Margarita Gasparjanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Margarita Gasparjanová
Маргарита Гаспарян
Margarita Gasparjanová na US Open 2015
Stát RuskoRusko Rusko
Datum narození 1. září 1994 (24 let)
Místo narození Moskva, Rusko
Bydliště Moskva, Rusko
Profesionál od 2011
Držení rakety pravou rukou; bekhend jednoruč
Výdělek 1 229 892 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 199–112
Tituly 2 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění 41. místo (21. března 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2016)
French Open 1. kolo (2015, 2016)
Wimbledon 1. kolo (2015, 2016)
US Open 1. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů 112–56
Tituly 4 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění 25. místo (6. června 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2016)
French Open semifinále (2016)
Wimbledon 2. kolo (2015)
US Open 2. kolo (2015, 2018)
Týmové soutěže
Fed Cup finále (2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 24. června 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Margarita Gasparjanová, rusky Маргари́та Ме́ликовна Гаспаря́н, Margarita Melikovna Gasparjan) (* 1. září 1994 Moskva) je ruská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva singlové a čtyři deblové turnaje. V rámci okruhu ITF získala devět titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře. Domovským oddílem je CSKA Moskva.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v březnu 2016 na 41. místě a ve čtyřhře pak v červnu téhož roku na 25. místě. Ve světové kombinované klasifikaci ITF juniorek byla nejvýše postavena v lednu 2011 na 35. příčce. Trénuje ji Jelena Makarovová.[1]

V ruském fedcupovém týmu debutovala v roce 2013 finálovým utkáním Světové skupiny proti Itálii, v němž za rozhodnutého stavu ve prospěch soupeřek nastoupila do čtyřhry. Spolu s Chromačevovou podlehly páru Knappová a Pennettaová. Do roku 2020 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 0–2 ve dvouhře a 1–2 ve čtyřhře.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na juniorském Orange Bowlu v roce 2010 se s Ukrajinkou Annou Poznichyrenkovou probojovaly do finále čtyřhry, v němž nestačily na dvojici Lauren Herringová a Madison Keysová. V rámci Letní univerziády 2013 konané v Kazani byla členkou ruského družstva, které vybojovalo stříbrné medaile.

V hlavní soutěži grandslamu debutovala na květnovém French Open 2015 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V prvním kole však skončila na raketě chorvatské teenagerky Any Konjuhové. V úvodní fázi Wimbledonu 2015 narazila na světovou jedničku a pozdější vítězku Serenu Williamsovou. Přestože favoritce na začátku prolomila podání, zápas hladce prohrála, když Američanka získala jedenáct ze třinácti zbylých gamů.

Premiérové tituly z okruhu WTA Tour vybojovala na červencovém Baku Cupu 2015. V semifinále dvouhry vyřadila druhou nasazenou Italku Karin Knappovou. V boji o titul pak zdolala rumunskou kvalifikantku Patricii Marii Țigovou po třísetovém průběhu. V následném vydání žebříčku WTA z 3. srpna 2015 poprvé pronikla do elitní světové stovky, když figurovala na 71. místě. V Baku získala i deblový titul. Po boku krajanky Alexandry Panovové ve finále přehrály rusko-ukrajinské dvojky Vitaliju Ďjačenkovou s Olgu Savčukovou.

Třetí deblovou trofej získala s Andreou Hlaváčkovou na antukovém J&T Banka Prague Open 2016, kde jako druhé nasazené ve finále zdolaly dvojici María Irigoyenová a Paula Kaniová po dvousetovém průběhu.[2]

Na zářijovém Taškent Open 2018 přidala druhý singlový titul. V nejkratším taškentském finále za 61 minut zdolala 17letou ruskou kvalifikantku Anastasiji Potapovovou po hladkém dvousetovém průběhu. Na okruh se přitom vrátila v květnu 2018 po dvouleté přestávce zaviněné zraněními a startovala pod žebříčkovou ochranou. Jako 299. hráčka žebříčku se stala druhou nejníže postavenou vítězkou dvouhry v historii WTA Tour. Zařadila se tak za Indonésanku Angelique Widžajaovou, která zvítězila na Bali 2001 jako 579. žena klasifikace. Jednalo se o její druhou semifinálovou i finálovou účast v kariéře. Bodový zisk znamenal návrat do první dvoustovky.[3][4] Členku první světové desítky poprvé porazila z pozice 137. hráčky žebříčku na Upper Austria Ladies Linz 2018, kde ve druhém kole vyřadila světovou desítku Kiki Bertensovou.

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (1–0 Č)
International (2–0 D; 3–1 Č)

Dvouhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 3. srpna 2015 Baku, Ázerbájdžán tvrdý Rumunsko Patricia Maria Țigová 6–3, 5–7, 6–0
Vítězka 2. 29. září 2018 Taškent, Uzbekistán tvrdý Rusko Anastasija Potapovová 6–2, 6–1

Čtyřhra: 5 (4–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 13. září 2014 Taškent, Uzbekistán tvrdý Rusko Alexandra Panovová Srbsko Aleksandra Krunićová
Česko Kateřina Siniaková
2–6, 1–6
Vítězka 1. 2. srpna 2015 Baku, Ázerbájdžán tvrdý Rusko Alexandra Panovová Rusko Vitalija Ďjačenková
Ukrajina Olga Savčuková
6–3, 7–5
Vítězka 2. 3. října 2015 Taškent, Uzbekistán tvrdý Rusko Alexandra Panovová Rusko Věra Duševinová
Česko Kateřina Siniaková
6–1, 3–6, [10–3]
Vítězka 3. 29. dubna 2016 Praha, Česká republika antuka Česko Andrea Hlaváčková Argentina María Irigoyenová
Polsko Paula Kaniová
6–4, 6–2
Vítězka 4. 3. února 2019 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Rusko Jekatěrina Makarovová Rusko Anna Kalinská
Slovensko Viktória Kužmová
7–5, 7–5

Finále série WTA 125s[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125s (0–1 Č)

Čtyřhra: 0 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 15. listopadu 2015 Limoges, Francie tvrdý (h) Gruzie Oxana Kalašnikovová Česko Barbora Krejčíková
Lucembursko Mandy Minellaová
6–1, 5–7, [6–10]

Tituly na turnajích okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (9)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
1. 25. března 2012 Moskva, Rusko koberec (h) Ukrajina Ljudmila Kičenoková 6–0skreč
2. 5. května 2012 Moskva, Rusko tvrdý (h) Turecko Çağla Büyükakçay 6–3, 4–6, 6–1
3. 20. května 2012 Moskva, Rusko antuka Rusko Darja Gavrilovová 4–6, 6–4, 7–6(2)
4. 22. září 2012 Joškar-Ola, Rusko tvrdý (h) Ukrajina Nadija Kičenoková 7–5, 7–6(3)
5. 17. listopadu 2013 Minsk, Bělorusko tvrdý (h) Ukrajina Anastasija Vasyljevová 6–4, 6–4
6. 2. listopadu 2014 Šarm aj-Šajch, Egypt tvrdý Bulharsko Elitsa Kostovová 6–3, 6–0
7. 1. února 2015 Andrézieux-Bouthéon, Francie tvrdý (h) Bulharsko Elitsa Kostovová 6–4, 6–4
8. 22. února 2015 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Karine Sarkisovová 6–0, 6–4
9. 5. dubna 2015 Croissy-Beaubourg, Francie tvrdý (h) Francie Mathilde Johanssonová 6–3, 6–4

Čtyřhra (8)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
1. 28. ledna 2012 Kaarst, Německo koberec (h) Rusko Anna Smolinová Rusko Alexandra Artamanovová
Rusko Marina Melnikovová
6–7(2), 6–2, [10–8]
2. 24. března 2012 Moskva, Rusko koberec (h) Rusko Arina Marenková Ukrajina Valentina Ivachněnková
Ukrajina Katerina Kozlovová
3–6 ,7–6(4), [10–6]
3. 21. září 2012 Joškar-Ola, Rusko tvrdý (h) Ukrajina Veronika Kapšajová Ukrajina Irina Burjačoková
Rusko Valerija Solovjovová
6–4, 2–6, [11–9]
4. 24. února 2013 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Polina Monovová Rusko Valerija Solovjovová
Ukrajina Maryna Zanevská
6–4, 2–6, [10–5]
5. 9. června 2013 Karši, Uzbekistán tvrdý Bělorusko Polina Pechovová Ukrajina Veronika Kapšajová
Srbsko Teodora Mirčićová
6–2, 6–1
6. 29. března 2014 Croissy-Beaubourg, Francie tvrdý (h) Ukrajina Ljudmila Kičenoková Německo Kristina Barroisová
Řecko Eleni Daniilidou
6–2 6–4
7. 26. července 2014 Astana, Kazachstán tvrdý Rusko Vitalija Ďjačenková Belgie Michaela Boevová
Německo Anna-Lena Friedsamová
6–4, 6–1
8. 9. května 2015 Trnava, Slovensko antuka Ukrajina Julia Bejgelzimerová Srbsko Aleksandra Krunićová
Chorvatsko Petra Martićová
6–3, 6–2

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 648. 231. 318. 217. 62. 119. 105.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 747. 280. 243. 99. '75. 41. 218.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Margarita Gasparyan na anglické Wikipedii a Гаспарян, Маргарита Меликовна na ruské Wikipedii.

  1. Jakov Čudakov. Маргарита Гаспарян: Мне очень комфортно работать с Еленой Макаровой [online]. gotennis.ru, 21-02-2014 [cit. 2014-02-22]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Hlaváčková slaví titul v Praze, Šafářová si poradila i s Plíškovou a je ve finále [online]. Aktuálně.cz, 2016-04-29 [cit. 2016-04-29]. Dostupné online. 
  3. Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Gasparjanová v Taškentu smetla Potapovovou a získala druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-09-29 [cit. 2018-09-30]. Dostupné online. 
  4. Stephanie Livaudais. Gasparyan caps comeback with Tashkent title, routs Potapova [online]. WTA Tour, Inc., 2018-09-29 [cit. 2018-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]