Italský corso pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Italský corso pes (cane corso)
CaneCorso (28).jpg
Základní informace
Země původu Itálie Itálie
Využití Původní: Hlídač, bojovník
Dnes: hlídač a společník
Tělesná charakteristika
Hmotnost do 55 kg
Výška † 58 – 68 cm
Barva černá, šedá, olověná, žíhaná, světle rezavá
Klasifikace a standard
Skupina FCI pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi
Sekce FCI psi molosského typu
Podsekce FCI horští psi
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Italský corso pes, známý také jako cane corso je molossoidní a velmi staré plemeno psa. Jako správný molossoidní pes má velmi dobrý vztah k dětem a klidnou povahu.[zdroj?] Dokáže sebe ale i svoji rodinu velmi dobře bránit.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Cane corso temi 1 1024x768x24.png

Italský corso pes je prastaré plemeno, objevující se i na nástěnných malbách ze starověku. Tyto malby se objevují na místě dnešního Říma, a proto je právě Itálie zemí původu tohoto plemene. Předkové nejsou známi, ani přesný rok nebo století vyšlechtění není znám. Historie tohoto plemene je až do dnešní doby vědcům záhadou. Plemeno se využívalo k boji v arénách s jinými psy, medvědy nebo býky, také sloužilo jako hlídačské plemeno.

Bohužel, s postupem doby, v 19. století, kdy se změnil systém zemědělství a hospodaření, již nebyli tito psi tolik potřeba a plemeno téměř vyhynulo i ve své rodné zemi.

Malá populace italských corso psů se zachovala na jihu Itálie v oblastech Puglia, Sannio a Lucania, kde si jich roku 1973 povšiml profesor Francesco Ballotta a doktor Antonio Morsiani. Roku 1978 začal program na obnovu tohoto plemene, podařilo se shromáždit 19 kusů, ze kterých se podařilo italského corso psa vzkřísit.[1]

Roku 1983 byl sestaven první standard tohoto plemene. V roce 2007 bylo uznáno FCI. Do České republiky přišli první jedinci v roce 1996 a již v roce 2000 byl založen chovatelský klub plemene, za tyto čtyři roky se počty tohoto plemene v České republice tak zvýšily, že dosahovaly 200 kusů.

Cane Corso Italiano (1).jpg

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Tělo tohoto obřího psa je pokryté krátkou a na dotek tvrdou srstí, která je většinou černá, šedá nebo žíhaná. Dobře kryje před vodou. Tělo je těžké konstrukce a je celé dobře osvalené a není čtvercového formátu, jako můžeme vidět třeba u hladkosrstého foxteriéra. Lebka je široká, typická pro většinu molossoidních psů. Oči jsou středně velké a oválné, různě zbarvené. Uši trojúhelníkovitého tvaru jsou nasazeny poměrně vysoko a nošené polovztyčené nebo přiléhající k hlavě. Krk je svalnatý, silný a rovný. Hřbet je také rovný a dobře osvalený. Ocas je poměrně vysoko nasazený a u kořene silnější, ke špičce se zužuje. Nohy jsou svalnaté a silné, přední tlapky jsou kočičí, zadní mají spíše oválný a kompaktnější tvar.

Dorůstá výšky 58 – 68 cm. Váha se pohybuje u fen v rozmezí 38 – 45 kg a u psů 42 – 50 kg. Na výstavách však bývají k vidění i jedinci mnohem větší.[2]

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Italský corso pes je velmi dobrým hlídacím psem, který neútočí, pokud nemá důvod, a nikdy ne první. Také je velmi odvážný a v případě ohrožení psovoda, rodiny nebo majetku umí tvrdě zakročit. Cizí ignoruje nebo se k nim chová odtažitě, ale beze známky agresivity. Pokud si budete chtít psa tohoto plemene osvojit např. z útulku, budou nutné častější návštěvy, aby si pes zvykl. K rodině se chová láskyplně, je velmi věrný a rád se mazlí. K dětem má skvělý vztah, má je rád a pokud se mu hry vašich dětí nebudou líbit, prostě uteče - ale má velmi vysoký práh bolesti. S jinými zvířaty v domácnosti vychází dobře, pokud byl s nimi jako štěně seznámen.

Péče[editovat | editovat zdroj]

Cane Corso Dante.jpg

Srst tohoto plemene je naprosto nenáročná – stačí občas vyčesat, na výstavy také není potřeba speciální péče.

Dobrý pozor byste si ale měli dávat na uši, jelikož toto plemeno má sklony k zánětu zvukovodů. Dobré je proto odmalička psa naučit na to, že je občas prohlédnete – při takové prohlídce si k uším přičichněte, protože pokud z nich vychází zápach, signalizuje to zánět, také je prohmatejte, zda psa vaše doteky nebolí.

Do drápků se nemusí nijak zasahovat, pokud si je pes brousí o chodník nebo beton – pokud ne, tak bude potřeba je nechat občas zastřihnout, buď doma nebo u veterináře na každoroční prohlídce.

Výchova i výcvik jsou u tohoto plemene nutností – nesmíte jej nechat zdivočet! Mělo by to fatální následky… Výcvik musí být dosti důrazný, ale ne tvrdý – to by se později obrátilo proti vám.

Procházky nevyžaduje, ale každému jedinci tohoto plemene udělá radost, když jej vezmete ven, nejlépe do přírody, kde je to pro něj přirozenější. Má sice rád pohyb, ale nesmíte jej přetěžovat, protože právě tito psi trpí častými bolestmi kloubů a je vhodné jim podávat doplněk stravy.

Možná záměna[editovat | editovat zdroj]

Italského corso psa lze lehko zaměnit s jinými molossoidními plemeny. Anglický mastif je mnohem těžší a lymfatičtější. Například neapolský mastin má výrazný nadbytek kůže a působí daleko těžkopádnějším dojmem. Kanárská doga zase bývá menší než cane corso a působí delším dojmem. Bandog není zdaleka tak jednotný v typu. Někteří jedinci nejsou od cane corso téměř rozeznatelní, zatímco jiní se podobají spíše pitbulům. Cane corso má zpravidla volnější pysky a je nepatrně těžší.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAFICI.CZ. hafici.cz [online]. hafici.cz, [cit. 2016-02-06]. Dostupné online.  
  2. Standard FCI č. 343

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]