Sibiř
Sibiř (rusky: Сиби́рь) je území v Rusku, ležící mezi Uralem a Verchojanským pohořím. Sibiř zaujímá většinu rozlohy Ruské federace, (asi 10 mil. km²). V širším slova smyslu se však k Sibiři někdy počítá i území mezi Verchojanským pohořím a Tichým oceánem. Známá je hlavně silně kontinentálním podnebím a velkým nerostným bohatstvím. Je velice řídce osídlena a mnoho oblastí je dostupno pouze nebo především letecky. Výjimku tvoří oblasti přiléhající k Transsibiřské magistrále, mohutným říčním tokům nebo k Severnímu ledovému oceánu (v letním období).
Přírodní poměry
Většina území Sibiře je pokryta tajgou, tundrou a četnými mokřady. Na západě území se nachází Západosibiřská rovina a Středosibiřská plošina, ostatní části Sibiře jsou hornatné. Z jihu na sever protékají Sibiří tři veletoky – Ob, Jenisej a Lena. Velká část půdy je tvořena permafrostem, což ztěžuje těžbu surovin. Nejvyšší horou je Bělucha, ležící na hornatém jihu u hranice s Kazachstánem, v jižní části Východní Sibiře se nachází jezero Bajkal s největší světovou zásobou sladké vody.
Podnebí je převážně kontinentální, na nejzazším severu subarktické až arktické. V zimě dosahují teploty až −60 °C, převážně na jihu však neklesají pod −30 °C. S příchodem jara ale dochází k prudké změně, léta jsou mírná, s teplotou dosahující občas i přes 20 °C. Vzhledem k četným mokřadům zakomponovaným do tajgy jsou některé oblasti v létě značně nepřátelské snesitelnému životu vinou obrovského množství obtížného hmyzu. V těchto mokřadech je pravděpodobně vázáno mnoho methanu, což by mohlo způsobit problémy v souvislosti s globálním oteplováním.
Obyvatelé
Obyvatele Sibiře tvoří velké množství národností, hlavně přistěhovalí Rusové a Ukrajinci, kteří žijí v průmyslových městech na jihu. K původní obyvatelům Sibiře patří například Burjati, Čukčové, Evenové, Evenkové, Chantové, Jakuti, Jukagirové, Korjaci, Nanajci, Něnci, Nivchové, Tuvinci a další, kteří mají svoje autonomní republiky a okruhy. Tyto národy tradičně žijí z lovu, rybolovu, chovu sobů. Ačkoliv se zde rozšířilo pravoslavné křesťanství, množství od civilizace odříznutých kmenů praktikuje stále tradiční šamanismus a animismus. V dnešní době již většina původních národů nežije tradičním způsobem života. Stále silněji se u původních obyvatel Sibiře projevuje asimilace s Rusy.
V asijské části Ruska východně od Uralu žije celkem 30 milionů lidí.[1]
Ekonomika
V severní části Sibiře se těží téměř všechny nerostné suroviny, rozsáhlá je též těžba dřeva a lov. Většina surovin se převáží na jih do průmyslových oblastí ke zpracování, případně se vyvážejí do evropské části Ruska nebo přes Severní ledový a Tichý oceán na východ do Japonska, USA a Kanady. Města jsou zásobována energií převážně z tepelných elektráren, velký podíl má ale také produkce velkých vodních elektráren (Bratsk, Zeja, Černyševskij). Z ekonomického i environmentálního hlediska hraje klíčovou úlohu těžba ropy, ovšem ropovody vedoucí Sibiří jsou převážně v dezolátním stavu, což se projevuje značnými ztrátami ropy při přepravě a s tím souvisejícím těžkým poškozením životního prostředí okolo trasy ropovodu.
Mnoho původních obyvatel se živí tradičním chovem sobů.
Doprava
Naprosto stěžejní dopravní tepnou Sibiře je Transsibiřská magistrála, postavená na začátku 20. století (s některými nedávno otevřenými novými úseky). Ta spojuje téměř všechna průmyslová města (výjimkou jsou Barnaul a Novokuzněck). Nezastupitelná je doprava letecká, letiště jsou ve všech větších městech. Po Bajkalském jezeře je také provozována vodní plavba (do roku 1911 převoz vlaků).
Významná města
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sibiř na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Sibiř ve Wikislovníku
