Helga Hošková-Weissová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Helga Hošková-Weissová, Dr.h.c.
Helga Hošková-Weissová vpravo vedle spisovatele Arnošta Lustiga a jeho sestry Hany během diskuse s pamětníky předválečné židovské Libně. Libeňská synagoga, říjen 2008
Helga Hošková-Weissová vpravo vedle spisovatele Arnošta Lustiga a jeho sestry Hany během diskuse s pamětníky předválečné židovské Libně. Libeňská synagoga, říjen 2008
Narození10. listopadu 1929 (94 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalířka, sochařka, ilustrátorka a kreslířka
DětiJiří Hošek
PříbuzníDominika Hošková (vnučka)
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2009)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helga Hošková-Weissová (* 10. listopadu 1929 Praha) je česká akademická malířka, která se ve své tvorbě výrazně věnuje tématu holokaustu, který sama jako terezínské dítě na vlastní kůži zažila. Její spolubydlící Francka v Terezíně jí do deníku napsala: „Hodiny utrpení zapomeň, ale čemu tě naučily, nikdy.“[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do židovské rodiny bankovního úředníka Otty Weisse a jeho ženy Ireny, švadleny v domácnosti. Vyrůstala na Praze-Libni a s matkou chodila do Smíchovské synagogy.[2]

V deseti letech byla pro svůj židovský původ vyloučena ze školy a v roce 1941 společně s rodiči deportována do koncentračního tábora Terezín.[3][2]

„Já jsem měla takovou malinkou panenku, protože velkou jsem si s sebou vzít nemohla, ta by se byla nevešla do předepsaného zavazadla, měli jsme povolených 50 kilo. A tak jsem si vezla jen malinkou panenku, měla jsem jí v kapse. Udělala jsem jí batoh, upletla jsem jí svetr a dala jsem jí transportní číslo. Jela se mnou do Terezína.“

Helga Hošková-Weissová v Hyde Parku Civilizace na ČT24 28.8.2021[4]

Zde si vedla deník a kreslila dění kolem sebe. Od července 1942 žila v dívčím domově L410.

„Hlavní samozřejmě bylo sehnat něco k jídlu. Takže jsme někde sehnali třeba kousek toho tuřínu. V Terezíně nebyla žádná vozidla. K dispozici dali staré pohřební vozy. A na těch pohřebních vozech se dopravovalo úplně všechno. Nejen mrtvoly, ale třeba i chleba. Takže pohřebním vozem s nápisem „Péče o mládež“ si děti vozily chleba. Chleba na pohřebním voze je jeden z typických obrázků."

Helga Hošková-Weissová v Hyde Parku Civilizace na ČT24 28.8.2021[4]

V roce 1944 byla společně s matkou deportována do koncentračního tábora Osvětim a poté do Freibergu, kde pracovala v letecké továrně. V polovině dubna 1945 byla poslána do koncentračního tábora Mauthausen, kde se dočkala osvobození americkou armádou 5. května.[5]

Byla spoluzakladatelkou Terezínské iniciativy.[3]

Výtvarná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mimo jiné je autorkou kreseb z terezínského ghetta, z nichž vznikl její legendární soubor Maluj, co vidíš.[2] V souvislosti s jejím životním jubileem pořádalo Židovské muzeum v Praze v Galerii Roberta Guttmana od 15. října do 29. listopadu 2009 výstavu její retrospektivní tvorby.[6]

V roce 1950 začala studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Emila Filly. Svá studia dokončila o pět let později v ateliéru Aloise Fišárka. Začátkem 60. let se začala vypořádávat s hrůzami druhé světové války a koncentračních táborů, které vyjádřila v díle Kalvárie. V roce 1965 odjela na studijní stipendium do Izraele a na jaře 1968 vystavila v pražské Španělské synagoze obrazy, které během své studijní cesty namalovala. Název expozice byl Obrázky z putování po Svaté zemi.

V období po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 ji nebylo umožněno vystavovat svá díla a přestala na několik let tvořit. Vyučovala pak na lidové škole umění.[2]

Kromě České republiky vystavovala po sametové revoluci v různých evropských zemích,[5] např. na výstavách v Rakousku, Švýcarsku, Německu, Itálii a ve Spojených státech.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Helga Hošková-Weissová - Hyde Park Civilizace. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Helga Hošková-Weissová (1929). Paměť národa [online]. [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Helga Weissová Hošková. abART [online]. [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b STACH, Daniel. Hyde Park Civilizace [online]. ČT24, 2021-8-28. Čas 55:50 od začátku stopáže. Dostupné online. 
  5. ↑ a b "Terezínské dítě" Helga Hošková-Weissová vystavuje v Praze [online]. Český rozhlas, 2009-10-16 [cit. 2009-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-18. 
  6. ↑ TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Helga Hošková-Weissová předává poselství i varuje [online]. ČT24, 2009-10-14 [cit. 2009-10-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Weissová, Helga. Deník 1938–1945, Jota 2012, 204 stran, ISBN 978-80-7217-965-7, databazeknih.cz
  • Weiss, Otto. I viděl Bůh, že je to špatné, Jota 2016, 112 stran, ISBN 978-80-7462-994-5, databazeknih.cz
  • (anglicky) Juliet Gardiner: „We knew it would be worse. But we had no idea.“ A Czech artist's childhood diary of life in a concentration camp is a moving testimony to courage and endurance, Financial Times 2. 3. 2013, str. 11
  • BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3. S. 56–59.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Helga_Hošková-Weissová&oldid=23834739“