Hovawart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hovawart
Černě zbarvená fena
Černě zbarvená fena
Základní informace
Země původu NěmeckoNěmecko Německo
Tělesná charakteristika
Hmotnost 25–41 kg (standard neuvádí)
Výška samce † 63–70 cm
Výška samice † 58–65 cm
Barva černá se znaky
černá
plavá
Klasifikace a standard
Skupina FCI Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce FCI Molossoidní plemena horského typu
FCI standard
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Hovawart (psáno též hovavart,[1][2] lidově hovík[3]) je středně velké německé psí plemeno. Tito všestranně využitelní psi jsou cenění i jako rodinní společníci s dobrým vztahem k dětem a jiným zvířatům.[2]

Označení „hovawart“, respektive „hovewart“, vzniklo spojením německých slov Hof, dvůr, a warten, tedy hlídat.[4] Poprvé se objevilo již ve 13. století,[5] nicméně současní hovawarti jsou nové plemeno vyšlechtěné ve 20. století a sdílí s původními středověkými psy prakticky pouze označení. Hovawarti vznikli křížením bernských salašnických psů, landseerů, kuvaszů a další dlouhosrstých plemen. Od roku 1937 jsou uznáni Mezinárodní kynologickou federací (FCI) a v Česku je zastřešuje jeden chovatelský klub.

Povahově se jedná o přátelské a aktivní psy s vlohami pro hlídání. Jsou tolerantní k dětem a hodí se i pro různé druhy výcviku: například záchranářského nebo pasteveckého.[6] Hodí se i pro různé psí sporty, například agility, dogdancing nebo flyball.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Černý, plavý a black and tan hovawart stojící vedle sebe
Tři barevné varianty hovawartů

Psi, označováni jako „hovawarti“ nebo „hovewarti“, jsou poprvé zmiňováni ve 13. století v právnických spisech Saské zrcadlo (Sachsenspiegel) a Švábské zrcadlo (Schwabenspiegel).[8][9] Tehdy také vznikla pověst vázající se k autorovi Saského zrcadla Eike von Repgowi, podle které měl být jedním takovým psem zachráněn, když byla jeho tvrz napadena Lužickými Srby.[10][11] Jednalo se o psy chované především šlechtou jako strážci majetku. Měli být velcí, útoční a ostražití.[12] Ucelené zprávy o vzhledu tehdejší hovawartů se ale nedochovaly, nemuselo se tedy jednat o stejné psy, jako v současnosti.[10] Jednou z výjimek je zmínka básníka Heinricha von dem Türlin, který přirovnal vzpřímené uši své příběhové stvůry k uším hovawartů.[10] Plemeno ale poté z větší části vymizelo, ne-li zcela vymřelo.[13]

Začátky organizovaného chovu[editovat | editovat zdroj]

Plavá fena hovawarta stojící na cestě
Desetiměsíční plavá fena hovawarta

Ke snahám o rekonstrukci původního středověkého plemene a následně i organizovanému chovu došlo ve 20. století.[1] Předcházela tomu zmínka Maxe von Stephanitze, německého kynologa a šlechtitele, ve standardu německých ovčáků v jeho knize Der deutsche Schäferhund in Wort und Bild, kde uváděl hovawarty jako jejich možné předky.[13] Následně v roce 1908 zahájil Bertram König křížení různých psů s cílem vyšlechtění původních dlouhosrstých selských psů. Použil poměrně mohutné psy s hustou a delší srstí, mohl mezi nimi být i bernský salašnický pes.[14] Většinou pocházeli z okolí pohoří Harz nebo Schwarzwaldu.[12][15] O dva roky později zveřejnil výsledky Königova šlechtění jeho syn Kurt F. König, další šlechtění ale přerušila první světová válka. Pokračoval tedy po jejím skončení, když nalezl několik vhodných jedinců; mezi nimi i fenu landseera Dinu.[16] Jeho první psi měli všichni zbarvení černé se znaky, nicméně Königovým cílem byla vyrovnaná a inteligentní povaha a také přirozené nadání pro hlídání.[16]

Za skutečný počátek organizovaného chovu je považován rok 1922, kdy byl ve městě ThaleSasku-Anhaltsku založen první chovatelský klub.[5][13] Jedním z jeho zakladatelů byl i König.[17] O deset let později, v březnu 1932, se pak chovateli Alwinovi Buschovi narodil pes Castor Meyer–Busch, významný plemeník, kterého lze vysledovat v rodokmenech většiny moderních hovawartů.[18] Jeho předky byli kuvaszové, novofundlandští psi a tehdejší němečtí ovčáci.[19] Zřejmě byla v chovu použita i jedna africká fena typu chrta[18] a uváděni bývají též gordonsetři.[20] Jedni z prvních vyšlechtěných hovawartů měli mít i černá sedla, nicméně tento jev byl postupně vyeliminován.[21]

Plemeno bylo Mezinárodní kynologickou federací (FCI) uznáno v roce 1937.[5][11]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války chovatelství upadlo a ve šlechtění se nepokračovalo, mnoho psů navíc zemřelo.[11] Ani po roce 1945 se neobnovily původní vazby mezi chovateli a vytvářely se tak úzce regionální formy, každá s jiným genetickým základem: hamburská, oldenburská, koburská nebo berlínská.[18] Jednotlivé varianty si navíc zakládaly i vlastní chovatelské kluby, vznikl tedy například berlínský Klub přátel hovawartů.[22] V 50. letech se kluby začaly dohadovat o spojení v jeden a nakonec všichni chovatelé vstoupili do koburského Plemenného spolku pro hovawarty (zkratkou RZV).[22] Současně se také hovawarti začínali rozšiřovat i do okolních zemí, především do Nizozemska a Švýcarska.[23] V těchto zemích byly v roce 1959 založeny chovatelské kluby, v následující dekádě se jejich příkladem řídily i další země, například ve Skandinávii.[23] Od roku 1964 se oficiálně jedná o pracovní plemeno.[24] V 80. letech byly kluby chovatelů hovawartů založeny i ve Spojených státech, Velké Británii a Francii.[23]

V roce 1983 byla na popud RZV založena Internationale Hovawart-Föderation (IHF, anglicky International Hovawart-Federation). Při jejím založení stálo devět zemí a cílem bylo sjednocení plemene exteriérově i charakterově. Později byly založeny i další spolky, mezi nimi i Hovawart Verein Deutschland (HZD).[25]

Chov v Česku[editovat | editovat zdroj]

První import hovawarta na území Česka zřejmě proběhl v roce 1967, kdy Jiří Blažek dovezl černou fenu se znaky jménem Anett von Vogelhof.[26] Nicméně jako počátek organizovaného chovu bývá popisován až import prvního chovného páru Luďkem Novákem v roce 1982.[26] Jednalo se o dvojici z Německa: černého psa Etienna vom Bllauen Band a černou fenu se znaky Fee vom Siegfriedshof.[27] V březnu 1986 se pak v Novákově chovatelské stanici „Z Páralovy zahrady“ narodil první vrh.[28][29] Matkou štěňat ale nebyla Fee, nýbrž druhý dovezená fena Lima von Elbflorenz.[30] Popularita hovawartů od té doby v Česku stoupala: v roce 1990 bylo již evidováno 10 chovatelských stanic,[31] roku 1994 dokonce 48.[32] K 9. květnu 2019 bylo registrováno 1058 chovatelských stanic[33] a 10 294 jedinců.[34]

V Česku plemeno zastřešuje jediný klub, tedy Hovawart klub ČR, registrovaný u Českého kynologického svazu.[35] Po dvouleté zkušební době se klub v roce 2000 též stal členem spolku IHF: vůbec jako první stát bývalého východního bloku.[35][36]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Plavý hovawart stojící ve výstavním postoji s pohárem před svojí chovatelkou
Plavý hovawart ve výstavním postoji

Hovawarti jsou středně velcí, silní, dlouhosrstí psi s protáhlým tělem a delší tělesnou stavbou. Dle tvaru hlavy i stavby těla je pes (samec) snadno odlišitelný od feny, která má jemnější rysy. Psi dosahují kohoutkové výšky 63–70 cm, feny 58–65 cm. Váhu standard neuvádí, nicméně pohybuje se v širokém rozmezí od 25 do 41 kg.[1] Obvod krku je 48 až 60 cm, délka hřbetu 65 až 75 cm.[37]

Kůže je dobře přiléhavá, u plavých jedinců bývá růžová, zatímco u černých a černých se znaky tmavomodrá. Je hustě pokrytá srstí, která je jejich výrazným znakem a měla by být dlouhá, lehce zvlněná, přiléhavá a s menším dílem podsady. Na hlavě a přední straně končetin je kratší, než na zbytku těla. Jsou uznávána pouze tři zbarvení: plavé, černé se znaky a černé. Plaví jedinci jsou na dolních partiích světlejší než na zbytku těla a pigmentace sliznic je tmavá až černá. Černí psi se znaky, tzv. black and tan, mají jasně ohraničené plavé znaky na nohou, hrudi a obličeji.[38]

Hlava má široké klenuté čelo, dobře zřetelný stop a silná morda, která se při pohledu ze strany i shora zužují. Uši jsou trojúhelníkového tvaru se zakulacenými konci, částečně vztyčené. Pokud je pes v pozoru, měly by být směrovány dopředu. Oči jsou oválné, s dobře přiléhajícími víčky. Zbarvení duhovky by mělo být tmavě hnědé nebo mírně světlejší. Nosní houba by měla mít černou pigmentaci, nicméně světlá barva je též přípustná, na rozdíl od pysků, které musí být černé. Přípustný je nůžkový i klešťový skus. Krk hovawarta by měl být středně dlouhý a bez laloku. Na rovný hřbet navazuje mírně spáditá záď s bohatě osrstěným ocasem, který sahá až po hlezna. Může být nesený volně svěšený nebo nad hřbetem. Hrudní končetiny by měly být silné a rovné, lopatky dobře oslavené. Kulaté a kompaktní tlapky nesmí mít paspárky. Drápy mohou být u tmavých jedinců černé, u plavých je možná světlejší pigmentace.[38]

Za diskvalifikační vadu je považován příliš samičí výraz u psů a naopak. Kohoutková výška nesmí přesahovat více jak tři centimetry nad standardem danou hranicí. Hovawarti jsou též z chovu vyřazováni za jakékoliv jiné zbarvení než tři základní, jde například o hnědé, modrošedé nebo čistě bílé jedince. Stejně tak je zakázána jakákoliv nestandardní barva duhovky.[38]

Podobná plemena[editovat | editovat zdroj]

Plaví hovawarti jsou snadno zaměnitelní se zlatými retrívry, liší se ale například výškou: standardní kohoutková výška zlatých retrívrů se pohybuje mezi 51 a 61 cm,[39] u hovawartů je to 58 až 70 cm. Také mají jemnější konstrukci, užší hrudník a jejich srst není tolik tvořena podsadou jako u zlatých retrívrů.[3][40] Čistě černí hovawarti mohou být zase zaměněni za flat coated retrívry, kteří jsou podobně stavění a je pro ně typická elegance. Nicméně retrívři mají jiné držení ocasu, drobnější hlavu a největší rozdíly lze pozorovat v povaze: zatímco oni jsou společníci s vlohami pro lov, hovawarti jsou lepší hlídači.[3]

Charakter a péče[editovat | editovat zdroj]

Černostrakatý dospělý pes na vodítku
Černostrakatý hovawart

Hovawarti jsou aktivní, vyrovnaní, inteligentní a přátelští psi.[41] Ačkoliv si částečně zachovali svoji tvrdohlavost a rustikálnost,[42] jsou dobře ovladatelní a snadno se cvičí.[43] Dle standardu by měli být „středního temperamentu“ a „zcela ojedinělou vazbu na rodinu“.[38] Jsou to sebevědomí psi[44] a dobří hlídači, kteří umí sami vyhodnotit vážnost situace a zároveň jsou mimo své teritorium přátelští i k cizím lidem.[43] Potřebují trávit dostatek času se svojí rodinou.[43][45] Mají dobrý vztah i k dětem[43] i jiným zvířatům, pokud s nimi vyrůstají od štěněcího věku.[2] Jsou aktivní, inteligentní a mají dobrou paměť.[45] Hodí se pro pachové práce, ale je možné cvičit je i pro záchranářské účely.[45] Mají silně vyvinutý obranářský pud, kořistnický již méně.[45] Feny hovawartů jsou také velmi dobré matky.[46] Povahové vlastnosti musí každý pes prokázat při bonitaci a za agresivitu nebo naopak přílišnou bázlivost jsou vyloučeni.[47]

Jsou vhodní spíše pro venkovní chov.[48] S výcvikem je vhodné začít již od štěněcího věku, ačkoliv hovawarti obecně dospívají později než jiná plemena.[45] Jsou také citliví na zacházení a vyžadují dostatek pohybu.[45]

Srst vyžaduje občasné kartáčování,[2] během období línání je nutná častější péče. Naopak časté mytí s použitím šamponu nebo mýdla zhoršuje kvalitu srsti.[49] Drápky by se měly udržovat krátké.[2]

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Povinně je u chovných hovawartů v Česku sledován pouze výskyt dysplazie kyčelního kloubu (DKK).[50] V jejich zemi původu je tomu tak již od roku 1967.[27] Pro zařazení do chovu musí psi mít výsledek 0/0, feny mohou mít i 1/1.[51] Při bonitaci se též odebírá vzorek bukální sliznice.[51] Dalším z dědičných onemocnění, která často postihují tyto psy, je hypotyreóza, tedy snížená funkce štítné žlázy.[52][53] Jedná se o nejčastější endokrinní onemocnění psů a projevuji se letargií, otupělostí nebo také výrazným zvýšením váhy.[54]

Hovawarti také trpí na pyotraumatickou dermatitidu a primární seboreu, tedy kožní onemocnění.[55]

Obecně se jedná o poměrně zdravé plemeno, nezatížené množstvím dědičných chorob.[56] Jedním z důvodů může být i fakt, že koeficient příbuznosti mezi psy je malý.[57] Dožívají se 10 až 14 let.[58]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 1. vyd. [Praha]: Slovart, 2012. 415 s. Dostupné online. ISBN 9788073914813, ISBN 8073914816. OCLC 827262466 S. 344. 
  2. a b c d e VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Psi. 4. vyd. Čestlice: Rebo, 2014. 544 s. ISBN 978-80-255-0807-7. S. 119–120. 
  3. a b c Hovawart [online]. WebForDog [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  4. NOVÁK, str. 4.
  5. a b c The Breed / Die Rasse [online]. International Hovawart-Federation [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. NOVÁK, str. 17.
  7. Výcvik [online]. Hovawart klub ČR [cit. 2019-05-18]. Dostupné online. 
  8. Historie plemene hovawart [online]. Hovawart klub České republiky [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. 
  9. GOTTLOB VON ANTON, Karl. Geschichte der teutschen Landwirthschaft von den ältesten Zeiten bis zu Ende des funfzehnten Jarhunderts. 1. vyd. Svazek 1. Görlitz: Christian Gotthelf Anton, 1799. S. 153. (německy) 
  10. a b c ŠTEKLOVÁ, str. 11.
  11. a b c Geschiedenis [online]. Belgische Hovawart Club [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. (nepálsky) 
  12. a b BIELFELD, Horst. Psi: Plemena, výchova, chov. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1999. 208 s. Dostupné online. ISBN 8071769061, ISBN 9788071769064. OCLC 43613110 S. 35. 
  13. a b c NOVÁK, str. 7.
  14. ŠTEKLOVÁ, str. 12.
  15. Hovawart [online]. Animal Club [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b ŠTEKLOVÁ, str. 13.
  17. ŠTEKLOVÁ, str. 14.
  18. a b c NOVÁK, str. 8.
  19. ŠTEKLOVÁ, str. 15.
  20. BIRR, str. 8.
  21. ŠLECHTOVÁ, Vendula. Genetika zbarvení u hovawartů. Svět psů. Roč. 2008, čís. 8, s. 64-66. ISSN 1211-2976. 
  22. a b ŠTEKLOVÁ, str. 17.
  23. a b c History / Geshichte [online]. International Hovawart-Federation [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. BIRR, str. 8.
  25. FREY, Klaus. Über den Verein [online]. HZD [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (německy) 
  26. a b Zpravodaj 1992/2 [online]. Hovawart Klub ČR [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  27. a b NOVÁK, str. 9.
  28. Zakladatelé chovu hovawartů v Československu [online]. Z Páralovy zahrady [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  29. Odchovy [online]. Z Páralovy zahrady [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  30. Jak to vše začalo... [online]. Z Páralovy zahrady [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  31. ŠTEKLOVÁ, str. 29.
  32. ŠTEKLOVÁ, str. 30.
  33. Databáze chovatelských stanic hovawartů [online]. Hovawart klub ČR [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  34. Databáze hovawartů Hovawart klubu ČR [online]. Hovwart klub ČR [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  35. a b Hovawart klub ČR [online]. Hovawart klub ČR [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. 
  36. ŠTEKLOVÁ, str. 19.
  37. Tabulka velikostí [online]. We Love Dogs [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. 
  38. a b c d FCI-Standard č. 190 / 25.09.1998 / GB
  39. FCI-Standard č. 111 / 29. 01. 1999 / GB
  40. SMRČEK, Martin; SMRČKOVÁ, Lea. Hovawart [online]. Český rozhlas [cit. 2019-05-08]. Dostupné online. 
  41. BIRR, str. 15.
  42. DEIDER, Francis; PAVAN, Viviana. Hovawart. 1. vyd. [s.l.]: i5 Publishing, 2012. 149 s. Dostupné online. ISBN 9781621870722. Kapitola Characteristics of the Hovawart. (anglicky) 
  43. a b c d NOVÁK, str. 16.
  44. BIRR, str. 10.
  45. a b c d e f Povaha hovawarta [online]. Hovawart klub ČR [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. 
  46. FÁBIN, Josef. Hovawart: Praktické rady zkušeného chovatele pro spokojený život se psem. 1. vyd. Praha: Jan Vašut, 2003. 72 s. Dostupné online. ISBN 8072362755, ISBN 9788072362752. OCLC 53267316 S. 18. 
  47. ŠTEKLOVÁ, str. 40.
  48. NOVÁK, str. 18.
  49. Péče o srst hovawarta [online]. Hovawart klub ČR [cit. 2019-05-18]. Dostupné online. 
  50. WEIDNEROVÁ, Michaela; OTRUBOVÁ, Alena. Zpravodaj [online]. Hovawart klub ČR, 03-2007 [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  51. a b Bonitace - uchovnění [online]. Hovwart klub ČR [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. 
  52. ÅHLGREN, Johanna; UIMARI, Pekka. Heritability of hypothyroidism in the Finnish Hovawart population. Acta Veterinaria Scandinavica. 2015-12, roč. 58, čís. 1. Dostupné online [cit. 2019-05-10]. ISSN 1751-0147. DOI:10.1186/s13028-016-0221-8. PMID 27267591. (anglicky) 
  53. BIANCHI, Matteo; DAHLGREN, Stina; MASSEY, Jonathan. A Multi-Breed Genome-Wide Association Analysis for Canine Hypothyroidism Identifies a Shared Major Risk Locus on CFA12. PLOS ONE. 2015-08-11, roč. 10, čís. 8, s. e0134720. Dostupné online [cit. 2019-05-10]. ISSN 1932-6203. DOI:10.1371/journal.pone.0134720. PMID 26261983. (anglicky) 
  54. Hypothyroidism [online]. Long Beach Animal Hospital [cit. 2019-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ŠTEKLOVÁ, str. 46.
  56. BIRR, str. 82.
  57. RÓŻAŃSKA-ZAWIEJA, Jolanta; NIENARTOWICZ-ZDROJEWSKA, Anna; MUCHA, Marta. Evaluation of inbreeding and relationship coefficients in Hovawart dogs and analysis of trends in coat colour changes / Ocena stopnia zinbredowania i spokrewnienia psów rasy hovawart oraz analiza tendencji zmian umaszczenia. Annals of Animal Science. 2013-03-01, roč. 13, čís. 2, s. 253–262. Dostupné online [cit. 2019-05-10]. ISSN 1642-3402. DOI:10.2478/aoas-2013-0007. (anglicky) 
  58. Hovawart [online]. American Kennel Club [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]