Pimentovník pravý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Nové koření)
Jak číst taxoboxPimentovník pravý
alternativní popis obrázku chybí
Pimentovník pravý (Pimenta dioica)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmyrtotvaré (Myrtales)
Čeleďmyrtovité (Myrtaceae)
Rodpimentovník (Pimenta)
Binomické jméno
Pimenta dioica
(L.) Merr., 1947
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pimentovník pravý (Pimenta dioica), česky též pimentovník lékařský,[2] je druh rostliny z čeledi myrtovité. Je to až 20 metrů vysoký strom s tence odlupčivou borkou, jednoduchými tuhými listy a drobnými bílými květy v latovitých květenstvích. Vyskytuje se ve Střední Americe a na Karibských ostrovech. Pimentovník pravý poskytuje známé nové koření, které bylo využíváno již v předkolumbovských časech. Ve Střední Evropě se objevilo v průběhu 17. století. Pimentovník je zdrojem vonného oleje používaného v parfumerii. Dřevo je velmi tvrdé. Rostlina je využívána v tradiční medicíně, lékařské studie prokázaly mj. protirakovinné účinky některých složek.

Pimentovník pravý na ilustraci

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pimentovník pravý je silně aromatický, stálezelený, dvoudomý strom dorůstající výšky 10 až 15, výjimečně až 20 metrů a průměru kmene až 30 cm. Borka je bledě hnědá a odlupuje se v tenkých šupinách a plátech. Listy jsou jednoduché, vstřícné, celokrajné, kožovité, 9 až 20 cm dlouhé a 3 až 9 cm široké, s vejčitou nebo eliptickou, na vrcholu zpravidla špičatou čepelí. Listy jsou na ploše prosvítavě tečkované siličnými žlázkami a při rozemnutí kořenitě voní. Řapík je 1,5 až 2 cm dlouhý. Žilnatina je zpeřená, tvořená 9 až 12 páry postranních žilek. Květenstvím jsou bohaté, 6 až 12 cm dlouhé laty. Květy jsou drobné, bílé, přisedlé nebo krátce stopkaté. Jsou plně vyvinuté, avšak funkčně jednopohlavné. Kalich je tvořen 4 široce okrouhlými laloky. Koruna je složená ze 4 bílých, okrouhlých, asi 5 mm dlouhých korunních lístků a brzy opadává. Tyčinek je mnoho a jsou promíseny bílými chlupy. Květy samčích rostlin obsahují asi 100 tyčinek, zatímco květy samičích rostlin jen okolo 50. Semeník je spodní, srostlý ze 2 plodolistů a obsahuje 2 komůrky s jedním (výjimečně 2) vajíčkem. Čnělka je 4 až 5 mm dlouhá, zakončená hlavatou bliznou. Plody jsou kulovité až hruškovité, 6 až 8 mm široké, na povrchu bradavčité bobule. Obsahují 2 okrouhlá nebo ledvinovitá, zploštělá semena.[3][4]

  • Větévka pimentovníku pravého
    Větévka pimentovníku pravého
  • Květenství
    Květenství
  • Detail borky
    Detail borky

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pimentovník pravý roste ve Střední Americe a na Karibských ostrovech. Je domácí na Jamajce, Kubě, Hispaniole, Kajmanských ostrovech, Bahamách, jižním Mexiku a Střední Americe. Pěstuje se i v Portoriku, Malých Antilách a Panenských ostrovech.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh popsal již Carl Linné v roce 1759 a zařadil jej do rodu myrta pod názvem Myrtus dioica. V roce 1821 jej popsal John Lindley pod názvem Pimenta officinalis v rámci nového rodu Pimenta. Pod tímto názvem byl uváděn až do roku 1947, kdy Elmer Drew Merrill uveřejnil novou kombinaci Pimenta dioica na základě původního Linného druhového názvu.[6][7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pimentovník pravý poskytuje známé a běžně používané koření, prodávané pod názvem nové koření. Jsou to sušené bobule, které se sklízejí v době, kdy jsou již zralé, ale na povrchu ještě zelené. Jeho používání má dlouhou historii a plody používaly již civilizace předkolumbovské éry v Karibiku k ochucování čokolády.[4]

S pimentovníkem se setkal na Jamajce začátkem 16. století Kryštof Kolumbus a dal mu jméno jamajský pepř. Do Evropy bylo toto koření poprvé dovezeno v 16. století. Ve Střední Evropě se objevilo poměrně pozdě, začátkem 17. století, s čímž souvisí i název nové koření.[8] V Československu bylo ve 20. letech 20. století předmětem přepychové daně. Hlavním pěstitelem je v současné době Jamajka (asi 70 % světové produkce) a zdejší plody jsou považovány za nejkvalitnější. Dalšími významnějšími pěstiteli jsou Honduras, Guatemala, Mexiko, Brazílie a Belize. Nové koření se komerčně získává i z jiného středoamerického, blízce příbuzného druhu, Pimenta racemosa, který poskytuje o něco větší a méně vonné plody.

Dřevo je velmi tvrdé a těžké, červenavě hnědé, s jemnou strukturou, po opracování silně lesklé. Má jen lokální význam.[3] Pimentovník pravý je řazen mezi invazní druhy.[7]

Použití koření[editovat | editovat zdroj]

Chuť koření je ostrá, palčivá, připomíná hřebíček, skořici nebo pepř. V kuchyni se používá především v celé podobě, protože po rozemletí rychle ztrácí svou chuť i aroma. Typické je používání nového koření při nakládání zeleniny, včetně okurek, nebo při přípravě rozmanitých omáček, polévek, paštik a marinád. Hodí se též k dušenému masu, zejména hovězímu nebo zvěřině. Svou chutí dává vyniknout svařenému vínu, moštům nebo domácím likérům. V mletém stavu se přidává do sladkého pečiva, perníků, cukroví nebo pudinků.[9]

Z plodů pimentovníku pravého naložených do rumu se na Jamajce vyrábí likér. Vonný olej z pimentovníku je využíván v parfumerii a při výrobě svíček. Extrakt z listů pimentovníku se používá k prodloužení trvanlivosti masa a jiných potravin. Z rostliny se též vyrábí pesticid na přírodní bázi.[2][10][11]

Všechny části rostliny jsou používány v tradiční medicíně Střední Ameriky a Karibské oblasti. Plody mají význam i v tradiční indické medicíně a v evropském lidovém léčitelství. Na Jamajce se pije horký čaj s novým kořením při nachlazení, poruchách trávení a menstruačních obtížích. Klinické studie prokázaly protirakovinný účinek některých složek, zejména kvercetinu, ericifolinu a kyseliny gallové.[11]

  • Nové koření
    Nové koření
  • Pimentovník pravý na Havaji
    Pimentovník pravý na Havaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  3. ↑ a b STANDLEY, Paul C.; WILLIAMS, Louis O. Flora of Guatemala. Fieldiana. 1962, čís. 24. Dostupné online. 
  4. ↑ a b RAO, Priya S.; NAVINCHANDRA, Sheth; JAYAVEERA, K.N. An important spice, Pimenta dioica (Linn.) Merill: A review. International Current Pharmaceutical Journal. 2012, čís. 1(8). Dostupné online. 
  5. ↑ ACEVEDO-RODRÍGUEZ, Pedro; STRONG, Mark T. Catalogue of seed plants of West Indies. Smithsonian Contributions to Botany. 2012, čís. 98. Dostupné online. 
  6. ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b JONES, Isabel. Pimenta dioica (allspice) [online]. Invasive Species Compendium. Dostupné online. 
  8. ↑ KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pimentovník léčivý, s. 164. 
  9. ↑ Voňavé nové koření v kuchyni i pro zdraví. AZ-recepty.cz [online]. [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pimenta dioica (allspice) [online]. Kew Royal Botanic Gardens [cit. 2016-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-05. (anglicky) 
  11. ↑ a b ZHANG, Lei; LOKEHSWAR, Bal. L. Medicinal properties of the Jamaican pepper plant Pimenta dioica and allspice. Current Drug Targets. Dec. 2012, čís. 13(14). Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981.
  • Zillinken, M.: Koření, popis a použití. Ikar, Praha. 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pimentovník_pravý&oldid=23572878“