Kanárská doga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kanárská doga
Dogo Canario.jpg
Základní informace
Země původu ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Využití

Původní: hlídač a obránce

Dnes: společník a hlídač
Tělesná charakteristika
Hmotnost 45 - 50 kg
Výška † 55 - 60 cm
Barva Černě žíhaná, hnědě žíhaná, plavá
Klasifikace a standard
Skupina FCI Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce FCI Molossoidní plemena, dogovití psi
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Kanárská doga (anglicky Dogo canario) je velmi mohutný a těžký pes pocházející ze Španělska, konkrétně z Kanárských ostrovů, původně využívaná jako hlídač a obranář, dnes jako společník a zároveň hlídač domu a majetku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První jedinci tohoto plemene podobní těm dnešním se vyskytovali již v 15. století, kdy byli využívání jako hlídači domů a dobytka, hlavně pak skotu. Později i pro psí zápasy nebo zápasy psů s medvědy, které byli na Kanárských ostrovech velmi oblíbené Za možné předky jsou považováni prehispánští pastýřští psi, kteří jsou již považováni za vymřelé. Tito prehispánští pastýřští psi byli pak kříženi s jinými místními psi z Kanárských ostrovů, čímž byli vytvořeni velcí a mohutní psi.

V 19. století toto plemeno málem vymřelo; jejich počet se snížil rapidně a na celém světě zbývalo jen několik málo jedinců[1]. Bylo to hlavně kvůli zákazu psích zápasů. přece jen se ale našla skupinka nadšených chovatelů, kteří začali pracovat na obnovení plemene — úspěšně.

Ve staré literatuře můžeme toto plemeno najít i pod názvem perro de presa canario. Kanárská doga byla FCI úspěšně uznána až v roce 2001. Oficiální zkratka pro kanárskou dogu je PPC.

K roku 2014 v České republice existuje jen několik chovatelských stanic kanárských dog[2]. V poslední době se ale velmi rozmáhá prodej těchto psů bez průkazu původu. Nejstarší a současně fungující chovatelskou stanici je Chamjan. Nejrozšířenější je kanárská doga ve Španělsku a Německu.

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Je to vyrovnaný, klidný a zároveň hravý pes s vážným výrazem. Má vlohy pro hlídání a na každého nezvaného návštěvníka upozorní hlasitým a výrazným štěkotem. Lidem které zná neublíží. Chová se k nim přátelsky až po delší známosti, je nedůvěřivý. Je také loajální vůči svému pánovi, kterého si sám vybere, je to tedy pes spíše pro jednoho pána; ostatní pak nikdy moc poslouchat nebude. Je věrný a špatně snáší změnu majitele či prostředí.

Děti má velmi rád a nemá s nimi problém. Některé dětské hry mu ale mohou být nepříjemné, proto je důležité dítě před koupí psa poučit, co se psem smí dělat a co ne, jinak by mohlo dojít ke konfliktu.

Ostatní zvířata většinou ignoruje, pokud před ním ale začnou utíkat (například srnka, slepice, kočka...), může se pustit do jejich pronásledování, od čehož ho nic neodradí. Setkávání se s nimi je nutné, hlavně v období socializační fáze.

Kanárská doga s kupírovanýma ušima

Péče[editovat | editovat zdroj]

Péče o srst[editovat | editovat zdroj]

Srst tohoto plemene je krátká a přiléhavá, na dotek tvrdá a nepotřebuje žádnou speciální péči. V období línání líná jen trochu, ne extrémně, a stačí ji 1x za den vyčesat. Příliš častému mytí šamponem je dobré se vyvarovat, aby neztratila svoji přirozenou mastnotu, což by způsobilo problémy s kůži, jako jsou záněty a otevřené rány.

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Pohyb nevyžaduje, ale je nutné ji občas vzít proběhnout, aby nezlenivěla, čímž by se jídlo ve tuků ukládalo v těle. Problémy s obezitou jsou u tohoto plemene velmi časté a je nutné si na to dávat pozor. Kvůli své výšce trpí i problémy s klouby a není pro ni proto vhodný dlouhý běh u kola nebo třeba psí sport agility. Samozřejmě, se správným doplňkem stravy lze zlepšit celkovou kvalitu kloubů. Krom toho je pro něj vhodný veškerý pohyb.

Dospělá kanárská doga

Péče o uši a drápky[editovat | editovat zdroj]

Do uší není nutné nijak zasahovat, občas je zkontrolujte, zda nepáchnou nebo jestli srst v uších není moc dlouhá (v tom případě ji vytrhejte), tím ale vaše úloha končí. Pokud si budete myslet, že váš pes má mnoho mazu v uchu, navlhčete si vatový tampon vincentkou či jinou desinfekční vodou a uši vytřete, nepoužívejte tyčinky či elektrické přístroje na odstranění mazu.

Drápky si většinou pes obrušuje sám o chodník, pokud to ale nestačí, je nutné mu je stříhat, aby nebyli moc dlouhé. Stačí 1x za dva měsíce, ale to posoudíte sami podle potřeby.

Kupírování uší nebo ocasu[editovat | editovat zdroj]

Kupírování uší je v České republice zákonem zakázané a je trestné jej provádět. V jiných zemích kde je to povolené se ale toto dělá zcela běžně. Ocasy se sice kupírovat smí, ale většina chovatelů preferuje dlouhý ocas. Kupírují se jen v případě zranění.

Zdravotní potíže[editovat | editovat zdroj]

  • Problémy s kardiovaskulárním systémem
  • Artróza
  • Dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu
  • Obezita

Většinou se dožívá věku mezi 10 - 12 lety.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 5.. vyd. [s.l.]: Slovart, 2006. 409 s. S. 323. 
  2. Tato informace pochází z webu inzerce-psu.com - http://www.inzerce-psu.com/chovatelske-stanice-psu/