic, třásněnek a roztočů. I dnes je nikotin (přesněji nikotinsulfát) v některých zemích používán, ač už spíše v malém měřítku.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k BIGELOW, Barbara C.; EDGAR, Kathleen J. The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances. [s.l.]: Thomson-Gale, 2006. ISBN 1-4144-0444-1. 
  2. Vauquelin M.: Ann. chim. 71, 139, 1809
  3. Posselt W. a Reimann L.: Geigers Mag. Pharmac. 24, 138, 1828
  4. Ber. 28, 1828 (1885)
  5. Mayer B. How much nicotine kills a human? Tracing back the generally accepted lethal dose to dubious self-experiments in the nineteenth century. Arch. Toxicol.. October 2013. DOI:10.1007/s00204-013-1127-0. PMID 24091634. (anglicky) 
  6. Some Pesticides Permitted in Organic Gardening. www.coopext.colostate.edu [online]. [cit. 2013-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-20. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Niacin - vitamin B3 (PP), nikotinová kyselina + nikotinamid
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.