Pryšec skočcový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPryšec skočcový
alternativní popis obrázku chybí
Pryšec skočcový (Euphorbia lathyris)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďpryšcovité (Euphorbiaceae)
PodčeleďEuphorbioideae
Rodpryšec (Euphorbia)
Binomické jméno
Euphorbia lathyris
L., 1753
Synonyma
  • Tithymalus lathyris
  • pryšec křižmolistý
  • pryšec křižmostojný
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Listy
Cyathium
Nezralé tobolky
Semeno s přívěskem

Pryšec skočcový (Euphorbia lathyris) je okolo jednoho metru vysoká, planě rostoucí rostlina s lodyhou porostlou úzkými křižmostojnými listy, která se větví do bohatých lichookolíků s výraznými listeny a drobnými květy. V české přírodě je považován za nepůvodní druh, příležitostně se vyskytující neofyt, který byl do ní pravděpodobně úmyslně zavlečen ze Středomoří. V české krajině byl poprvé zjištěn roku 1872. Všechny části rostliny jsou jedovaté.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Bylina pochází ze střední a jihozápadní Asie, za její domovské území je považována oblast Kyrgyzstánu, Pákistánu a čínské autonomní oblasti Sin-ťiangu. Odtud byla postupně zavlečena do dalších zemí v západní, střední i jižní Asii, jakož i ve východní Africe. S příchodem novověku se dostala do jižní Evropy a odtud do Severní i Jižní Ameriky a na Nový Zéland. V České republice je někdy pěstována jako okrasná rostlina v zahradách, ve volné přírodě roste spíše ojediněle, častěji se objevuje na východě Čech.[4][5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Terofyt, který během jednoho roku vyklíčí, vykvete, odplodí a následně uhyne. Semena vymrštěná z tobolek za příznivých podmínek někdy vyklíčí ještě na podzim, a pokud drobný zelený semenáč nepříliš tvrdou zimu přečká, rostlina se chová jako dvouletá, ozimá. Jednoletá rostlina vykvétá v červenci a srpnu a semena uzrávají v září a říjnu, ozimá mívá fenologické fáze uspíšené.

Na půdu není tato slabě dužnatá bylina náročná, může růst v lehké písčité, střední hlinité i těžké jílovité. Stejně tak jí nevadí různá hodnota pH, může být kyselá, neutrální i zásaditá. Požaduje vlhké, ale odvodněné stanoviště, v půdě trvale zamokřené neporoste. Daří se jí na plném slunci i v polostínu světlého lesa. Ploidie druhu je 2n = 20.

Obvykle roste na okraji polí jako plevel polních plodin i na narušovaných a člověkem ovlivněných synantropních stanovištích, jako jsou rumiště, okraje polních cest, silniční i železniční náspy, pískovny či lomy, ale i v přirozených puklinách nevysokých skal.[1][2][4][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bylina s přímou šedozelenou, obvykle do 1 m vysokou, v horní části bohatě rozvětvenou lodyhou, jež vyrůstá z hrubého vertikálního kořene s mnoha postranními kořínky. Lodyha je pevná, uvnitř dutá, vespod až 1 cm tlustá a hustě porostlá jednoduchými vstřícnými, křižmostojnými listy. Čepele těchto sivozelených listů jsou úzké, čárkovité či podlouhle kopinaté, 5 až 15 cm dlouhé a 0,5 až 2,5 cm široké. Jsou bez řapíku, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, po obvodě celokrajné, oboustranně lysé a mají nápadnou střední žilku. V horní části lodyhy přecházejí listy do podlouhle kopinatých a světleji zelených listenů. Lodyha i listy po poranění roní bílé latexové mléko.

V horní části lodyhy vyrůstají vrcholičnatá květenství cyathia. Obvykle jsou bohatě rozvětvená, se dvěma až třemi větvemi, jež se dále dvou až osminásobně větví. Tato koncová květenství bývají ještě někdy doplněna o úžlabní okolíky s dalšími cyathii. Nenápadné, drobné, žlutozelené květy jsou jednopohlavné, bez okvětí a vykvétají nad ozdobnými zákrovními listenci, které jsou trojúhelníkovité až srdčité a v době květu světle žlutozelené. Samičí květy jsou schopné opylit se pylem vlastního i jiného cyathia.

Po opylení květů hmyzem, převážně mouchami, vznikají asi 10 mm velké, kulovité, třípouzdré tobolky s měkkým oplodím, které mají tři hluboké rýhy. Obsahují tři vejčitá, asi 6 mm velká, hnědá semena se zřetelným dužnatým přívěskem.[1][2][4][6][7][8]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pryšec skočcový se rozmnožuje výhradně semeny, kterých rostlina vyprodukuje velký počet, obzvláště roste-li ve výživné půdě. Prvotně se rozšiřují autochoricky, v důsledku napětí způsobeného nestejným vysycháním vrstev buněk ve stěnách plodů jsou z tobolek stojící rostliny vymršťována až do vzdálenosti 3 m. Druhotně mohou být ještě šířena myrmekochorně, pro olejnatý přívěsek jsou coby vítaná potrava odnášena mravenci. Bývají také za přívalového deště splavována vodou do níže položených a vlhčích míst. Semena z hloubky 1 cm vyklíčí při teplotě 20 °C asi za dva až tři týdny, při vyšší teplotě klíčí rychleji, z větší hloubky zase později.[2][6][9]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Latex vytékající z rostliny na vzduchu rychle tuhne a je obdobně jako celá rostlina toxický, zvláště nebezpečný je při kontaktu s okem, obsahuje mj. terpenoidní alkoholy a hořčiny. V minulosti se v lidovém léčitelství používal jako antiseptikum, účinný depilační prostředek a k odstraňování bradavic a kuřích ok. Semena jsou účinné diuretikum i laxativum, požití většího množství semen může vyvolat i potrat. Krátkodobý styk pokožky s listy obsahující toxické estery forbolu způsobuje zarudnutí, déletrvající kontakt i hluboké poškození pokožky.

Semena obsahují okolo 40 % čirého jemného oleje, který se dříve využíval při výrobě mýdla. V současnosti je pryšec skočcový počítán mezi perspektivní rostliny pro výrobě biopaliv, při současných cenách ropy však není jeho využití reálné. Rostlina nachází uplatnění v pověrách, podle kterých odpuzuje krtky a hlodavce ze zahrádek.[1][4][6][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Pryšec skočcový [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 21.07.2014 [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Tithymalus lathyris, s. 344. 
  3. ↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 09.03.2020]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Pryšec skočcový [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 16.10.2016 [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ POWO: Euphorbia lathyris [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d Plants For a Future: Euphorbia lathyris [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ JONES, Edwin J. Euphorbia lathyris [online]. Cooperative Extension work, Virginia Polytechnic Institute and State University, Blacksburg, VA, USA [cit. 2020-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-16. (anglicky) 
  8. ↑ MA, Jin-shuang; GILBERT, Michael G. Flora of China: Euphorbia lathyris [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2020-03-09]. [hhttp://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=200012568 Dostupné online]. (anglicky) 
  9. ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Euphorbia lathyris [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 – 2018 [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ DUKE, James. A. Euphorbia lathyris [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1998 [cit. 2020-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pryšec_skočcový&oldid=22925715“