Karel Pauzer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Pauzer
Karel Pauzer (2015)
Karel Pauzer (2015)
Narození 4. prosince 1936 (82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzdělání Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání sochař, grafik, restaurátor
Příbuzní Hana Purkrábková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Pauzer (* 4. prosince 1936 v Praze) je český sochař, keramik, grafik a restaurátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od raného mládí ho zajímala příroda a za prázdninových pobytů na venkově kreslí a modeluje z hlíny. V keramické dílně rodiny Davidových ve Štěchovicích[1] si vyzkoušel základní pracovní techniky již ve dvanácti letech a později si postavil ivlastní keramickou pec.

V letech 1951-55 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu na Vinohradech a na Průmyslové škole bytové tvorby na Žižkově. Roku 1955 byl přijat na VŠUP, obor stavební keramika, do sochařského ateliéru prof. Jana Kavana a seznámil se zde se svou ženou Hanou Purkrábkovou. Školu ukončil r. 1961 a po absolvování vojenské služby (1961-63) se účastní skupinových výstav mladých výtvarníků v letech 1966 až 1968, roku 1969 důležité výstavy Nová figurace (Mánes, Praha, Dům umění města Brna) a výtvarné akce Socha a město v Liberci.

Na autorské výstavě (1969) ve Špálově galerii v Praze představuje reprezentativní soubor témat, která pak rozvíjí v následující tvorbě.

Po roce 1970 je bez registrace v normalizačním Svazu výtvarných umělců zbaven možnosti vystavovat a v nedobrovolné izolaci proto v letech 1971 – 1989 pracuje jako restaurátor při záchraně plastik v oblasti severočeské hnědouhelné pánve. Koncem osmdesátých let se účastní řady proslulých neoficiálních výstav (Galerie H, Vojanovy sady, Forum 1988) a podílí se na sborníku „Šedá cihla“, vydaném s podporou Jazzové sekce.

Roku 1987 se stává členem Nové skupiny výtvarníků (členská výstava 1990, MK Praha), v roce 1990 obnovené Umělecké besedy (první výstava 1992, Mánes, Praha) a v roce 1991 sdružení výtvarníků Lipany (Galerie Fronta, Praha 1991).

Karel Pauzer žije a pracuje v Brunšově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Karel Pauzer již od počátku své tvorby preferuje modelaci v keramické hlíně a sochám ponechává přirozenou barvu materiálu nebo je zvýrazňuje polychromií. Pro rozměrnější plastiky později využil i lehkost a pevnost syntetických pryskyřic (často ve spojení s keramickými materiály), méně často pracuje s cementem a kovem.

Jeho rané sochařské dílo zahrnuje řadu reliéfních plastik reagujících na dobové tendence strukturální abstrakce a existenciální skepse. V polovině 60. let se vrací k figuraci a vystavuje první expresivní podobenství inspirovaná nelítostným bojem o existenci, agresivitou a žravostí. Ve druhé polovině šedesátých let, kromě zvířecích a rostlinných plastik, tvoří polychromované sochy skládané z více komplementárních prvků, které víceméně volně citují některé přírodní útvary (vajíčko, bobule, škeble apod.)

V metaforických zobrazeních zvířat sochař využívá často drasticky expresivních scén zdánlivě animálních, ve skutečnosti situací lidských. Nahota jeho zvířecích figur, napjaté svaly, odhalené bradavky a genitálie, mimika, zobrazené pozice a deformované proporce mají znepokojit, znejistit a přivést k hlubšímu zamyšlení. Pauzer nehledá povrchní popis banálních situací, a i když jeho zpodobení zvířat mohou připomínat gotické chrliče, manýristické zvířecí příšery nebo jsou pro vnější podobnost řazeny k tzv. české grotesce, jedná se vždy o ryze privátní reflexi světa, obrácenou více dovnitř než navenek. Jeho sochařská díla směřují k lidské duši, jejím běsům a zasutým instinktům, věčnému neklidu, pocitům ohrožení a odcizení.

Od sedmdesátých let stejné téma rozvíjejí jeho grafické listy, tvořené obvykle kombinací leptu a akvatinty. Jsou charakteristické zdůrazněním objemu, ale též volnějším zobrazením figur a expresivitou, kterou modelace v hlíně neumožňuje.

Velkoformátové kresby kombinované s akvarelem směřují k abstrakci, lze v nich však vystopovat původní přírodní prvky připomínající embryonální tkáně, buněčné kultury, vznikající život i jeho zmar.

Také v rozměrných biomorfních plastikách sochař svobodně používá jen struktur, stavby či mechaniky odvozené z přírody, ale skládáním jednotlivých elementů a výraznou barevností zdůrazňuje, že konstrukce soch je výsostně jeho vlastní lidský záměr. S lehkostí stvořitele a v nadsázce skládá surrealistické obří hnáty s pařáty, lezoucí rostliny, připevňuje hmyzí křídla na stonky, terče mechovek opatřuje panožkami, volně kombinuje klouby, tykadla, drápy, masožravé listy, jazyky, oči.

Restaurátorské práce Karla Pauzera nejsou dostatečně dokumentovány v tisku a autor je nepovažuje v kontextu díla za významné.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

60. léta[editovat | editovat zdroj]

Figury (přelom 60. let - 2014)[editovat | editovat zdroj]

Zoobotanické sochy[editovat | editovat zdroj]

Kresby a malby[editovat | editovat zdroj]

Autorské výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1969 Plastiky a kresby, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1988 Hana Purkrábková: Sochy, Karel Pauzer: Kresby, sochy, Atrium, [Praha]
  • 1991 Grafika, Galerie Litera, Praha
  • 1992 Grafika, Galerie D, Ostrava
  • 1994 Plastika kresba grafika z let 1964 - 1994, Karolinum, Praha
  • 1994 Soukromá genesis, Galerie Litera, Praha
  • 1996 Neuburg An Der Donau - Rathausplatz, Regensburg - Salzstadel
  • 1996 Od začátku, Galerie Litera, Praha
  • 1997 Plastiky a kresby, Galerie Atelier Kateřiny Dostálové, Olomouc
  • 1997 Sochy a kresby, Galerie české kultury, Český Krumlov
  • 2000 Zoobotanická, Galerie Millennium, Praha
  • 2004 Trochu přírodopisu, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích (s H. Purkrábkovou)
  • 2005 Trochu přírodopisu, Galerie umění Karlovy Vary
  • 2005 Kresby, plastiky, Sankturinovský dům, Kutná Hora
  • 2006 Rodiny, Galerie Navrátil, Praha
  • 2007 Plastiky a kresby, Galerie Magna, Ostrava
  • 2011 Konec léta, Galerie Navrátil, Praha
  • 2015 Karel Pauzer a Hana Purkrábková, Galerie Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci
  • 2016 Hana Purkrábková / Karel Pauzer: Vidět život, Galerie u Bílého jednorožce, Klatovy
  • 2017 Karel Pauzer / Hana Purkrábková: Bytosti, Galerie moderního umění Roudnice nad Labem

Společné výstavy[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fotografie z historie dílny rodiny Davidů ve Štěchovicích
  2. Sýpka-Vlkov
  3. U Bílého jednorožce
  4. Galerie Nová síň
  5. VČG v Pardubicích
  6. Oblastní galerie v Liberci
  7. Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  8. Karel Pauzer: Společenství na výstavě v Litoměřicích.
  9. seznam děl ve sbírkách Národní galerie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 – Růžička Milouš, Vlček Tomáš: Současná keramika. Odeon, Praha (71 s.)
  • 1994 – Chalupecký Jindřich: Nové umění v Čechách. H&H, Jinočany (173 s.), ISBN 80-85787-81-4
  • 1996 – Šetlík Jiří: Cesty po ateliérech. Torst, Praha (300 s.), ISBN 80-85639-89-0

Články v časopisech[editovat | editovat zdroj]

  • Revue du Verre (1990, 2, 45 p. 31-36) Stará E.: Un exposition de ceramique…
  • Keramik Magazin (1995, 1, 17, p. 13-15) Klasová M.: Skulptur und Ton
  • Neue Keramik (2005, 6, p. 36-37) Knyrim Hawe: Osteuropäische Keramik – Geforme Erde

Autorské katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • 1969 – Karel Pauzer (Petrová E, kat. Špálova G., Praha, 12 s.)
  • 1991 – Karel Pauzer: Grafika (Neumannová E., kat. 4 s.)
  • 1992 – Karel Pauzer: Grafika (Galerie Ol, kat. 4 s.)
  • 1994 – Karel Pauzer: Plastika kresba grafika z let 1964 – 1994 (Kříž J., kat. 16 s.)
  • 2005 – Karel Pauzer: Kresby, plastiky (Jůza J., kat. 6 s.)
  • 2007 – Karel Pauzer (Drury R., kat. G. Magna Ostrava, 2 s.)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]