Appenzellský salašnický pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Appenzellský salašnický pes
Dara essy.jpg

Appenzellský salašnický pes

Základní informace
země původu Švýcarsko Švýcarsko
Tělesná charakteristika
výška † 50–56 cm
barva tříbarevný
Klasifikace a standard
skupina FCI II. skupina
sekce FCI II.3. švýcarští salašničtí psi
podsekce FCI ...
FCI [[1] standard]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Appenzellský salašnický pes (anglicky: Appenzeller Sennenhund) je středně velké psí plemeno pocházející ze Švýcarska. Je jedním ze čtyř plemen, které se souhrnně nazývají švýcarští salašničtí psi. Název rasy je odvozen od původní chovatelské lokality, kantonu Appenzell.

Krátký historický přehled[editovat | editovat zdroj]

V roce 1853 byl v časopisu "Tierleben der Alpenwelt" (Život zvířat ve světě Alp) poprvé popsán appenzellský salašnický pes, a to těmito slovy: "Jasně štěkající, krátkosrstý, středně velký, mnohobarevný salašnický pes." Dále se zde uvádí, že se vyskytuje v určitých oblastech ve zcela vyrovnaném špici blízkém typu, jednak k ochraně stavení, ale i k nahánění stád dobytka. Roku 1898 byl appenzellský salašnický pes označen jako samostatná rasa. První standard této rasy byl sepsán za spoluúčasti lesmistra Maxe Silbera, velkého podporovatele chovu ASP. Na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru bylo předvedeno osm zástupců této rasy. Dík podnětu profesora dr. Alberta Heima, který se velmi angažovaně ujal švýcarských salašnických psů, a tím i "appenzellského", byl v roce 1906 založen "Klub appenzellských salašnických psů". Účelem tohoto klubu bylo udržovat tuto rasu v jejích původních vlastnostech a dále rozvíjet její chov. S povinným zapisováním štěňat do "Appenzellské plemenné knihy" začal cílevědomý čistokrevný chov této rasy. Původní chovatelskou oblastí byly kantony Appenzell. Dnes jsou psi této rasy chováni po celém Švýcarsku, ale i v mnoha jiných zemích. Pojem "appenzellský salašnický pes" je dnes jasně vymezen a tato rasa je jednoznačně rozlišena od ostatních švýcarských salašnických psů. Vzdor tomu, že ASP našel již mnoho příznivců, je jeho chovná základna stále velmi malá. Jen zodpovědným a pozorným chovem bude možno ty přirozené a vynikající dědičné vlastnosti této rasy dále prohlubovat a upevňovat.

Appenzeller Sennenhund welp 02.jpg

2015: V České republice se vyskytuje velký počet psů tohoto plemene a jejich obliba neustále roste. Plemeno se již rozšířilo i do zbytku západní Evropy a první chovní psi jsou již i v Americe. Nejpočetnější je toto plemeno ale ve Švýcarsku a Finsku.

Gora v Bachsertal und Fenja v Apppenzell.jpg

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Appenzell je nedůvěřivý vůči cizím lidem, je celkem dominantní, výborně hlídá (hlasitě a jasně štěká), baví ho jakákoliv činnost. Rád pozoruje okolí, orientuje se spíše zrakem než čichem[1]. Velice důležitá je socializace štěněte již v raném věku u chovatele, která musí pokračovat i u nového majitele. Psi (samci) mohou být dominantní k ostatním psům.

Hodí se i k menším dětem, které má rád a i předškoláky respektuje a plní jejich příkazy, pokud to dělají dobře. Některé dětské hry mu ale mohou být nepříjemné, proto je nutné děti upozornit na to, co se psem smí a nesmí dělat. Toto plemeno, jakožto dobrý hlídač a ochránce, může mít tendenci chránit "své" děti při hře s cizími.

Appenzeller001.jpg

K jiným zvířatům toto plemeno není vhodné, hlavně k ovcím nebo kočkám, které před psy utíkají; toto plemeno má v povaze pronásledování rychle se pohybujících předmětů, třeba jako afgánský chrt. Ovšem k jiným psům se hodí a dokáže s nimi vyjít nebo pracovat s nimi jako smečka.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Dnes si lidé pořizují appenzella jako rodinného společníka. Výborně hlídá, oddaně plní pánovy povely, rád aportuje, proto se výborně hodí jak k výcviku, tak na psí sporty. Výborně se hodí na dogtrekking, rád běhá agility, flyball. Ale i v dnešní době si jej stále lidé pořizují na hlídání domů a domácího zvířectva pro jeho jasný hlas a neúplatnost.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VERHOEF, Esther. Encyklopedie; Psi. 5.. vyd. [s.l.] : Rebo, 2006. 264 s. S. 94, 95.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]