Vlasta Chramostová: Porovnání verzí
m →Divadlo: odkazy |
m →Po sametové revoluci: šablonizace odkazu |
||
Řádek 46: | Řádek 46: | ||
===Po sametové revoluci=== |
===Po sametové revoluci=== |
||
Až od roku 1991 byla členkou souboru činohry [[Národní divadlo|Národního divadla]]<ref>''Český biografický slovník XX. století I'', s. 557.</ref> (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010).<ref>{{ |
Až od roku 1991 byla členkou souboru činohry [[Národní divadlo|Národního divadla]]<ref>''Český biografický slovník XX. století I'', s. 557.</ref> (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010).<ref>{{ND osoba|199}}</ref>. |
||
Prezident [[Václav Havel]] jí v roce 1998 udělil [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řád T. G. Masaryka]] III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka [[Masarykovo demokratické hnutí|Masarykova demokratického hnutí]], rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu. |
Prezident [[Václav Havel]] jí v roce 1998 udělil [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řád T. G. Masaryka]] III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka [[Masarykovo demokratické hnutí|Masarykova demokratického hnutí]], rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu. |
Verze z 16. 2. 2020, 10:51
Vlasta Chramostová, dr. h. c. | |
---|---|
Vlasta Chramostová (2010) | |
Narození | 17. listopadu 1926 Brno Československo |
Úmrtí | 6. října 2019 (ve věku 92 let) Praha Česko |
Choť | Stanislav Milota (1971–2019) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vlasta Chramostová (17. listopadu 1926 Brno – 6. října 2019 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka. Účinkovala ve filmech jako Spalovač mrtvol, Bílá paní nebo Je třeba zabít Sekala. Byla dvakrát nominována na Českého lva.
Život a dílo
Vlasta Chramostová se narodila jako nejstarší z pěti dětí[zdroj?] elektroinženýra Vladimíra Chramosty. Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan (obec zanikla v roce 1976 při stavbě jaderné elektrárny Dukovany). Její teta Bláža Chramostová byla dlouholetou ředitelkou školy v Rouchovanech, tuto obec svého dětství často navštěvovala při různých příležitostech po celý svůj život. Naposledy oslovila občany v roce 2013 na zaplněném náměstí při telefonickém rozhovoru u příležitosti 770 let od první písemné zmínky o obci.
Rodina
Byla dvakrát vdaná, prvním manželem byl od roku 1950 Bohumil Pavlinec, ředitel Československého rozhlasu v Brně, se kterým se později rozvedla.[1] Jejím partnerem byl poté brněnský sochař Konrád Babraj (1921–1991), s nímž měla syna Konráda (1959–1963), který zemřel při autonehodě.[1] Roku 1971 se jejím manželem stal kameraman Stanislav Milota, s nímž žila až do jeho smrti v únoru 2019. Roku 2007 si zahrála se svým manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici (samotná píseň popisuje vztah mezi mužem a ženou a frontman kapely jej napsal pro svoji přítelkyni).[2]
Do roku 1968
V letech 1941–1945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. Následovaly čtyři sezony v Národním (Státním) divadle v Brně (1946–1950).[3] Na dalších dvacet let (1950–1970) spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech.[4] Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou.[5]
Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965.[5] Během komunistického režimu hrála ve filmu[6], v televizi, spolupracovala s rozhlasem i dabingem.
KSČ a StB
Byla tehdy spolupracovnicí StB, krycí jméno KLÁRA, viz. Necenzurované Noviny č. 04/2000, dle vlastních slov „lepší je být blbý v mládí a zestárnout k moudrosti než naopak“.[7] Ovšem po podepsání Charty 77 jí byly veškeré umělecké aktivity zakázány, a tak hrála v letech 1976–1980 jen doma ve svém bytě pro přátele.[8] Do roku 1970 byla i členkou komunistické strany Československa.
Po sametové revoluci
Až od roku 1991 byla členkou souboru činohry Národního divadla[9] (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010).[10].
Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí, rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu.
Zemřela v Praze dne 6. října 2019 ve věku 92 let (osm měsíců po svém manželovi Stanislavu Milotovi).[11][1]
Výběr z rolí
Divadlo
- Anna Karenina
- Marie Stuartovna
- Zkrocení zlé ženy
- 1970 Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, Divadlo na Vinohradech
- 1971 Oidipús Antigone – režie Otomar Krejča, Divadlo za branou
- 1972 Racek – režie Otomar Krejča, Divadlo za branou
- 1973 Matka Kuráž a její děti, Západočeské divadlo, Cheb
- 1999 Kyanid o páté, Divadlo Kolowrat
Film
- 1949 Velká příležitost
- 1955 Rudá záře nad Kladnem – režie Josef Mach
- 1963 Až přijde kocour – režie Vojtěch Jasný
- 1965 Bílá paní– režie Zdeněk Podskalský
- 1968 Objížďka – režie Josef Mach
- 1968 Spalovač mrtvol – režie Juraj Herz
- 1997 Je třeba zabít Sekala – režie Vladimír Michálek
- 1999 Kuře melancholik – režie Jaroslav Brabec
- 2003 P.F. 77 – režie Jaroslav Brabec
- 2011 Odcházení – režie Václav Havel
Rozhlas
- 1964 William Shakespeare: Richard III., rozhlasová adaptace, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, dramaturgie: Jaromír Ptáček, hudba: Marek Kopele. Hrají: král Richard III. (Jiří Adamíra), král Edvard IV. (Miloš Nedbal), vévoda z Clarence (Otakar Brousek), královna Alžběta (Vlasta Chramostová), lady Anna (Jaroslava Adamová), vévodkyně z Yorku (Leopolda Dostalová), vévoda z Richmondu (Luděk Munzar), vévoda z Buckinghamu (Čestmír Řanda), lord Stanley (Josef Větrovec), lord Hastings (Jaromír Spal), hrabě Rivers (Oldřich Janovský), Catesby (Bohumil Křížek), Radcliff (Bohumil Švarc), Brakenburry (Jiří Suk), londýnský starosta (Ladislav Kulhánek), měšťan a písař (Josef Patočka), vypravěč (Josef Červinka) a další.[12]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Zemřela Vlasta Chramostová
- ↑ –mor–. Romantik Krajčo režíruje Vlastu Chramostovou [online]. Tyden.cz, 2007-10-17 [cit. 2009-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně III, s. 113.
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ a b Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti 2005, s. 237.
- ↑ Pokrokový film - Rudá záře nad Kladnem (1955). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Jan H. Vitvar. CHRAMOSTOVÁ: ŽIVOT JE NEPŘEKONATELNÝ DRAMATIK [online]. Respekt.cz, 2018-07-07, rev. 2019-10-06 [cit. 2019-10-06]. Dostupné online.
- ↑ Bytové divadlo Vlasty Chramostové. In Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 20–22.
- ↑ Český biografický slovník XX. století I, s. 557.
- ↑ Vlasta Chramostová v databázi Archivu Národního divadla
- ↑ Zemřela Vlasta Chramostová. Herečce bylo 92 let. iDNES.cz [online]. 2019-10-06 [cit. 2019-10-06]. Dostupné online.
- ↑ William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.
Literatura
- Chramostová, Vlasta: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2816-7
- Chramostová, Vlasta: Byl to můj osud. Na přeskáčku II. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2817-4
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 99, 141, 176, 229, 291, 335, 340, 386–7, 419, 446, 474, 486, 488–9, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20–22, 115, 117, 154, 156, 304, 350, 537.
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 483–485.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 237.
- Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 113–120.
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 82–3, 85–7, 89, 100, 103, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 556–557.
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 77, 140, 191–3, 207, ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazy
- Osoba Vlasta Chramostová ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vlasta Chramostová
- Vlasta Chramostová v databázi Archivu Národního divadla
- Vlasta Chramostová v archivu Národního divadla Brno
- Vlasta Chramostová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Vlasta Chramostová ve Filmové databázi
- Vlasta Chramostová na Kinoboxu
- Vlasta Chramostová v Internet Movie Database (anglicky)
- Vlasta Chramostová na Dabingforum.cz
- Vlasta Chramostová v Encyklopedii dějin města Brna
- [1]
- Karel Hvížďala: Nekrolog [2]
- České herečky
- České divadelní herečky
- České filmové herečky
- České televizní herečky
- České dabérky
- Herečky Národního divadla
- Herečky Národního divadla Brno
- Herečky Divadla na Vinohradech
- Českoslovenští zasloužilí umělci
- Držitelé Ceny Thálie - Zvláštní cena Kolegia
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
- Členové KSČ
- Signatáři Charty 77
- Absolventi Konzervatoře Brno
- Narození 1926
- Narození 17. listopadu
- Narození v Brně
- Úmrtí 2019
- Úmrtí 6. října
- Úmrtí v Praze