Fenologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Fenologie je nauka o časovém průběhu základních životních projevů, zvaných fenologické fáze, zdravých živých organismů v závislosti na změnách počasí, klimatu a dalších vnějších vlivů prostředí. Fenologická pozorování se provádějí na rostlinách (fytofenologie) nebo na živočiších (zoofenologie)[1]. Název nauky vychází z řeckého slova fainó (φαίνω), což znamená vyjevuji.

Fenologie v Českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Síť fenologických stanic, o něž pečuje ČHMÚ.jpg

První fenologická pozorování prováděl na českém území meteorolog A. Strnad v okolí pražské hvězdárny vletech 1775-1779.[1] Pravidelná fenologická pozorování byla zavedena Společností vlastenecko-hospodářskou, jež vznikla v Praze z popudu císařovny Marie Terezie roku 1769. Podle tehdejší metodiky se pozoroval např. vývoj pupenu v list, počátek rozkvétání, konec květu a dozrání semene, dále byly pozorovány fenofáze živočichů, kteří se ukládají k zimnímu spánku, např. netopýra, jezevce nebo ještěrky.[1] V roce 1923 byla v Československu zřízena jedna z prvních národních fenologických pozorovacích sítí. V době svého vzniku čítala 650 stanic. Na nich se pozorovaly polní plodiny, okrasné a ovocné dřeviny a volně rostoucí rostliny. V roce 1941 převzal záštitu nad fenologickými pozorováními Ústřední meteorologický ústav pro Čechy a Moravu.[1] V současnosti nese tuto záštitu Český hydrometeorologický ústav. Od roku 1956 do roku 1990 se kromě rostlin sledovali i živočichové (např. přílet stěhovavých ptáků, první snůška včel, první výskyt chrousta).[2] Od poloviny 20. stol. v důsledku různých politických rozhodnutí počet fenologických stanic klesal a od roku 2013 je jich necelých 30. Roku 2012 skončilo pozorování polních a ovocných plodin, od roku 2013 se tedy sledují již jen volně rostoucí druhy rostlin.

Ukázka reálné podoby fenologické stanice

Jedná se především o základní dřevinné druhy, jako je např. smrk stepilý, borovice lesní, buk lesní, dub letní, líska obecná nebo lípa srdčitá a dále o fenologicky významné druhy dřevin a bylin, jako je sněženka podsněžník, svída dřín, sasanka hajní, pryskyřník prudký, třezalka tečkovaná nebo ocún jesenní. Celkový počet rostlin vybraných k pozorování čítá 45. Vzhledem k místním přírodním podmínkám se ovšem počet druhů sledovaných na jednotlivých stanicích různí. Pozorují se u nich fáze spojené s vegetativním vývojem, jako je rašení listů, první listy, tvorba pupenů, žloutnutí a opad listů počátek kvetení, a s generativním vývojem, jako je butonizace (pučení květních pupenů), počátek kvetení, počátek fruktifikace nebo zralost plodů. Celkový počet sledovaných fenofází činí 21. Fenologickou stanici jako takovou činí soubor několika ploch ve volné krajině, kde se sleduje v případě dřevin od každého přítomného předepsaného druhu několik vybraných jedinců (okolo 5), v případě bylin od každého přítomného předepsaného druhu skupina exemplářů. Pozorování probíhá tak, že dobrovolný pozorovatel projde ve vegetačním období zpravidla každý druhý den plochy fenologické stanice a zaznamená všechny napozorované fenofáze. Mimo vegetační sezónu tak činí zhruba jednou týdně.[3]

Mimo rámec ČHMÚ se provádějí fenologická pozorování převážně jako součást nejrůznějších krátkodobých vědeckých projektů. Se soustavným dlouhodobým pozorováním se lze setkat jen ojediněle. Nejvýznamnější příspěvek na tomto poli učinil Zdeněk Bauer, který dlouhodobě pozoroval rostliny a ptáky v lužních lesích jižní Moravy[4][5] a na několika dalších moravských lokalitách.

Fenologie v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Rašení a butonizace habru obecného (Carpinus betulus)

Přístup k fenologii se liší země od země. Z historických důvodů a s ohledem na odlišné přírodní podmínky má každá země svoji vlastní metodiku. Nejlépe je rozvinuta ve středoevropském prostoru, kde přední místo zaujímá Německo se svými cca 1200 fenologickými stanicemi, ještě hustší síť má Slovensko s 200 stanicemi a Švýcarsko se 160 stanicemi. Dlouhou tradici pozorování má rovněž Španělsko, Litva a Lotyšsko. Naopak teprve na konci 20. století se začali fenologii věnovat ve Francii, Itálii a Polsku. Systematická pozorování se prováděla ve Velké Británii a v Norsku, avšak v 2. pol. 20. stol. byl tento přístup zastaven. V řadě zemí se nepozoruje na pevně vytýčených stanicích, ale formou kalendáře přírody. Tento přístup je založen na velmi četných, leč nahodilých pozorováních široké veřejnosti, která zasílá data prostředníctvím počítačových nebo mobilních aplikací. Výhodou je daleko větší množství pozorování, umožňující komplexnější přehled o vývoji přírody v daném roce, nevýhodou je, že data nepocházejí z pevně daných míst a tedy je nelze využít k vyhodnocování trendů.

Zývšený zájem o fenologii v souvislosti se změnou klimatu vedl k vytvoření platformy Pan European Phenology Project (PEP), která umožňuje odborným i laickým uživatelům zdarma získávat fenologická data z řady evropských zemí.

Potřeba sladit metodiky různých zemí a možnosti snadno kvantifikovat fenologická data vedla k vytvoření stupnice BBCH[6], který se více a více ujímá jako obecně přijímaný přístup definování jednotlivých fenologických fází.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Živé organismy lze brát jako svého druhu klimatickou stanici. V závislosti na svém genetickém nastavení každá rostlina, každý živočich odráží ve svých reakcích, ve svém vývoji změny, které probíhají v jeho vnějším prostředí. Fenologická data tak lze použít jako jedno z hodnotících měřítek změn klimatu[7]. Lze je využít při hodnocení vlhkosti půdy, evapotranspirace a vláhové bilance polních kultur i lesních porostů, včetně hodnocení intenzity sucha a jeho dopadů na polní kultury i lesní ekosystémy. Slouží k monitoringu vlivu extrémních meteorologických podmínek na vegetaci (např. sucho, pozdní mrazy, vysoké teploty), k vyhodnocování družicových pozorování (DPZ), jejich kalibraci a jejich správné interpretaci, k tvorbě biometeorologických modelů (např. vývoj a kvalita obilovin nebo varování před požáry). Také se využívají v oblasti alergologie při předpovídání kvetení alergenních druhů rostlin.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Počátek kvetení lísky obecné (Corylus avellana), což je u nás nejdříve kvetoucí původní dřevina
    RNDR. ŠVAMBERK, Václav. Fenologie a včely. Včelařství, časopis ČSV. 2011, roč. 64, čís. 1, s. 37. ISSN 0042-2924. 
Tvorba pupenů buku lesního (Fagus sylvatica)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HÁJKOVÁ, Lenka; A KOL. Atlas fenologických poměrů Česka. 1.. vyd. Praha - Olomouc: Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 311 s. ISBN 978-80-86690-98-8. S. 20. 
  2. PIFFLOVÁ, Lola; MINÁŘ, Miroslav; LENNER, L., BRABLEC Josef. Příručka pro fenologické pozorovatele. 1. vyd. Praha: Hydrometeorologický ústav, 1956. 152 s. 
  3. Návod pro činnost fenologických stanic - Lesní rostliny. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2009. 74 s. 
  4. BAUER, Zdeněk. Fenologická tendence složek jihomoravského lužního lesa na příkladu habrojilmové jaseniny za období 1961-2010. Část I. Fenologie dřevin.. Meteorologické zprávy. 2006, roč. 59, čís. 3, s. 80-85. ISSN 0026-1173. 
  5. BAUER, Zdeněk. Fenologická tendence složek jihomoravského lužního lesa na příkladu habrojilmové jaseniny za období 1961-2010. Část II. Fenologie bylin a ptáků.. Meteorologické zprávy. 2006, roč. 59, čís. 4, s. 113-117. ISSN 0026-1173. 
  6. AXMAN@MENDELU.CZ. BBCH stupnice. web2.mendelu.cz [online]. [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. 
  7. KALVANE, Gunta; ROMANOVSKAJA, Danuta; BRIEDE, Agrita. Influence of climate change on phenological phases in Latvia and Lithuania. Climate Research - CLIMATE RES. 2009-09-10, roč. 39, s. 209–219. Dostupné online [cit. 2018-07-25]. DOI:10.3354/cr00813. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]