Přeskočit na obsah

Pelyněk černobýl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPelyněk černobýl
alternativní popis obrázku chybí
Pelyněk černobýl
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleďhvězdnicové (Asteroideae)
Rodpelyněk (Artemisia)
Binomické jméno
Artemisia vulgaris
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelyněk černobýl nebo jen černobýl (Artemisia vulgaris) je vytrvalá bylina rodu pelyněk, jež roste na celém území ČR a sbírá se jako léčivá rostlina. Její účinky jsou však slabší než u pelyňku pravého.

Pelyněk černobýl je 50–150 cm (ojediněle i přes 2 m) vysoká bylina. Tuhé, hranaté, větvené a často červeně naběhlé lodyhy vyrůstají v trsech z bezvýběžkatého oddenku. Dolní listy jsou řapíkaté, peřenodílné, 10–15 cm dlouhé, lodyžní listy jsou menší, přisedlé a peřenoklanné, listy v květenství jsou jednoduché a kopinaté. Všechny listy jsou zespodu bíle plstnaté.

Drobné úbory vyrůstají na krátkých stopkách a shlukují se do bohatě větvených lat. V květenství jsou pouze trubkovité květy. Květy jsou žluté, hnědožluté nebo hnědočervené.

Rostlina kvete od července do září, plodem jsou neochmýřené nažky.

Pelyněk černobýl je nitrofilní druh, roste na půdách bohatých na dusík v mírném pásu Evropy a Asie. Je to častý plevel, rostoucí u cest, na rumištích, mezích, v křovinách, na březích a náspech.

Obsahové látky

[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější je toxický thujon, kterého je ale v pelyňku černobýlu o mnoho méně než v pelyňku pravém.

Dále obsahuje třísloviny, organické kyseliny a slizové látky.

Pelyněk černobýl

Sbírá se kvetoucí nať (herba artemisiae), vzácně kořen. Užívá se ve formě nálevu (1 lžička drogy na 1/4 l vody, 1× – 4× denně), k léčbě trávicích potíží, včetně problémů žlučníkových tím, že provokuje sekreci žaludečních šťáv, tlumí střevní křeče, pomáhá při nechutenství. hypoacidní gastritidě, dyspepsiích apod.[1]

Pomáhá i při nemocech dýchacích cest, např. chronickém zánětu průdušek.

Vzhledem k toxicitě thujonu by se neměl užívat dlouhodobě: může způsobit pokles krevního tlaku, srdeční arytmii, popřípadě poškození nervového systému (absinthismus). Těhotné ženy by se měly přípravkům z pelyňku vyhýbat: pelyněk způsobuje stahy dělohy (v minulosti se používal k vyvoláváni potratů).

Pelyněk lze použít jako rostlinné anthelmintikum, zabíjí střevní parazity. Používá se i jako koření do tučných masitých jídel nebo do polévek.

Byl jednou z rostlin, které měly údajně pomáhat proti vodníkům.[2] Ottův slovník naučný o pelyňku černobýlu říká: "Zvláště kořenů jest v lékařství upotřebováno a na venkově ode dávna užíváno černobýlu nejen jako prostředku proti nemocem, ale i v kouzelnictví. Místy dává se i jako zelenina do jídel. Kde jest mnoho much v bytě, tam dávají kytici černobýlu na klidné místo, na niž se pak večer sletují mouchy u velikém množství, tak že mohou býti snadno zahubeny."[3]

Gastronomie

[editovat | editovat zdroj]

Je vhodný jako přísada do salátů a do řady druhů mas, kam se přidává v malém množství před začátkem pečení. Ve Španělsku a na japonském ostrově Okinawa pelyňkem dochucují některé polévky.[4]

Do lodyhy klade vajíčka bejlomorka pelyňková. Vývin larev uvnitř stonku způsobuje na něm nevzhledné výdutě (hálky).

  1. KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Ilustrace Jindřich Krejča. 4. vyd. Praha: Avicenum, 1974. 496 s. S. 116. 
  2. Ottův slovník naučný, heslo Vodník
  3. Ottův slovník naučný, heslo Artemisia
  4. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pelyněk černobýl, s. 64. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]