John Pendry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
John Pendry
Narození4. července 1943 (80 let)
Manchester
Alma materDowning College
Ashton Sixth Form College
PracovištěUniverzita v Leidenu (od 2015)
Imperial College London
Univerzita v Leidenu
Daresbury Laboratory
Oborfyzika
OceněníDiracova medaile Institutu fyziky (1996)
Descartes Prize (2005)
Bakerian Lecture (2005)
Královská medaile (2006)
IET Kelvin Lecture (2009)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir John Brian Pendry (narozen 4. července 1943 v Manchesteru)[1][2] je anglický teoretický fyzik, známý svým výzkumem indexu lomu a vytvořením prvního praktického „pláště neviditelnosti“ (angl. invisibility cloak). Je profesorem teoretické fyziky pevných látek na Imperial College London, kde byl vedoucím katedry fyziky (1998–2001) a děkanem Fakulty fyzikálních věd (2001–2002). Je čestným členem Downing College v Cambridgi (kde studoval) a členem IEEE. Společně se Stefanem Hellem a Thomasem Ebbesenem obdržel v roce 2014 Kavliho cenu v oblasti nanovědy „za zásadní přínos v oblasti nanooptiky, které prolomily dlouholeté přesvědčení o omezeních mezí rozlišovací schopnosti optické mikroskopie a zobrazování“.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

John Pendry studoval na Downing College v Cambridgi, absolvoval s titulem Master of Arts v oblasti přírodních věd. Postgraduální studium dokončil v roce 1969, titul Ph.D. získal za disertační práci „The application of pseudopotentials to low energy electron diffraction“.[3]

Akademická kariéra[editovat | editovat zdroj]

John Pendry se narodil v Manchesteru, kde jeho otec byl obchodním zástupcem v oblasti ropného průmyslu. Vystudoval přírodní vědy na Downing Colledge v Cambridge, poté zde v letech V letech 1969-1975 působil jako vědecký pracovník. V letech 1972–1973 působil v Bellových laboratořích a v letech 1975-1981 byl vedoucím teoretické skupiny v SERC Daresbury Laboratory. Poté byl jmenován vedoucím katedry teoretické fyziky na Imperial College London, kde zůstal po zbytek své kariéry. V letech 1993-1996 byl děkanem Royal College of Science, v letech 1998-2001 byl vedoucím katedry fyziky a v letech 2001-2002 byl děkanem Faculty of Physical Sciences (Fakulty fyzikálních věd). Je autorem nebo spoluautorem více než 300 vědeckých prací a podnítil mnoho experimentálních iniciativ.[1][4]

V roce 1984 byl zvolen členem britské Královské společnosti a v roce 2004 byl za svůj přínos vědě povýšen do šlechtického stavu (Knight Bachelor) a získal tedy titul „Sir“.[5][6] V roce 2008 (u příležitosti jeho 65. narozenin) mu na jeho počest bylo věnováno vydání časopisu Journal of Physics: Condensed Matter.

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

John Pendry je autorem nebo spoluautorem řady článků[7][8][9][10][11][12] a několika odborných knih.[13][14] Pendryho výzkumná kariéra začala jeho doktorátem, který se zabýval difrakcí nízkoenergetických elektronů (LEED).[3] Tato technika zkoumání povrchu materiálů, byla objevena již ve dvacátých letech 20. století, ale čekala na to, až se Pendryho metoda výpočtu výsledků stane prakticky využitelnou. Jeho školitel Volker Heine poznamenal, že John Pendry „je jedním z mála studentů, kteří samostatně dělali věci, které bych sám nikdy nedokázal“. V Bellových laboratořích John Pendry spolupracoval s Patrickem Lee v oblasti fotoelektronové spektroskopie a vyvinul první kvantitativní teorii EXAFS, za což mu byla v roce 1996 udělena Diracova cena.[1]

John Pendry si všiml, že problém fotoemise je podobný jeho práci zabývající se LEED, což bylo důležité, protože synchrotron v Daresbury Laboratory byl právě uveden do provozu. Jako vedoucí tamní teoretické skupiny publikoval svou teorii úhlově rozlišené fotoemise, která je dodnes standardním modelem v oboru. Tyto metody umožnily určit pásmovou strukturu elektronů v pevných látkách a na površích s nebývalou přesností a v roce 1980 navrhl techniku inverzní fotoemise, která se nyní široce používá pro zkoumání neobsazených elektronových stavů.

Metamateriály[editovat | editovat zdroj]

Zatímco si udržoval pozici předního britského teoretického fyzika, začal v Imperial College studovat chování elektronů v neuspořádaných prostředích a odvodil úplné řešení obecného problému rozptylu v jednom rozměru a pokročilé techniky pro studium vyšších rozměrů, které jsou důležité pro vodivost biomolekul. V roce 1994 publikoval své první práce o fotonových pásových strukturách, které umožnily objevit interakci světla s kovovými systémy. To vedlo k ke vzniku myšlenky kompozitních metamateriálů.

Dokonalá čočka[editovat | editovat zdroj]

Článek v časopise Physical Review Letters z roku 2000, který dále rozšířil výzkumy ruského vědce Victora Veselaga, se stal jeho nejcitovanější prací.[7] Navrhl jednoduchou metodu vytvoření čočky, jejíž ohnisko by bylo teoreticky dokonalé. Zpočátku měl mnoho kritiků, kteří nemohli uvěřit, že tak krátký článek může dostatečně vysvětlit zásadní myšlenku. Jeho závěry však byly experimentálně potvrzeny a pojem dokonalé čočky nebo také superčočky způsobil revoluci v nanooptice.[1]

Plášť neviditelnosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 přišel s nápadem ohýbat světlo tak, aby se kolem objektu vytvořil obal, který objekt účinně zneviditelní. Společně s Davidem R. Smithem z Duke University v USA tuto myšlenku demonstroval na frekvenci mikrovln. Tato myšlenka, obecně známá jako plášť neviditelnosti, podnítila mnoho nedávných prací v oblasti metamateriálů.[15] V roce 2009 získal spolu se Stefanem Maierem velký grant od Leverhulme Trust na rozvoj myšlenek dokonalé čočky a pláště neviditelnosti ve vlnových délkách viditelného světla.[16]

Ocenění a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 2019 získal SPIE Mozi Award „za zásadní přínos k vývoji dokonalé čočky“.[17]
  • 12. července 2017 (většina ostatních vyznamenaných tuto medaili obdržela 27. září, v předvečer státního svátku) obdržel Stříbrnou medaile předsedy Senátu ČR.[18]
  • V roce 2016 obdržel Dan David Prize (mezinárodní cena, kterou uděluje Izrael).
  • V roce 2014, společně se Stefanem Hellem a Thomasem Ebbesenem obdržel Kavliho cenu v oblasti nanověd „za zásadní přínos v oblasti nanooptiky, které prolomily dlouholeté přesvědčení o omezeních mezí rozlišovací schopnosti optické mikroskopie a zobrazování“[19] (cena je považována za možný předstupeň k Nobelově ceně).[20]
  • V roce 2013 ziskal Medaili Isaaca Newtona, kterou uděluje britský Institute of Physics.[21]
  • V roce 1994 obdržel BVC Medal and Prize, kterou uděluje British Vacuum Council.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Pendry na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d INGLESFIELD, J.; ECHENIQUE, P. Sir John Pendry FRS. Journal of Physics: Condensed Matter. 2008, s. 300301–300953. DOI 10.1088/0953-8984/20/30/300301. S2CID 227150117. Bibcode 2008JPCM...20D0301I. 
  2. ↑ J.B. Pendry – Curriculum Vitae. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 August 2009. 
  3. ↑ a b PENDRY, John. The application of pseudopotentials to low energy electron diffraction [online]. University of Cambridge, 1969 [cit. 2023-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-08-06. (angličtina) 
  4. ↑ AHUJA, Anjana. Leading Light [online]. 2012 [cit. 2012-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 October 2014. 
  5. ↑ Knighthood for Imperial theoretical physicist in Birthday Honours list [online]. [cit. 2012-07-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ Prof Sir John Pendry, FRS [online]. Debretts [cit. 2012-07-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b PENDRY, J. B. Negative Refraction Makes a Perfect Lens. Physical Review Letters. 2000, s. 3966–3969. DOI 10.1103/PhysRevLett.85.3966. PMID 11041972. S2CID 25803316. Bibcode 2000PhRvL..85.3966P. 
  8. ↑ PENDRY, J. B.; SCHURIG, D.; SMITH, D. R. Controlling Electromagnetic Fields. Science. 2006, s. 1780–1782. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1125907. PMID 16728597. S2CID 7967675. Bibcode 2006Sci...312.1780P. 
  9. ↑ SCHURIG, D.; MOCK, J. J.; JUSTICE, B. J.; CUMMER, S. A.; PENDRY, J. B.; STARR, A. F.; SMITH, D. R. Metamaterial Electromagnetic Cloak at Microwave Frequencies. Science. 2006, s. 977–980. DOI 10.1126/science.1133628. PMID 17053110. S2CID 8387554. Bibcode 2006Sci...314..977S. 
  10. ↑ PENDRY, J.; HOLDEN, A.; STEWART, W.; YOUNGS I, I. Extremely Low Frequency Plasmons in Metallic Mesostructures. Physical Review Letters. 1996, s. 4773–4776. DOI 10.1103/PhysRevLett.76.4773. PMID 10061377. Bibcode 1996PhRvL..76.4773P. 
  11. ↑ PENDRY, J. B.; HOLDEN, A. J.; ROBBINS, D. J.; STEWART, W. J. Magnetism from conductors and enhanced nonlinear phenomena. IEEE Transactions on Microwave Theory and Techniques. 1999, s. 2075. DOI 10.1109/22.798002. Bibcode 1999ITMTT..47.2075P. 
  12. ↑ MARTÍN-MORENO, L.; GARCÍA-VIDAL, F.; LEZEC, H.; PELLERIN, K.; THIO, T.; PENDRY, J.; EBBESEN, T. Theory of Extraordinary Optical Transmission through Subwavelength Hole Arrays. Physical Review Letters. 2001, s. 1114–1117. DOI 10.1103/PhysRevLett.86.1114. PMID 11178023. S2CID 17392720. Bibcode 2001PhRvL..86.1114M. arXiv cond-mat/0008204. 
  13. ↑ Pendry, J. (1974) Low Energy Electron Diffraction: The Theory and Its Application to Determination of Surface Structure (Techniques of physics). Academic Press Inc., U.S., ISBN 978-0-12-550550-5
  14. ↑ Pendry, J. (1987) Surface Crystallographic Information Service: A Handbook of Surface Structures. Springer, ISBN 978-90-277-2503-5
  15. ↑ "Invisibility Cloak" by professor Sir John Pendry. [s.l.]: Niels Bohr Institute Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2018. 
  16. ↑ £4.9 million to develop metamaterials for 'invisibility cloaks' and 'perfect lenses'. [s.l.]: Imperial College London, 12 November 2009. Dostupné online. 
  17. ↑ Mozi Award - SPIE [online]. [cit. 2020-09-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ Stříbrné medaile předsedy Senátu [online]. Senát Parlamentu ČR [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  19. ↑ Bhattacharjee, Yudhijit. Nine Scientists Share Three Kavli Prizes [online]. 29 May 2014. Dostupné online. 
  20. ↑ Thomas Ebbesen - Hyde Park Civilizace [online]. Česká televize, 2022-12-03 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  21. ↑ PALMER, Jason. www.bbc.co.uk. Cloaking pioneer nets physics prize. BBC News. June 30, 2013. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=John_Pendry&oldid=23689895“