Josef Štefan Kubín: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m WPCleaner v1.38 - Opraveno pomocí WP:WCW (Nesprávný počet hranatých závorek - <br />)
Přepracováno. Odstraněny omyly a tvrzení bez zdrojů. Rozšířeno, nová struktura, nové zdroje.
Řádek 11: Řádek 11:
| citát =
| citát =
}}
}}
[[Soubor:Kubín N CZEC0004D Matriky-Church-books-Jičin-70-3347-1857-1871 00284.jpg|thumb|J. Š. Kubín, záznam o narození a křtu]]
'''Josef Štefan Kubín''' ([[7. říjen|7.&nbsp;října]] [[1864]] [[Jičín]] – [[31. říjen|31. října]] [[1965]] [[Praha]]<ref>[http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1965/11/2/1.png Rudé právo, 2.11.1965, s.1, ''Národní umělec J.Š.Kubín zemřel'']</ref>) byl středoškolský [[Učitel|pedagog]], [[folklór|folklorista]], sběratel lidových vyprávění a&nbsp;pohádek, [[etnografie|etnograf]], [[dialektologie|dialektolog]], literární [[publicistika|publicista]] a&nbsp;[[spisovatel]]. Narodil se v&nbsp;rodině jičínského kováře. Jeho otec sadařil, obchodoval s&nbsp;ovocem a byl zároveň jakýmsi všeumělem. Maminka pocházela z&nbsp;[[Lázně Bělohrad|Bělohradu]]. Své druhé [[Rodné jméno|křestní jméno]] [[Štefan]] používal až od roku [[1918]] na počest [[Slováci|Slováků]] v&nbsp;novém státě.{{zdroj?}}
'''Josef Štefan Kubín''' ([[7. říjen|7.&nbsp;října]] [[1864]] [[Jičín]] – [[31. říjen|31. října]] [[1965]] [[Praha]]<ref>[http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1965/11/2/1.png Rudé právo, 2.11.1965, s.1, ''Národní umělec J.Š.Kubín zemřel'']</ref>) byl středoškolský [[Učitel|pedagog]], [[folklór|folklorista]], sběratel lidových vyprávění a&nbsp;pohádek, [[etnografie|etnograf]], [[dialektologie|dialektolog]], literární [[publicistika|publicista]] a&nbsp;[[spisovatel]].


== Život ==
== Život ==
===Mládí a studia===
Po absolvování jičínského gymnázia začal studovat v&nbsp;Praze medicínu, ale přešel na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|filozofickou fakultu]], kterou dokončil v&nbsp;roce [[1890]], a&nbsp;začal vyučovat jako středoškolský profesor. Prošel nejrůznější místa přes Prahu, [[Kutná Hora|Kutnou Horu]], [[Mladá Boleslav|Mladou Boleslav]], [[České Budějovice]], [[Jičín]], nakonec se vrátil zpět do Prahy. Putoval nejen profesně, rád i&nbsp;cestoval. Kromě [[Afrika|Afriky]], kterou navštívil v&nbsp;roce [[1883]], zavítal do mnoha evropských, převážně jižních zemí. Literárně činný byl Josef Štefan Kubín už za svých studentských let a&nbsp;jeho překlad [[Francie|francouzského]] [[epos]]u ''[[Píseň o Rolandovi]]'' vyšel ve [[Jaroslav Vrchlický|Vrchlického]] ''Sborníku poezie světové''. S&nbsp;vlastní spisovatelskou činností však začal až po své šedesátce, když v&nbsp;roce [[1925]] odešel do penze. Za připomenutí jistě stojí i&nbsp;fakt, že jeho podpis je připojen i&nbsp;pod známým [[Manifest českých spisovatelů|Manifestem českých spisovatelů]] z&nbsp;roku [[1917]]. Jeho odborná i&nbsp;literární práce byla oceněna francouzským ministerstvem školství za jazykové publikace o&nbsp;[[francouzština|francouzštině]], slovníky, učebnice, konverzační příručky a&nbsp;výbory spisovatelů. V&nbsp;roce [[1934]] se stal za vědecké zásluhy členem [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]], v&nbsp;roce [[1946]] členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]], v&nbsp;roce [[1958]] čestným členem Národopisné společnosti a&nbsp;v&nbsp;roce [[1962]] prvním čestným členem mezinárodní společnosti International Society for Folk Narrative Research. Na sklonku jeho dlouhého života mu byly právem uděleny tituly [[zasloužilý umělec|zasloužilý]] a&nbsp;posléze [[národní umělec]] ([[1964]]).
Narodil se v Jičíně, jako syn obuvnického mistra Jana Kubína (1832-1921) a jeho manželky Anny, rozené Vágnerové (1823-1891).<ref>[http://195.113.185.42:8083/070-03347.zip Matrika narozených, Jičín sign. 70-3347, 1857-1871, s.282 (snímek 284)]</ref><ref group="p">Zdroje uvádějí i jiná otcova povolání. Např. Lexikon české literatury ho zmiňuje jako "malého obchodníka". Podle vzpomínke J. Š. Kubína měl otec krámek s ovocem a malou dílnu.</ref> Měl starší sestru Annu (1862-1934, provdaná Krupková). V [[Jičín]]ě prožil dětství a absolvoval gymnázium (1875-1884).<ref name="rubes">{{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Rubeš
| jméno = Zdeněk
| instituce = Jihočeská univerzita, filozofická fakulta
| odkaz na instituci =
| titul = Josef Štefan Kubín. Skutky soukromé, skutky veřejné
| url = http://www.ff.jcu.cz/documents/10832/18904/rigorozni_prace_Rubes.pdf/ef328ae5-e6e5-455e-9a79-754786ab9db4
| typ práce = Rigorózní práce
| vedoucí =
| odkaz na vedoucího =
| místo = České Budějovice
| rok = 2008
| počet stran =
| strany =
| datum přístupu =
| poznámka =
| jazyk =
}}
</ref> Po maturitě začal studovat v&nbsp;Praze medicínu, ale po roce přestoupil na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|filozofickou fakultu]], kterou dokončil v&nbsp;roce [[1890]].


===Pedagog===
== Charakteristika díla ==
Jako středoškolský profesor češtiny, francouzštiny a němčiny vyučoval v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]] (1891-1892), [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] (1892-1902), [[Jičín]]ě (1902-1909) a [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] (1909-1911). Na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici působil v letech 1911-1925.<ref name="rubes"></ref>
Milan Jungman o&nbsp;něm napsal:<br />
„Kubínův svět je divoce barevný, strakatý a&nbsp;bláznivý, vymyká se skutečnosti‚ ale je ‚plný kouzla‘. Je uměleckou skutečností, která tu naši, přečasto příliš šedivou, uspěchanou a&nbsp;způsobnou, zaplavuje smíchem, fantazií, rozverností a&nbsp;mízami jara.“


V době pedagogické praxe se literární tvorba Josefa Štefana Kubína neomezovala jen na učební pomůcky (jazykové učebnice a slovníky). Po odchodu z Prahy se soustředil na systematický sběr lidových písní a na zápisy lidových pohádek, pověstí a veselých příbehů. Texty zaznamenával především v Kladsku a Podkrkonoší. Byly uspořádány podle vypravěčů a vesnic a doplněny charakteristikami vypravěčů.<ref name="forst"></ref>
„Je možné být sběratelem lidových písní, zvyků či výrobků a&nbsp;držet si nos, když sedlák kydá hnůj. Mezi kulturou sběratele a&nbsp;kulturou sbíranou, lidovou, zeje propast. J.&nbsp;Š.&nbsp;Kubín však s&nbsp;lidovou kulturou zcela splynul a&nbsp;beze zbytku ji v&nbsp;sobě asimiloval…“


===Soukromý život===
Po léta naslouchal lidovým baječům a&nbsp;zapisoval věrně jejich poudačky, po léta je zpovídal. Ve vysokém věku 77&nbsp;let debutoval knihou povídek. Nenapodoboval však staré vypravěče, neobměňoval to, co kdysi zapsal; netvořil ohlasy, neuhlazoval drsné humorky do literárně spořádané [[humoreska|humoresky]]. Zpovídal sám sebe. Pan profesor, na slovo vzatý odborník – folklorista, se stal sám baječem, proměnil se v&nbsp;jednoho z&nbsp;těch, které jako folklorista objevil.
Josef Štefan Kubín byl ženat dvakrát. S první manželkou, Růženou (Rosou) rozenou Ždichyncovou (1875-??) se oženil 4.9.1893 v Českých Budějovicích, kde byl v té době profesorem.<ref>[https://digi.ceskearchivy.cz/DA?lang=cs&menu=3&id=2778 Matrika oddaných Č. Budějovice (sv. Mikuláš), s.409 (snímek 412)]</ref> Manželství bylo soudně rozvedeno v roce 1909. Synové Vlastimil a Milan (narozeni 1894 a 1895) žili po rozvodu s matkou v Jičíně,<ref name="soupis">[http://www.ahmp.cz/index.html?wstyle=2&catalogue=1 Soupis pražských obyvatel, Vyhledávání: Kubín Josef, 1864]</ref><ref group="p">Třetí syn Vladimír v osmi měsících zemřel.</ref> s otcem se ale stýkali.


S druhou manželkou Augustou, rozená Žaloudkovou (1883-??), se Josef Štefan Kubín seznámil během svého působení v Mladé Boleslavi. Když v roce 1911 získal profesorské místo v Praze, Augusta Žaloudková ho následovala a 12. 6. 1912 se jim narodila dcera Vlasta. I když bylo jeho předchozí manželství rozloučeno, nesměl se jako katolík znovu oženit. Svatba s Vlastou Žaloudkovou se proto konala až po Kubínově vystoupení z římskokatolické církve, 4. 11. 1919 (civilní sňatek v Praze); manželé spolu prožili přes padesát let.<ref name="soupis"></ref>
Splynul s&nbsp;lidovým světem, jaký zastihl na přelomu [[19. století|19.]] a&nbsp;[[20. století|20.&nbsp;století]] ve svém rodném kraji, v&nbsp;[[Podkrkonoší]]. Splynul s&nbsp;ním tak naprosto organicky, že se ve svém literárním díle jako vypravěč nestylizuje, ale dává jen přirozený výraz svému lidovému cítění a&nbsp;myšlení. Nedokáže psát články nebo dopisy jiným jazykem a&nbsp;stylem, než jakým píše své [[rapsodie]] či poudačky, nedokáže jinak hovořit a&nbsp;jednat. Jeho život a&nbsp;dílo jsou spjaty jednotou stylu.


Dcera Vlasta byla jako členka ilegální komunistické buňky v roce 1940 zatčena; zemřela v roce 1942 v nacistické věznici, pravděpodobně na záškrt.<ref name=rubes2">[http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2008/5/o-cem-dilo-nehovori-/ Dějiny a současnost 2008, Zdeněk Rubeš: ''O čem dílo nehovoří. Tragická kapitola v životě Josefa Štefana Kubína'']</ref>
To mu umožnilo najít nový, moderní vztah k&nbsp;lidové slovesnosti. Rozbil [[romantismus|romantizující]] [[Jean-Jacques Rousseau|rousseauovské]] pojetí folklóru, které u&nbsp;nás převládalo od dob [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] a&nbsp;[[Karel Jaromír Erben|K.&nbsp;J.&nbsp;Erbena]]. Nechtěl jen udržovat staletou tradici a&nbsp;nechtěl ani hledat vzor jazykové čistoty a&nbsp;mravního ideálu. Nevybíral a&nbsp;necenzuroval, nezušlechťoval a&nbsp;neretušoval. Nedělal z&nbsp;lidu ani mýtus, ani ideál. Přijímal ho v&nbsp;každém projevu, protože za každým tímto projevem cítil život, život, který nevoní, ale čpí potem. Nešel za krásou, ale za pravdou.


===Odchod "na odpočinek"===
Hned od počátku s&nbsp;tím měl nepříjemnosti. Vytýkali mu, že jeho zápisy lidových vyprávění urážejí mravní cítění, že jsou vulgární a&nbsp;„sprosté“. Přejemnělá duše vzdělanecká chtěla nahradit hrubozrnné výrazy ušlechtilými a&nbsp;zavrhnout drsný humor příliš „nemravných“ scén.
Josef Štefan Kubín odešel na odpočinek (ukončil pedagogickou dráhu) v roce 1925. Vzhledem k jeho dlouhověkosti se však jednalo o počátek periody intenzivní tvorby a publikace.<ref group="p">Databáze NK ČR uvádí 47 publikací vydaných v letech 1925-1947, většinou pohádek.</ref> V tomto období (do roku 1948) vznikla také jeho nejdůležitější díla - pentalogie ''Jivínské rapsodie'', ''Zlatodol pohádek'' a další. Na rozdíl od dvacátých let jsou jeho dětské pohádkové knihy pojaty s vyšším podílem autorství, nejednalo se již jen o převod folklórních textů do literárního jazyka.<ref name="forst"></ref>
===Závěr života===
Po únorovém převratu v roce 1948 patřil Josef Štefan Kubín mezi spisovatele, které si tehdejší režim oblíbil a veřejně oceňoval (viz níže "Ocenění") a on sám se stal v roce 1949 členem KSČ.<ref name="rubes"></ref> Jeho starší díla, zejména pohádky byla často vydávána.<ref group="p">Jen v období od února 1948 do autorovy smrti (1948-1965) uvádí databáze NK ČR vydání 34 děl Josefa Štefana Kubína.</ref> Autor se naopak snažil vyhovět požadavkům doby, například verši o [[Suezská krize|Suezské krizi]], zveřejněnými v Rudém právu.<ref>[http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1956/11/8/2.png Rudé právo, 8.11.1956, s.2, ''Lístek do Egypta'']</ref> nebo verši zesměšňujícími západoněmeckého kancléře [[Konrad Adenauer|Adenauera]].<ref>[http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1956/12/24/4.png Rudé právo, 24.12.1956, s.4, ''Nepůjde to'']</ref> Protipapežské satiry ''Žíhavky vatikánské'' publikovány nebyly.


Zemřel v Praze ve 101 letech. Byl pochován ve vyšehradském [[Slavín (hrobka)|Slavíně]]. Jeho osobní fond je uložen v Památníku národního písemnictví.<ref>[http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/974-kubin-josef-stefan/ Památník národního písemnictví, osobní fond Josefa Štefana Kubína]</ref>
Kubínovy povídky jsou neseny protiasketickým duchem [[François Rabelais|rabelaisovským]], neštítí se žádného projevu života a&nbsp;berou ho se vším všudy, překypují radostí nad tím, že člověk může pozemsky milovat, plodit a&nbsp;rodit, přejímat život a&nbsp;předávat ho, vnímat jeho drsnou krásu všemi smysly. Neznají [[církev]]nicky kárající představu hříchu. Vědí jen o&nbsp;pozemské spravedlnosti. Proto Kubína tak miloval umělec stejného ducha a&nbsp;životní víry, [[Vladislav Vančura]].


== Dílo ==
Ale Kubínovo dílo obsahuje i&nbsp;tvorbu nejsoučasnější. Je až s&nbsp;podivem, jak jeho lidovost je spřízněna s&nbsp;lidovostí zcela dnešního baječe – „pábitele“ [[Bohumil Hrabal|Bohumila Hrabala]]. Kubínovy i&nbsp;Hrabalovy „naturalismy“ pobuřovaly pravověrné lidoznalce.
Pro původní dílo Josefa Štefana Kubína je charakteristický svérázný jazyk, nářeční slova, příměry a pořekadla, předjímající styl [[Vladislav Vančura|Vladislava Vančury]], [[Jaromír John|Jaromíra Johna]], [[Jan Drda|Jana Drdy]], [[Václav Čtvrtek|Václava Čtvrtka]] či [[Bohumil Hrabal|Bohumila Hrabala]].<ref name="forst"></ref>


===Časopisy===
Řeč Kubínových poudaček patří už ovšem historii. Přesto je jeho dílo naprosto moderní. Je totiž mladé svým duchem. Duchem, který vyrostl z&nbsp;práce, ze snění, z&nbsp;radostí i&nbsp;z&nbsp;hoře, z&nbsp;toho, co přetrvává a&nbsp;žije v&nbsp;lidech a&nbsp;co v&nbsp;nich bude žít, dokud budou lidmi. Prostý lid byl pro Kubína skutečnost, tedy život neupravený a&nbsp;neuhlazený, nikoli vyblejskaný ideál.{{zdroj?}}
Příspěvky Josefa Štefana Kubína se objevují v časopisech zhruba od počátku 20. století, jako Květy, Malý čtenář, Lumír. Přispíval i do deníků jako [[Národní politika<ref>{{Kramerius|ABA001|8598506 |Např. Národní politika, 8.7.1914, s.1, Česká píseň v Kladsku. v systému Kramerius}}</ref> a Lidové noviny. Po druhé světové válce jsou jeho příspěvky tištěny v Rudém právu, Literárních novinách, Svobodném slovu, Dikobrazu aj.<ref name="forst"></ref>


===Folklor, pohádky (sebrané a umělé)===
Některá jeho díla byla vydána i&nbsp;v&nbsp;[[Německo|Německu]].
(První vydání, výběr)
* ''Povídky kladské'' (vydala Společnost národopisného musea českoslovanského, Praha, 1908-1910)
* ''Lidomluva Čechů kladských, příspěvek k české dialektologii'' (vydala Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1913)
* ''Pohádky z Kladska'' (vydal P. Plaček, Pacov 1916)
* ''České Kladsko'' (vydal Československý cizinecký úřad, Praha, 1919)
* ''Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Podhoří západní'' (vydala Česká akademie věd a umění, Praha, 1922-1923 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
* ''V moci kouzla'' (původní pohádky z Podkrkonoší, ilustr. Art. Scheiner, vydaly Českomor. podniky tisk. a vyd., Praha, 1923 nebo 1924)
* ''Dárek od pohádky'' (ilustrace [[Artuš Scheiner]], vydaly Českomor. podniky tisk. a vydav., Praha, 1924 nebo 1925)
* ''V čarodějném kole'' (ilustroval [[Jiří Trnka]], vydal J. Otto, Praha, 1941)
* ''Zlatodol pohádek'' (souborného vydání pohádek díl 1, vydala Mladá fronta, Praha, 1948)
* ''Zlatodol pohádek'' (souborného vydání - umělých pohádek] díl 2, vydala Mladá fronta, Praha, 1949)


== Dílo ==
===Vlastní próza===
(První vydání, výběr)
* ''Jivínské rapsodie'' – pětisvazkový soubor
* ''Kudrlinky'' (kniha českého humoru, ilustrace a obálka [[Josef Čapek]], vydal Max Forejt, Praha, 1928)
* ''Zlatodol pohádek'' – 4 díly
* ''Hrozná chvíle'' (jivínské rapsodie I., vydala Družstevní práce, Praha, 1941)
* ''Přijďte pobejt'' – výběr z povídek
* ''Blesky nad hlavou'' (jivínské rapsodie II., Družstevní práce, Praha, 1942)
* ''Kudrnaté povídky'' (ilustroval a obálku navrhl [[Jaroslav Fišer (malíř)|Jaroslav Fišer]], vydal Kvasnička a Hampl, Praha, 1946)
* ''S kytkou za kloboučkem'' (Obálka, ilustrace, vazba: [[Karel Müller (grafik)|Karel Müller]], vydal Tisk, Zlín, 1946)
* ''Stíny jdou za námi'' (nové jivínské rapsodie, vydal Fr. Borový, Praha, 1946)
===Překlady a jazykové učebnice===
(První vydání, výběr)
* ''Píseň o Rolandu"" (přeložil Josef Kubín, vydal J. Otto, Praha, 1892?)
* ''Poznámky a slovníček k francouzským pohádkám'' (sestavil Josef Kubin, vydal Emil Šolc, Praha, po r. 1900)
* ''Morceaux choisis de prose française'' (výbor francouzské prosy pro střední školy české s poznámkami a slovníčkem, vydal Emil Šolc, Telč, 1901)
* ''Nový kapesní slovník francouzsko-český a česko-francouzský'' (Nouveau dictionnaire manual français-tchèque et tchèque-français, vydal Lorenz, Třebíč, 1902 a 1905)
* ''Contes populaires français'' (pohádky, pro střední školy české s poznámkami a slovníčkem, Knihkupectví a nakladatelství Emila Šolce, Telč, 1906)
* ''Premier (Deuxième) cours de leçons françaises composé pour l’instruction des étudiants tchèques, Vocabulaire français-tchèque'' (vydala Unie, Praha, 1908 a 1906)
* ''A. Assolant: Slavný Honza'' (přeložil J. Kubín, ilustroval F. Horník, vydal Jos. R. Vilímek, Praha, 1911)
* ''Praktická škola francouzská; parlez vous français'' (vydal Jindřich Lorenz, Třebíč, 1920)
* ''Slovník slovenskočeský (diferenciální)'' (vydala Česká grafická Unie, Praha, 1920)
* ''Kniha pohádek pro dospělejší mládež'' (z různých jazyků vybral a přel. Jos. Š. Kubín, ilustrace [[Josef Lada]], vydala Unie, Praha, 1924)

===Filmografie===
Podle děl Josefa Štefana Kubína (především pohádek) byla natočena řada filmových povídek, televizních inscenací a seriálů. Převážně se jednalo o animované filmy.<ref>[http://www.fdb.cz/lidi/108950-josef-stefan-kubin.html Filmová databáze FDb.cz, Filmografie J.Š.K.]</ref>

==Ocenění==
===Za života===
* Jeho odborná i&nbsp;literární práce byla oceněna francouzským ministerstvem školství za jazykové publikace o&nbsp;[[francouzština|francouzštině]], slovníky, učebnice, konverzační příručky a&nbsp;výbory spisovatelů.
* V&nbsp;roce [[1934]] se stal za vědecké zásluhy členem [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]]<ref>Výroční zpráva Královské české společnosti nauk, 1934, s.59, dostupné online v NK ČR</ref>
* V roce 1946 se stal členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]], v&nbsp;roce [[1958]] čestným členem Národopisné společnosti
* V roce [[1962]] prvním čestným členem mezinárodní společnosti International Society for Folk Narrative Research.<ref>[http://www.isfnr.org/index2.html Webová stránka ISFNR (anglicky)]</ref>
* Titul [[zasloužilý umělec|zasloužilý]] umělec obdržel v roce (1954), Řád práce 1962 a&nbsp;[[národní umělec]] při příležitosti stých narozenin v roce 1964<ref name="rubes"></ref>
===Posmrtně===
* Ulice a mateřská školka Josefa Štefana Kubína jsou v Jičíně
* Ulice Kubínova je v Praze, Ostravě, Litoměřicích, Příboru a České Vsi
* Je pochován ve vyšehradském [[Slavín (hrobka)|Slavíně]]

==Zajímavost==
Druhé křestní jméno Štefan začal používat až po vzniku Československa, na počest druhého národa; tehdy se rozhodl, že přijme jméno od prvního Slováka, se kterým se seznámí. Podle Kubínových vzpomínek jím byl podomní obchodník Štefan Uherka.<ref name="forst">{{Citace monografie
| příjmení = Forst
| jméno = Vladimír
| odkaz na autora =
| titul = Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K-L
| url =
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 1993
| vydání =
| počet stran =
| kapitola = Josef Štefan Kubín
| strany = 1032-1035
| isbn = 80-200-0345-2
| jazyk =
}}
</ref>

Jako připomínka se uděluje každoročně ocenění za pozoruhodný kulturní počin na území jičínského okresu, nazvané ''Jivínský Štefan''.<ref group="p">Josef Štefan Kubín nazýval Jičín ve svých dílech "Jivín".</ref> Cenou je dřevěná soška, kterou vytvořili Renata a Martin Lhotákovi. Uděluje se každoročně 25. února za počin uplynulého roku a za dlouhodobé zásluhy.<ref>[http://jivinskystefan.webnode.cz/o-nas/ Jivínský Štefan]</ref>


== Odkazy ==
== Odkazy ==
===Poznámky===
<references group="p" />

=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references />


=== Literatura ===
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
* Zdeněk Hedbávný: ''Divadlo [[Větrník (divadlo)|Větrník]]'', Panorama, Praha, [[1988]], str.&nbsp;74, 77–9, 81, 83, 103, 117, 181
| příjmení = Forst
| jméno = Vladimír
| odkaz na autora =
| titul = Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K-L
| url =
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 1993
| vydání =
| počet stran =
| kapitola = Josef Štefan Kubín
| strany = 1032-1035
| isbn = 80-200-0345-2
| jazyk =
}}
* {{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Rubeš
| jméno = Zdeněk
| instituce = Jihočeská univerzita, filozofická fakulta
| odkaz na instituci =
| titul = Josef Štefan Kubín. Skutky soukromé, skutky veřejné
| url = http://www.ff.jcu.cz/documents/10832/18904/rigorozni_prace_Rubes.pdf/ef328ae5-e6e5-455e-9a79-754786ab9db4
| typ práce = Rigorózní práce
| vedoucí =
| odkaz na vedoucího =
| místo = České Budějovice
| rok = 2008
| počet stran =
| strany =
| datum přístupu =
| poznámka =
| jazyk =
}}


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{NK ČR|jk01070421}}
* {{NK ČR|jk01070421}}
* {{SČL|727}}
* {{SČL|727}}
* [http://literatura.kvalitne.cz/9p.htm Kompletní bibliografie]
* [http://literatura.kvalitne.cz/9p.htm Částečná bibliografie - abecedně]
* {{de}} [http://d-nb.info/gnd/132783282 Katalog der Deutschen Nationalbibliothek]
* {{de}} [http://d-nb.info/gnd/132783282 Katalog der Deutschen Nationalbibliothek]
* {{Imdb osoba|1346626}}
* {{Imdb osoba|1346626}}


{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Literatura}}


{{Portály|Literatura}}
{{DEFAULTSORT:Kubín, Josef Štefan}}
{{DEFAULTSORT:Kubín, Josef Štefan}}
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
Řádek 66: Řádek 192:
[[Kategorie:Překladatelé z francouzštiny]]
[[Kategorie:Překladatelé z francouzštiny]]
[[Kategorie:Překladatelé do češtiny]]
[[Kategorie:Překladatelé do češtiny]]
[[Kategorie:Pohřbení na Slavíně]]
[[Kategorie:Století lidé]]
[[Kategorie:Narození v Jičíně]]
[[Kategorie:Narození 1864]]
[[Kategorie:Narození 1864]]
[[Kategorie:Úmrtí 1965]]
[[Kategorie:Úmrtí 1965]]
[[Kategorie:Úmrtí 25. listopadu]]
[[Kategorie:Století lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Pohřbení na Slavíně]]
[[Kategorie:Úmrtí 25. listopadu]]
[[Kategorie:Narození v Jičíně]]

Verze z 3. 5. 2016, 15:02

Josef Štefan Kubín
Josef Štefan Kubín
Josef Štefan Kubín
Narození7. října 1864
Jičín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí31. října 1965 (ve věku 101 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatel, sběratel, učitel, etnograf a překladatel
Oceněnínárodní umělec (1964)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
J. Š. Kubín, záznam o narození a křtu

Josef Štefan Kubín (7. října 1864 Jičín – 31. října 1965 Praha[1]) byl středoškolský pedagog, folklorista, sběratel lidových vyprávění a pohádek, etnograf, dialektolog, literární publicista a spisovatel.

Život

Mládí a studia

Narodil se v Jičíně, jako syn obuvnického mistra Jana Kubína (1832-1921) a jeho manželky Anny, rozené Vágnerové (1823-1891).[2][p 1] Měl starší sestru Annu (1862-1934, provdaná Krupková). V Jičíně prožil dětství a absolvoval gymnázium (1875-1884).[3] Po maturitě začal studovat v Praze medicínu, ale po roce přestoupil na filozofickou fakultu, kterou dokončil v roce 1890.

Pedagog

Jako středoškolský profesor češtiny, francouzštiny a němčiny vyučoval v Kutné Hoře (1891-1892), Českých Budějovicích (1892-1902), Jičíně (1902-1909) a Mladé Boleslavi (1909-1911). Na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici působil v letech 1911-1925.[3]

V době pedagogické praxe se literární tvorba Josefa Štefana Kubína neomezovala jen na učební pomůcky (jazykové učebnice a slovníky). Po odchodu z Prahy se soustředil na systematický sběr lidových písní a na zápisy lidových pohádek, pověstí a veselých příbehů. Texty zaznamenával především v Kladsku a Podkrkonoší. Byly uspořádány podle vypravěčů a vesnic a doplněny charakteristikami vypravěčů.[4]

Soukromý život

Josef Štefan Kubín byl ženat dvakrát. S první manželkou, Růženou (Rosou) rozenou Ždichyncovou (1875-??) se oženil 4.9.1893 v Českých Budějovicích, kde byl v té době profesorem.[5] Manželství bylo soudně rozvedeno v roce 1909. Synové Vlastimil a Milan (narozeni 1894 a 1895) žili po rozvodu s matkou v Jičíně,[6][p 2] s otcem se ale stýkali.

S druhou manželkou Augustou, rozená Žaloudkovou (1883-??), se Josef Štefan Kubín seznámil během svého působení v Mladé Boleslavi. Když v roce 1911 získal profesorské místo v Praze, Augusta Žaloudková ho následovala a 12. 6. 1912 se jim narodila dcera Vlasta. I když bylo jeho předchozí manželství rozloučeno, nesměl se jako katolík znovu oženit. Svatba s Vlastou Žaloudkovou se proto konala až po Kubínově vystoupení z římskokatolické církve, 4. 11. 1919 (civilní sňatek v Praze); manželé spolu prožili přes padesát let.[6]

Dcera Vlasta byla jako členka ilegální komunistické buňky v roce 1940 zatčena; zemřela v roce 1942 v nacistické věznici, pravděpodobně na záškrt.[7]

Odchod "na odpočinek"

Josef Štefan Kubín odešel na odpočinek (ukončil pedagogickou dráhu) v roce 1925. Vzhledem k jeho dlouhověkosti se však jednalo o počátek periody intenzivní tvorby a publikace.[p 3] V tomto období (do roku 1948) vznikla také jeho nejdůležitější díla - pentalogie Jivínské rapsodie, Zlatodol pohádek a další. Na rozdíl od dvacátých let jsou jeho dětské pohádkové knihy pojaty s vyšším podílem autorství, nejednalo se již jen o převod folklórních textů do literárního jazyka.[4]

Závěr života

Po únorovém převratu v roce 1948 patřil Josef Štefan Kubín mezi spisovatele, které si tehdejší režim oblíbil a veřejně oceňoval (viz níže "Ocenění") a on sám se stal v roce 1949 členem KSČ.[3] Jeho starší díla, zejména pohádky byla často vydávána.[p 4] Autor se naopak snažil vyhovět požadavkům doby, například verši o Suezské krizi, zveřejněnými v Rudém právu.[8] nebo verši zesměšňujícími západoněmeckého kancléře Adenauera.[9] Protipapežské satiry Žíhavky vatikánské publikovány nebyly.

Zemřel v Praze ve 101 letech. Byl pochován ve vyšehradském Slavíně. Jeho osobní fond je uložen v Památníku národního písemnictví.[10]

Dílo

Pro původní dílo Josefa Štefana Kubína je charakteristický svérázný jazyk, nářeční slova, příměry a pořekadla, předjímající styl Vladislava Vančury, Jaromíra Johna, Jana Drdy, Václava Čtvrtka či Bohumila Hrabala.[4]

Časopisy

Příspěvky Josefa Štefana Kubína se objevují v časopisech zhruba od počátku 20. století, jako Květy, Malý čtenář, Lumír. Přispíval i do deníků jako [[Národní politika[11] a Lidové noviny. Po druhé světové válce jsou jeho příspěvky tištěny v Rudém právu, Literárních novinách, Svobodném slovu, Dikobrazu aj.[4]

Folklor, pohádky (sebrané a umělé)

(První vydání, výběr)

  • Povídky kladské (vydala Společnost národopisného musea českoslovanského, Praha, 1908-1910)
  • Lidomluva Čechů kladských, příspěvek k české dialektologii (vydala Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1913)
  • Pohádky z Kladska (vydal P. Plaček, Pacov 1916)
  • České Kladsko (vydal Československý cizinecký úřad, Praha, 1919)
  • Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Podhoří západní (vydala Česká akademie věd a umění, Praha, 1922-1923 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • V moci kouzla (původní pohádky z Podkrkonoší, ilustr. Art. Scheiner, vydaly Českomor. podniky tisk. a vyd., Praha, 1923 nebo 1924)
  • Dárek od pohádky (ilustrace Artuš Scheiner, vydaly Českomor. podniky tisk. a vydav., Praha, 1924 nebo 1925)
  • V čarodějném kole (ilustroval Jiří Trnka, vydal J. Otto, Praha, 1941)
  • Zlatodol pohádek (souborného vydání pohádek díl 1, vydala Mladá fronta, Praha, 1948)
  • Zlatodol pohádek (souborného vydání - umělých pohádek] díl 2, vydala Mladá fronta, Praha, 1949)

Vlastní próza

(První vydání, výběr)

  • Kudrlinky (kniha českého humoru, ilustrace a obálka Josef Čapek, vydal Max Forejt, Praha, 1928)
  • Hrozná chvíle (jivínské rapsodie I., vydala Družstevní práce, Praha, 1941)
  • Blesky nad hlavou (jivínské rapsodie II., Družstevní práce, Praha, 1942)
  • Kudrnaté povídky (ilustroval a obálku navrhl Jaroslav Fišer, vydal Kvasnička a Hampl, Praha, 1946)
  • S kytkou za kloboučkem (Obálka, ilustrace, vazba: Karel Müller, vydal Tisk, Zlín, 1946)
  • Stíny jdou za námi (nové jivínské rapsodie, vydal Fr. Borový, Praha, 1946)

Překlady a jazykové učebnice

(První vydání, výběr)

  • Píseň o Rolandu"" (přeložil Josef Kubín, vydal J. Otto, Praha, 1892?)
  • Poznámky a slovníček k francouzským pohádkám (sestavil Josef Kubin, vydal Emil Šolc, Praha, po r. 1900)
  • Morceaux choisis de prose française (výbor francouzské prosy pro střední školy české s poznámkami a slovníčkem, vydal Emil Šolc, Telč, 1901)
  • Nový kapesní slovník francouzsko-český a česko-francouzský (Nouveau dictionnaire manual français-tchèque et tchèque-français, vydal Lorenz, Třebíč, 1902 a 1905)
  • Contes populaires français (pohádky, pro střední školy české s poznámkami a slovníčkem, Knihkupectví a nakladatelství Emila Šolce, Telč, 1906)
  • Premier (Deuxième) cours de leçons françaises composé pour l’instruction des étudiants tchèques, Vocabulaire français-tchèque (vydala Unie, Praha, 1908 a 1906)
  • A. Assolant: Slavný Honza (přeložil J. Kubín, ilustroval F. Horník, vydal Jos. R. Vilímek, Praha, 1911)
  • Praktická škola francouzská; parlez vous français (vydal Jindřich Lorenz, Třebíč, 1920)
  • Slovník slovenskočeský (diferenciální) (vydala Česká grafická Unie, Praha, 1920)
  • Kniha pohádek pro dospělejší mládež (z různých jazyků vybral a přel. Jos. Š. Kubín, ilustrace Josef Lada, vydala Unie, Praha, 1924)

Filmografie

Podle děl Josefa Štefana Kubína (především pohádek) byla natočena řada filmových povídek, televizních inscenací a seriálů. Převážně se jednalo o animované filmy.[12]

Ocenění

Za života

  • Jeho odborná i literární práce byla oceněna francouzským ministerstvem školství za jazykové publikace o francouzštině, slovníky, učebnice, konverzační příručky a výbory spisovatelů.
  • V roce 1934 se stal za vědecké zásluhy členem Královské české společnosti nauk[13]
  • V roce 1946 se stal členem České akademie věd a umění, v roce 1958 čestným členem Národopisné společnosti
  • V roce 1962 prvním čestným členem mezinárodní společnosti International Society for Folk Narrative Research.[14]
  • Titul zasloužilý umělec obdržel v roce (1954), Řád práce 1962 a národní umělec při příležitosti stých narozenin v roce 1964[3]

Posmrtně

  • Ulice a mateřská školka Josefa Štefana Kubína jsou v Jičíně
  • Ulice Kubínova je v Praze, Ostravě, Litoměřicích, Příboru a České Vsi
  • Je pochován ve vyšehradském Slavíně

Zajímavost

Druhé křestní jméno Štefan začal používat až po vzniku Československa, na počest druhého národa; tehdy se rozhodl, že přijme jméno od prvního Slováka, se kterým se seznámí. Podle Kubínových vzpomínek jím byl podomní obchodník Štefan Uherka.[4]

Jako připomínka se uděluje každoročně ocenění za pozoruhodný kulturní počin na území jičínského okresu, nazvané Jivínský Štefan.[p 5] Cenou je dřevěná soška, kterou vytvořili Renata a Martin Lhotákovi. Uděluje se každoročně 25. února za počin uplynulého roku a za dlouhodobé zásluhy.[15]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Zdroje uvádějí i jiná otcova povolání. Např. Lexikon české literatury ho zmiňuje jako "malého obchodníka". Podle vzpomínke J. Š. Kubína měl otec krámek s ovocem a malou dílnu.
  2. ↑ Třetí syn Vladimír v osmi měsících zemřel.
  3. ↑ Databáze NK ČR uvádí 47 publikací vydaných v letech 1925-1947, většinou pohádek.
  4. ↑ Jen v období od února 1948 do autorovy smrti (1948-1965) uvádí databáze NK ČR vydání 34 děl Josefa Štefana Kubína.
  5. ↑ Josef Štefan Kubín nazýval Jičín ve svých dílech "Jivín".

Reference

  1. ↑ Rudé právo, 2.11.1965, s.1, Národní umělec J.Š.Kubín zemřel
  2. ↑ Matrika narozených, Jičín sign. 70-3347, 1857-1871, s.282 (snímek 284)
  3. ↑ a b c d RUBEŠ, Zdeněk. Josef Štefan Kubín. Skutky soukromé, skutky veřejné. České Budějovice, 2008. Rigorózní práce. Jihočeská univerzita, filozofická fakulta. . Dostupné online.
  4. ↑ a b c d e FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Josef Štefan Kubín, s. 1032-1035. 
  5. ↑ Matrika oddaných Č. Budějovice (sv. Mikuláš), s.409 (snímek 412)
  6. ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Vyhledávání: Kubín Josef, 1864
  7. ↑ Dějiny a současnost 2008, Zdeněk Rubeš: O čem dílo nehovoří. Tragická kapitola v životě Josefa Štefana Kubína
  8. ↑ Rudé právo, 8.11.1956, s.2, Lístek do Egypta
  9. ↑ Rudé právo, 24.12.1956, s.4, Nepůjde to
  10. ↑ Památník národního písemnictví, osobní fond Josefa Štefana Kubína
  11. ↑ Např. Národní politika, 8.7.1914, s.1, Česká píseň v Kladsku. v systému Kramerius
  12. ↑ Filmová databáze FDb.cz, Filmografie J.Š.K.
  13. ↑ Výroční zpráva Královské české společnosti nauk, 1934, s.59, dostupné online v NK ČR
  14. ↑ Webová stránka ISFNR (anglicky)
  15. ↑ Jivínský Štefan

Literatura

  • FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Josef Štefan Kubín, s. 1032-1035. 
  • RUBEŠ, Zdeněk. Josef Štefan Kubín. Skutky soukromé, skutky veřejné. České Budějovice, 2008. Rigorózní práce. Jihočeská univerzita, filozofická fakulta. . Dostupné online.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Štefan_Kubín&oldid=13622415“