Kleió: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 7. 12. 2016, 18:11

Kleió (latinsky Clio, řecky Κλειώ, tj. Oslavující) byla v řecké mytologii dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Je Múzou dějepisectví.

Bylo jich devět, takto k nim přináležela jednotlivá umění:

Kalliopé - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
Euterpé - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
Erató - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
Thaleia - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
Melpomené - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
Terpsichoré - tanec; mívala lyru
Kleió - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
Úrania - astronomie; mívala globus
Polyhymnia - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená

V nejstarších textech jsou uváděny ještě tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté - „Pečlivost“, Mnémé - „Paměť“ a Aoidé - „Zpěv“.

Všechny byly krásné jako bohyně, ušlechtilé, vystupovaly většinou ve sboru. Žily s bohy na Olympu, milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, ten se k nim choval velice nerudně.

Pro nás je překvapivé, že oborem této Múzy je dějepisectví, chápané nyní jako věda. Staří Řekové však zastávali názor, že i historické dílo může mít literární hodnotu, být napsáno čtivě, hezky, uměleckou formou. Nevylučovali ani básnické zpracování.

Kleió bývala zobrazována jako sedící dívkaj se svitkem papyru v rukou. Některé verze uvádějí, že jejím synem byl Hyakinthos, oblíbenec boha Apollóna.

Odraz v umění

Jedna z nejlepších jejích soch, pravděpodobně římská kopie helenistického originálu (ze 3. stol. př. n. l.) je ve Vatikánském muzeu.

Literatura

Kolektiv autorů: Slovník antické kultury, Svoboda, Praha 1974
Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí, Brána, Praha 2013, ISBN 80-7243-266-4
Robert Graves: Řecké mýty, Levné knihy KMa, Praha 2004, ISBN 80-7309-153-4
Guus Houtzager: Encyklopedie řecké mytologie, Rebo, Čestlice 2003, ISBN 80-7234-287-8
Gerhard Löwe, Heinrich Alexander Stoll: ABC antiky, Ivo Železný, Praha 2005, ISBN 80-237-3938-7

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kleió na Wikimedia Commons

@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 Pro nás je překvapivé, že oborem této Múzy je dějepisectví, chápané nyní jako věda. Staří Řekové však zastávali názor, že i historické dílo může mít literární hodnotu, být napsáno čtivě, hezky, uměleckou formou. Nevylučovali ani básnické zpracování.
-Kleió bývala zobrazována jako sedící dívka se svitkem papyru v rukou.
+Kleió bývala zobrazována jako sedící dívkaj se svitkem papyru v rukou.
 Některé verze uvádějí, že jejím synem byl [[Hyakinthos]], oblíbenec boha Apollóna.