Karel Handzel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Handzel
Handzel Karel.jpg
Rodné jménoKarel Rafael Handzel
Narození24. října 1885
Ostrava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. dubna 1948 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánínovinář, spisovatel, překladatel a redaktor
Národnostmoravská
Alma materUniverzita Karlova
Žánrpovídka, črta, pohádka a překlad
Významná dílaKlimek
Chachaři
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Handzel, též Karel Rafael Handzel (24. října 1885 Ostrava[1]11. dubna 1948 Praha) byl moravský novinář, spisovatel a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině horníka Adalberta Handzela a jeho manželky Karoliny, rozené Mokrošové.[1] Byl nejstarší ze sedmi dětí. Vystudoval gymnázium v Ostravě, poté češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; studia nedokončil a začal pracovat jako novinář a překladatel.

V době 1. světové války bojoval v Haliči, kde byl raněn. Byl zatčen jako politicky podezřelý, roku 1916 odsouzen a degradován. Poté byl znovu poslán na frontu, nejprve na haličskou pak na italskou.[2]

Po vzniku samostatného Československa začal spolupracovat s týdeníkem Velká Ostrava a sociálně demokratickým listem Duch času.

Dne 4. prosince 1921 se v Brně oženil s Eliškou Stoklasovou. Manželství bylo v červnu 1922 rozvedeno od stolu a lože a po necelém roce trvání rozloučeno v září 1922.[3]

Od roku 1923 působil jako redaktor vládního listu Československá republika, kam psal soudničky, fejetony a sloupky. V letech 1927–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů. Od roku 1938 pracoval v ČTK, po 2. světové válce v tiskovém oddělení ministerstva informací.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště Handzelovy beletristické tvorby leží v povídkách z ostravského a hornického prostředí (Světélka v přítmí, Klimek). Do jeho tvorby se promítla především skutečnost, že byl členem umělecké obce Koliba, která hlásala příklon ke slovanskému Východu, k tradici Velké Moravy, k lidovému umění a filozofii. Handzel sbíral, literárně stylizoval a posléze vydával pohádky, pověsti, pořekadla, přísloví; stal se také jedním z prvních sběratelů hornického folklóru. Působil také jako překladatel – překládal z polštiny, ukrajinštiny a litevštiny.

Příspěvky do periodik[editovat | editovat zdroj]

Své příspěvky uveřejňoval v časopisech Světozor, Zlatá Praha[4] a dalších.[2]

Na pokračování vydal roce 1922 v ostravském deníku Duch času „filmový románek“ Ondruš a Heda, inspirovaný příběhy zbojníka Ondráše.[5]

Próza[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  1. Divadlo a jeho oběti: črty – Adolf Walewski: Praha: Jan Otto, 1910.
  2. Vlk, psi a lidé – Adolf Dygasiński. Praha: Jan Laichter, 1911
  3. Hořčičné semínko – Mychajlo Jackiv. Praha: J. Otto, 1911
  4. Ona a oni – Aniela Kallas. Praha: J. Otto, 1912
  5. Kolovrátek Bolesław Prus. Praha: Alois Hynek, 191 2
  6. Ukrajinské klasy – [Samaritánka – Volodymyr Jaroš; Jeřábi – Mychajlo Jackiv; Tož darujme vodu – Marko Čeremšyna; Šťastná chvíle – Bohdan Lepkyj; Matčin Dopis – Andrij Verchovinec]; Oslí stín – Robert Reinick; přeložil Antonín Macek. Praha: Antonín Svěcený, 1913
  7. Odkaz srdceBolesław Prus. Praha: J. Otto, 1914
  8. Staška – Gabriela Zapolska. Praha: Josef Richard Vilímek, 1914
  9. Psovod – Józef Ignacy Kraszewski. Praha: J. R. Vilímek, 1915
  10. Živý telegrafBolesław Prus. In: Lípa: všeslovanská čítanka 1920 s. 185–186
  11. Z velkého domuKazimierz Tetmajer[6]
  12. Na vánoce – Wiktor Gomulicki
  13. SoudWladyslaw Reymont
  14. Moře rozdělilo – Ivan Lypa
  15. Kdo nepřítelem? – Lazdynų Pelėda
  16. Toník – Ragana Šatrios
  17. Otcové a děti – Jonas Basanovič
  18. Nevolnice – Stanisław Rossowski. In: Ženský svět 1910, s. 250

Překlady 3, 6 a 14 jsou z ukrajinštiny, 15–17 z litevštiny, ostatní z polštiny. Překlady 12–17 vyšly v edici 1000 nejkrásnějších novell 1000 světových spisovatelů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-04-19]. Dostupné online. 
  2. a b FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  3. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  4. Karel Handzel: Zvonivý nýt. Zlatá Praha. 14. 8. 1914, s. 522. Dostupné online. 
  5. KRYSTNEK, Jiří. Ondrášovská pověst v literatuře české a polské [online]. [cit. 2022-04-13]. Dostupné online. 
  6. a b FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 39. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]