Kavliho cena

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kavliho cena
Udělování ceny za astrofyziku (2014)
Udělovánoastrofyzika
nanovědy
neurovědy
Datum2005
ZeměNorsko
UdělujeNorská akademie věd, The Kavli Foundation a Ministry of Education and Research of Norway
Webwww.kavliprize.no
 

Kavliho cena (anglicky Kavli Prize) vznikla v roce 2005 (poprvé byla udělena 2008) jako společný projekt Norské akademie věd a literatury (Det Norske Videnskaps-Akademi: DNVA), Norského ministerstva školství a výzkumu (Kunnskapsdepartementet: KD) a Kavliho nadace (Kavli Foundation). Vyznamenává, podporuje a oceňuje vědce za zásadní výzkumy a objevy ve třech oblastech vědy: astrofyzika, nanověda a neurovědy, které mění „naše chápaní velkého, malého a komplexního“.[1] Je udělována jednou za dva roky, vždy celkem tři ceny (po jedné pro každou výše uvedenou oblast vědy).

Cena byla pojmenována po Fredu Kavlim, Američanovi norského původu. Fred Kavli se narodil v roce 1927 v malé vesnici Eresfjord asi 140 kilometrů od Trondheimu, do USA emigroval po dokončení Norské univerzity vědy a Technologie v Trondheimu. Každá Kavliho cena se skládá ze zlaté medaile, svitku a finanční odměny ve výši 1 miliónu USD. Zlatá medaile má průměr 70 milimetrů, tloušťku 5 milimetrů a váží 311 gramů.[2][3] První tři Kavliho ceny byly uděleny 9. září 2008 v Oslu a předával je norský korunní princ Haakon Magnus. V další letech cenu předával též norský král Harald V.

Nominační výbory[editovat | editovat zdroj]

Norská akademie věd a literatury jmenuje tři nominační výbory pro udělování cen složené z předních vědců z celého světa poté, co obdrží doporučení od následujících organizací:

Kavliho cena je považována za možný předstupeň k Nobelově ceně.[4]

Laureáti ceny[editovat | editovat zdroj]

Laureáti za astrofyziku[editovat | editovat zdroj]

Rok Laureát Instituce Země Citace
2008 Maarten Schmidt California Institute of Technology Nizozemsko „za zásadní přínos k pochopení podstaty kvasarů“
Donald Lynden-Bell Cambridge University Spojené království
2010 Jerry E. Nelson Lick Observatory, Kalifornská univerzita v Santa Cruz Spojené státy americké „za jejich příns k vývoji obřích teleskopů“
Raymond N. Wilson Evropská jižní observatoř, Garching Spojené království
James Roger Angel Steward Observatory, University of Arizona Spojené státy americké
2012 David C. Jewitt University of California, Los Angeles Spojené království Spojené státy americké „pro objev a prozkoumání Kuiperova pásu a jeho největších těles, což zásadně rozšířilo naše porozumění historie planetárního systému“
Jane X. Luu Lincoln Laboratory, Massachusetts Institute of Technology Vietnam Spojené státy americké
Michael E. Brown California Institute of Technology Spojené státy americké
2014 Alan Guth Massachusetts Institute of Technology Spojené státy americké „za průkopnické teorie inflační kosmologie“
Andrej Linde Stanford University Rusko Spojené státy americké
Alexej Alexandrovič Starobinskij Landaův institut pro teoretickou fyziku, Rusko Rusko
2016 Ronald W.P. Drever California Institute of Technology Spojené království „za první pozorování gravitačních vln a jejich přímou detekci“[5]
Kip S. Thorne California Institute of Technology Spojené státy americké
Rainer Weiss Massachusetts Institute of Technology Německo Spojené státy americké
2018 Ewine van Dishoecková Universiteit Leiden, Nizozemsko Nizozemsko „za souhrnný přínos k pozorování, teoretickému vysvětlení a laboratorní astrochemii, objasnění životního cyklu mezihvězdných mračen (oblaků) a vzniku hvězd a planet.“[6][7]
2020 Andrew Fabian University of Cambridge Spojené království „za přelomový výzkum v oblasti rentgenové astronomie, který zahrnuje širokou škálu témat od proudění plynu v kupách galaxií po supermasivní černé díry v jádře galaxií.“[8]
2022 Roger Ulrich University of California, Los Angeles Spojené státy americké „za průkopnickou práci a vedoucí postavení v rozvoji helio- a asteroseismologie“
Jørgen Christensen-Dalsgaard Aarhus Universitet, Dánsko Dánsko
Conny Aerts Katholieke Universiteit Leuven, Belgie Belgie

Laureáti za nanovědy[editovat | editovat zdroj]

Rok Laureát Instituce Země Citace
2008 Louis Brus Columbia University Spojené státy americké „za jejich velký přínos pro rozvoj nanověd v oblasti bezrozměrných a jednorozměrných nanostruktur ve fyzice, chemii a biologii“
Sumio Iijima Meijo University, Nagoja, Japonsko Japonsko
2010 Donald Eigler IBM Almaden Research Center, San José, Kalifornie Spojené státy americké „za vývoj bezprecedentních metod ovládání hmoty v nanoměřítku“
Nadrian C. Seeman New York University Spojené státy americké
2012 Mildred Dresselhausová Massachusetts Institute of Technology Spojené státy americké „za pionýrský přínos ke studiu phononů, interakce elektron–phonon a termodynamice nanostruktur“
2014 Thomas Ebbesen Univerzita ve Štrasburku Norsko Francie „za zásadní přínos v oblasti nanooptiky, které prolomily dlouholeté přesvědčení o omezeních mezí rozlišovací schopnosti optické mikroskopie a zobrazování“
Stefan Hell Max Planck Institute for Biophysical Chemistry, Göttingen, SRN Německo
John Pendry Imperial College London Spojené království
2016 Gerd Binnig IBM Zurich Research Laboratory, Švýcarsko Německo „za vynález a realizaci nanometrové mikroskopie, průlomové technologie měření a nanoobrábění, které i nadále mají transformační dopad na nanovědy a technologie"[9]
Christoph Gerber Univerzita v Basileji Švýcarsko
Calvin Quate Stanford University Spojené státy americké
2018 Emmanuelle Charpentierová Max Planck Institute for Infection Biology, Berlín, SRN Francie Německo „za vynález CRISPR-Cas9, přesného nanonástroje pro úpravu DNA, který způsobil revoluci v biologii, zemědělství a medicíně“[10]
Jennifer Doudnaová Kalifornská univerzita v Berkeley Spojené státy americké
Virginijus Šikšnys Vilniuská univerzita, Litva Litva
2020 Harald Rose Universität Ulm, SRN Německo „pro zobrazování s rozlišením pod 100 pikometrů a chemickou analýzu pomocí elektronových svazků“[11]
Maximilian Haider CEOS GmbH Rakousko
Knut Urban Forschungszentrum Jülich, SRN Německo
Ondrej Krivanek Nion Co Spojené království Česko
2022 Jacob Sagiv Weizmann Institute of Science, Israel Izrael „pro samouspořádané monovrstvy (SAM) na pevných substrátech; molekulární povlaky k řízení vlastností povrchu“
Ralph Nuzzo University of Illinois at Urbana-Champaign, USA Spojené státy americké
David Allara Pennsylvania State University, USA Spojené státy americké
George M. Whitesides Harvard University, USA Spojené státy americké

Laureáti za neurovědy[editovat | editovat zdroj]

Rok Laureát Instituce Země Citace
2008 Sten Grillner Institut Karolinska, Švédsko Švédsko „za objevy týkající se vývojové a funkční logiky neuronálních obvodů“
Thomas Jessell Columbia University Spojené království Spojené státy americké
Pasko Rakic Yaleova univerzita: Yale University School of Medicine Srbsko Spojené státy americké
2010
Richard Scheller Genentech, South San Francisco, Kalifornie Spojené státy americké „pro objevení molekulárnícho základů uvolňování neurotransmiterů.“
Thomas Südhof Stanford University: Stanford University School of Medicine Německo
James Rothman Yaleova univerzita Spojené státy americké
2012 Cornelia Bargmannová Rockefeller University Spojené státy americké „pro objasnění základních neuronálních mechanismů, které jsou základem vnímání a rozhodování“
Winfried Denk Max Planck Institute for Medical Research, Mnichov, SRN Německo
Ann Graybielová Massachusetts Institute of Technology Spojené státy americké
2014 Brenda Milnerová Montreal Neurological Institute, McGill University Kanada „pro objevení specializovaných mozkových sítí pro paměť a poznávání“
John O'Keefe University College London Spojené království
Marcus Raichle Washington University in St. Louis Spojené státy americké
2016 Eve Marderová Brandeis University Spojené státy americké „pro objevení mechanismů, které umožňují zkušenostem a nervové aktivitě přetvářet mozkové funkce“[12]
Michael Merzenich University of California, San Francisco Spojené státy americké
Carla J. Shatzová Stanford University Spojené státy americké
2018 A. James Hudspeth Rockefeller University Spojené státy americké „za objevy v oblasti molekulárních a nervových mechanismů sluchu“[13]
Robert Fettiplace University of Wisconsin–Madison Spojené království Spojené státy americké
Christine Petitová Collège de France, Paříž Francie
2020 David Julius University of California, San Francisco Spojené státy americké „za zásadní objevy receptorů pro teplotu a tlak“[14]
Ardem Patapoutian Scripps Research, Howard Hughes Medical Investigator Libanon Spojené státy americké
2022 Jean-Louis Mandel Univerzita ve Štrasburku, Francie Francie „za průkopnické objevy genů, které jsou základem řady mozkových poruch“
Harry T. Orr University of Minnesota Medical School, USA Spojené státy americké
Huda Zoghbiová Baylor College of Medicine, USA Libanon Spojené státy americké
Christopher A. Walsh Harvardova univerzita: Harvard Medical School, USA Spojené státy americké

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kavli Prize na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Kavli Prize [online]. The Norwegian Academy of Science and Letters [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ Yngvar Reichelt: «Kavlimedaljen», NNF-Nytt. Norsk numismatisk tidsskrift, nr. 3, 2010, s. 21–25.
  3. ↑ The Kavli Foundation. Kavli Prize Medal [online]. N.d. [cit. 2022-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 2, 2020. 
  4. ↑ Thomas Ebbesen – Hyde Park Civilizace [online]. Česká televize, 2022-12-03 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ 2016 Kavli Prize in Astrophysics | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ 2018 Kavli Prize in Astrophysics | www.kavliprize.org. Kavil Prize. 31 May 2018. Dostupné online [cit. 31 May 2018]. (anglicky) 
  7. ↑ Jennifer Doudna shares 2018 Kavli Prize in Nanoscience. Berkeley News. 31 May 2018. Dostupné online [cit. 31 May 2018]. (anglicky) 
  8. ↑ 2020 Kavli Prize in Astrophysics [online]. 14 May 2020 [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ 2016 Kavli Prize in Nanoscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ 2018 Kavli Prize in Nanoscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ 2020 Kavli Prize in Nanoscience [online]. [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ 2016 Kavli Prize in Neuroscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ 2018 Kavli Prize in Neuroscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ 2020 Kavli Prize in Neuroscience [online]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kavliho_cena&oldid=23218814“