Kostanajská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Қостанай облысы
Костанайская область
Бывшее здание КОУНБ им.Л.Н. Толстого.jpg
Znak
Znak
Geografie
Kostanay in Kazakhstan.svg
Hlavní město Kostanaj
Souřadnice
Rozloha 196 000 km²
Časové pásmo +6
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 880 227
Hustota zalidnění 4,5 obyv./km²
Jazyk kazaština, ruština
Národnostní složení Rusové 41,9%, Kazaši 33,4%
Správa regionu
Nadřazený celek KazachstánKazachstán Kazachstán
Druh celku oblast
Podřízené celky 12 okresů
Akim Nuraly Saduakasov
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2 KZ-KUS
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostanajská oblast (kazašsky Қостанай облысы, rusky Костанайская область) je oblast na severu Kazachstánu v povodí horního toku řeky Tobol. Byla založena v r 1936 v rámci Kazašské SSR pod jménem Kustanajská oblast. V letech 1962-64 byla součástí Celinného kraje. V roce 1996 byla přejmenována na Kostanajskou oblast. Má rozlohu 196 000 km². Má 908 000 (2005) obyvatel a nachází se v ní 4 města a 12 sídel městského typu. Je rozdělena na 12 administrativních okresů. Hlavním městem je Kostanaj.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Oblast hraničí se čtyřmi oblastmi Kazachstánu (Akťubinskou na jihozápadě, Karagandskou na jihovýchodě, Akmolskou na východě a Severokazašskou na severovýchodě) a třemi oblastmi Ruska (Orenburskou na západě, Čeljabinskou na severozápadě a Kurganskou na severu).

Oblast leží v Zauralí ve stepní zóně. Velká část oblasti se nachází na Turgajské a Zauralské planině s prudkými svahy a roklemi, které se střídají s úžlabinami a širokými dolinami. Největší z nich jsou Turgajská úžlabina protáhnutá ze severu na jih podél řeky Ubagan a řetězu jezer a západněji hluboko zařezaná dolina řeky Tobol. Severozápadní část oblasti zaujímají roviny a výběžky předhůří Uralu. Na severovýchod se sklání Předturgajská rovina (jihozápadní část Západosibiřské roviny) s nadmořskými výškami 120 až 150 m s plochým reliéfem a množstvím mělkých jezer.

Nerostné bohatství[editovat | editovat zdroj]

Nachází se zde nerostné bohatství, především železná ruda (těžba magnetických rud – Sokolovskoe Sabraiskoe a Kačarskoe a hnědých oolitových rud – Ajatská železnorudná oblast a Lisakovské naleziště). Dále se zde těží bauxit (Hornotobolská a Uoaganská bauxitová oblast), nikl a titan. Velké jsou rovněž zásoby nerudných nerostů azbestu (Džetygara) a hnědého uhlí (jezero Kušmurun).

Klima[editovat | editovat zdroj]

Klima je ryze kontinentální s horkým, suchým létem a chladnou zimou s malým množstvím sněhu. Průměrná teplota v červenci 18 až 19 °С na severu a 21 až 22 °С na jihu a v lednu -18 až -19 °С na severu a -17 °С na jihu. Charakteristické jsou silné větry s vysokou teplotou vzduchu (suchověje - суховеи) a pylové bouře, v zimě chumelenice. Množství srážek za rok je 300 až 350 mm na severu a 240 až 280 mm na jihu s maximem v létě a prudkým kolísáním během roku.

Vodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Říční síť je řídká. Jediná významná řeka je Tobol (povodí Obu), která teče z výběžků jižního Uralu. Levé přítoky na území oblasti jsou Syntasty, Ajat a Uj (po hranici s Kurganskou oblastí Ruska) a pravý přítok je Ubagan. Hladiny všech řek na jaře prudce stoupají (90 až 95 % ročního průtoku) a v létě klesají a některé části řek se rozpadají na oddělené tůně. K zadržení povodňové vody byly postaveny přehrady a hráze. Nachází se zde v kotlinách mnoho jezer jak sladkovodních (Alabota, Kojbagar, Sarykol, Bozšakol, Teniz), tak slaných (Aksuat, Kušmurun, Žaksy-Alakol, Sarymoin, Sarykopa), ve kterých je hodně vody na jaře a v létě téměř vysychají.

Půdy a flóra[editovat | editovat zdroj]

V severní části jsou černozemě (40 % rozlohy), které jsou částečně pokryté kavylo-travnatým stepním porostem. Ten se na severu střídá s lesostepí s břízami, osikami a borovými háji. Na jihu jsou kaštanové půdy a nevelké borové háje na písčitých půdách (Naurzumská stepní rezervace, Amankaragajský bor). V okolích řek jsou luční a keřovité porosty a na březích jezer rákosí. Lesem je pokrytá plocha 143 000 ha.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se zde vlci, lišky, srny, jezevci, zajíci polní a sněžní mající průmyslový význam a malí hlodavci. Z ptáků jsou to ve stepi skřivani a jeřábi v křoví a hájích tetřevi, datli, bělokuři, koroptve, sýkorky a mnoho vodních ptáků na jezerech.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]