Knírač velký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Knírač velký
Knírač velký s kupírovaným ocasem
Knírač velký s kupírovaným ocasem
Základní informace
Země původu Bavorsko Bavorsko
Bádensko-Württembersko Bádensko-Württembersko
Tělesná charakteristika
Hmotnost 35–45 kg
Výška † 60–70 cm
Barva černá
pepř a sůl
Klasifikace a standard
Skupina FCI 2: Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi
Sekce FCI 1: Pinčové a knírači
FCI standard
† výška uváděna v kohoutku

Knírač velký (anglicky: Giant Schnauzer, německy: Riesenschnauzer) je velké psí plemeno původem z Německa. Je největší a zároveň nejmladší ze všech tří velikostních typů kníračů (knírač velký, střední a malý). Obecně se rozlišují dva podtypy a to dle zbarvení; pepř a sůl nebo černá. Plemeno bylo vyšlechtěno ve druhé polovině 19. století v Německu, konkrétně v regionech Bavorsko a Württembersko. Původním využitím těchto psů bylo nahánění dobytka nebo ovcí, avšak v současné době se již k těmto účelům nevyužívají; nahradila je modernější plemena, například border kolie. Místo toho jsou ale vhodní rodinní společníci nebo pracovní psi, které využívají i ochranné složky.

Knírači velcí jsou silní a kvadraticky stavění s podsaditou postavou. Kohoutková výška u psů i fen se pohybuje mezi 60 až 70 cm. Hmotnost od 35 do 47 kg. Srst je drátovitá, na dotek tvrdá a hrubá. Na tlamě se tvoří vous, který je pro plemeno typický.[1]

Jsou to hraví a veselí psi vynikající především intelektem a inteligencí. Knírači jsou samostatní, podnikaví a aktivní, mohou se však chovat i svéhlavě. Dobře vycházejí s dětmi a při nezanedbání socializace se dobře snášejí i s domácími a hospodářskými zvířaty.[2]

Plemeno je uznáno pouze Mezinárodní kynologickou federací (FCI). American Kennel Club (AKC) uznává pouze knírače středního, nikoliv velkého,[3] a United Kennel Club (UKC) plemeno neuznává vůbec.[4] Oficiální standard plemene má číslo 181.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Německá poštovní známa z roku 1976
Výstavní postoj

Plemeno vznikalo ve druhé polovině 19. století v německých regionech Bavorsko a Württembersko jako poslední ze všech velikostních variant kníračů. Jeho původ nelze jednoznačně určit, protože písemných dokument o křížení se dochovalo jen málo. Proto je období do roku 1895, kdy byly založeny plemenné knihy, obdobím pouhých dohadů. První možná zmínka o kníračích velkých pochází pravděpodobně z roku 1850. Z toho roku pochází obraz císařovny Alžběty, lépe známé pod jménem Sissi, kdy u jejích nohou leží velký černý pes.[5]

Samotní předci kníračů velkých, velcí hrubosrstí psi využívaní jako pastevci, se poprvé v Německu začali objevovat již v 15. století. I výslední kříženci byli využíváni k nahánění dobytka. Na přelomu 19. a 20. století byl pes typu velkého knírače nepostradatelnou součástí všech podniků Německa, od pivovarů až po řeznictví, kde hlídali jak výrobky, tak samotného člověka.[6][7] Roku 1907 vznikl první chovatelský klub; Der Bayerische Shnauzer Klub.[8] Následně se roku 1909 na výstavě psů, konkrétně v Mnichově, objevil i první velký knírač, avšak tehdy ještě pod názvem ruský medvědí knírač.[9] Toto označení pravděpodobně vzniklo na základě toho, že předci kníračů velkých byli kříženi s černými ruskými teriéry.[9] Při dalším kříženi byla mimo jiné využita i plemena dobrman, rotvajler, německý boxer nebo flanderský bouvier.[6] Existovalo mnoho označení pro současné velké knírače, například medvědí knírač, ruský knírač, mnichovský knírač, velký mnichovský knírač... Mezi nejznámější a nejpřínosnějších chovatele té doby patřili  doktor Calaminus s chovatelskou stanicí Kinzigtal a chovatel a kynolog Kluftinger. Otcem prvního registrovaného vrhu byl Roland von Rolandsheim. Ten patří mezi jedny z prvních registrovaných velkých kníračů. Mezi další významné příslušníky plemene patřili Bazi von Wetterstein nebo Schuft von Wetterstein.[10]

Během světových válek byla péče o velkého psa náročná, proto populace psů značně klesla.[2] Mimo jiné se ale knírači velcí v armádě využívali k různým účelům. Plemeno se ale udrželo. K prvnímu označení kníračů velkých jako pracovních psů došlo díky výcvikáři policejních psů Grüneheidenovi.[11] Ten si všiml jejich povahových i fyzických vlastností a pokoušel se o rozšíření povědomí o plemeni. Již roku 1925 byl knírač velký zařazen mezi prvního oficiálně pracovní plemena určená k všestrannému výcviku.[11][12] Právě v té době se první velcí knírači dostali i do Spojených států, avšak příliš se neuchytili.[11] V Česku byl první chovatelský spolek založen o několik let později, roku 1929, pod názvem Chovatelský spolek kníračů.[13] Tomuto plemeni se říkalo různě, malý hrubosrstý pinč, schnauzer nebo malý stájový pinč, označení „knírač“ navrhl a prosazoval až český kynolog Hrůza.[13] V současné době plemeno v tuzemsku zastřešuje pouze jediný klub a to Klub chovatelů kníračů České republiky.

V současné době se knírači velcí využívají především jako společníci do rodin. Taktéž je možné věnovat se s nimi sportovní kynologii nebo psím sportům, jako je agility, tanec se psem nebo dogfrisbee.[14] Taktéž se jedná o pracovní plemeno, které využívají ochranné složky nejen České republiky. Mezi známé představitele kníračů patřila Ďula, fenka středního knírače zbarvení pepř a sůl patřící Václavu a Olze Havlovým.[15]

Vznik slova knírač[editovat | editovat zdroj]

Označení „knírač“ se poprvé začalo hojně objevovat na začátku 19. století, avšak před touto dobou ještě příliš známo nebylo. Například H. G. Reichenbach se ve své publikaci Der Hund vydané v roce 1836 nezmiňuje o žádném takovém označení. Již roku 1842 tento název ale použil spisovatel Jeremius Gotthalf.

Hladkosrstá varianta[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století byli někteří velcí knírači kříženi s německými dogami, tedy molossoidními hladkosrstými psy. Následky tohoto křížení byly patrné ještě dlouhou dobu po jeho skončení a to například hladkosrstí jedinci.[10] Nejednalo se o celé vrhy štěňat, hladkou srst měla například jen dvě nebo tři štěňata z vrhu.[10] V současné době je hladkosrstý velký knírač nepřípustný; je požadována hrubá srst.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Hlava velkého knírače bez kupírovaných uší
Velký knírač se zbarvením pepř a sůl

Knírač velký je silný, velký a kvadraticky stavěné psí plemeno podsadité postavy. Kohoutková výška u psů i fen se pohybuje od 60 do 70 cm. Hmotnost se pohybuje od 35 do 47 kg. Srst velkých kníračů je drátovitá, na dotek tvrdá a hrubá. Pouze na nohou může být srst na dotek jemnější. Má hustou podsadu. Na tlamě se tvoří vous, který je pro plemeno typický. Výrazné je i obočí. Možná zbarvení jsou pouze dvě; jednolitá černá nebo pepř a sůl. Součástí zbarvení pepř a sůl musí být i tmavá maska na obličeji, samotný odstín šedé na těle není standardem dán. Psi se zbarvení pepř a sůl dosahují ideálního rozprostření barev až po třetím línání.

Lebka silná, poměrně dlouhá, čelo ploché. Stop je výrazný. Uši jsou středně velké, ve tvaru písmene V. Kupírování uší je v Česku zákonem zakázané a trestné, avšak v některých evropských zemích je tento lékařský zákrok povolen.[16][17] Stejně se zákoník v Česku staví i ke kupírování uší v případě, že žalovaný se hájí tím, že uši byli kupírovány ze zdravotních důvodů.[17] Podle znaleckého posudku českého veterináře Jaroslava Konráda ani neexistuje onemocnění či úraz, který by se dal léčit kupírováním uší.[17] Nekupírované uši jsou polovztyčené nebo úplně přiléhají k hlavě. Oči velkých kníračů jsou středně velké, oválného tvaru s hnědými duhovkami. Výraz je živý a bystrý. Nosní houba má dobře otevřené nozdry a je zbarvena černě. Skus velkých kníračů musí být nůžkový, povolen není jakýkoliv jiný včetně klešťového. Pysky černé, přiléhající k čelistem. Krk silný, široký, harmonicky přechází ve hřbet. Na krku není lalok a kůže neodstává. Hřbet poměrně krátký, silný. Záď je lehce zaoblená. Ocas je středně vysoko posazený. Přirozeně je dlouhý, šavlovitého tvaru, avšak jeho kupírování je oblíbené a také zákonné i v Česku.[17] Nohy jsou poměrně dlouhé, dobře osvalené. Pánevní končetiny jsou při pohledu ze strany položena šikmo.Tlapky jsou kulatého tvaru s krátkými prsty a černými drápy. Pohyb pružný, elegantní.[1]

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Pes při zákusu

Knírači velcí jsou hraví a veselí psi vynikající především intelektem a inteligencí. Mimo jiné jsou známí i díky pubertě, kterou prožívají oproti jiným psím plemenům obzvláště bouřlivě.[11] Knírači jsou samostatní, podnikaví a aktivní, mohou se však chovat i svéhlavě.[18] Jsou vhodní k dětem, vůči kterým se chovají přátelsky a laskavě.[8][9] I jejich hry ochotně snáší. Jsou přítulní a energičtí. Upínají se především k jednomu členu rodiny. Odloučení snášejí špatně[9] a může se u nich projevovat až separační úzkost, která se projevuje štěkáním nebo okusováním předmětů v době, kdy majitel není se svým psem. Léčba je poměrně obtížná a náročná na čas. Většina velkých kníračů má vyvinutý lovecký pud, avšak s hospodářskými nebo jinými domácími zvířaty vycházejí dobře. Na rozdíl od jiných plemen pinčů, knírači nevyvolávají šarvátky s ostatními psy, avšak také si nenechají líbit přílišnou dominanci jiných psů. Vůči cizím lidem jsou nedůvěřivý, avšak nikoliv agresivní nebo bázliví.[9][19]

Knírači se hodí i do rodin s dětmi, avšak pouze v případě, že jim bude poskytnut dostatek pohybu a zaměstnání.[20] To samé platí i v případě, že si knírače pořídí starší lidé; v tom případě je vhodnější knírač malý, který nemá tak velké nároky na pohyb.

Péče a chov[editovat | editovat zdroj]

Knírač velký je pes poměrně náročný na čas, především co se jeho srsti týče. Potřebuje ale i mnoho pohybu a zaměstnání.

Srst se třikrát až čtyřikrát do roka trimuje, tedy vtrhává. Při trimování se srst vyškubává pomocí trimovacího nože ve směru růstu a srst se nesmí nožem pouze přeřezávat.[21][22] Trimování ve většině případů začíná na krku a postupuje se přes hřbet směrem dolů. Citlivější místa, například líce, vnitřek uší, okolí genitálií, je vhodné stříhat nebo použít pemzu.[22] Štěňata se trimují nejdříve od věku šesti měsíců,[22] skutečné vytrhávání srsti je ale vhodné začít praktikovat až po prvním roce života. Samotná štěňata se nesmí mýt šamponem a mytí vodou je též vhodnější omezit a to i v dospělém věku. Mimo trimování je vhodné srst jedenkrát týdně pročesávat. Důležitá je i péče o dlouhý vous, který se musí udržovat v suchu a čistotě.

Velkého knírače lze celoročně chovat venku.[9] Přizpůsobí se i městu, avšak pouze pokud má dostatek pohybu.[18] Vyhovuje mu jakýkoliv druh pohybu, od psích sportů, například agility, až po horské túry. Je vhodný i pro sportovní kynologii, včetně stopování.

Knírač má nároky na výživu srovnatelné s jinými psími plemeny a nevyžaduje speciální výživu. Nemá sklony k obezitě, jako například labradorští retrívři.[23]

Uchovnění[editovat | editovat zdroj]

Pro možnost účastni na boniatci musí být velkému knírači nejméně 18 měsíců.[24] Další podmínkou je jedna výstava pořádaná chovatelským klubem, kde musí pes nebo fena získat ocenění velmi dobrý, nebo lépe, výborný.[24] Velcí knírači se mohou účastnit i výkonnostních bonitací, kde se hodnotí pouze práce a nikoliv vzhled, avšak tato zkouška je nepovinná.[24]

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Dva jedinci černého zbarvení

Knírači jsou poměrně zdraví psi, avšak existuje několik zdravotních problémů, které se u nich opakují. Tím nejzásadnějším je dysplazie kyčelního kloubu, na kterou jsou chovní jedinci testováni již od roku 1970, ale též dysplazie loketního kloubu.[25][26] Těmito dvěma onemocněními často trpí všechna větší a těžká plemena, počínaje německými ovčáky a labradorskými retrívry. Dysplazie se ve většině případů řeší léky s přídavkem glukosaminu, nebo operativně. Při bolesti kloubů, ať už je způsobena artritidou nebo jinými problémy, se běžně předepisuje aspirin.[27] Pomáhají i teplé obklady nebo tzv. hydroterapie.[28] Při ní je pes ponořen do kádě s vodou, na jejímž dně je běžící pás. Při pohybu ve vodě netlačí na klouby taková síla a pes proto necítí bolest. Hydroterapie pomáhá také pro zlepšení činnosti srdce.[29] Někteří knírači také trpí alergiemi na šampóny, což se, ve většině případů, projevuje vyrážkou na kůži. Kvůli hustému obočí mohou knírači také trpět šedými zákaly nebo jinými očními problémy. U černě zbarvených psů je větší pravděpodobnost rakoviny kůže, kterou naopak psi zbarvení pepř a sůl trpí jen vzácně.[30] Mezi nejčastější příčiny úmrtí kníračů velkých patří rakovina jater nebo selhání srdce.[31] Nebezpečí hrozí též v podobě torze žaludku, které lze předejít tím, že pes bude mít po krmení klid.[32] U všech kníračů hrozí nebezpečí Willebrandovy choroby (zvaná též Von Willebrandova nemoc[23]): onemocnění způsobující špatnou srážlivost krve.[13] Dlouhý vous se musí udržovat v čistotě, aby nezpůsoboval vyrážku či jiné kožní problémy. Prevencí je podávání suchého krmiva a sušení vousu po koupelích. Knírači patří též mezi psy, u kterých bývá pozorována vrozená hluchota.[33] Testy vrozené hluchoty se provádějí pomocí tzv. audiometrického vyšetření.[33]

Psi se, s dobrou péčí, dožívají běžně mezi 12 až 14 lety.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giant Schnauzer na anglické Wikipedii.

  1. a b Standard FCI č. 181
  2. a b FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 5. vyd. Banská Bystrica : Slovart, 2012. 409 s. ISBN 978-80-7391-3. S. 318.  
  3. Standard Schnauzer [online]. AKC, [cit. 2016-06-28]. Dostupné online.  
  4. Breeder's List [online]. UKC, [cit. 2016-06-28]. Dostupné online.  
  5. Nohelová, str. 44
  6. a b STAHLKUPPE, Joe. Giant Schnauzers: Everything about Purchase, Care, Nutrition, Training, and Wellness. [s.l.] : Barron's Educational Series. 100 s. Dostupné online. ISBN 9780764118845. (anglicky)  
  7. CLUB, American Kennel. The Complete Dog Book: 20th Edition. [s.l.] : Random House Publishing Group. 1056 s. Dostupné online. ISBN 9780307416995. (anglicky)  
  8. a b Knírač velký [online]. PESWEB, [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.  
  9. a b c d e f Knírač velký [online]. Hafici, [cit. 2016-05-04]. Dostupné online.  
  10. a b c Nohelová, str. 45
  11. a b c d Nohelová, str. 46
  12. Knírač velký [online]. iDNES.cz, 2008-09-08, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  13. a b c NOHELOVÁ, Eva. Knírač malý [online]. Fauna, 2011-02-10, [cit. 2016-06-26]. Dostupné online.  
  14. Knírač velký [online]. Pejskař.cz, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  15. Všichni prezidentovi psi. V Praze i Bílém domě [online]. Aktuálně, 2013-05-31, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  16. TICHÁ, Vladimíra. Dobrmani a kupírování [online]. Dobrmani, [cit. 2016-05-06]. Dostupné online.  
  17. a b c d MENŠÍKOVÁ, Radana. Psí záležitosti aneb v hlavní roli pes. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2012. 284 s. ISBN 978-80-7250-635-4. S. 39.  
  18. a b Alderton, str. 358
  19. Knírač velký (Riesenschnauzer) [online]. Celý Svět, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  20. HLADKÁ, Iveta. Povídání o kníračích [online]. www.knirac.cz, [cit. 2016-05-05]. Dostupné online.  
  21. Stříhání a trimování psů. [s.l.] : Plot. 174 s. Dostupné online. ISBN 9788074281907. (česky)  
  22. a b c MRÁZKOVÁ, Marcela. Co je trimování? [online]. Hafíci, 2010-01-21, [cit. 2016-06-11]. Dostupné online.  
  23. a b DUKE, Bernard. Labradorský retrívr. 1. vyd. [s.l.] : Fortuna Print, 2001. 155 s. ISBN 80-86144-93-3. S. 123.  
  24. a b c Bonitační řád pro velké knírače [online]. Klub chovatelů kníračů ČR, [cit. 2016-07-21]. Dostupné online.  
  25. KERN, Kerry V.. The New Terrier Handbook: Everything about Purchase, Care, Nutrition, Breeding, Behavior, and Training. [s.l.] : Barron's Educational Series. 148 s. Dostupné online. ISBN 9780812039511. (anglicky)  
  26. PALIKA, Liz. The Howell Book of Dogs: The Definitive Reference to 300 Breeds and Varieties. [s.l.] : John Wiley & Sons. 440 s. Dostupné online. ISBN 9780470175859. (anglicky)  
  27. Alderton, str. 231
  28. Alderton, str. 247
  29. Hydroterapie [online]. Brno: KI-MET, [cit. 2016-06-26]. Dostupné online.  
  30. GOUGH, Alex; THOMAS, Alison. Breed Predispositions to Disease in Dogs and Cats. [s.l.] : John Wiley & Sons. 362 s. Dostupné online. ISBN 9781444359916. (anglicky)  
  31. Summary results of the Purebred Dog Health Survey for Giant Schnauzers [online]. Kennel Club, 2006-08-18, [cit. 2016-05-09]. Dostupné online.  
  32. BABÍKOVÁ, Martina. Nebezpečí - torze žaludku [online]. Bargo, 2008-03-19, [cit. 2016-06-26]. Dostupné online.  
  33. a b ŠRENK, Petr. Vrozená hluchota psů a koček [online]. Fauna, 2012-04-12, [cit. 2016-06-26]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOHELOVÁ, Eva. Velký knírač - část 1.. Fauna. , roč. 2016, čís. 5, s. 44, 45, 46, 47, 48.  
  • ALDERTON, David. Rádce pro milovníky psů. 1. vyd. Praha : Argo, 2005. 437 s. ISBN 80-7203-732-2. S. 358, 359.  
  • MENŠÍKOVÁ, Radana. Psí záležitosti aneb v hlavní roli pes. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2012. 284 s. ISBN 978-80-7250-635-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]