Knírač velký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Knírač velký
Schnauzer-giant.jpg

Knírač velký s kupírovaným ocasem

Základní informace
země původu Bavorsko Bavorsko
Bádensko-Württembersko Bádensko-Württembersko
Tělesná charakteristika
hmotnost 35–45 kg
výška † 60–70 cm
barva černá
pepř a sůl
Klasifikace a standard
skupina FCI 2: Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi
sekce FCI 1: Pinčové a knírači
podsekce FCI 181: Knírač velký
FCI standard
† výška uváděna v kohoutku

Knírač velký (anglicky: Giant Schnauzer, německy: Riesenschnauzer) je velké psí plemeno původem z Německa. Je největší a zároveň nejmladší ze všech tří velikostních typů kníračů (knírač velký, střední a malý). Obecně se rozlišují dva podtypy a to dle zbarvení; pepř a sůl nebo černá. Plemeno vylo vyšlechtěno ve druhé polovině 19. století v Německu, konkrétně v regionech Bavorsko a Württembersko. Původním využitím těchto psů bylo nahánění dobytka nebo ovcí, avšak v současné době se již k těmto účelům nevyužívají; nahradila je modernější plemena jako je například border kolie. Místo toho jsou to ale vhodní rodinní společníci nebo pracovní psi, které využívají i ochranné složky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Německá poštovní známa z roku 1976
Výstavní postoj

Plemeno vznikalo ve druhé polovině 19. století v německých regionech Bavorsko a Württembersko jako poslední ze všech velikostních variant kníračů. Jeho původ nelze jednoznačně určit, protože písemných dokument o křížení se dochovalo jen málo. Proto je období do roku 1895, kdy byly založeny plemenné knihy, obdobím pouhých dohadů. První možná zmínka o kníračích velkých pochází pravděpodobně z roku 1850. Z toho roku pochází obraz císařovny Alžběty, lépe známé pod jménem Sissi, kdy u jejích nohou leží velký černý pes.[1]

Hlava velkého knírače bez kupírovaných uší

Samotní předci kníračů velkých, velcí hrubosrstí psi využívaní jako pastevci, se poprvé v Německu začali objevovat již v 15. století. I výslední kříženci byli využíváni k nahánění dobytka. Na přelomu 19. a 20. století byl pes typu velkého knírače nepostradatelnou součástí všech podniků Německa, od pivovarů až po řeznictví, kde hlídali jak výrobky, tak samotného člověka.[2][3] Roku 1907 vznikl první chovatelský klub; Der Bayerische Shnauzer Klub.[4] Následně se roku 1909 na výstavě psů, konkrétně v Mnichově, objevil i první velký knírač, avšak tehdy ještě pod názvem ruský medvědí knírač.[5] Toto označení pravděpodobně vzniklo na základě toho, že předci kníračů velkých byli kříženi s černými ruskými teriéry.[5] Při dalším kříženi byla mimo jiné využita i plemena dobrman, rotvajler, německý boxer nebo flanderský bouvier.[2] Existovalo mnoho označení pro současné velké knírače, například medvědí knírač, ruský knírač, mnichovský knírač, velký mnichovský knírač... Mezi nejznámější a nejpřínosnějších chovatele té doby patřili  doktor Calaminus s chovatelskou stanicí Kinzigtal a chovatel a kynolog Kluftinger. Otcem prvního registrovaného vrhu byl Roland von Rolandsheim. Ten patří mezi jedny z prvních registrovaných velkých kníračů. Mezi další významné příslušníky plemene patřili Bazi von Wetterstein nebo Schuft von Wetterstein.[6]

Během světových válek byla péče o velkého psa náročná, proto populace psů značně klesla.[7] Mimo jiné se ale knírači velcí v armádě využívali k různým účelům. Plemeno se ale udrželo. K prvnímu označení kníračů velkých jako pracovních psů došlo díky výcvikáři policejních psů Grüneheidenovi.[8] Ten si všiml jejich povahových i fyzických vlastností a pokoušel se o rozšíření povědomí o plemeni. Již roku 1925 byl knírač velký zařazen mezi prvního oficiálně pracovní plemena určená k všestrannému výcviku.[8][9] Právě v té době se první velcí knírači dostali i do Spojených států, avšak příliš se neuchytili.[8]

V současné době se knírači velcí využívají především jako společníci do rodin. Taktéž je možné věnovat se s nimi sportovní kynologii nebo psím sportům, jako je agility, tanec se psem nebo dogfrisbee.[10] Taktéž se jedná o pracovní plemeno, které využívají ochranné složky nejen České republiky. Mezi známé představitele kníračů patřila Ďula, fenka středního knírače zbarvení pepř a sůl patřící Václavu a Olze Havlovým.[11]

Vznik slova knírač[editovat | editovat zdroj]

Označení „knírač“ se poprvé začalo hojně objevovat na začátku 19. století, avšak před touto dobou ještě příliš známo nebylo. Například H. G. Reichenbach se ve své publikace Der Hund vydané v roce 1836 nezmiňuje o žádném takovém označení. Již roku 1842 tento název ale použil spisovatel Jeremius Gotthalf.

Hladkosrstá varianta[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století byli někteří velcí knírači kříženi s německými dogami, tedy molossoidními hladkosrstými psy. Následky tohoto křížení byly patrné ještě dlouhou dobu po jeho skončení a to například hladkosrstí jedinci.[6] Nejednalo se o celé vrhy štěňat, hladkou srst měla například jen dvě nebo tři štěňata z vrhu.[6] V současné době je hladkosrstý velký knírač nepřípustný; je požadována hrubá srst.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Velký knírač se zbarvením pepř a sůl

Knírač velký je silný, velký a kvadraticky stavené psí plemeno podsadité postavy. Kohoutková výška u psů i fen se pohybuje od 60 do 70 cm. Hmotnost se pohybuje od 35 do 47 kg. Srst velkých kníračů je drátovitá, na dotek tvrdá a hrubá. Pouze na nohou může být srst na dotek jemnější. Má hustou podsadu. Na tlamě se tvoří vous, který je pro plemeno typický. Výrazné je i obočí. Možná zbarvení jsou pouze dvě; jednolitá černá nebo pepř a sůl. Součástí zbarvení pepř a sůl musí být i tmavá maska na obličeji, samotný odstín šedé na těle není standardem dán.

Lebka silná, poměrně dlouhá, čelo ploché. Stop je výrazný. Uši jsou středně velké, ve tvaru písmene V. Kupírování uší je v Česku zákonem zakázané a trestné, avšak v některých evropských zemích je tento lékařský zákrok povolen.[12][13] Stejně se zákoník v Česku staví i ke kupírování uší v případě, že žalovaný se hájí tím, že uši byli kupírovány ze zdravotních důvodů.[13] Podle znaleckého posudku českého veterináře Jaroslava Konráda ani neexistuje onemocnění či úraz, který by se dal léčit kupírováním uší.[13] Nekupírované uši jsou polovztyčené nebo úplně přiléhají k hlavě. Oči velkých kníračů jsou středně velké, oválného tvaru s hnědými duhovkami. Výraz je živý a bystrý. Nosní houba má dobře otevřené nozdry a je zbarvena černě. Skus velkých kníračů musí být nůžkový, povolen není jakýkoliv jiný včetně klešťového. Pysky černé, přiléhající k čelistem. Krk silný, široký, harmonicky přechází ve hřbet. Na krku není lalok a kůže neodstává. Hřbet poměrně krátký, silný. Záď je lehce zaoblená. Ocas je středně vysoko posazený. Přirozeně je dlouhý, šavlovitého tvaru, avšak jeho kupírování je oblíbené a také zákonné i v Česku.[13] Nohy jsou poměrně dlouhé, dobře osvalené. Pánevní končetiny jsou při pohledu ze strany položena šikmo.Tlapky jsou kulatého tvaru s krátkými prsty a černými drápy. Pohyb pružný, elegantní.[14]

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Pes při zákusu

Knírač velký je hravý a veselý pes vynikající především intelektem a inteligencí. Mimo jiné jsou známí ale i díky pubertě, kterou prožívají oproti jiným psím plemenům obzvláště bouřlivě.[8] Knírači jsou samostatní, podnikaví a aktivní. Jsou vhodní k dětem, vůči kterým se chovají přátelsky a laskavě.[4][5] I jejich hry ochotně snáší. Jsou přítulní a energičtí. Upínají se především k jednomu členu rodiny. Odloučení snášejí špatně[5] a může se u nich projevovat až separační úzkost, která se projevuje štěkáním nebo okusováním předmětů v době, kdy majitel není se svým psem. Léčba je poměrně obtížná a náročná na čas. Většina velkých kníračů má vyvinutý lovecký pud, avšak s hospodářskými nebo jinými domácími zvířaty vycházejí dobře. Na rozdíl od jiných plemen pinčů, knírači nevyvolávají šarvátky s ostatními psy, avšak také si nenechají líbit přílišnou dominanci jiných psů. Vůči cizím lidem jsou nedůvěřivý, avšak nikoliv agresivní nebo bázliví.[5][15]

Knírači se hodí i do rodin s dětmi, avšak pouze v případě, že jim bude poskytnut dostatek pohybu a zaměstnání.[16] To samé platí i v případě, že si knírače pořídí starší lidé; v tom případě je vhodnější knírač malý, který nemá tak velké nároky na pohyb.

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Knírači jsou poměrně zdraví psi, avšak existuje několik zdravotních problémů, které se u nich opakují. Tím nejzásadnějším je dysplazie kyčelního kloubu, trpí ale též na dysplazii loketního kloubu.[17][18] Těmito dvěma onemocněními často trpí všechna větší a těžká plemena, počínaje německými ovčáky a labradorskými retrívry. Dysplazie se ve většině případů řeší pouze léky s přídavky kolagenu (nebo též želatiny), který podporuje chrupavky. Někteří knírači také trpí alergiemi na šampóny, což se, ve většině případů, projevuje vyrážkou na kůži. Kvůli hustému obočí mohou knírači také trpět šedými zákaly nebo jinými očními problémy. U černě zbarvených psů je větší pravděpodobnost rakoviny kůže, kterou naopak psi zbarvení pepř a sůl trpí jen vzácně.[19] Mezi nejčastější příčiny úmrtí kníračů velkých patří rakovina jater nebo selhání srdce.[20]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giant Schnauzer na anglické Wikipedii.

  1. Nohelová, str. 44
  2. a b STAHLKUPPE, Joe. Giant Schnauzers: Everything about Purchase, Care, Nutrition, Training, and Wellness. [s.l.] : Barron's Educational Series. 100 s. Dostupné online. ISBN 9780764118845. (anglicky)  
  3. CLUB, American Kennel. The Complete Dog Book: 20th Edition. [s.l.] : Random House Publishing Group. 1056 s. Dostupné online. ISBN 9780307416995. (anglicky)  
  4. a b Knírač velký [online]. PESWEB, [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.  
  5. a b c d e Knírač velký [online]. Hafici, [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.  
  6. a b c Nohelová, str. 45
  7. FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 5. vyd. Banská Bystrica : Slovart, 2012. 409 s. ISBN 978-80-7391-3. S. 318.  
  8. a b c d Nohelová, str. 46
  9. Knírač velký [online]. iDNES.cz, 2008-09-08, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  10. Knírač velký [online]. Pejskař.cz, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  11. Všichni prezidentovi psi. V Praze i Bílém domě [online]. Aktuálně, 2013-05-31, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  12. TICHÁ, Vladimíra. Dobrmani a kupírování [online]. Dobrmani, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  13. a b c d MENŠÍKOVÁ, Radana. Psí záležitosti aneb v hlavní roli pes. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2012. 284 s. ISBN 978-80-7250-635-4. S. 39.  
  14. Standard FCI č. 181
  15. Knírač velký (Riesenschnauzer) [online]. Celý Svět, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  16. HLADKÁ, Iveta. Povídání o kníračích [online]. www.knirac.cz, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  17. KERN, Kerry V.. The New Terrier Handbook: Everything about Purchase, Care, Nutrition, Breeding, Behavior, and Training. [s.l.] : Barron's Educational Series. 148 s. Dostupné online. ISBN 9780812039511. (anglicky)  
  18. PALIKA, Liz. The Howell Book of Dogs: The Definitive Reference to 300 Breeds and Varieties. [s.l.] : John Wiley & Sons. 440 s. Dostupné online. ISBN 9780470175859. (anglicky)  
  19. GOUGH, Alex; THOMAS, Alison. Breed Predispositions to Disease in Dogs and Cats. [s.l.] : John Wiley & Sons. 362 s. Dostupné online. ISBN 9781444359916. (anglicky)  
  20. Summary results of the Purebred Dog Health Survey for Giant Schnauzers [online]. Kennel Club, 2006-08-18, [cit. 2016-05-09]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOHELOVÁ, Eva. Velký knírač¨. Fauna. , roč. 2016, čís. 5, s. 44, 45, 46, 47, 48.  
  • ALDERTON, David. Rádce pro milovníky psů. 1. vyd. Praha : Argo, 2005. 437 s. ISBN 80-7203-732-2. S. 358, 359.  
  • MENŠÍKOVÁ, Radana. Psí záležitosti aneb v hlavní roli pes. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2012. 284 s. ISBN 978-80-7250-635-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]