Dálkový průzkum Země

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obraz Země vytvořený podle různých satelitních snímků Země, pořízených zejména pomocí senzoru MODIS, neseného družicí Terra americké NASA.

Dálkový průzkum Země (DPZ) je moderní metoda získávání informací o objektech a jevech na povrchu planety Země bez nutnosti fyzického kontaktu. Základem metody dálkového průzkumu je využití dvou následujících poznatků:

  • člověk, sám či s přístroji je schopen získávat kvalitativní i kvantitativní informace o jevech a objektech, které ho obklopují;
  • každý tento jev nebo objekt nějakým charakteristickým způsobem ovlivňuje své okolí.

Systém dálkového průzkumu tvoří oblast sběru, přenosu a úpravy dat, tzv. technická stránka a oblast analýzy a interpretace dat - zpracování prostorové informace.

Lidský zrak je také možno přirovnat k dálkového průzkumu. Objekty a jevy, které nás obklopují, zrakem registrujeme, vnímáme, a poté je analyzujeme a interpretujeme.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Mezi uznávané definice patří např.:

„Dálkový průzkum je věda i umění získávat užitečné informace o objektech, plochách či jiných jevech prostřednictvím dat měřených na zařízení, která s těmito zkoumanými objekty, plochami či jevy nejsou v přímém kontaktu.“[1]

Existují ovšem i vtipné definice, jako například:

„Dálkový průzkum je umění rozdělit svět na množství malých barevných čtverečků, se kterými si lze hrát s cílem odhalení jejich neuvěřitelného potenciálu.“[2]

Stručná historie[editovat | editovat zdroj]

Vlastní portrét G. Tournachona - Nadara.

Pomineme-li primitivní metody dálkového průzkumu Země, které byly používány od nejdávnějších dob (např. pozorování krajiny ze skal nebo vysokých stromů), spadají počátky moderního vědeckého oboru do doby vynálezů dopravních prostředků, umožňujících létání. Vzduchoplavec G. Tournachon (označovaný přízviskem Nadar) je díky svému leteckému fotografování Paříže z balónu roku 1858 považován za prvního leteckého fotografa. Pro pořizování prvních obrázků byli používáni holubi, draci, rakety a balony bez posádky. Tyto obrázky ovšem nebyly příliš užitečné pro vytváření map a vědecké účely.

Systematické letecké fotografování bylo vyvinuto pro vojenské účely počátkem 1. světové války a dosáhlo vrcholu v období studené války s rozvojem špionážních letadel, jako je americké U-2.

Vyvinutí umělých satelitů Země v druhé polovině 20. století umožnilo dálkové snímkování v globálním měřítku. Nástroje osazované na satelity, jako jsou Landsat, Nimbus, nebo novější RADARSAT a UARS poskytly mnoho dat pro civilní, vědecké i vojenské využití v celosvětovém měřítku. Tento rozvoj byl možný díky současnému rozvoji výpočetní techniky.

Kosmické sondy vyslané k jiným planetám poskytly také příležitost získat pomocí dálkového průzkumu data o mimozemských prostředích.

K dalšímu zdokonalení došlo v 60. a 70. letech 20. století s rozvojem zpracování satelitních obrazů. Tento vývoj začal v USA. Několik výzkumných skupin v Silicon Valley (včetně Amesova výzkumného centra NASA, GTE a ESL Inc.) vyvinulo techniky Fourierovy transformace, což vedlo k prvnímu významnému vylepšení obrazové kvality leteckých a satelitních fotografií.

Družice[editovat | editovat zdroj]

Družice Landsat 7 snímající Zemi.

V současné době se pro pořizování družicových snímků používá mnoha různých družic. Mezi nejznámější patří:

Využití[editovat | editovat zdroj]

Dálkový průzkum Země má rozsáhlé využití jak v přírodních, tak humanitních vědách. Mezi typické aplikace patří:

  • Archeologie
    • Vyhledávání a dokumentace archeologických památek
  • Geologie
    • Detekce zlomů v zemské kůře
    • Litologické mapování
  • Ekologie
    • Mapování biotopů
  • Geografie
    • Mapování využití země (land use)
  • Zemědělství
    • Mapování heterogenity půdy a mapování pozemků s zemědělskými kulturami

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lillesand, T.M.; R.W. Kiefer, and J.W. Chipman (2003). Remote sensing and image interpretation, 5th ed., Wiley. ISBN 0-471-15227-7.
  2. Jon Huntington, CSIRO Exploration Geoscience, Austrálie
  3. DIGITALGLOBE. QuickBird Specifications [online]. [cit. 2007-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • česky
    • Murdych Zdeněk, Dálkový průzkum Země, Academia, Praha, 1985
    • Dobrovolný, Petr. Dálkový průzkum Země. Digitální zpracování obrazu / 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1998. 208 s.ISBN 80-210-1812-7
    • Halounová, Lena. Dálkový průzkum Země / Vyd. 1. Praha : Vydavatelství ČVUT, 2005. 192 s.ISBN 80-01-03124-1
  • anglicky
    • Campbell, J.B. (2002). Introduction to remote sensing, 3rd ed., The Guilford Press. ISBN 1-57230-640-8.
    • Jensen, J.R. (2000). Remote sensing of the environment: an Earth resource perspective. Prentice Hall. ISBN 0-13-489733-1.
    • Lasaponara, R. and Masini N. 2012: Satellite Remote Sensing - A new tool for Archaeology. Remote Sensing and Digital Image Processing Series, Volume 16, 364 pp., ISBN 978-90-481-8801-7
    • Richards, J.A.; and X. Jia (2006). Remote sensing digital image analysis: an introduction, 4th ed., Springer. ISBN 3-540-25128-6.

Další odkazy[editovat | editovat zdroj]