Kavkazský pastevecký pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kavkazský pastevecký pes
Kavkazský pastevecký pes - Chovatelská stanice: Nart-sano
Kavkazský pastevecký pes - Chovatelská stanice: Nart-sano
Základní informace
Země původu RuskoRusko Rusko
Tělesná charakteristika
Hmotnost není určena standardem - psi: nad 60 kg
feny: nad 50 kg
Výška † psi: nad 68 cm
feny: nad 64 cm
Barva

Jakékoli jednobarevné zbarvení, strakatá nebo tečkovaná forma. Kromě celočerné, černé skvrnité nebo černé v jakékoli

kombinaci nebo modré či játrově hnědé.
Klasifikace a standard
Skupina FCI 2: Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi
Sekce FCI 2: Molossoidní
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Kavkazský pastevecký pes, též kavkazský ovčák nebo zkráceně kavkazan) je psí plemeno, původně určené k obraně a hlídaní dobytka. Jde o obtížné plemeno vhodné jen pro velmi zkušeného chovatele. Nepatří do rukou začátečníkovi, psychicky labilnímu člověku nebo jedinci se slabou fyzickou dispozicí. Toto plemeno patří ke skupině podléhající v některých zemích společenské regulaci (v ČR zatím ne) tzn. že pro jeho chov je nutno splnit společností dané podmínky (zbrojní pas na psa). Dle zahraničních webových serverů, kde je hodnocena kategorie Watching/Guarding tedy Sledování/ Aktivní bojová obrana je jako jediné plemeno ze všech hodnocen plným počtem bodů v obou kategoriích při hodnotící škále 15 bodů. Např. Pro srovnání nejznámější hlídací pes v ČR - NO tedy Německý ovčák dosahuje hodnocení v 1. kategorii menšího a ve druhé méně než polovinu.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Zmínky o plemeni jsou již 1500 let staré, zdokumentováno je posledních 600 let, ale odhaduje se, že toto plemeno je mnohem starší.[zdroj?] Rozšířeni jsou hlavně v pásmu Předkavkazska a Zakavkazska, území, rozprostírajícím se na sever od kavkazského hřebene až ke Kumsko-manyčské sníženině mezi Černým a Kaspickým mořem, a dále až ke hranicím Íránu a Turecka. Znám je i v Pákistánu a severní Indii. Velká obliba jeho chovu je v USA vzhledem k velkému tamnímu množství ruských emigrantů.[zdroj?] To s sebou nese z pohledu čistokrevnosti mnoho vzhledových přechodů se středoasijským pasteveckým psem. V těchto nevlídných oblastech chrání tento pes stáda ovcí před medvědy, tygry, vlky a jinými šelmami, ale také objekty, zahrady a usedlosti před zloději. Soužití více psů kavkazského pasteveckého psa je matriarchálního charakteru.[zdroj?]

V zemích původu, na území bývalého Sovětského svazu, je dodnes využíván ke strážní službě ať už armádních či policejních objektů, zejména je negativně znám z ostrahy věznic a v rámci tzv. východního bloku z ostrahy Berlínské zdi. V dnešní době je znám svou strážní službou na hranici Ruska a Číny, kde není žádná pevná překážka signalizující hranici zemí a v otevřeném prostoru je mezi strážními stanovisky vysílána smečka cca 5 psů (tedy samců), kterou řídí a usměrňuje jeden psovod vedoucí na vodícím laně jednu fenu (samici). Psy jdou přirozeně za fenou a v ochranitelském pudu jsou velmi výkonní v obranářském režimu. Toto plemeno je pochopitelně u těchto restriktivních složek podrobeno rozsáhlému výcviku, jehož kow-how není v Čechách znám, neboť jsou v Rusku jak je vidět ve zprávách v TV využíváni též na stopování, tedy čichání v jakémsi ,,loveckém pudu", i k záchranářské službě, která je pro vzpomeňme bratrance plemene Bernardýna jeho původně primárním zaměřením. Je též využíván jako silný a vytrvalý horský tažný pes (nehledě na jeho obranářskou úlohu proti dravým šelmám).[zdroj?]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kavkazští pastevečtí psi jsou středně velcí až velmi velcí, robustní a svalnatí psi. Mají různou barvu, většinou černošedou nebo rezavou, někdy i slámově žlutou i bílou. Jejich srst je hrubá, podobná srsti medvědí. V zimě se podobají vzhledem i vzrůstem medvědům. Podle srsti rozlišujeme plemena dlouhosrstá, krátkosrstá a je i mnoho přechodných typů, kdy například chybí hříva nebo huňatý ocas. V zimě psu naroste velmi hustá hříva (i krátkosrstému, s pokrytím těla podobně jako u lva) dlouhá cca 15 cm.

V zemi původu, tedy země bývalého Sovětského svazu se dosud provádí razantní restriktivní selekce štěňat. Mezi vylučující vady patří v opozitu ke kulturním plemenům zejména bázlivost, důvěřivost, nedostatečná razance, malá velikost atd.. Tato selekce se dosud provádí v Rusku u strážních oddílů pod hlavičkou armády, policie, vězeňské služby, ostrahy hranic atd. Jako reprezentanty plemene je pak možno vidět na výstavách či soutěžích obran v Rusku jedince přesahující kohoutkovou výšku 90 cm a váhu 100 kg.

Toto plemeno patří ke skupině podléhající v některých zemích společenské regulaci (v ČR zatím ne) tzn. že pro jeho chov je nutno splnit společností dané podmínky (něco jako zbrojní pas na psa). Např v Rusku platí v tomto ohledu několik restriktivních kritérií jako: ,, Povinný výcvik psa. Každý majitel musí získat certifikát odbornosti - podmínkou je absolvování odborného kynologického kurzu v rozsahu 300 hodin, což odpovídá 2 semestrům na vysoké škole. Jen držitelé certifikátu smějí se psem na veřejná prostranství. Celá chovatelova rodina musí mít základní zkoušku odbornosti. Součástí zkoušky odbornosti je silový test. Na veřejná prostranství jen s náhubkem a na vodítku."

V České republice se chovají od osmdesátých let, kdy byli první jedinci dovezeni z Německa (NDR), následně ze země původu.

Chov se řídí oficiálně platným standardem FCI.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Kavkazští pastevečtí psi jsou odolní psi přírodního plemene, kteří snesou drsné povětrnostní podmínky. Jelikož jsou od přírody vybaveni velmi hustou a dlouhou srstí, dobře snášejí zimní podmínky při teplotách i pod – 40 °C. Nemají rádi uzavřené prostory, je však namístě pořídit kotec, pro případné umístění při příchodu návštěvy. Většinou obývá zahradu, pod přístřešek jde teprve po promočení při velmi silném dešti, jako závětří mu stačí keř, sníh miluje.[zdroj?]

Velmi důležitá je socializace štěněte, začlenění do rodiny s trvalým kontaktem. Nejlépe mu svědčí na zahradě, ale nic nebrání jeho umístění v bytě pokud bude moci chodit několikrát denně na procházky do přírody, což sebou nese jistá úskalí. Toto plemeno je primárně permanentní nekompromisní samostatný hlídač a obranář tzn. že hlídá neustále a pořád, vše ostatní i příkazy psovoda jsou pro něj sekundární. Klasického služebního výcviku jako stopování či vyšší poslušnosti není schopen, naproti tomu k obraně ho není třeba klasicky cvičit.[zdroj?] Přes den není moc aktivní, permanentně šetří energii na případný zásah, s příchodem večerního šera a v noci jeho aktivita výrazně narůstá. Jako obranář zasahuje až v situaci, kterou dle jeho vyhodnocení není jeho psovod sám schopen zvládnout, případně v pánově nepřítomnosti při narušení jeho prostoru. Na cvičný rukáv moc nereaguje, ale při zásahu na figuranta s oblekem na kousání do celého těla je v příslušné situaci velmi aktivní. Výcvik tohoto molossoidního plemene je odlišný od klasických kulturních plemen. Provádí se při nácviku obran- zaktivování taháním za kožich s pokud možno následným zákusem do peška či obleku na kousání do celého těla, do rukávu z důvodů velikosti psa a možného zranění figuranta raději ne.

Velmi důležitý je výcvik u tohoto plemene ať už poslušnosti, tak následně obran pod dohledem na toto plemeno zkušeného cvičitele a figuranta, tedy na cvičišti. Nikoliv aby se naučil bojovat, což je mu přirozené, ale aby v rámci socializace poznal různé situace a naučil se spolupracovat se svým psovodem, který řídí a usměrňuje jeho specifický výkon a naučil se tak kdy zasáhnout resp. nezasáhnout.

Mimořádná ostrost, kousavost a nedůvěra k cizím je u něj zrovna tak přirozená jako oddanost svému pánovi.[zdroj?] Jeho instinkt chránit je hluboce zakořeněný a bude zaktivován pokaždé pokud bude jakkoliv narušen jeho prostor či budou ohroženi lidští členové domácností včetně dětí a hospodářských zvířat.[zdroj?]

Možná záměna[editovat | editovat zdroj]

Šarplaninský pastevecký pes je přes téměř identického vzhledu, avšak o poznání menší. Stejně velký středoasijský pastevecký pes mívá kratší srst a obvykle se mu kupíruje ocas.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEHNEROVÁ, Irena. Já, pes kavkazský: o povaze a výchově. Praha: Jan Hollauer, 2005. 95 s. ISBN 80-901352-3-4. 
  • SEHNEROVÁ, Irena. Žraloci v psí kůži: monografie o kavkazském pasteveckém psovi. Vyd. 2., rozš., přeprac. Praha: Jan Hollauer, 2005, 143 s. ISBN 80-901352-2-6.
  • TRUKSOVI Miloš a Inka, Kavkazský ovčák