Entlebušský salašnický pes
| Entlebušský salašnický pes | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Švýcarsko |
| Tělesná charakteristika | |
| Výška samce* | 44–50 cm[1] |
| Výška samice* | 42–48 cm[1] |
| Klasifikace a standard | |
| Skupina FCI | 2: pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi |
| Sekce FCI | 3: švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky |
 multimediální obsah v galerii na Commons | |
| * výška uváděna v kohoutku | |
Entlebušský salašnický pes (německy: Entlebucher Sennenhund, anglicky: Entlebucher Mountain Dog) je středně velké pastevecké plemeno psa, nejmenší ze čtyř plemen švýcarského salašnického typu. Pochází z oblasti Entlebuch, což je údolí v oblasti kantonů Lucern a Bern ve Švýcarsku. Mimo německy mluvící země se objevuje vzácně.[1]
Středně velký pes (kohoutková výška samců 44–50 cm, kohoutková výška samic 42–48 cm) obdélníkové stavby těla s mírně klínovitou hlavou. Krátká srst je tvrdá, zabarvená černě se symetrickými bílými a rezavými odznaky. Přirozeně se vyskytuje ve dvou variantách, s dlouhým ocasem a pahýlovitým (krátkým) ocasem. Záměna může nastat s plemenem appenzellský salašnický pes.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Všechna salašnická plemena jsou potomky molossoidních psů, přivedených do Švýcarska starověkými Římany v prvním století před naším letopočtem.[2] Ačkoliv entlebušský salašnický pes byl popsán už v roce 1889 jako samostatné plemeno, po mnoho let byl posuzován dohromady s appenzellským salašnickým psem. V roce 1913 byli na výstavě podporovateli salašnických psů, Albertovi Heimovi, představeni čtyři krátkoocasí entlebušští salašničtí psi. Tito psi byli zapsáni do plemenné knihy švýcarských salašnických psů jako nové plemeno, ale po první světové válce nebyly záznamy nalezeny.[2] Až v roce 1926 byl založen první klub chovatelů tohoto plemene, šestnáct psů tohoto typu bylo v roce 1927 znovu zapsáno a tak bylo toto plemeno pomalu obnoveno.[3]
Povaha a uplatnění
[editovat | editovat zdroj]Povahově je entlebušský salašnický pes dle standardu plemene živý, temperamentní, učenlivý, sebejistý a nebojácný. K cizím může být lehce nedůvěřivý, vůči osobám, které zná, je dobromyslný a oddaný. Ačkoliv původně byli psi tohoto plemene držení jako hlídací a pastevečtí/honáčtí psi, dnes jsou chováni jako společníci. Mohou být ale i všestranými pracovními psy, např. záchranářskými, pro vyhledávání v lavinách, či terapeutickými.[4] Vyžaduje úzký kontakt s rodinou a vytížení, které odpovídá jeho temperamentní povaze.[5]
Zdraví
[editovat | editovat zdroj]Navzdory malé velikosti těla se u entlebušsského salašnického psa vyskytuje dysplazie kyčelního kloubu (DKK) a dysplazie loketního kloubu (DLK). Dále ektopický ureter (EU; močovod ústící mimo přirozené fyziologické vyústění) a dědičné oční vady a onemocnění, především katarakta (šedý zákal), progresivní retinální atrofie (PRA; atrofie sítnice) a goniodysplazie, které mohou v závažných případech vést až k oslepnutí psa. Na všechna tato onemocnění jsou po chovatelích vyžadovány veterinární a genetická vyšetření a jedinci s nevyhovujícími výsledky nejsou k chovu připuštěni.[6][7]
Křížení dvou jedinců s krátkým ocasem není povoleno[7], protože výslední potomci nejsou životaschopní.[8]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Entlebušský salašnický pes s vrozeným krátkým ocasem
Entlebušský salašnický pes s dlouhým ocasem
Čtyři plemena švýcarských salašnických psů - zleva velký švýcarský, bernský, appenzellský a entlebušský
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Entlebucher Mountain Dog na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 4 SMRČKOVÁ, Lea; SMRČEK, Martin. Kapesní atlas psů. Praha: Ottovo nakladatelství, 1999. ISBN 80-7181-341-9. S. 102.
- 1 2 CLARK, Anne Rogers; ANDREW H. BRACE. The International Encyclopedia of Dogs. [s.l.]: Howell Book House, 1995. ISBN 0-87605-624-9. S. 214.
- ↑ Entlebuch Cattle Dog [online]. Naturhistoriches Museum der Burgergemeinde Bern [cit. 2011-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne July 7, 2011.
- ↑ Rassestandard. Schweizerischer Klub für Entlebucher Sennenhunde [online]. [cit. 2025-12-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Klub švýcarských salašnických psů. Entlebušský salašnický pes: Povaha a uplatnění. kssp.cz [online]. [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ Bonitační směrnice Klubu švýcarských salašnických psů z.s.. www.kssp.cz [online]. [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- 1 2 Chovatelská směrnice Klubu švýcarských salašnických psů. www.kssp.cz [online]. [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- ↑ KUSTER, Nadine. Erbliche Augenerkrankungen beim Entlebucher Sennenhund. 2010 [cit. 2025-12-07]. University of Zurich. s. 8. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Entlebušský salašnický pes na Wikimedia Commons
