Přeskočit na obsah

Rinky Hijikata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rinky Hijikata
Rinky Hijikata na challengeru v Cary (2023)
Rinky Hijikata na challengeru v Cary (2023)
PřezdívkaRinks[1]
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození23. února 2001 (23 let)
Místo narozeníSydney, Austrálie[2]
BydlištěSydney, Austrálie
Výška178 cm[2]
Hmotnost72 kg[2]
Profesionál od2021[2]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 061 737 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů27–36
Tituly0 ATP, 2 challengery, 7 ITF
Nejvyšší umístění65. místo (12. srpna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2023)
French Open1. kolo (2024)
Wimbledon1. kolo (2024)
US Open4. kolo (2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů33–30
Tituly2 ATP, 2 ITF
Nejvyšší umístění23. místo (30. října 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2023)
French Open2. kolo (2024)
Wimbledon2. kolo (2023, 2024)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240816a16. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rinky Hijikata (japonsky リンキー・ヒジカタ, * 23. února 2001 Sydney) je australský profesionální tenista japonského původu. Na grandslamu ovládl čtyřhru Australian Open 2023 s Jasonem Kublerem. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva deblové deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2024 na 65. místě a ve čtyřhře v  říjnu 2023 na 23. místě. Trénuje ho bývalý hráč druhé světové stovky Mark Draper.[1][2]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 2001 v Sydney do rodiny japonských imigrantů Džunka a Makoty Hidžikatových.[4] Sourozenci Šori a Kamiju závodně plavali. S tenisem začal před pátým rokem života. Na jeho rozvoji se trenérsky podíleli Ben Pyne, Jarrad Bunt a David Moore. V letech 2013–2016 vystudoval střední školu The King's School v Parramattě, na severním sydneyském předměstí. Univerzitní tenis hrál mezi roky 2020–2021 na University of North Carolina v Chapel Hill.[5][1]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ve čtyřhře Letních olympijských her mládeže 2018 v Buenos Aires vybojoval stříbrnou medaili spolu s Bulharem Adrianem Andrejevem.[6] Na juniorském grandslamu si zahrál čtvrtfinále Australian Open 2018. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše v prosinci 2018 na 9. místě.[1]

V rámci okruhu ITF debutoval jako sedmnáctiletý v březnu 2018, když na úvod turnaje v australském Morningtonu, dotovaného 15 tisíci dolary, podlehl krajanu Matthewovi Dellavedovovi. Body do žebříčku ATP si poprvé připsal o týden později v témže areálu,[1] kde postoupil do druhé fáze. V ní nestačil na Maxe Purcella. Premiérový titul v této úrovni tenisu si odvezl z arkansaského Fayettevillu během září 2019. Ve finále patnáctitísovky přehrál Američana Nicka Chappella ze šesté stovky žebříčku.[7][3]

Během kvalifikace Wimbledonu 2022

Na okruhu ATP Tour debutoval lednovým Melbourne Summer Set 2022 po průchodu kvalifikací. V ní zdolal Denise Kudlu a devadesátého osmého hráče pořadí Henriho Laaksonena, čímž si připsal první kariérní výhru nad členem elitní světové stovky.[8] Na úvod dvouhry však uhrál jen tři gamy na pozdějšího amerického finalistu Maxima Cressyho. Po dvou březnových titulech na ITF World Tennis Tour 2022 v kalifornských městech Bakersfield a Calabasas, se v dubnu poprvé posunul mezi tři sta nejlepších tenistů klasifikace.[9] První zápas na túře ATP vyhrál na srpnovém Los Cabos Open 2022, kde zvládl kvalifikační soutěž. Ve druhé sadě úvodního kola dvouhry mu skrečoval 17letý Mexičan hrající na divokou kartu Rodrigo Pacheco Méndez. Poté jej vyřadila světová jednička a pozdější šampion Daniil Medveděv.[1][10]

Po nezvládnutých kvalifikacích na Australian Open 2019, 2020, 2021 a 2022, rovněž tak ve Wimbledonu 2022, debutoval v hlavní soutěži grandslamu na US Open 2022 po zisku divoké karty.[1] V úvodním kole však nenašel recept na světovou trojku Rafaela Nadala.[7] První challenger ovládl v australském City of Playford během října 2022, když v závěrečných dvou utkáních proti Maxu Purcellovi i Riu Nogučimu ztratil vždy jen dva gamy. Bodový zisk jej posunul o 33 míst výše, poprvé do Top 160, na 159. příčku. Stal se tak nejmladším australským šampionem challengeru od 19letého Alexeje Popyrina v roce 2018.[11]

Na Australian Open 2023 dokonal obrat ze stavu 0–2 na sety s německým kvalifikantem Yannickem Hanfmannem, než jej ve druhé fázi hladce porazila světová čtyřka Stefanos Tsitsipas.[12] V mužské čtyřhře melbournského grandslamu, druhé deblové soutěži na turnajích velké čtyřky, triumfoval s krajanem Jasonem Kublerem. Hijikata jako 277. a Kubler 163. deblista světa mohli nastoupit až po udělení divoké karty. Cestou do finále zdolali tři nasazené páry, ve druhém kole turnajové šestky Glasspoola s Heliövaarou, ve čtvrtfinále druhý světový pár Koolhofa s Nealem Skupskim a v semifinále Granollerse se Zeballosem.[13] Ve třetím kole přitom odvrátili mečbol Brkićovi s Escobarem.[14] V boji o titul zdolali monacko-polský pár Hugo Nys a Jan Zieliński. Stali se tak pátou nenasazenou dvojicí, a první na divokou kartu v otevřené éře, která vyhrála Australian Open. Bodový zisk jej po skončení premiérově posunul do elitní světové stovky i padesátky, na 33. místo deblového žebříčku.[15][16] Jako hráč druhé světové stovky obdržel divokou kartu do svého třetího majoru na US Open 2023. Přes Pavla Kotova, Mártona Fucsovicse a Č’-čen Čanga poprvé prošel do grandslamového osmifinále, v němž nestačil na světovou desítku Francese Tiafoea. Bodový zisk mu po skončení zajistil debut v první světové stovce.[17][18]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2023 Australian Open tvrdý Austrálie Jason Kubler Monako Hugo Nys
Monako Jan Zieliński 		6–4, 7–6(7–4)

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Grand Slam (1–0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (1–0)
ATP Tour 250 (0–2)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 28. ledna 2023 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Austrálie Jason Kubler Monako Hugo Nys
Monako Jan Zieliński 		6–4, 7–6(7–4)
Finalista 1. 19. února 2023 Delray Beach, Spojené státy tvrdý USA Reese Stalder Salvador Marcelo Arévalo
Nizozemsko Jean-Julien Rojer 		3–6, 4–6
Vítěz 2. 22. října 2023 Tokio, Japonsko tvrdý Austrálie Max Purcell Spojené království Jamie Murray
Nový Zéland Michael Venus 		6–4, 6–1
Finalista 2. 11. února 2024 Dallas, Spojené státy tvrdý (h) USA William Blumberg Austrálie Max Purcell
Austrálie Jordan Thompson 		4–6, 6–2, [8–10]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (2 D; 0 Č)
ITF (7 D; 2 Č)

Dvouhra (9 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. září 2019 Fayetteville, Spojené státy tvrdý USA Nick Chappell 2–6, 6–2, 6–1
2. červenec 2021 Monastir, Tunisko tvrdý Monako Valentin Vacherot 6–3, 6–1
3. červenec 2021 Edwardsville, Spojené státy tvrdý USA Strong Kirchheimer 6–3, 6–1
4. září 2021 Sierre, Švýcarsko antuka USA Oliver Crawford 7–6, 6–1
5. říjen 2021 Calabasas, Spojené státy tvrdý USA Tristan Boyer 3–6, 7–6, 6–2
6. březen 2022 Bakersfield, Spojené státy tvrdý USA Keegan Smith 6–1, 7–5
7. březen 2022 Calabasas, Spojené státy tvrdý Spojené království Charles Broom 7–5, 6–2
1. říjen 2022 Playford, Austrálie tvrdý Japonsko Rio Noguči 6–1, 6–1
2. únor 2023 Burnie, Austrálie tvrdý Austrálie James Duckworth 6–3, 6–3

Čtyřhra (2 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. říjen 2021 Loulé, Portugalsko tvrdý Nizozemsko Mick Veldheer Portugalsko Gonçalo Falcão
Slovinsko Tomás Lipovšek Puches 		6–2, 6–3
2. únor 2022 Santo Domingo, Dominikánská republika tvrdý Spojené království Henry Patten Čínská Tchaj-pej Sü Jü-siou
Čínská Tchaj-pej Wu Tchung-lin 		2–6, 7–6(7–4), [10–3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rinky Hijikata na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Rinky Hijikata | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e Rinky Hijikata na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240214a14. února 2024
  3. ↑ a b Rinky Hijikata na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240214a14. února 2024
  4. ↑ Rinky Hijikata Relishing Rafael Nadal Clash At US Open. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-30 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Rinky Hijikata - Men's Tennis. University of North Carolina Athletics [online]. [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Hijikata wins silver at Youth Olympics. Tennis Australia [online]. 2018-10-15 [cit. 2023-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-03. (anglicky) 
  7. ↑ a b Rinky Hijikata | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ ROGERS, Leigh. Hijikata scores first top-100 win to qualify at Melbourne Summer Set. Tennis Australia [online]. 2022-01-04 [cit. 2023-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-09. (anglicky) 
  9. ↑ ROGERS, Leigh. Ranking movers: Saville, Kokkinakis and Kyrgios continue resurgences. Tennis Australia [online]. 2022-04-04 [cit. 2023-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-08. (anglicky) 
  10. ↑ Daniil Medvedev Earns 250th Win In Los Cabos Debut. ATP Tour [online]. 2022-08-04 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ THOMPSON, Grant. Former College Standouts Gojo, Hijikata Win Maiden Challenger Titles | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2022-10-31 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Stefanos Tsitsipas Soars Through At Australian Open | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2023-01-18 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Rinky Hijikata and Jason Kubler storm into Australian Open doubles final. the Guardian [online]. 2023-01-26 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Australian Open pozná nové šampiony. Do finále čtyřhry postoupili páry Hijikata/Kubler a Nys/Zieliňski. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-26 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Poprvé spolu a hned grandslamový titul. Hijikata s Kublerem proměnili divokou kartu v triumf na Australian Open. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ Rinky Hijikata and Jason Kubler Capture Australian Open Crown | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ ROGERS, Leigh. Hijikata charges into third round at US Open 2023. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2023-08-31 [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Frances Tiafoe Ends Rinky Hijikata's Run, Advances To Third Major QF. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-09-03 [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rinky_Hijikata&oldid=24169179“