Pavlodarská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Павлодар облысы
Павлодарская область
Irtysh river view. Pavlodar, May 2009. 01.JPG
Znak
Znak
Geografie
Pavlodar in Kazakhstan.svg
Hlavní město Pavlodar
Souřadnice
Rozloha 127 500 km²
Časové pásmo +6
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 749 516
Hustota zalidnění 5,9 obyv./km²
Jazyk kazaština, ruština
Národnostní složení Kazaši, Rusové, Ukrajinci, Němci, Tataři, Bělorusové
Správa regionu
Nadřazený celek KazachstánKazachstán Kazachstán
Druh celku oblast
Podřízené celky 10 okresů, 2 samosprávná města
Akim Bulat Zhumabekovich Bakauov
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2 KZ-PAV
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavlodarská oblast (kazašsky Павлодар облысы, rusky Павлодарская область) je oblast na severovýchodě Kazachstánu. Byla založena 15. ledna 1938 v rámci Kazašské SSR. Má rozlohu 127 500 km². V letech 196264 byla součástí Celinného kraje. Má 745 000 obyvatel a je rozdělena na 10 administrativních okresů a dvě samosprávná města. Hlavním městem je Pavlodar.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Oblast hraničí se čtyřmi oblastmi Kazachstánu (Východokazašskou na jihovýchodě, Karagandskou na jihu a Akmolskou a Severokazašskou na západě) a dvěma oblastmi a jedním krajem Ruska (Omskou na severu, Novosibirskou na severovýchodě a Altajským krajem na východě).

Zaujímá zónu lesostepí, stepí a polopouští na středním toku Irtyše. Velká část se nachází v Západosibiřské rovině (Přiirtyšská rovina) s nadmořskou výškou 110 až 200 m. Z roviny vystupují nevelké vyvýšeniny a vyskytují se zde četné propadliny a kotliny, které jsou často vyplněné sladkovodními i slanými jezery. Do jihozápadní části zasahuje Kazašská pahorkatina s horami Kyzyltau (vrchol Aulie 1 055 m) a Bajanaulskými horami (vrchol Akbet 1 026 m). jsou zde naleziště nerostů: černého i hnědého uhlí, měděných a polymetalických rud. V jezerech jsou ložiska kuchyňské i glauberovy soli.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Klima je ryze kontinentální, suché. Zima je dlouhá, chladná s malým množstvím sněhu a se silnými větry a chumelenicemi. Léto je horké a suché, s častými větry s vysokou teplotou vzduchu (suchovějeсуховеи) a pylovými bouřemi. Teplota prudce kolísá v průběhu 24 hodin. Průměrná teplota v červenci 20 °С na severu a 22 °С na jihu a v lednu −19,5 °С na severu a −17,5 °С na jihu. Množství srážek za rok je 220 až 240 mm na jihu, 305 mm na severu a 320 mm v horách.

Vodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Jediná velká řeka Irtyš protéká oblastí z jihovýchodu na severozápad v délce 500 km. Kolem ní je mnoho slepých ramen a na řece celá řada ostrovů. V pahorkatině pramení řeky Tundyk, Aščisu, Šiderty, Olenty a jiné menší, které však nedotékají do Irtyše a končí v bezodtokých jezerech. Od Irtyše byl postaven kanál Irtyš-Karaganda, na kterém bylo postaveno několik přehradních hrází, za kterými vznikly vodní nádrže. V oblasti je mnohojezer, převážně slaných. Největší jsou Seletyteniz, Kyzylkak, Žalauly, Šureksor, Karasor, Žamantuz, Kalkaman na pravém břehu Irtyše a Maraldy, Moildy, Velký Ažbulat na levém břehu.

Půdy a flóra[editovat | editovat zdroj]

Velká část oblasti leží v kavylovo-kostřavové zóně stepí na tmavě kaštanových půdách. Na samém severu je jižní lesostep s černozemními půdami a březové lesíky uprostřed travnatých stepí. V údolí Irtyše jsou travnaté a zaplavované louky, senoseče a pásy borových hájů. V okolí jezer a v dolinách vysychajících řek pak travnato-ostřicové louky a rákosové porosty. V jižní části na levém břehu Irtyše je kostřavovo-pelyňková až pelyňkovo-slanisková polopoušť na světle kaštanových půdách střídaných slanisky. Na písčitých úsecích pravého břehu rostou pásy borových hájů. V Bajanaulských horách jsou nevelké borovicovo-březové lesy na štěrkových kaštanových půdách.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Ve stepích žijí hlodavci (písečné pestrušky, zajíci sněžní, svišti, sysli, frčci), šelmy (vlci,lišky,stepní tchoři, lasice) a ptáci (skřivani, křepelky, kachny, bahňáci). Z ryb v jezerech žijí karasi, potočníci, líni, okouni a v Irtyši pak štiky, okouni, candáti, jelci, mníci a nelmy. V borových lesích se aklimatizovaly veverky a rákosových porostech ondatry.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]