Rudá armáda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
- {{Dvě verze|13667726}}, diskuse k tomuto bodu se nevede od 13. 5. 2016 |
Doplnění informací, tabulky, zdrojů - NEDOKONČENO |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Neověřeno}} |
|||
[[Soubor:Red Army flag.svg|thumb|Vlajka Rudé armády]] |
|||
{{Infobox - vojenská jednotka |
|||
'''Rudá armáda''', celým názvem '''Dělnicko-rolnická rudá armáda''' (rusky Рабоче-крестьянская Красная Армия ''Raboče-krestjanskaja Krasnaja Armija'' (РККА nebo RKKA), zkráceně jen '''Красная Армия''') byla armáda bolševického [[Rusko|Ruska]] (1918–1922) a posléze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] (1922–1946). S pomocí armádních specialistů carské armády ji během ruské revoluce (28. ledna 1918) z pověření Rady lidových komisařů založil [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trockij]]. Označení ''rudá'' vzniklo během ruské občanské války (v letech 1918–1920) jako protipól Bílé gardy ([[krasnogvardějci]] proti [[bělogvardějci|bělogvardějcům]]). Vojáci Rudé armády, nástupkyně Rudé gardy, se nazývali '''rudoarmějci''' nebo '''krasnoarmějci''' (podle ruštiny - ''krasnyj'' = ''rudý''). |
|||
|jméno = Dělnicko-rolnická rudá armáda |
|||
|obrázek = Red Army flag.svg |
|||
|velikost obrázku = 200px |
|||
|popisek = Neoficiální vlajka RKKA (líc) |
|||
|země = [[Soubor:Flag of Russian SFSR.svg|25px|border|Vlajka RSFSR]] [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] (1918–1922)<br />[[Soubor:Flag of the Soviet Union.svg|25px|border|Vlajka Sovětského svazu]] [[Sovětský svaz]] (1922–1946) |
|||
|existence = |
|||
|vznik = [[28. leden|28. ledna]] [[1918]] |
|||
|zánik = [[25. únor|25. února]] [[1946]] (přejmenována na [[Sovětská armáda|Sovětskou armádu]]) |
|||
|typ = [[Pozemní vojsko]] |
|||
|funkce = Ochrana území a politických zájmů [[Sovětský svaz|SSSR]]<br />Vytváření ohnisek pro [[Socialistická revoluce|socialistické revoluce]] v [[Evropa|Evropě]] a jejich následná podpora |
|||
|velikost = 12 839 800<ref>http://www.fronta.cz/dotaz/pocet-mobilizovanych-v-sssr-a-nemecku</ref> (červenec 1945) |
|||
|posádka = |
|||
|přezdívka = |
|||
|čestný název = |
|||
|motto = ''Pro naši sovětskou vlast!'' |
|||
|velitelé = [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trockij]]<br />[[Michail Frunze]]<br />[[Kliment Jefremovič Vorošilov|Kliment Vorošilov]]<br />[[Vasilij Konstantinovič Bljucher|Vasilij Bljucher]]<br />[[Michail Tuchačevskij]]<br />[[Semjon Konstantinovič Timošenko|Semjon Timošenko]]<br />[[Georgij Konstantinovič Žukov|Georgij Žukov]]<br />[[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Konstantin Rokossovskij]]<br />[[Ivan Stěpanovič Koněv|Ivan Koněv]]<br />[[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Semjon Buďonnyj]]<br />[[Boris Michajlovič Šapošnikov|Boris Šapošnikov]]<br />[[Alexandr Vasilevskij]]<br />[[Rodion Jakovlevič Malinovskij|Rodion Malinovskij]]<br />[[Vasilij Ivanovič Čujkov|Vasilij Čujkov]]<br />a další |
|||
|podřízené jednotky = |
|||
|nadřazené jednotky = [[Rada lidových komisařů]]<br />[[Rada práce a obrany]]<br />[[Nejvyšší sovět Sovětského svazu]]<br />[[Lidový komisariát obrany SSSR]]<br />[[Výbor pro obranu SNK]]<br />[[Hlavní stan vrchního velení|Stavka]] |
|||
|války = [[Ruská občanská válka]] (1917–1918)<br /> |
|||
[[Finská občanská válka]]<br /> |
|||
[[Ukrajinská válka]] (1917–1921)<br /> |
|||
[[Litevská válka]] (1918–1919)<br /> |
|||
[[Lotyšská válka]] (1918–1920)<br /> |
|||
[[Estonská osvobozenecká válka]]<br /> |
|||
[[Válka v Osetii]] (1918–1920)<br /> |
|||
[[Polsko-sovětská válka]] (1919–1921)<br /> |
|||
[[Invaze Rudé armády do Ázerbájdžánu]] (1920)<br /> |
|||
[[Invaze Rudé armády do Gruzie]] (1921)<br /> |
|||
[[Potlačení arménského povstání]]<br /> |
|||
[[Potlačení povstání v Karélii]] (1921–1922)<br /> |
|||
[[Intervence v Gruzii]] (1924)<br /> |
|||
[[Čínsko-sovětský konflikt (1929)|První čínsko-sovětský konflikt]] (1929)<br /> |
|||
[[Sovětská invaze do Sin-ťiang]] (1934)<br /> |
|||
[[Čínsko-sovětský konflikt (1937)|Druhý čínsko-sovětský konflikt]] (1937)<br /> |
|||
[[Sovětsko-japonské pohraniční konflikty]] (1938–1945)<br /> |
|||
[[Invaze do Polska]] (1939)<br /> |
|||
[[Zimní válka]] (1939–1940)<br /> |
|||
[[Invaze do Litvy]] (1940)<br /> |
|||
[[Invaze do Lotyšska]]<br /> |
|||
[[Invaze do Estonska]]<br /> |
|||
[[Sovětská okupace Severní Bukoviny a Besarábie]]<br /> |
|||
'''[[Druhá světová válka]]''' (1941–1945)<br /> |
|||
*[[Velká vlastenecká válka]]<br /> |
|||
*[[Anglo-sovětská invaze do Íránu]]<br /> |
|||
*[[Pokračovací válka]]<br /> |
|||
*[[Sovětsko-japonská válka]]<br /> |
|||
|mise = [[Španělská občanská válka]] (1936–1939) |
|||
|bitvy = [[Třetí bitva o Narvu (1919)|Bitva o Narvu]] (1919)<br />[[Bitva u jezera Chasan]] (1938)<br />'''[[Bitva u řeky Chalchyn|Bitva u Chalchyn-golu]]''' (1939)<br />[[Bitva o Kollaa]] (1939–1940)<br />[[Operace Barbarossa]] (1941)<br />'''[[Bitva před Moskvou]]''' (1941–1942)<br />[[Obležení Leningradu]] (1941–1944)<br />'''[[Bitva u Stalingradu]]''' (1942–1943)<br />[[Bitva v Kurském oblouku|Bitva u Kurska]] (1943)<br />[[Bitva o Dněpr]]<br />'''[[Operace Bagration]]''' (1944)<br />[[Viselsko-oderská operace]] (1945)<br />[[Ostravská operace]]<br />[[Bratislavsko-brněnská operace]]<br />'''[[Bitva o Berlín]]'''<br />[[Pražská ofenzíva]]<br />[[Sovětsko-japonská válka|Operace Srpnová bouře]] |
|||
|znak = |
|||
|znak na sop = |
|||
}} |
|||
'''Rudá armáda''', celým názvem '''Dělnicko-rolnická rudá armáda''' (rusky Рабоче-крестьянская Красная Армия ''Raboče-krestjanskaja Krasnaja Armija'' (РККА nebo RKKA), zkráceně jen '''Красная Армия''') byla armáda bolševického [[Rusko|Ruska]] (1918–1922) a posléze [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] (1922–1946). S pomocí armádních specialistů carské armády ji během ruské revoluce (28. ledna 1918) z pověření Rady lidových komisařů založil [[Lev Davidovič Trockij|Lev Trockij]] jako nástupkyni Rudé gardy. |
|||
Označení ''Rudá armáda'' mělo symbolizovat krev pracující třídy prolitou v boji proti kapitalismu a víru v rovnost a bratrství všech lidí. Bylo od něj upuštěno 25. února 1946, protože nežádoucím způsobem připomínalo revoluční původ ozbrojených sil{{Zdroj?}}. |
|||
Označení ''rudá'' vzniklo jako protipól Bílé gardy ([[krasnogvardějci]] proti [[bělogvardějci|bělogvardějcům]]) a její vojáci, se nazývali '''rudoarmějci''' nebo '''krasnoarmějci''' (podle ruštiny - ''krasnyj'' = ''rudý''), což mělo symbolizovat krev pracující třídy prolitou v boji proti kapitalismu a víru v rovnost a bratrství všech lidí. Po skončení druhé světová války však název ''rudá'' připomínal její revoluční původ nežádoucím způsobem{{Zdroj?}} a 25. února 1946 byla oficiálně přejmenována na [[Sovětská armáda|Sovětskou armádu]] (rusky Советская Армия (СА)/''Sovjetskaja Armija''). |
|||
[[Soubor:RIAN archive 602161 Center of Stalingrad after liberation.jpg|thumb|Rudoarmějci v troskách [[Volgograd|Stalingrad]]u po osvobození města v únoru 1943]] |
|||
[[Soubor:RIAN archive 602161 Center of Stalingrad after liberation.jpg|thumb|Rudoarmějci v troskách [[Volgograd|Stalingrad]]u po osvobození města v únoru 1943]] |
|||
Od února 1946 až do zániku SSSR v roce 1991 se armáda Sovětského svazu oficiálně nazývala [[Sovětská armáda]] (rusky Советская Армия (СА)/''Sovjetskaja Armija''). Rudá armáda a její nástupkyně Sovětská armáda byla od 40. let 20. století až do pádu Sovětského svazu největší (tj. nejpočetnější) armádou světa, v některých{{Doplňte zdroj}} letech ji ale pravděpodobně ve velikosti předstihla [[Čínská lidová osvobozenecká armáda]]. |
|||
Rudá armáda byla vytvořena dle Leninových slov „''pro systematické vojenské akce k získání, vybojování, sběru a svozu obilí a topiva''“ např. pro akce typu ''s kulomety pro obilí''.<ref>ruský historik Alexandr Jakovlev, např. kniha Rusko plné křížů</ref> Představiteli [[komunistický režim|režimu]], [[socialistický realismus|socialistického realismu]] a [[budovatelská poezie|budovatelské poezie]] byla opěvována jako „armáda míru“. |
Rudá armáda byla vytvořena dle Leninových slov „''pro systematické vojenské akce k získání, vybojování, sběru a svozu obilí a topiva''“ např. pro akce typu ''s kulomety pro obilí''.<ref>ruský historik Alexandr Jakovlev, např. kniha Rusko plné křížů</ref> Představiteli [[komunistický režim|režimu]], [[socialistický realismus|socialistického realismu]] a [[budovatelská poezie|budovatelské poezie]] byla opěvována jako „armáda míru“. |
||
Rudé armádě je v bojích [[Druhá světová válka|druhé světové války]] vedoucích k vítězství [[Spojenci (druhá světová válka)|spojenců]], přisuzována rozhodující role. Během [[Východní fronta (druhá světová válka)|války na východní frontě]] bojovaly divize [[Heer (Wehrmacht)|Wehrmachtu]] a [[Waffen-SS|SS]] od hustých baltských a běloruských lesů po rozsáhlé jihoruské stepi. Představovaly 70% -80% z německých pozemních sil. Vázání takového počtu jednotek a obranyschopnost rudé armády znamenalo, že Němci nemohli tato vojska použít ani v [[Druhá světová válka v Africe|Africe]], ani v [[Italské tažení|Itálii]], ani na [[Západní fronta (druhá světová válka)|západě]] |
|||
== Historie Rudé armády == |
|||
[[Soubor:Monument Red Army soldier liberating Prague.JPG|thumb|Památník rudoarmějcům u Hlavního nádraží v Praze]] |
|||
== Historie == |
|||
*1917-1918 [[Ruská občanská válka]] |
|||
=== Velká čistka a reorganizace === |
|||
*1917-1918 [[Finská občanská válka]] |
|||
Velká čistka znamenala pro velení rudé armády velkou ránu. Obrovský politický útlak ze strany komunistů (nejen Stalina) zapříčinil smrt velkého množství zkušených a prozíravých velitelů (např. [[Michail Tuchačevskij|Michaila Tuchačevského]] nebo [[Vasilij Konstantinovič Bljucher|Vasila Bljuchera]]). Zbilá část přeživších důstojníků byla nezkušená a nebyla schopna účinně velet, neboť jejich zkušenosti na to absolutně nestačily. |
|||
*1917-1921 [[Ukrajinská válka]] |
|||
*1918-1920 [[Lotyšská válka]] |
|||
*1918-1920 [[Estonská osvobozenecká válka]] |
|||
*1918-1919 [[Litevská válka]] |
|||
*1918-1920 [[Válka v Osetii]] |
|||
*1919-1921 [[Polsko-sovětská válka]] |
|||
*1920 [[Invaze Rudé armády do Ázerbájdžánu]] |
|||
*1921 [[Invaze Rudé armády do Gruzie]] |
|||
*1921 [[Potlačení arménského povstání]] |
|||
*1921-1922 [[Potlačení povstání v Karélii]] |
|||
*1924 [[Intervence v Gruzii]] |
|||
*1929 [[Čínsko-sovětský konflikt (1929)]] |
|||
*1934 [[Sovětská invaze do Sin-ťiang]] |
|||
*1937 [[Čínsko-sovětský konflikt (1937)]] |
|||
*1938 [[Sovětsko-japonské pohraniční konflikty]] |
|||
*1939 [[Bitva u řeky Chalchyn]] |
|||
*1939 [[Invaze do Polska]] |
|||
*1939-1940 [[Zimní válka]] |
|||
*1940 [[Invaze do Estonska]] |
|||
*1940 [[Invaze do Lotyšska]] |
|||
*1940 [[Invaze do Litvy]] |
|||
*1940 [[Sovětská okupace Severní Bukoviny a Besarábie]] |
|||
*1941–1945 [[Druhá světová válka]] |
|||
**1941-1945 [[Velká vlastenecká válka]] |
|||
**1941 [[Sovětsko-anglická invaze do Íránu]] |
|||
**1941-1944 [[Pokračovací válka]] s Finskem |
|||
**1945 [[Sovětsko-japonská válka]] |
|||
=== Velitelé Rudé armády === |
|||
<center> |
|||
<gallery> |
|||
Soubor:Mikhail Tukhachevsky.jpg|[[Michail Tuchačevskij]], který byl popraven na Stalinův příkaz během [[čistky v Rudé armádě]] roku 1937 |
|||
Soubor:Semyon Konstantinovich Timoshenko (1895-1970), Soviet military commander.jpg|[[Semjon Konstantinovič Timošenko|Semjon Timošenko]], který velel Rudé armádě během [[Zimní válka|zimní války]] roku 1940 |
|||
Soubor:Montgomery receives Order of Victory HD-SN-99-02756 cropped.JPG|[[Georgij Konstantinovič Žukov|Georgij Žukov]], který velel v bitvách [[Bitva před Moskvou|před Moskvou]], [[Bitva u Stalingradu|u Stalingradu]], [[Bitva v Kurském oblouku|u Kurska]], nebo [[Bitva o Berlín|o Berlín]] |
|||
Soubor:Rodion Malinovskij.jpg|[[Rodion Jakovlevič Malinovskij|Rodion Malinovskij]], velitel [[Druhý ukrajinský front|2. ukrajinského frontu]], který osvobodil Moravu |
|||
Soubor:Prague liberation 1945 konev.jpg|[[Ivan Stěpanovič Koněv]] při osvobození Prahy v květnu 1945 |
|||
Soubor:Andrej Grecko 1945.jpg|[[Andrej Antonovič Grečko|Andrej Grečko]], v roce 1945 velitel 1. gardové armády, v 60. letech velel vojskům Varšavské smlouvy |
|||
</gallery> |
|||
</center> |
|||
=== Druhá světová válka === |
=== Druhá světová válka === |
||
V roce 1941 byla Rudá armáda největší armádou na světě. Mírový počet vojáků byl 500 000 mužů, ale mohla se rozrůst až na 10 000 000. V té době se však potýkala s řadou |
|||
[[Soubor:AmericanAndSovietAtElbe.jpg|thumb|Setkání sovětských a amerických vojáků na Labi v dubnu 1945]] |
|||
Po počátečním náporu německého [[Wehrmacht]]u, který přinesl Rudé armádě několik drtivých porážek, utrpěla německá vojska první porážku od Rudé armády pod vedením generála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] v [[Bitva před Moskvou|bitvě před Moskvou]]. Vítězství rudoarmějců v [[Bitva u Stalingradu|bitvách u Stalingradu]] a u [[Bitva u Kurska|Kurska]] znamenala obrat ve vývoji 2. světové války v neprospěch nacistického Německa. |
|||
V průběhu [[Druhá světová válka|druhé světové války]] sloužilo v Rudé armádě 35 milionů sovětských občanů. Podle oficiálních odhadů bylo zabito v boji nebo pohřešováno 8,7 milionu rudoarmějců, z toho bylo 5,8 milionu [[Rusové|Rusů]], 1,4 milionu [[Ukrajinci|Ukrajinců]] a 1,5 milionu příslušníků ostatních sovětských národů. Dalších 15 milionů vojáků Rudé armády utrpělo v boji zranění.<ref>Zdroj: G. I. Krivosheev. ''Soviet Casualties and Combat Losses''. Greenhill 1997 ISBN 978-1-85367-280-4 Strany 85–97</ref> Dále zemřelo v letech 1941-42 v [[Sovětští váleční zajatci během druhé světové války|německém zajetí]] okolo 3 milionů zajatých rudoarmějců, což byla součást německého plánu genocidy slovanských národů, tzv. [[Generalplan Ost]].<ref>"[http://respekt.ihned.cz/c1-61299000-geografie-krvavych-zemi Geografie krvavých zemí]". Respekt. 24. listopadu, 2013</ref> |
V průběhu [[Druhá světová válka|druhé světové války]] sloužilo v Rudé armádě 35 milionů sovětských občanů. Podle oficiálních odhadů bylo zabito v boji nebo pohřešováno 8,7 milionu rudoarmějců, z toho bylo 5,8 milionu [[Rusové|Rusů]], 1,4 milionu [[Ukrajinci|Ukrajinců]] a 1,5 milionu příslušníků ostatních sovětských národů. Dalších 15 milionů vojáků Rudé armády utrpělo v boji zranění.<ref>Zdroj: G. I. Krivosheev. ''Soviet Casualties and Combat Losses''. Greenhill 1997 ISBN 978-1-85367-280-4 Strany 85–97</ref> Dále zemřelo v letech 1941-42 v [[Sovětští váleční zajatci během druhé světové války|německém zajetí]] okolo 3 milionů zajatých rudoarmějců, což byla součást německého plánu genocidy slovanských národů, tzv. [[Generalplan Ost]].<ref>"[http://respekt.ihned.cz/c1-61299000-geografie-krvavych-zemi Geografie krvavých zemí]". Respekt. 24. listopadu, 2013</ref> |
||
Po počátečním náporu německého [[Wehrmacht]]u, který přinesl Rudé armádě několik drtivých porážek, utrpěla německá vojska první porážku od Rudé armády pod vedením generála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] v [[Bitva před Moskvou|bitvě před Moskvou]]. Vítězství rudoarmějců v [[Bitva u Stalingradu|bitvách u Stalingradu]] a u [[Bitva u Kurska|Kurska]] znamenala obrat ve vývoji 2. světové války v neprospěch nacistického Německa. |
|||
V bojích s Rudou armádou zahynulo 5 milionů německých vojáků a jejich spojenců ze zemí [[Osa Berlín–Řím–Tokio|Osy]].<ref>German losses according to: Rüdiger Overmans, ''Deutsche militärische Verluste im Zweiten Weltkrieg''. Oldenbourg 2000. ISBN 3-486-56531-1, s. 265, 272</ref> I po otevření západní fronty v Normandii v červnu 1944 připadalo 68.5% vojenských ztrát nacistického Německa na východní frontu.<ref>Jeffrey Herf (2006). ''The Jewish enemy: Nazi propaganda during World War II and the Holocaust''. Harvard University Press. ISBN 0-674-02175-4, s. 252.</ref> Na vítězství Rudé armády měla nemalý vliv [[Zákon o půjčce a pronájmu|materiální pomoc spojenců]], kterou Sovětský svaz splácel už za války dodávkami nerostných surovin i v letech po válce. V prvních dvou letech byla anglo-americká pomoc ještě malá a nejvíce materiálu bylo dodáno po polovině roku 1943, tedy až po vítězných bitvách u Moskvy, Stalingradu a Kursku. V roce 1945 byla už celá třetina nákladních vozů používaných Rudou armádou americké výroby.<ref>Weeks, Albert L. ''Russia's Life-Saver: Lend-Lease Aid to the U.S.S.R. in World War II.'' Lanham, Maryland: Lexington Books, 2004. ISBN 978-0-7391-0736-2, s. 107</ref> |
V bojích s Rudou armádou zahynulo 5 milionů německých vojáků a jejich spojenců ze zemí [[Osa Berlín–Řím–Tokio|Osy]].<ref>German losses according to: Rüdiger Overmans, ''Deutsche militärische Verluste im Zweiten Weltkrieg''. Oldenbourg 2000. ISBN 3-486-56531-1, s. 265, 272</ref> I po otevření západní fronty v Normandii v červnu 1944 připadalo 68.5% vojenských ztrát nacistického Německa na východní frontu.<ref>Jeffrey Herf (2006). ''The Jewish enemy: Nazi propaganda during World War II and the Holocaust''. Harvard University Press. ISBN 0-674-02175-4, s. 252.</ref> Na vítězství Rudé armády měla nemalý vliv [[Zákon o půjčce a pronájmu|materiální pomoc spojenců]], kterou Sovětský svaz splácel už za války dodávkami nerostných surovin i v letech po válce. V prvních dvou letech byla anglo-americká pomoc ještě malá a nejvíce materiálu bylo dodáno po polovině roku 1943, tedy až po vítězných bitvách u Moskvy, Stalingradu a Kursku. V roce 1945 byla už celá třetina nákladních vozů používaných Rudou armádou americké výroby.<ref>Weeks, Albert L. ''Russia's Life-Saver: Lend-Lease Aid to the U.S.S.R. in World War II.'' Lanham, Maryland: Lexington Books, 2004. ISBN 978-0-7391-0736-2, s. 107</ref> |
||
| Řádek 68: | Řádek 79: | ||
Při osvobozování [[Československo|Československa]] zemřelo 140 000 vojáků Rudé armády, mnozí padli během [[Karpatsko-dukelská operace|karpatsko-dukelské operace]] na severovýchodě Slovenska, kde bojovali po boku příslušníků [[1. československý armádní sbor|1. čs. armádního sboru]].<ref>"''[http://books.google.com/books?id=JyN0hlKcfTcC&pg=PA409 A Companion to Russian History]''". Abbott Gleason (2009). Wiley-Blackwell. s.409. ISBN 1-4051-3560-3</ref> Podle badatele Vlastimila Schildbergera padlo 66 495 Rumunů bojujících v 1. a 4. rumunské armádě [[2. ukrajinský front|2. ukrajinském frontu]] maršála [[Rodion Jakovlevič Malinovskij|Malinovského]]. V bojích utrpěli vysoké ztráty také Poláci a padly či byly zraněny tisíce Rusínů (občanů ČSR).<ref>http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vojaci-o-nichz-skoro-nikdo-nevi-pri-osvobozovani-ceskosloven/r~74d4fc5a12c411e6888a0025900fea04/</ref> |
Při osvobozování [[Československo|Československa]] zemřelo 140 000 vojáků Rudé armády, mnozí padli během [[Karpatsko-dukelská operace|karpatsko-dukelské operace]] na severovýchodě Slovenska, kde bojovali po boku příslušníků [[1. československý armádní sbor|1. čs. armádního sboru]].<ref>"''[http://books.google.com/books?id=JyN0hlKcfTcC&pg=PA409 A Companion to Russian History]''". Abbott Gleason (2009). Wiley-Blackwell. s.409. ISBN 1-4051-3560-3</ref> Podle badatele Vlastimila Schildbergera padlo 66 495 Rumunů bojujících v 1. a 4. rumunské armádě [[2. ukrajinský front|2. ukrajinském frontu]] maršála [[Rodion Jakovlevič Malinovskij|Malinovského]]. V bojích utrpěli vysoké ztráty také Poláci a padly či byly zraněny tisíce Rusínů (občanů ČSR).<ref>http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vojaci-o-nichz-skoro-nikdo-nevi-pri-osvobozovani-ceskosloven/r~74d4fc5a12c411e6888a0025900fea04/</ref> |
||
== |
== Přísaha == |
||
Tak jako v ostatních armádách, museli všichni vojáci Rudé armády složit vojenskou přísahu. Její text až na pár drobných úprav zůstával stejný. Verze z roku 1941: |
|||
Původní ruské pojmenování „Красная Армия“ se do prakticky všech jiných jazyků překládá doslovně jako „Červená armáda“, a to včetně jazykově blízké [[slovenština|slovenštiny]]. V českém prostředí se však ustálilo synonymické označení barvy jako „[[rudá]]“, což je termín obvykle spojovaný například s barvou [[krev|krve]] nebo [[růže|růží]]. Zda se tento překlad používal už od vzniku armády, nebo zda se ustálil až v pozdější době, není jasné.{{Doplňte zdroj}} |
|||
{{citát|"Já, občan Svazu sovětských socialistických republik, vstupujíce do řad Dělnicko-rolnické Rudé armády skládám přísahu a slavnostně se zavazuji být čestným, statečným, disciplinovaným, ostražitým vojákem, přísně chránit vojenská a státní tajemství, bezvýhradně se řídit všemi vojenskými řády a plnit rozkazy velitelů a náčelníků. |
|||
Přísahám, že budu svědomitě studovat vojenskou nauku, všemi prostředky chránit vojenský i lidový majetek a do posledního dechu budu oddán svému Lidu, své Sovětské Vlasti a dělnicko-rolnické vládě. |
|||
Budu vždy připraven na rozkaz dělnicko-rolnické vlády vystoupit na obranu své vlasti - Svazu sovětských socialistických republik, a, jako vojín Dělnicko-rolnické Rudé armády, se zavazuji bránit ji chrabře, důstojně a čestně, nelitujíce své krve i samotného života pro dosažení plného vítězství nad nepřítelem. |
|||
Pokud se zlým úmyslem poruším tuto přísahu, nechť mně postihne tvrdý trest sovětského zákona, všeobecná nenávist a opovržení pracujících."<ref>[[http://www.fronta.cz/plakat/matka-vlast-vola-detail]]</ref>|3=200}} |
|||
== Galerie == |
== Galerie == |
||
<center> |
<center> |
||
<gallery> |
<gallery> |
||
Soubor:Mikhail Tukhachevsky.jpg|[[Michail Tuchačevskij]], který byl popraven na Stalinův příkaz během [[čistky v Rudé armádě]] roku 1937 |
|||
Soubor:Semyon Konstantinovich Timoshenko (1895-1970), Soviet military commander.jpg|[[Semjon Konstantinovič Timošenko|Semjon Timošenko]], který velel Rudé armádě během [[Zimní válka|zimní války]] roku 1940 |
|||
Soubor:Montgomery receives Order of Victory HD-SN-99-02756 cropped.JPG|[[Georgij Konstantinovič Žukov|Georgij Žukov]], který velel v bitvách [[Bitva před Moskvou|před Moskvou]], [[Bitva u Stalingradu|u Stalingradu]], [[Bitva v Kurském oblouku|u Kurska]], nebo [[Bitva o Berlín|o Berlín]] |
|||
Soubor:Rodion Malinovskij.jpg|[[Rodion Jakovlevič Malinovskij|Rodion Malinovskij]], velitel [[Druhý ukrajinský front|2. ukrajinského frontu]], který osvobodil Moravu |
|||
Soubor:Prague liberation 1945 konev.jpg|[[Ivan Stěpanovič Koněv]] při osvobození Prahy v květnu 1945 |
|||
Soubor:Andrej Grecko 1945.jpg|[[Andrej Antonovič Grečko|Andrej Grečko]], v roce 1945 velitel 1. gardové armády, v 60. letech velel vojskům Varšavské smlouvy |
|||
Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-004-3633-30A, Russland, Cholm, gefallene Rotarmisten.jpg|Padlí rudoarmějci po porážce v cholmském kotli v lednu 1942 |
Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-004-3633-30A, Russland, Cholm, gefallene Rotarmisten.jpg|Padlí rudoarmějci po porážce v cholmském kotli v lednu 1942 |
||
Soubor:Red_Army_greeted_in_Bucharest.jpg|Osvobození [[Bukurešť|Bukurešti]] Rudou armádou v srpnu 1944 |
Soubor:Red_Army_greeted_in_Bucharest.jpg|Osvobození [[Bukurešť|Bukurešti]] Rudou armádou v srpnu 1944 |
||
| Řádek 82: | Řádek 107: | ||
Soubor:Red Army section Olsany Cemetery Prague CZ 056.jpg|Hřbitov rudoarmějců padlých při [[Pražská operace|osvobozování Prahy]] v květnu 1945 |
Soubor:Red Army section Olsany Cemetery Prague CZ 056.jpg|Hřbitov rudoarmějců padlých při [[Pražská operace|osvobozování Prahy]] v květnu 1945 |
||
Soubor:Lesany military muzeum 4101.JPG|Růžový tank [[IS-2]], který byl dříve památníkem. |
Soubor:Lesany military muzeum 4101.JPG|Růžový tank [[IS-2]], který byl dříve památníkem. |
||
Soubor:Monument Red Army soldier liberating Prague.JPG|thumb|Památník rudoarmějcům u Hlavního nádraží v Praze |
|||
</gallery> |
</gallery> |
||
</center> |
</center> |
||
== Reference == |
== Reference == |
||
{{Překlad|en|Red Army|}}<br /> |
|||
{{Překlad|ru|Рабоче-крестьянская Красная армия|}} |
|||
<references /> |
<references /> |
||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
==== V češtině ==== |
|||
{{Citace monografie |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Litera |
| příjmení = Litera |
||
| jméno = Bohuslav |
| jméno = Bohuslav |
||
| Řádek 99: | Řádek 128: | ||
| počet stran = 384 |
| počet stran = 384 |
||
| isbn = 978-80-7277-418-0 |
| isbn = 978-80-7277-418-0 |
||
}} |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Zaloga |
|||
| jméno = Steven |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Rudá armáda za druhé světové války |
|||
| vydavatel = Computer Press, a. s. |
|||
| místo = Brno |
|||
| rok = 2007 |
|||
| počet stran = 48 |
|||
| isbn = 978-80-251-1890-0 |
|||
}} |
|||
==== Cizojazyčně ==== |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Charbonnier |
|||
| jméno = Philippe |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = The Soviet Soldier of World War Two |
|||
| vydavatel = HISTORIE & COLLECTIONS |
|||
| místo = Paris |
|||
| rok = 2011 |
|||
| počet stran = 176 |
|||
| isbn = 978-2-35250-100-8 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}} |
}} |
||
== Související články == |
== Související články == |
||
* [[Ruská občanská válka]] |
|||
* [[Velká vlastenecká válka (pojem)|Velká vlastenecká válka]] |
|||
* [[Východní fronta (druhá světová válka)|Východní fronta]] |
|||
* [[Sovětsko-japonská válka]] |
|||
* [[Sovětská armáda]] |
|||
* [[Sovětské námořnictvo]] |
|||
* [[Sovětské letectvo]] |
|||
* [[Ozbrojené síly Ruské federace]] |
* [[Ozbrojené síly Ruské federace]] |
||
* [[Sovětští váleční zajatci během druhé světové války]] |
* [[Sovětští váleční zajatci během druhé světové války]] |
||
| Řádek 109: | Řádek 170: | ||
* {{Commonscat|Army of the Soviet Union}} |
* {{Commonscat|Army of the Soviet Union}} |
||
* [http://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=205 Pomník Rudoarmějec na encyklopedie.brna.cz (podle návrhu V. Makovského, instalován 1954-55)] |
* [http://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=205 Pomník Rudoarmějec na encyklopedie.brna.cz (podle návrhu V. Makovského, instalován 1954-55)] |
||
{{Pahýl}} |
|||
{{Portály|Druhá světová válka|Rusko}} |
{{Portály|Druhá světová válka|Rusko}} |
||
[[Kategorie:Říjnová revoluce]] |
[[Kategorie:Říjnová revoluce]] |
||
[[Kategorie:Války sovětského Ruska]] |
|||
[[Kategorie:Polsko-sovětská válka]] |
|||
[[Kategorie:Estonská osvobozenecká válka]] |
|||
[[Kategorie:Ruská občanská válka]] |
|||
[[Kategorie:Druhá světová válka]] |
|||
[[Kategorie:Ozbrojené síly Sovětského svazu]] |
[[Kategorie:Ozbrojené síly Sovětského svazu]] |
||
Verze z 4. 8. 2016, 19:33
.svg){kind=small}
Rudá armáda, celým názvem Dělnicko-rolnická rudá armáda (rusky Рабоче-крестьянская Красная Армия Raboče-krestjanskaja Krasnaja Armija (РККА nebo RKKA), zkráceně jen Красная Армия) byla armáda bolševického Ruska (1918–1922) a posléze Sovětského svazu (1922–1946). S pomocí armádních specialistů carské armády ji během ruské revoluce (28. ledna 1918) z pověření Rady lidových komisařů založil Lev Trockij jako nástupkyni Rudé gardy.
Označení rudá vzniklo jako protipól Bílé gardy (krasnogvardějci proti bělogvardějcům) a její vojáci, se nazývali rudoarmějci nebo krasnoarmějci (podle ruštiny - krasnyj = rudý), což mělo symbolizovat krev pracující třídy prolitou v boji proti kapitalismu a víru v rovnost a bratrství všech lidí. Po skončení druhé světová války však název rudá připomínal její revoluční původ nežádoucím způsobem[zdroj?] a 25. února 1946 byla oficiálně přejmenována na Sovětskou armádu (rusky Советская Армия (СА)/Sovjetskaja Armija).
Rudá armáda byla vytvořena dle Leninových slov „pro systematické vojenské akce k získání, vybojování, sběru a svozu obilí a topiva“ např. pro akce typu s kulomety pro obilí.[2] Představiteli režimu, socialistického realismu a budovatelské poezie byla opěvována jako „armáda míru“.
Rudé armádě je v bojích druhé světové války vedoucích k vítězství spojenců, přisuzována rozhodující role. Během války na východní frontě bojovaly divize Wehrmachtu a SS od hustých baltských a běloruských lesů po rozsáhlé jihoruské stepi. Představovaly 70% -80% z německých pozemních sil. Vázání takového počtu jednotek a obranyschopnost rudé armády znamenalo, že Němci nemohli tato vojska použít ani v Africe, ani v Itálii, ani na západě
Historie
Velká čistka a reorganizace
Velká čistka znamenala pro velení rudé armády velkou ránu. Obrovský politický útlak ze strany komunistů (nejen Stalina) zapříčinil smrt velkého množství zkušených a prozíravých velitelů (např. Michaila Tuchačevského nebo Vasila Bljuchera). Zbilá část přeživších důstojníků byla nezkušená a nebyla schopna účinně velet, neboť jejich zkušenosti na to absolutně nestačily.
Druhá světová válka
V roce 1941 byla Rudá armáda největší armádou na světě. Mírový počet vojáků byl 500 000 mužů, ale mohla se rozrůst až na 10 000 000. V té době se však potýkala s řadou Po počátečním náporu německého Wehrmachtu, který přinesl Rudé armádě několik drtivých porážek, utrpěla německá vojska první porážku od Rudé armády pod vedením generála Žukova v bitvě před Moskvou. Vítězství rudoarmějců v bitvách u Stalingradu a u Kurska znamenala obrat ve vývoji 2. světové války v neprospěch nacistického Německa.
V průběhu druhé světové války sloužilo v Rudé armádě 35 milionů sovětských občanů. Podle oficiálních odhadů bylo zabito v boji nebo pohřešováno 8,7 milionu rudoarmějců, z toho bylo 5,8 milionu Rusů, 1,4 milionu Ukrajinců a 1,5 milionu příslušníků ostatních sovětských národů. Dalších 15 milionů vojáků Rudé armády utrpělo v boji zranění.[3] Dále zemřelo v letech 1941-42 v německém zajetí okolo 3 milionů zajatých rudoarmějců, což byla součást německého plánu genocidy slovanských národů, tzv. Generalplan Ost.[4]
V bojích s Rudou armádou zahynulo 5 milionů německých vojáků a jejich spojenců ze zemí Osy.[5] I po otevření západní fronty v Normandii v červnu 1944 připadalo 68.5% vojenských ztrát nacistického Německa na východní frontu.[6] Na vítězství Rudé armády měla nemalý vliv materiální pomoc spojenců, kterou Sovětský svaz splácel už za války dodávkami nerostných surovin i v letech po válce. V prvních dvou letech byla anglo-americká pomoc ještě malá a nejvíce materiálu bylo dodáno po polovině roku 1943, tedy až po vítězných bitvách u Moskvy, Stalingradu a Kursku. V roce 1945 byla už celá třetina nákladních vozů používaných Rudou armádou americké výroby.[7]
| „ | "Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli... Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, a ani pokračovat ve vláce... Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás (i v tom) opravdu dostali z nouze." | “ |
| — Ivan Stěpanovič Koněv, R. G. Pichoja, Sovětskij sojuz: istorija vlasti, 1945-1991, Moskva 1998, str. 206, citováno v knize Popely ještě žhavé. I.: Válka a nukleární mír, Díl 1, str. 72[8] | ||
Při osvobozování Československa zemřelo 140 000 vojáků Rudé armády, mnozí padli během karpatsko-dukelské operace na severovýchodě Slovenska, kde bojovali po boku příslušníků 1. čs. armádního sboru.[9] Podle badatele Vlastimila Schildbergera padlo 66 495 Rumunů bojujících v 1. a 4. rumunské armádě 2. ukrajinském frontu maršála Malinovského. V bojích utrpěli vysoké ztráty také Poláci a padly či byly zraněny tisíce Rusínů (občanů ČSR).[10]
Přísaha
Tak jako v ostatních armádách, museli všichni vojáci Rudé armády složit vojenskou přísahu. Její text až na pár drobných úprav zůstával stejný. Verze z roku 1941:
| „ | "Já, občan Svazu sovětských socialistických republik, vstupujíce do řad Dělnicko-rolnické Rudé armády skládám přísahu a slavnostně se zavazuji být čestným, statečným, disciplinovaným, ostražitým vojákem, přísně chránit vojenská a státní tajemství, bezvýhradně se řídit všemi vojenskými řády a plnit rozkazy velitelů a náčelníků.
Přísahám, že budu svědomitě studovat vojenskou nauku, všemi prostředky chránit vojenský i lidový majetek a do posledního dechu budu oddán svému Lidu, své Sovětské Vlasti a dělnicko-rolnické vládě. Budu vždy připraven na rozkaz dělnicko-rolnické vlády vystoupit na obranu své vlasti - Svazu sovětských socialistických republik, a, jako vojín Dělnicko-rolnické Rudé armády, se zavazuji bránit ji chrabře, důstojně a čestně, nelitujíce své krve i samotného života pro dosažení plného vítězství nad nepřítelem. Pokud se zlým úmyslem poruším tuto přísahu, nechť mně postihne tvrdý trest sovětského zákona, všeobecná nenávist a opovržení pracujících."[11] |
“ |
Galerie
-
Michail Tuchačevskij, který byl popraven na Stalinův příkaz během čistky v Rudé armádě roku 1937 -
Semjon Timošenko, který velel Rudé armádě během zimní války roku 1940
-
-
Rodion Malinovskij, velitel 2. ukrajinského frontu, který osvobodil Moravu
-
Ivan Stěpanovič Koněv při osvobození Prahy v květnu 1945 -
Andrej Grečko, v roce 1945 velitel 1. gardové armády, v 60. letech velel vojskům Varšavské smlouvy
-
Padlí rudoarmějci po porážce v cholmském kotli v lednu 1942 -
Osvobození Bukurešti Rudou armádou v srpnu 1944 -
Rudoarmějci s vojáky polské Zemské armády v ulicích Vilniusu v červenci 1944 -
Rudoarmějci oslavují vítězství v ulicích Berlína v květnu 1945 -
Pomník padlým rudoarmějcům v lázeňském městě Teplice. -
Náhrobky sovětských zajatců v Adolfovicích, kteří zemřeli v letech 1941-42 -
Hřbitov rudoarmějců padlých při osvobozování Prahy v květnu 1945 -
Růžový tank IS-2, který byl dříve památníkem. -
Památník rudoarmějcům u Hlavního nádraží v Praze
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red Army na anglické Wikipedii (číslo revize nebylo určeno).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Рабоче-крестьянская Красная армия na ruské Wikipedii (číslo revize nebylo určeno).
- ↑ http://www.fronta.cz/dotaz/pocet-mobilizovanych-v-sssr-a-nemecku
- ↑ ruský historik Alexandr Jakovlev, např. kniha Rusko plné křížů
- ↑ Zdroj: G. I. Krivosheev. Soviet Casualties and Combat Losses. Greenhill 1997 ISBN 978-1-85367-280-4 Strany 85–97
- ↑ "Geografie krvavých zemí". Respekt. 24. listopadu, 2013
- ↑ German losses according to: Rüdiger Overmans, Deutsche militärische Verluste im Zweiten Weltkrieg. Oldenbourg 2000. ISBN 3-486-56531-1, s. 265, 272
- ↑ Jeffrey Herf (2006). The Jewish enemy: Nazi propaganda during World War II and the Holocaust. Harvard University Press. ISBN 0-674-02175-4, s. 252.
- ↑ Weeks, Albert L. Russia's Life-Saver: Lend-Lease Aid to the U.S.S.R. in World War II. Lanham, Maryland: Lexington Books, 2004. ISBN 978-0-7391-0736-2, s. 107
- ↑ https://books.google.cz/books?id=ZFhcBAAAQBAJ&pg=PA72&lpg=PA72&dq=%C5%BDukov+bez+spojeneck%C3%A9+pomoci&source=bl&ots=pwUri3jQDp&sig=AqeJpQC9gvxRp_ywB83Gh8fl-v0&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiWu-frs9DMAhVLiiwKHYUsDEcQ6AEIdDAO#v=onepage&q=%C5%BDukov%20bez%20&f=false
- ↑ "A Companion to Russian History". Abbott Gleason (2009). Wiley-Blackwell. s.409. ISBN 1-4051-3560-3
- ↑ http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vojaci-o-nichz-skoro-nikdo-nevi-pri-osvobozovani-ceskosloven/r~74d4fc5a12c411e6888a0025900fea04/
- ↑ [[1]]
Literatura
V češtině
- LITERA, Bohuslav. Historie Rudé armády 1917–1941. Praha: Libri, 2009. 384 s. ISBN 978-80-7277-418-0.
- ZALOGA, Steven. Rudá armáda za druhé světové války. Brno: Computer Press, a. s., 2007. 48 s. ISBN 978-80-251-1890-0.
Cizojazyčně
- CHARBONNIER, Philippe. The Soviet Soldier of World War Two. Paris: HISTORIE & COLLECTIONS, 2011. 176 s. ISBN 978-2-35250-100-8. (anglicky)
Související články
- Ruská občanská válka
- Velká vlastenecká válka
- Východní fronta
- Sovětsko-japonská válka
- Sovětská armáda
- Sovětské námořnictvo
- Sovětské letectvo
- Ozbrojené síly Ruské federace
- Sovětští váleční zajatci během druhé světové války
- Zločiny Sovětského svazu za druhé světové války
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudá armáda na Wikimedia Commons - Pomník Rudoarmějec na encyklopedie.brna.cz (podle návrhu V. Makovského, instalován 1954-55)
,_Soviet_military_commander.jpg){kind=link}
