Vlasta Chramostová: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Divadlo: odkazy
m →‎Po sametové revoluci: šablonizace odkazu
Řádek 46: Řádek 46:


===Po sametové revoluci===
===Po sametové revoluci===
Až od roku 1991 byla členkou souboru činohry [[Národní divadlo|Národního divadla]]<ref>''Český biografický slovník XX. století I'', s. 557.</ref> (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010).<ref>{{Citace elektronické monografie | vydavatel = Archiv Národního divadla | titul = Vlasta Chramostová | url = http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=199&pn=256affcc-f002-2000-15af-c913k3315dpc}}</ref>.
Až od roku 1991 byla členkou souboru činohry [[Národní divadlo|Národního divadla]]<ref>''Český biografický slovník XX. století I'', s. 557.</ref> (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010).<ref>{{ND osoba|199}}</ref>.


Prezident [[Václav Havel]] jí v roce 1998 udělil [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řád T. G. Masaryka]] III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka [[Masarykovo demokratické hnutí|Masarykova demokratického hnutí]], rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu.
Prezident [[Václav Havel]] jí v roce 1998 udělil [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řád T. G. Masaryka]] III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka [[Masarykovo demokratické hnutí|Masarykova demokratického hnutí]], rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu.

Verze z 16. 2. 2020, 10:51

Vlasta Chramostová, dr. h. c.
Vlasta Chramostová (2010)
Vlasta Chramostová (2010)
Narození17. listopadu 1926
Brno
Československo Československo
Úmrtí6. října 2019 (ve věku 92 let)
Praha
Česko Česko
ChoťStanislav Milota (1971–2019)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlasta Chramostová (17. listopadu 1926 Brno6. října 2019 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka. Účinkovala ve filmech jako Spalovač mrtvol, Bílá paní nebo Je třeba zabít Sekala. Byla dvakrát nominována na Českého lva.

Život a dílo

Vlasta Chramostová se narodila jako nejstarší z pěti dětí[zdroj?] elektroinženýra Vladimíra Chramosty. Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan (obec zanikla v roce 1976 při stavbě jaderné elektrárny Dukovany). Její teta Bláža Chramostová byla dlouholetou ředitelkou školy v Rouchovanech, tuto obec svého dětství často navštěvovala při různých příležitostech po celý svůj život. Naposledy oslovila občany v roce 2013 na zaplněném náměstí při telefonickém rozhovoru u příležitosti 770 let od první písemné zmínky o obci.

Rodina

Byla dvakrát vdaná, prvním manželem byl od roku 1950 Bohumil Pavlinec, ředitel Československého rozhlasu v Brně, se kterým se později rozvedla.[1] Jejím partnerem byl poté brněnský sochař Konrád Babraj (1921–1991), s nímž měla syna Konráda (1959–1963), který zemřel při autonehodě.[1] Roku 1971 se jejím manželem stal kameraman Stanislav Milota, s nímž žila až do jeho smrti v únoru 2019. Roku 2007 si zahrála se svým manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici (samotná píseň popisuje vztah mezi mužem a ženou a frontman kapely jej napsal pro svoji přítelkyni).[2]

Do roku 1968

V letech 1941–1945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. Následovaly čtyři sezony v Národním (Státním) divadle v Brně (1946–1950).[3] Na dalších dvacet let (1950–1970) spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech.[4] Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou.[5]

Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965.[5] Během komunistického režimu hrála ve filmu[6], v televizi, spolupracovala s rozhlasem i dabingem.

KSČ a StB

Byla tehdy spolupracovnicí StB, krycí jméno KLÁRA, viz. Necenzurované Noviny č. 04/2000, dle vlastních slov „lepší je být blbý v mládí a zestárnout k moudrosti než naopak“.[7] Ovšem po podepsání Charty 77 jí byly veškeré umělecké aktivity zakázány, a tak hrála v letech 1976–1980 jen doma ve svém bytě pro přátele.[8] Do roku 1970 byla i členkou komunistické strany Československa.

Po sametové revoluci

Až od roku 1991 byla členkou souboru činohry Národního divadla[9] (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010).[10].

Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí, rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu.

Zemřela v Praze dne 6. října 2019 ve věku 92 let (osm měsíců po svém manželovi Stanislavu Milotovi).[11][1]

Výběr z rolí

Graffiti s portrétem Vlasty Chramostové v podchodu tramvajové zastávky Muzeum v Praze, říjen 2019.

Divadlo

Film

Rozhlas

Odkazy

Reference

  1. a b c Zemřela Vlasta Chramostová
  2. –mor–. Romantik Krajčo režíruje Vlastu Chramostovou [online]. Tyden.cz, 2007-10-17 [cit. 2009-06-10]. Dostupné online. 
  3. Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně III, s. 113.
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. a b Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti 2005, s. 237.
  6. Pokrokový film - Rudá záře nad Kladnem (1955). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. Jan H. Vitvar. CHRAMOSTOVÁ: ŽIVOT JE NEPŘEKONATELNÝ DRAMATIK [online]. Respekt.cz, 2018-07-07, rev. 2019-10-06 [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  8. Bytové divadlo Vlasty Chramostové. In Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 20–22.
  9. Český biografický slovník XX. století I, s. 557.
  10. Vlasta Chramostová v databázi Archivu Národního divadla
  11. Zemřela Vlasta Chramostová. Herečce bylo 92 let. iDNES.cz [online]. 2019-10-06 [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  12. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • Chramostová, Vlasta: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2816-7
  • Chramostová, Vlasta: Byl to můj osud. Na přeskáčku II. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2817-4
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 99, 141, 176, 229, 291, 335, 340, 386–7, 419, 446, 474, 486, 488–9, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20–22, 115, 117, 154, 156, 304, 350, 537.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 483–485.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 237. 
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 113–120.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 82–3, 85–7, 89, 100, 103, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 556–557. 
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 77, 140, 191–3, 207, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy