Solotvina
| Solotvina, Slatinské Doly Солотвино (Solotvyno) | |
|---|---|
 Solné jezero | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°56′53″ s. š., 23°52′47″ v. d. |
| Nadmořská výška | 283 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Zakarpatská |
| Okres | Ťačovo |
  Solotvina | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 11,1 km² |
| Počet obyvatel | 8 977 (2011) |
| Hustota zalidnění | 792 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1360 |
| Adresa obecního úřadu | вул. Харківська 1 90575 смт. Солотвино |
| Telefonní předvolba | (+380) 313 |
| PSČ | 90575 |
| KOATUU | 2124455900 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Solotvina, též Slatinské Doly (ukrajinsky Солотвино, Solotvyno; rumunsky Ocna Slatina; maďarsky Aknaszlatina; rusky Солотвина) je obec (sídlo městského typu) na západní Ukrajině. Leží v okresu Ťačovo Zakarpatské oblasti na řece Tise, která je odděluje od rumunského města Sighetu Marmaţiei (Marmarošská Sihoť). Žije zde necelých 9000 obyvatel – Rumuni, Maďaři a Ukrajinci.
V Solotvinu sídlí rada solotvinské venkovské komunity, do které patří město Solotvino a tyto vesnice:
- Hlybokyj Potik (ukrajinsky Глибокий Потік)
- Nyžnja Apša (ukrajinsky Нижня Апша)
- Pešera (ukrajinsky Пещера)
- Podišor (ukrajinsky Подішор)
- Tolčyno (ukrajinsky Топчино)
- Seredne Vodjane (ukrajinsky Середнє Водяне)
- Dobrik (ukrajinsky Добрік)
- Bila Cerkva (ukrajinsky Біла Церква)
Historie[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1918 bylo město po rozpadu Rakouska-Uherska [1], až do roku 1939 součástí Československa. Od roku 1945 bylo město součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky, která byla jednou ze svazových republik Sovětského svazu, nakonec od roku 1991 je součástí samostatné Ukrajiny
Solné doly a slaná jezera[editovat | editovat zdroj]
Město je známé především svými rozlehlými solnými doly a jezery. Voda odčerpávaná z hlubinných solných dolů se shromažďuje v povrchových jezerech s nasycenou slanou vodou, kolem nichž je vybudována rekreační zóna s lunaparkem, restauracemi, diskotékou. Místní sanatorium funguje od roku 1968. V městě je muzeum solných dolů[2] a muzeum místních solných lázní.[3]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Městem prochází silnice spojující Mukačevo, Rachov a Ivano-Frankivsk; stejným směrem vede i železnice, avšak Solotvina je konečnou stanicí osobních vlaků od Baťova, neboť následující úsek trati prochází rumunským územím. V lednu 2007 byl za účasti prezidentů V. Juščenka a T. Băsescu po mnoha letech otevřen hraniční most přes Tisu, který o něco usnadnil dosažitelnost zdejšího odlehlého regionu.[4]
Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Ian Robert Maxwell, vlastním jménem Abraham Leib Hoch, později též Ján Ludvík Hoch, britský žurnalista a multimilionář.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Солотвинська селищна громада (Закарпатська область) na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167
- ↑ Музей солекопалень, Солотвино [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Музей соляних копалень. elit-solotvino.com.ua [online]. 2021-01-12 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online.
- ↑ http://www.bbc.co.uk/romanian/news/story/2007/01/070115_basescu_iuscenko.shtml BBC Romanian – Preşedinţii Băsescu şi Iuşcenko deschid podul peste Tisa
