Irtyš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Irtyš
ئېرتىش, 额尔齐斯河
Эрчис, Ертiс, Иртыш
řeka v Čerlaku
řeka v Čerlaku
Základní informace
Délka toku 4248 km
Plocha povodí 1643000 km²
Průměrný průtok 2150 m³/s
Světadíl Asie
Pramen
Mongolský Altaj
Ústí
Ob
Protéká
ČínaČína Čína (Sin-ťiang), KazachstánKazachstán Kazachstán (Východokazašská, Pavlodarská oblast), RuskoRusko Rusko (Omská, Ťumeňská oblast)
Úmoří, povodí
Severní ledový oceán, Karské moře, Ob
Čínský znak Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly.

Irtyš (ujgursky ئېرتىش دەرياسى, transliterováno Ertish däryasi, mongolsky Эрчис мөрөн, Èrčis mörön, čínsky 额尔齐斯河, pinyin Ertix Hé, É'ěrqísī Hé, český přepis E-er-čchi-s'-che, kazašsky Ертiс, Ertis, rusky Иртыш, Irtyš) je řekaautonomní oblasti ČLR Sin-ťiang, Východokazašské a Pavlodarské oblastiKazachstánu a v Omské a Ťumeňské oblastiRusku. Je levým přítokem Obu. Je 4 248 km dlouhá. Povodí má rozlohu 1 643 000 km².

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

PrameníČLR v horách Mongolského Altaje a pod jménem Černý Irtyš teče až k ústí do jezera Zajsan. Na horním toku nad Semipalatinskem má charakter rovinné i horské řeky. V souvislosti s postavením Usť-Kamenogorské a Buchtarminské vodní elektrárny byla řeka nad Usť-Kamenogorskem změněna na dvě velké přehradní nádrže (Usť-Kamenogorská a Buchtarminská). V zóně vzdutí Buchtarminské přehrady se nachází i jezero Zajsan. Pod Usť-Kamenogorskem se dolina řeky rozšiřuje. Pod Semipalatinskem řeka vtéká do Západosibiřské roviny a teče na severozápad uprostřed suchých stepí. Až do Omsku nepřijímá žádné významné přítoky. Rozkládají se zde bezodtoké oblasti a oblasti s vnitřním odtokem. Koryto řeky je nestálé a velmi členité. Rozvětvuje se na ramena a je v něm mnoho písečných peřejí. Pod Omskem řeka vytváří mnohé meandry. Údolí je široké až 20 km a poblíž ústí do Obu až 35 km. U ústí Tobolu se řeka stáčí na sever a protéká nejbažinatější částí Západosibiřské roviny. Koryto je zde ještě členitější.

Přítoky[editovat | editovat zdroj]


Vodní stav[editovat | editovat zdroj]

řeka nedaleko od PavlodaruKazachstánu

Zdroj vody je smíšený. Na horním toku je sněhový, ledovcový a v menší míře dešťový, zatímco na dolním toku je sněhový, dešťový a podzemní. Charakter vodního režimu se také významně mění. Na horním toku začíná hladina stoupat v dubnu s maximem v dubnu až v červnu, poté opadá do října. Průtok řeky je zde regulovaný. Na dolním toku začíná hladina stoupat od konce května do září s maximem v červnu. 50 % ročního průtoku proteče na jaře. Na horním toku pak 20 % v létě a na podzim a 10 % v zimě. U Tobolsku je to pak 47 % na jaře, 27 % v létě, 19 % na podzim a 7 % v zimě. Průměrný roční průtok u Usť-Kamenogorsku je 628 m³/s, u Semipalatinsku 960 m³/s, u Omsku 917 m³/s a u Tobolsku 2 150 m³/s. Celkový roční odtok v ústí je 95 km³. Rozsah kolísání úrovně hladiny je nad jezerem Zajsan 4,4 m, u Omsku 7 m, u Usť-Išimu 12,7 m a dále k ústí se zmenšuje. Zamrznutí řeky předchází období plujících ledových ker, které trvá přibližně 20 dní na horním toku a 6 až 10 dní na dolním toku. Zamrzá na horním toku na konci listopadu a na dolním toku na začátku listopadu, rozmrzá v dubnu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Irtyš v Omsku.

Irtyš je bohatý na ryby (nelmy, štiky, okouni, jeseteři, sterledě, mníci, jelci jeseni a potočníci). Voda z řeky se využívá jako zdroj pro kanál Irtyš-Karaganda. Průměrně do kanálu odtéká z Irtyše 75 m³/s a také pro zásobování vodou a zavlažování. Pravidelná lodní doprava funguje od zádrže Usť-Kamenogorské hydroelektrárny k ústí. Hlavní přístavy jsou Usť-Kamenogorsk, Semipalatinsk, Pavlodar, Omsk, Tara, Tobolsk, Chanty-Mansijsk.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]