Pelyněk černobýl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pelyněk černobýl

Pelyněk černobýl
Pelyněk černobýl
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: pelyněk (Artemisia)
Binomické jméno
Artemisia vulgaris
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelyněk černobýl nebo jen černobýl (Artemisia vulgaris) je vytrvalá bylina rostoucí na celém území ČR, sbírá se také jako léčivá rostlina. Jeho účinky jsou ale slabší než u pelyňku pravého.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pelyněk černobýl je 50–150 cm (ojediněle i přes 2 m) vysoká bylina. Tuhé, hranaté, větvené a často červeně naběhlé lodyhy vyrůstají v trsech z bezvýběžkatého oddenku. Dolní listy jsou řapíkaté, peřenodílné, 10–15 cm dlouhé, lodyžní listy jsou menší, přisedlé a peřenoklanné, listy v květenství jsou jednoduché a kopinaté. Všechny listy jsou zespodu bíle plsnaté.

Drobné úbory vyrůstají na krátkých stopkách a shlukují se do bohatě větvených lat. V květenství jsou pouze trubkovité květy. Květy jsou žluté, hnědožluté nebo hnědočervené.

Rostlina kvete od července do září, plodem jsou neochmýřené nažky.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Pelyněk černobýl je nitrofilní druh, roste na na dusík bohatých půdách v mírném pásu Evropy a Asie. Je to častý plevel, rostoucí u cest, na rumištích, mezích, v křovinách, na březích a náspech.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější je toxický thujón, kterého je ale v pelyňku černobýlu výrazně méně než v pelyňku pravém.

Dále obsahuje třísloviny, organické kyseliny a slizové látky.

Užití[editovat | editovat zdroj]

Pelyněk černobýl

Sbírá se kvetoucí nať (herba artemisiae), vzácně kořen. Užívá se ve formě nálevu (1 lžička drogy na 1/4 l vody, 1× – 4× denně), k léčbě trávících potíží, včetně problémů žlučníkových, tlumí střevní křeče. Bere se i při nechutenství.

Pomáhá i při nemocech dýchacích cest, jako je chronický zánět průdušek.

Vzhledem k toxicitě thujónu by se neměl užívat dlouhodobě, může způsobit pokles krevního tlaku, srdeční arytmii, popřípadě poškození nervového systému (absinthismus). Těhotné ženy by se měly přípravkům z pelyňku vyhýbat, pelyněk způsobuje stahy dělohy (v minulosti se používal k vyvoláváni potratů).

Pelyněk se dá použít jako rostlinné anthelmintikum, zabíjí střevní parazity. Používá se i jako koření na maso nebo do polévek.

Byl jednou z rostlin, které měly údajně fungovat proti vodníkům.[1] Ottův slovník naučný o pelyňku černobýlu říká: "Zvláště kořenů jest v lékařství upotřebováno a na venkově ode dávna užíváno černobýlu nejen jako prostředku proti nemocem, ale i v kouzelnictví. Místy dává se i jako zelenina do jídel. Kde jest mnoho much v bytě, tam dávají kytici černobýlu na klidné místo, na niž se pak večer sletují mouchy u velikém množství, tak že mohou býti snadno zahubeny."[2]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Je vhodný jako přísada do salátů a do řady druhů mas, kam se přidává v malém množství před začátkem pečení. Ve Španělsku pelyňkem dochucují některé polévky.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Vodník
  2. Ottův slovník naučný, heslo Artemisia
  3. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pelyněk černobýl, s. 64.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]