Přeskočit na obsah

Ryzec osikový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRyzec osikový
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusé (Basidiomycota)
Třídahouby rouškaté (Agaricomycetes)
Řádholubinkotvaré (Russulales)
Čeleďholubinkovité (Russulaceae)
Rodryzec (Lactarius)
Binomické jméno
Lactarius controversus
(Pers.) (1800)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ryzec osikový (Lactarius controversus) je nejedlá houba z čeledi holubinkovitých (Russulaceae) a řádu holubinkotvarých (Russulares).

Klobouk je 50–250 mm široký, v mládí vypouklý, později plošší až téměř nálevkovitý, bělavý, s načervenalými skvrnami, na povrchu velmi často znečištěný, jemně plstnatý, za vlhka lepkavý. Lupeny jsou narůžovělé, třeň je 30–50 mm dlouhý a 20–40 mm široký, tvrdý, bělavý. Dužnina je rovněž bělavá, ve třeni žloutnoucí. Mléko je bílé, dost palčivé chuti. Vůně je ovocná, mírně nasládlá.[1]

Vyskytuje se nehojně od června do října pod osikami a dalšími topoly, vzácně i pod vrbami. Daří se mu především na těžkých jílovitých půdách.

Obecně je pro svou štiplavou chuť považován za nejedlý.

Je možná záměna za ryzec peprný (Lactarius piperatus) či ryzec plstnatý (Lactarius vellereus), případně i za některé bělavě zbarvené holubinky, z nichž ale neteče mléko.

  1. Lactarius controversus - ryzec osikový - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří; HAGARA, Ladislav. Velký atlas hub. 1. vyd. Praha: J. Otto - Ottovo nakladatelství, 2005. 432 s. ISBN 80-7360-334-9. 
  • KIBBY, Geoffrey. British Milkcaps Lactarius and Lactifluus. [s.l.]: [s.n.], 2014. 120 s. ISBN 8010000000391. (anglicky) 
  • SOCHA, Radomír, et al. Ryzce: v lese, v kuchyni a s léčivými účinky. 1. vyd. Praha: Eminent, 2015. 280 s. ISBN 978-80-7281-494-7. 
  • HOLEC, Jan, et al. Přehled hub střední Evropy. 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]