Sportovní kynologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Německý ovčák; jedno z nejvyužívanějších plemen pro sportovní kynologii
Rotvajleři jsou vhodní pro obranu
Dlouhé uši bloodhoundům pomáhají lépe zachytit pachy

Sportovní kynologie je kynologická disciplína sportovního charakteru, kde jsou účastníci pár tvořící pes a jeho vodič, tzv. psovod.

Samotná sportovní kynologie vznikla z pracovní kynologie, kde není účelem vycvičit psa k výsledkům v soutěžích, ale vycvičit psa k tomu, aby se stal pracovním psem, který je schopný podávat pracovní výkony. Většina disciplín vychází právě z pracovní kynologie. V Česku se oborem sportovní kynologie zabývá Český kynologický svaz a Moravskoslezský kynologický svaz. Oba svazy jsou oficiální a pod ochranou Českomoravské kynologické unie i Mezinárodní kynologické federace. Existují zde tři platné řády: národní zkušební řád, mezinárodní zkušební řád a řád pro sportovní výcvik psů.[1]

Disciplíny[editovat | editovat zdroj]

  • Pachové práce, též stopa, je hlavní disciplína sportovní kynologie, jejímž cílem je, aby pes i s psovodem úspěšně vystopoval určitý předmět, který na předem vybrané místo umístil kladeč. Délka stopy i její tvar je předem určen a musí vyhovovat řádu, který se liší u různých stupňů zkoušek. Pro psy-začátečníky vypracovává stopu samotný psovod, přičemž pes má práci jednodušší v tom, že pach jeho psovoda je mu dobře znám. U pokročilejších jedinců stopu vytváří cizí člověk. Při zachycení stopy je pes vypuštěn na dlouhém vodítku a v závěsu s psovodem musí podle čichu předmět najít.[2] Při nalezení předmětu stačí, aby jej psovod zvedl nad hlavu.
  • Poslušnost, také obedience, je další ze základních disciplín sportovní kynologie. Při zkouškách musí pes provést několik základních povelů a podle úspěšnosti jsou udělovány body. Obtížnost povelů závisí na stupni zkoušky. Například ve zkouškách typu ZOP (Zkoušky ovladatelnosti psa) je několik disciplín: přivolání, ovladatelnost na vodítku, ovladatelnost bez vodítka, sedni-lehni-vstaň, štěkání, aport volný, skok vysoký, skok šplhem, odložení, přenesení psa atd. Výsledný počet bodů závisí i na radosti psa z práce, která musí být dostatečně patrná.
  • Obrana je ze všech disciplín pravděpodobně nejtěžší. Cílem psa je zadržet figuranta, přičemž musí psovoda poslechnout na slovo. Pokud tedy psovod psa odvolá, ten tak musí udělat okamžitě a bez zaváhání. Kousání psa mimo cvičný rukáv je diskvalifikující. Po zadržení následuje zajištění, ochrana psovoda, samostatná činnost psa a jeho odolnost (po zákusu smí figurant psa několikrát uhodit).[3]

Plemena[editovat | editovat zdroj]

Plemena psů vhodná pro sportovní, resp. pracovní, kynologii jsou většinou středně velká až velká plemena psů, která se snadno cvičí a jsou schopna poslouchat majitele na slovo. Mezi nejvyužívanější psi patří německý ovčák, knírači (velký, střední i malí), border kolie, ale i všechny typy belgického ovčáka; malinois, laekenois, groenendael i tervueren. Na pachové práce i poslušnost jsou vhodná některá plemena teriérů, například border teriéři. Svým vynikajícím nosem vynikají veškerá plemena s dlouhýma ušima, od bloodhoundů po italské ohaře. Všichni tito psi pracují na stopě nízkým nosem, tedy s hlavou u země. To znamená, že jejich dlouhé uši pachy zachycují a víří jej.[4] Například bloodhoundi jsou schopní sledovat i dva týdny starou stopu.[5] Pro výcvik obrany se hodí plemena, která k tomu mají predispozice a nebo k tomu byla vyšlechtěna. Takovými jsou například dobrmani nebo rotvajleři. Mezi méně známé, ale přesto využívaná, plemena patří například australské kelpie nebo českoslovenští vlčáci.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Športová kynológia na slovenské Wikipedii.

  1. Psí aktivity [online]. Českomoravská kynologická unie, [cit. 2016-04-26]. Dostupné online.  
  2. Stopa - pachové práce [online]. Sportovní kynologie, [cit. 2016-04-26]. Dostupné online.  
  3. Obrana [online]. Sportovní kynologie, [cit. 2016-04-26]. Dostupné online.  
  4. NOHELOVÁ, Eva. Bladhaund Bloodhound [online]. Fauna, rev. 2012-05-11, [cit. 2016-04-26]. Dostupné online.  
  5. ALDERTON, David. Psi pouhým okem. [s.l.] : Osveta. ISBN 80-88824-14-1. S. 166, 167.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]