Nová synagoga (Libeň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Nová synagoga (Praha, Libeň))
Skočit na: Navigace, Hledání
Nová synagoga
Místo
Stát Česko Česko
Obec Praha, Libeň
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství judaismus
Dnešní židovská obec Židovská obec Praha
Datum posvěcení 1858
Užívání občasné kulturní akce
Architektonický popis
Stavební sloh neorománský
Typ stavby templ
Výstavba 18461858
Specifikace
Odkazy
Kód památky 11968/1-2195 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons

Nová libeňská synagoga stojí v Praze 8 na křižovatce Palmovka. Dnes je sporadicky využívána ke kulturním účelům, několikrát do roka je využívána členy pražské židovské obce, hlavně Českou unií židovské mládeže, ke svému původnímu účelu, tj. k bohoslužbě, naposledy například oslavu svátku Pesach na jaře 2017/5777.

Vznik libeňské židovské obce[editovat | editovat zdroj]

Po prohrané válce s Prusy, kdy panovnice Marie Terezie ztratila téměř celé Slezsko, se její zloba obrátila právě proti Židům. Nařkla je z toho, že „měli nepříteli nápomocni býti“ a vydala edikt o vypovězení Židů, nejprve r. 1744 z Prahy, o rok později (1745) i z celých Čech. Vypovězení mělo nabýt účinnosti v pětačtyřiceti dnech, uvádí se, že tehdejší pražské ghetto opustilo za tu dobu přes 10 000 jeho obyvatel, což byla v té době celá čtvrtina obyvatel města. Židé se mohli usadit nejméně 2 hodiny cesty od bran města, tam museli trávit noc a do města mohli pouze přes den; vyřizovat si formality potřebné k vystěhování. Ke skutečnému vypovězení ale nakonec nedošlo, jelikož Praha byla tak závislá na finančních operacích Židů, že po jejich vyhnání naprosto ztratila význam obchodní křižovatky a Marie Terezie byla na nátlak všemožných institucí a stavů (za Židy se přimluvil dokonce i papež) nucena r. 1748 pozvat Židy zpět. Několik desítek rodin však již bylo zabydleno v Libni a tak vzniklo ghetto v Libni.

Ghetto a Stará synagoga[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv se Židé nakonec vrátit mohli, libeňská židovská obec se stala druhým nejvýznamnějším židovským centrem na území dnešní Prahy. Dnes již neexistující libeňské ghetto se rozkládalo mezi dnešními ulicemi Voctářovy, Koželužské a Vojenovy a již zaniklých Jirchářské a Kožní. V Koželužské ul., která byla centrem ghetta, stávala stará synagoga, o které nemáme mnoho informací. Byla však – stejně jako celá židovská osada – v nevýhodně položeném místě, které byla často zaplavováno povodněmi z Vltavy. Zbořena byla až několik let po výstavbě nové – roku 1862.

Nová synagoga[editovat | editovat zdroj]

Základní kámen ke stavbě nové synagogy byl položen 23. listopadu 1846 za přítomnosti arcivévody Štěpána na výše položeném místě (právě kvůli hrozbě častých záplav), již mimo hranice původního ghetta. Stavba trvala dlouhých dvanáct let. Slavnostně vysvěcena byla r. 1858. Stavba byla postavena v novorománském slohu s orientálními prvky, v duchu tehdejšího romantického historismu, tehdy velmi módního stylu. Od vstupní branky vedla alej s nízkými stromy až ke vchodu. Stavba samotná je monolitní, relativně jednoduchá, jednopatrová, zakončena sedlovou střechou. Fasáda měla původně daleko bohatší štukování, které se však nedochovalo. Interiérbazilikální podobu, kopírující vnitřek křesťanského kostela, a jeho uspořádání je orientováno na Jeruzalém, v jehož směru je zakončen aronem.

Synagoga před, během a po holocaustu[editovat | editovat zdroj]

Synagoga na Palmovce během diskuse s pamětníky předválečné židovské Libně, spisovatelem Arnoštem Lustigem, jeho sestrou Hanou a malířkou Helgou Hoškovou-Weissovou v roce 2008.

Bohoslužby se zde konaly pro libeňské občany židovského vyznání nepřetržitě až do 2. světové války. Ve třicátých letech například do synagogy pravidelně, zejména ale na Vysoké svátky, docházeli Arnošt Lustig či Helga Hošková-Weissová, oba dva tehdy ještě jako děti. Oba dva jsou známými libeňskými rodáky. V roce 1941 byla libeňská synagoga, stejně jako všechny ostatní v protektorátu, uzavřena a přeměněna na sklad konfiskovaného židovského majetku. Po 2. světové válce nebyly pro nedostatek věřících bohoslužby obnoveny, synagoga zůstala nadále skladištěm (ovoce, později kulisy blízkého Divadla pod Palmovkou). V 50. letech zde často pobýval jako kulisák Bohumil Hrabal. V uvolněné atmosféře 60. let 20. století synagogu oživovaly literární a filosofické debaty a workshopy Bohumila Hrabala, Egona Bondyho a Vladimíra Boudníka. Po revoluci r. 1989 byla synagoga vyklizena, částečně opravena a částečně se začala využívat ke kulturním účelům a několikrát se zde konaly bohoslužby. Do budoucna se počítá s multifunkčním využitím; jednak pro kulturní účely, jednak pro častější konání bohoslužeb.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]