Vojtěch Rakous

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vojtěch Rakous
Narození 8. prosince 1862
Starý Brázdim
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. srpna 1935 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Rakous, vlastním jménem Adalbert Österreicher, později Östreicher(8. prosince 1862 Starý Brázdim8. srpna 1935 Praha), , byl český židovský spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Adalbert Österreicher (Vojtěch Rakous byl literární pseudonym) se narodil ve vsi Starý Brázdim (dnes osada Brázdim u Brandýsa nad Labem). Pocházel z česky hovořící rodiny židovského chalupníka Šalamouna Österreichera a matky Barbory, rozené Pollákové. Celkem bylo v rodině sedmnáct dětí. Jeho školní vzdělání obsahovalo pouze jednoroční docházku do židovské školy v Brandýse nad Labem.

Nejprve chodil do školy v Brázdimi (uč. F. Šebek, následoval rok v židovské škole v Brandýse n. L. Pokračoval v docházce na obecné škole v Brandýse n. L. a nakonec se tamtéž vzdělával dva roky u Piaristů.

V Praze, kde se vyučil prodavačem galanterního zboží, se naučil německy, ale současně získal vztah k české literatuře. Po devíti letech pražského pobytu se usadil v Mratíně u Brandýsa nad Labem, kde se živil jako podomní obchodník a obchodník s obilím.[1] V té době také pokoušel časopisecky publikovat, i když jeho znalosti české mluvnice byly nedostatečné.

Jan Herben a zrození nového spisovatele[editovat | editovat zdroj]

Životopisné zdroje o Vojtěchu Rakousovi shodně uvádějí, že se jeho první literární pokusy dostaly v roce 1885 do rukou spisovateli Janu Herbenovi, tehdy redaktorovi Času. Herbenovi kolegové se neuspořádanému rukopisu s nesprávným pravopisem posmívali; Herben však pochopil jeho kvality. Přepsal několik z nich bezchybnou češtinou a navíc vybral pseudonym tak, že autorovo německé jméno přeložil jako Vojtěch Rakous. Tím mu otevřel cestu k publikaci. Upozornil též na Rakousovy práce Rudolfa Pokorného (1853–1887), redaktora časopisu Paleček a Karla Fischera (1859–1906), redaktora Kalendáře česko-židovského.[2]

Návrat do Prahy, život v Libni[editovat | editovat zdroj]

V devadesátých letech se Vojtěch Rakous vrátil do Prahy. V první zachovalé policejní přihlášce je uvedeno, že před svatbou žil se sourozenci Karlem a Paulinou.[3] S bratrem Karlem (*1864) také založil v pražské Jindřišské ulici obchod s obuví Staroměstská tržnice obuvi. Obchod vlastnili oba bratři a Vojtěch převzal v roce 1903 vedení filiálky v Praze-Libni (od roku 1901 součást hlavního města – Praha VIII) na Primátorské (dnes Zenklova) třídě 252, v domě, který vlastnil.[4]

V roce 1895 se oženil s Emilií Neumannovou (1873–1932). Spolu měli tři děti – Josefa (*1896), Boženu(*1906) a Karla (zemřel 1930).[5] [4]

Vojtěch Rakous byl též aktivním členem libeňské židovské náboženské obce. Byl volen do představenstva a různých výborů a komisí. Angažoval se též v českožidovském hnutí, jehož cílem byla úplná integrace česky smýšlejícího židovstva.[4]

V roce 1932, kdy se dožil sedmdesátky, byl již všeobecně uznávaným a oblíbeným spisovatelem. Denní tisk jeho jubileum připomínal a kladně komentoval a Libeňská obec židovská ho jmenovala čestným členem.[6] [7] [4] Vojtěch Rakous zemřel v Praze, je pohřben na pražském Novém židovském hřbitově v Libni.

Posmrtné uznání[editovat | editovat zdroj]

  • Úmrtí populárního spisovatele zaznamenal v roce 1935 denní tisk tiskovými zprávami, sloupky a vzpomínkami.[8]
  • Po Vojtěchu Rakousovi je pojmenována ulice Rakousova v Praze 8 – Libni.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

První úspěchy – časopisy[editovat | editovat zdroj]

Nového spisovatele si po Herbenově upozornění povšimnul časopis Paleček. Již v roce 1885 zveřejnil na pokračování jeho povídku Proč občan Purnocha nevolil do říšské rady.[9] Drobná humoreska popisuje, jak vesničané z polabských Chrástovic vyslali do Karlína (který byl tehdy okresním městem) souseda Purnochu, jako volitele do říšské rady. Ten však – pro naivitu své ženy, která ho doprovázela – vlak do Prahy zmeškal.

V roce 1888 otiskl Nový Paleček na pokračování Rakousovu povídku Panské choutky[10] a o rok později Historie dvou týden ženatých mužů.[11] V humoreskách otištěných v Palečkovi výstižně popisuje maloměsto a vesnici, jeho židovství se v nich neprojevuje.

Po upozornění Jana Herbena byly Rakousovy práce vydávány také v Kalendáři česko-židovském.[1] První dohledaná povídka byla otištěna v tomto Kalendáři v ročníku 1887–1888 pod názvem V červáncích doby (Povídka z dob našeho národního probuzení).[12] V příběhu vystupuje mladý Stránský, který je "...myšlením Čech, vírou Žid". Miluje dceru jiného Žida – Kantora; ten tíhne k němčině a chce v obci Lenešice německou školu, aby židovské děti získaly lepší náboženské vzdělání. Nakonec v obci vznikne česká náboženská škola a Kantor se se Stránským udobří. Propagace jazykové a kulturní české orientaci Židů v Čechách odpovídala požadavkům redaktora Fischera, ale Vojtěch Rakous se po několika letech spolupráce zaměřil k popisování života venkovských Židů z doby jeho mládí.

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Doma: židovské obrázky (Praha, L. Ballenbergr, 1897, dostupné online)[13]
  • Vojkovičtí a přespolní (poprvé vydáno Praha, Spolek českých akademiků židů, 1910)
  • Na rozcestí (netypická historická novela; [ilustrace Adolf Kašpar], vydal Svaz česk. pokrokových Židů, 1914)
  • Modche a Rézi (il. Adolf Kašpar, poprvé vydal Obelisk, Praha, 1926)

Vydáním knihy Vojkovičtí a přespolní se Vojtěch Rakous definitivně stal úspěšným spisovatelem. Za jeho života vyšlo celkem sedm stejnojmenných vydání, která však mají různě pozměněný obsah a skladbu. Jeho práce později vycházely i pod názvem Modche a Rézi. Prozatím naposledy byly Rakousovy povídky vydány v letech 1992 a 2009 (Modche a Rézi, Praha, vydal Petrklíč a G+G).

Některá vydání byla ilustrována významnými autory, jako Adolf Kašpar, Josef Lada, Jiřím Winter a dalšími. Povídky byly přeloženy do němčiny (překlad Erik Saudek) a angličtiny.[14]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Povídky Vojtěcha Rakouse byly upravovány pro divadlo, např.:

  • V roce 1921 uvedlo Městské divadlo v Ostravě inscenaci Modche a Rézi[15]
  • Divadlo Uranie v Praze uvádělo v roce 1931 Modche a Rézi na židovském bále,[16] v roce 1932 hrálo toto představení pražské divadlo Akropolis;[17] Komorní divadlo[18]
  • Jak vyplývá z meziválečného tisku, dramatizované příběhy Modche a Rézi byly též hojně hrány zejména židovskými amatérskými soubory.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Televize a rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Vojtěch Rakous se narodil jako Adalbert Österreicher a byl tak zapsán i v pražské policejní přihlášce.[3] V dospělosti zjistil, že jeho příjmení se správně píše Östreicher a nechal si ho úředně opravit.[5] V průběhu života počeštil své křestní jméno a psal se Vojtěch Östreicher.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Mojmír Otruba: Vojtěch Rakous, předmluva ke knize povídek Vojkovičtí a přespolní, Československý spisovatel, edice Slunovrat, 1986
  2. OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury 3/II. Praha : Academia, 2000. 1528 s. ISBN 80-200-0708+3. S. 1209-1211.  
  3. a b Policejní přihláška sourozenců Österreichových
  4. a b c d KLENOVÁ, Dominika. ŽIDOVSKÁ NÁBOŽENSKÁ OBEC PRAHA VIII. – LIBEŇ ZA PRVNÍ A DRUHÉ REPUBLIKY. , 2011. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Vladimír Černý. s. kap. 6.2.10. Dostupné online.
  5. a b Policejní přihláška, Adalbert Östreicher s rodinou
  6. KOCOUREK, František. Vojtěch Rakous pochybuje o své sedmdesátce. Pražský ilustrovaný zpravodaj. 12 1932, čís. 51, s. 4.  
  7. Lidové noviny, 8.12.1932, s.9
  8. Lidové noviny, 9.8.1935, s.5, Vojtěch Rakous zemřel"
  9. Paleček, 42/1885, s.330, Proč občan Purnocha nevolil do říšské rady
  10. Nový Paleček, 17.8.1888, s.282
  11. Nový Paleček, 15.2.1889, s.58
  12. Kalendář česko-židovský, ročník 1987-1988, s.78 (snímek 80)
  13. Vojtěch Rakous: Doma:židovské obrázky
  14. Databáze NK ČR, Vojtěch Rakous
  15. Modche a Rézi, detail představení 1921
  16. Národní listy, 13.9.1931, s.5
  17. Národní politika, 29.1.1932 (odpolední), s.4
  18. Lidové noviny, 16.1.1933, s.4, Divadla
  19. FDb.cz, Vojtěch Rakous
  20. Rudé právo, 16.6.1962, s.3
  21. Dvojka, Modche před odvodem

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury 3/II. Praha : Academia, 2000. 1528 s. ISBN 80-200-0708+3. S. 1209-1211.  
  • OTRUBA, Mojmír. Vojtěch Rakous:Vojkovičtí a přespolní. Praha : Československý spisovatel, 1986. Kapitola Předmluva, s. 7-13.  
  • SÍGL, Miroslav. Kdo byl a kdo je kdo (Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko). Praha : Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-351-0. Kapitola Rakous Vojtěch, s. 366.  
  • MUDROVÁ, Ivana. Z Prahy všemi směry II.. Praha : Lidové noviny, 2014. ISBN 978-80-7422-310-5. Kapitola Židovská paměť obce Brázdim, s. 54-59.  

VLASÁK, František. Vojtěch Rakous. Naše Polabí IV., 1926-1927, 7-11, Brandýs n. Labem.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]