Pimentovník pravý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pimentovník pravý

alternativní popis obrázku chybí
Pimentovník pravý (Pimenta dioica)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď: myrtovité (Myrtaceae)
Rod: pimentovník (Pimenta)
Binomické jméno
Pimenta dioica
(L.) Merr., 1947
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pimentovník pravý (Pimenta dioica), česky též pimentovník lékařský,[1] je druh rostliny z čeledi myrtovité. Je to až 20 metrů vysoký strom s tence odlupčivou borkou, jednoduchými tuhými listy a drobnými bílými květy v latovitých květenstvích. Vyskytuje se ve Střední Americe a na Karibských ostrovech. Pimentovník pravý poskytuje známé nové koření, které bylo využíváno již v předkolumbovských časech. Ve Střední Evropě se objevilo v průběhu 17. století. Pimentovník je zdrojem vonného oleje používaného v parfumerii. Dřevo je velmi tvrdé. Rostlina je využívána v tradiční medicíně, lékařské studie prokázaly mj. protirakovinné účinky některých složek.

Pimentovník pravý na ilustraci

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pimentovník pravý je silně aromatický, stálezelený, dvoudomý strom dorůstající výšky 10 až 15, výjimečně až 20 metrů a průměru kmene až 30 cm. Borka je bledě hnědá a odlupuje se v tenkých šupinách a plátech. Listy jsou jednoduché, vstřícné, celokrajné, kožovité, 9 až 20 cm dlouhé a 3 až 9 cm široké, s vejčitou nebo eliptickou, na vrcholu zpravidla špičatou čepelí. Listy jsou na ploše prosvítavě tečkované siličnými žlázkami a při rozemnutí kořenitě voní. Řapík je 1,5 až 2 cm dlouhý. Žilnatina je zpeřená, tvořená 9 až 12 páry postranních žilek. Květenstvím jsou bohaté, 6 až 12 cm dlouhé laty. Květy jsou drobné, bílé, přisedlé nebo krátce stopkaté. Jsou plně vyvinuté, avšak funkčně jednopohlavné. Kalich je tvořen 4 široce okrouhlými laloky. Koruna je složená ze 4 bílých, okrouhlých, asi 5 mm dlouhých korunních lístků a brzy opadává. Tyčinek je mnoho a jsou promíseny bílými chlupy. Květy samčích rostlin obsahují asi 100 tyčinek, zatímco květy samičích rostlin jen okolo 50. Semeník je spodní, srostlý ze 2 plodolistů a obsahuje 2 komůrky s jedním (výjimečně 2) vajíčkem. Čnělka je 4 až 5 mm dlouhá, zakončená hlavatou bliznou. Plody jsou jsou kulovité až hruškovité, 6 až 8 mm široké, na povrchu bradavčité bobule. Obsahují 2 okrouhlá nebo ledvinovitá, zploštělá semena.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pimentovník pravý roste ve Střední Americe a na Karibských ostrovech. Je domácí na Jamajce, Kubě, Hispaniole, Kajmanských ostrovech, Bahamách, jižním Mexiku a Střední Americe. Pěstuje se i v Portoriku, Malých Antilech a Panenských ostrovech.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh popsal již Carl Linné v roce 1759 a zařadil jej do rodu myrta pod názvem Myrtus dioica. V roce 1821 jej popsal John Lindley pod názvem Pimenta officinalis v rámci nového rodu Pimenta. Pod tímto názvem byl uváděn až do roku 1947, kdy Elmer Drew Merrill uveřejnil novou kombinaci Pimenta dioica na základě původního Linného druhového názvu.[5][6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pimentovník pravý poskytuje známé a běžně používané koření, prodávané pod názvem nové koření. Jsou to sušené bobule, které se sklízejí v době, kdy jsou již zralé ale na povrchu ještě zelené. Jeho používání má dlouhou historii a plody používaly již civilizace předkolumbovské éry v Karibiku k ochucování čokolády.[3] S pimentovníkem se setkal na Jamajce začátkem 16. století Kryštof Kolumbus a dal mu jméno jamajský pepř. Do Evropy bylo toto koření poprvé dovezeno v 16. století. Ve Střední Evropě se toto koření objevilo poměrně pozdě, začátkem 17. století, s čímž souvisí i název nové koření. Hlavním pěstitelem je v současné době Jamajka (asi 70 % světové produkce) a zdejší plody jsou považovány za nejkvalitnější. Dalšími významnějšími pěstiteli jsou Honduras, Guatemala, Mexiko, Brazílie a Belize. Nové koření se komerčně získává i z jiného středoamerického, blízce příbuzného druhu, Pimenta racemosa, který poskytuje o něco větší a méně vonné plody. Z plodů pimentovníku pravého naložených do rumu se na Jamajce vyrábí likér. Vonný olej z pimentovníku je využíván v parfumerii a při výrobě svíček. Extrakt z listů pimentovníku se používá k prodloužení trvanlivosti masa a jiných potravin. Z rostliny se též vyrábí pesticid na přírodní bázi.[1][7][8]

Všechny části rostliny jsou používány v tradiční medicíně Střední Ameriky a Karibské oblasti. Plody mají význam i v tradiční indické medicíně a v evropském lidovém léčitelství. Na Jamajce se pije horký čaj s novým kořením při nachlazení, poruchách trávení a menstruačních obtížích. Klinické studie prokázaly protirakovinný účinek některých složek, zejména kvercetinu, ericifolinu a kyseliny gallové.[8]

Dřevo je velmi tvrdé a těžké, červenavě hnědé, s jemnou strukturou, po opracování silně lesklé. Má jen lokální význam.[2] Pimentovník pravý je řazen mezi invazní druhy.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VALÍČEK, Pavel a kol.. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  2. a b STANDLEY, Paul C.; WILLIAMS, Louis O.. Flora of Guatemala. Fieldiana. 1962, čís. 24.  
  3. a b RAO, Priya S.; NAVINCHANDRA, Sheth; JAYAVEERA, K.N.. An important spice, Pimenta dioica (Linn.) Merill: A review. International Current Pharmaceutical Journal. 2012, čís. 1(8). Dostupné online.  
  4. ACEVEDO-RODRÍGUEZ, Pedro; STRONG, Mark T.. Catalogue of seed plants of West Indies. Smithsonian Contributions to Botany. 2012, čís. 98. Dostupné online.  
  5. The International Plant Names Index [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b JONES, Isabel. Pimenta dioica (allspice) [online]. Invasive Species Compendium. Dostupné online.  
  7. Pimenta dioica (allspice) [online]. Kew Royal Botanic Gardens. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b ZHANG, Lei; LOKEHSWAR, Bal. L.. Medicinal properties of the Jamaican pepper plant Pimenta dioica and allspice. Current Drug Targets. Dec. 2012, čís. 13(14). Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]