Thujon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thujon
Strukturní vzorec thujonu
Strukturní vzorec thujonu
Obecné
Systematický název1-isopropyl-4-methylbicyklo[3.1.0]hexan-3-on
Triviální názevthujon
Anglický názevThujone
Německý názevThujon
Sumární vzorecC10H16O
Identifikace
Registrační číslo CAS471-15-8
546-80-5 (α-thujon)
PubChem261491
SMILESC[C@@H]([C@@H](C2)[C@]2([C@@H](C)C)C1)C1=O (β-thujon)
Vlastnosti
Molární hmotnost152,23 g/mol
Teplota varu201 °C
Hustota0,92 g/cm3
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thujon (C10H16O) je chemická sloučenina (keton a monoterpen), 1-isopropyl-4-methylbicyklo[3.1.0]hexan-3-on.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Thujon je neurotoxin ve formě bezbarvého oleje. Je rozpustný v ethanolu, diethyletheru a chloroformu a nerozpustný ve vodě. Aroma je podobné mentolu. Je izomerníkafrem, dalším stimulantem centrální nervové soustavy, ač jeho chemická struktura není kafru podobná. Thujon může být oddělen od přírodních olejů hydrogensíranem nebo frakční destilací a krystalizací, byl také syntetizován (uměle vyroben).[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Pelyněk pravý - Jeden ze zdrojů thujonu

V přírodě se thujon nachází ve dvou formách, levotočivý alfa-thujon a pravotočivý beta-thujon, první zmíněný se vyskytuje např. v túji a šalveji, druhý ve vratiči a pelyňku.[3]

Stereochemie[editovat | editovat zdroj]

Molekula thujonu má celkem 3 chirální atomy uhlíku (dva jsou však součástí můstku bicyklického skeletu), jsou možné celkem 4 steoizomery. V přírodě se vyskytující α-thujon a β-thujon se liší jen orientací methylové skupiny (nahoru/dolů) na atomu uhlíku sousedícím s karbonylovou skupinou, nejsou to tedy enantiomery, ale diastereomery, resp. epimery. V silně zásaditém prostředí nebo zahříváním může docházet k epimerizaci a ustaví se mezi nimi rovnováha[2] (v ethanolovém roztoku při pH 11,5 se po 20 h ustálila rovnováha α-thujon/β-thujon v poměru asi 1:2[4]).

V roce 2016 byly nalezeny zbylé 2 diastereomery (+)-α-thujon a (−)-β-thujon (kromě (−)-α-thujonu a (+)-β-thujonu) v šalvěji lékařské.[5]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Esenciální olej ze šalvěje (Salvia officinalis)

Thujon je nejvíce známý díky své přítomnosti v absintu, neboť hlavní  přísadou v tomto alkoholickém nápoji je pelyněk pravý, ve kterém převažuje beta-thujon. Studie doktora Magnana z 19. století[6] napomohly k postupnému zákazu absintu v celé Evropě, nicméně primární podnět pro zákaz absintu bylo nadměrné užívání tohoto vysokoprocentního alkoholu. Díky postupnému rušení zákazu absintu se obnovil i zájem o thujon, přičemž byly novodobými výzkumy vyvráceny staré studie týkající se obsahu a účinků thujonu v absintu.

Účinky[editovat | editovat zdroj]

Otrava thujonem se projevuje zevně podrážděním pokožky (při styku se šťávou), vnitřně (při požití, zejména u semen túje) těžkým podrážděním žaludku a střev, křečemi, poškozením jater a ledvin.[7] Vyvolává překrvení malé pánve, důsledkem kterého může u těhotných žen dojít i k potratu. Při těžkých otravách se dostavují křeče, po kterých následuje celková ochablost a bezvědomí, v nejtěžších případech v průběhu půl až několika dní přichází smrt.[8] Léčit lze pouze symptomy. Jsou popsány ojedinělé záchvaty připomínající epilepsii a nevhodnost použití u těhotných žen i u šalvěje lékařské, která obsahuje alfa-thujon.[9] V roce 1975 američtí vědci J. del Castillo, M. Anderson a G. M. Rubottom[10] sledovali podobnost mezi psychologickými účinky absintu a marihuany (Cannabis sativa). Nicméně podobnost účinků THC a thujonu na člověka byla vyvrácena vědeckou prací (Justin P Meschlera, Allyn C Howlett) z března 1999.[11]

Letální dávka[editovat | editovat zdroj]

Orální letální dávka (smrtelná dávka) LD50 u potkanů je 192 mg/kg váhy (Margaria, 1963) a 500 mg/kg tělesné hmotnosti (NLM, 1997). Intravenózní letální dávka LD50 u králíka je 0,031 mg/kg tělesné hmotnosti (NLM, 1997)[3] Pro představu, pokud by dospělý člověk o váze 60 kg požil 1 l 25% alkoholu s obsahem thujonu 5 mg/l, byl by intoxikován 0,08 mg thujonu na 1 kg své váhy.

Obsah thujonu v absintu[editovat | editovat zdroj]

Dle studií[12] vycházejících ze starých zdrojů se mylně předpokládalo, že obsah thujonu v původních starých absintech byl kolem 260 mg/l. V roce 2008 byla provedena rozsáhlá analýza 13 absintů, které byly vyrobeny před zákazem absintu ve Francii (1915).[13] Výsledky studie ukázaly, že nejvyšší hodnotu beta-thujonu (41,5 mg/l) obsahoval absint Pernod Fils cca z roku 1910. Tím je také vyvrácena marketingová mystifikace výrobců absintu, kteří obsah thujonu záměrně nadsazují na základě chybných historických hodnot.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Thujone. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Conrad III, Barnaby; (1988). Absinthe: History in a Bottle. Chronicle Books. ISBN 0-8118-1650-8 str. 154
  3. a b studie komise EU
  4. FROEHLICH, Otmar; SHIBAMOTO, Takayuki. Stability of pulegone and thujone in ethanolic solution. S. 2057–2060. Journal of Agricultural and Food Chemistry [online]. 1990-11 [cit. 2018-06-17]. Roč. 38, čís. 11, s. 2057–2060. DOI 10.1021/jf00101a012. 
  5. WILLIAMS, Jack D.; YAZARIANS, Jessica A.; ALMEYDA, Chelcie C.; ANDERSON, Kristin A.; BOYCE, Gregory R. Detection of the Previously Unobserved Stereoisomers of Thujone in the Essential Oil and Consumable Products of Sage (Salvia officinalis L.) Using Headspace Solid-Phase Microextraction–Gas Chromatography–Mass Spectrometry. S. 4319–4326. Journal of Agricultural and Food Chemistry [online]. 2016-05-23 [cit. 2018-06-17]. Roč. 64, čís. 21, s. 4319–4326. DOI 10.1021/acs.jafc.6b01065. 
  6. Conrad III, Barnaby; (1988). Absinthe: History in a Bottle. Chronicle Books. ISBN 0-8118-1650-8 str. 101
  7. MOJŽÍŠEK, Mirko. Okrasné dřeviny - magazín III: [online]. ©2003 Mirko MOJŽÍŠEK [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. 
  8. PAZDERA, Zdenek. Thuja occidentalis, Zerav západní, Tuja západná - Foto herbář Wendys: [online]. Zdenek Pazdera [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. 
  9. Salvia officinalis - Plants For A Future database report: [online]. [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. magazín Nature, 31. leden 1975
  11. Studie vyvracející podobnost účinků thujonu s THC
  12. 6.10.2003 [cit. 2009-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-06. (anglicky) 
  13. Thujonová studie z roku 2008. www.thujone.info [online]. [cit. 2012-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-31. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]