Wiktor Gomulicki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wiktor Gomulicki
Narození17. října 1848
Ostrolenka
Úmrtí14. února 1919 (ve věku 70 let)
Varšava
Místo pohřbeníPowazkowský hřbitov
Alma materVaršavská univerzita
Povoláníspisovatel, literární kritik, básník, právník, kritik, historik, literární vědec a publicista
ZaměstnavateléKurier Warszawski
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ11740972
Mucha
Ilustrowany Kurier Codzienny
Tygodnik Powszechny
OceněníAward named after Eliza Orzeszkowa
DětiJuliusz Wiktor Gomulicki[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wiktor Teofil Gomulicki, pseudonym "Fantazy" (17. října 1848 Ostrołęka – 14. února 1919 Varšava) byl polský novinář, spisovatel, básník a esejista. Byl významným tvůrcem polského pozitivismu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Wiktor se narodil v rodině Jana Gomulického (1817–1899) a Antoniny rozené Damska. Měl dvě sestry: Wandu Lewandowskou a Marii Lubowieckou. S partnerkou Marií rozenou Humięckou (1859–1889) měl syna Romana, který se utopil ve Varšavě v řece Visle (1888–1906), s manželkou Michalinou rozenou Życińskou (–1899) měl syny Wacława (1893–1959) a Henryka (1894–1960) a s manželkou Franciszkou rozenou Matuszewskou měl syna Juliusze (1909–2006) literárního historika a esejistu. Wiktorův pravnuk Maurycy Gomulicki (1969) se stal grafikem a fotografem.[2]

Dětství, které později připomněl v románu pro mládež Wspomnienia niebieskiego mundurka (1906), prožil v Pułtusku. Tam navštěvoval střední školu při benediktinském klášteře. Od roku 1864 žil ve Varšavě, kde dokončil gymnázium a v roce 1866 začal studovat práva na Szkole Głównej. Tam také debutoval jako básník na stránkách časopisu "Tygodnik Ilustrowany". Když se v roce 1869 univerzita přeměnila na ruskou, Gomulicki studia zanechal.

V letech 1873–1874 a 1887–1889 pracoval v redakci "Kurier Warszawski", 1875–1888 "Kurier Codzienny", v roce 1874 redigoval "Muchę", v roce 1881 "Kolce", v letech 1889–1890 "Tygodnik Powszechny", spolupracoval s "Prawdą", "Świtem" a "Krajem". V roce 1893 obdržel medaili I. třídy a čestný diplom Belgické akademie umění, dovedností a literatury. V roce 1911 byl odsouzen na rok do varšavské citadely za napsání předmluvy k povídce Adama Mickiewicze (trest si neodseděl díky amnestii pro politické provinilce). V roce 1912, při příležitosti 30. výročí jeho spisovatelské činnosti, byl poctěn vydáním obsáhlého výběru z jeho drobných prací s názvem Pokłosie. V roce 1918 mu byla udělena literární cena Elizy Orzeszkové. Proslul také jako sběratel. Jeho sbírka zahrnovala díla Fridricha Kryštofa a Adolfa Dietricha, grafiků spjatých s Varšavou, soubory grafik dokumentující rozvoj litografie ve Varšavě.

Wiktor Gomulicki zemřel ve věku 70 let, byl pohřben na Starych Powązkach (oddělení 202-5-2/3).

Práce[editovat | editovat zdroj]

V jeho tvorbě jsou nejvýznamnější básnická díla, která se vyznačují jemným zvládnutím formy, pestrou strofickou a veršovou stavbou (Poezje 1882, Poezje 1886, Nowe pieśni 1896, Wiersze, Zbiór Nowy 1901, Biały sztandar 1907, Światła 1919, Pod znakiem Syreny 1944). Psal také díla s reflexivně-filozofickou a pacifistickou tematikou. Ve svých dílech se zabýval tradicemi, každodenním životem a krásou Varšavy (W kamienicy, Pod Okrętem, Schadzka, Warszawa wczorajsza). Řadu básní věnoval Ostrołęce, městu, v němž se narodil (Nad błękitną moją Narwią). Zanechal po sobě několik historických románů, řadu sloupků a byl také plodným prozaikem. Jako překladatel se věnoval také poezii, jako první v Polsku přeložil Charlese Baudelaira (Kwiaty zła). Jako jeden z mála autorů té doby hlásal velikost Norwidova díla.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vydával svá díla od roku 1870, první sbírky poezie v roce 1873 a 1882, z nichž nejvýznamnější byly:

  • Poezje (1887)
  • Nowe pieśni. Petersburg (1896)[3]
  • Pieśń o Gdańsku. Warszawa (1900)[4]
  • Wybór wierszy (1900)
  • Biały sztandar; pieśni miłościwe. Warszawa (1907)[5]
  • Światła (1919)

Novely[editovat | editovat zdroj]

  • Chałat. Warszawa (1905)[6]
  • Oracz, Nieprzespany sen pani Maciejowej, Filemon i Baucis. Warszawa (1908)[7]

I další novely byly populární, jubilejní výbor novel vyšel s názvem Pokłosie (1913)

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Niedziele Romcia. Warszawa (1896)[8]
  • Cudna mieszczka. Warszawa (1897)[9]
  • Miecz i łokieć. Warszawa (1903)[10][11]
  • Wspomnienia niebieskiego mundurka (1905)
  • Ciury. Warszawa (1907)[12]
  • Siódme amen IMC Pana Mokrzeckiego (1910)
  • Car widmo. Warszawa (1911)[13]
  • Bój olbrzymów. Warszawa (1913)[14]

Ve svých Opowiadaniach o starej Warszawie (1913)[15][16] se stal oslavovatelem polského hlavního města. Ve dvou svazcích, literárních skic Kłosy z polskiej niwy (1912)[17] a Sylwety i miniatury literackie (1916), shromáždil mnoho zajímavých podrobností ze starých let. Souborné vydání Gomulického spisů a komplexnější zhodnocení jeho díla chybí.

Byl také encyklopedistou. Na žádost Zygmunta Glogera napsal pro jeho Encyklopedii staropolskou (Encyklopaedia staropolska) heslo s názvem Litografie polskie najdawniejsze. Jeho jméno jako spoluautora této encyklopedie uvedl Gloger v doslovu ke IV. dílu.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Kwiaty zła – Charles Baudelair
  • Kapitan Czart: Gomulicki przygody Cyrana de Bergerac – Louis Gallet. Warszawa: MG, 2017

V češtině[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Wiktor_Gomulicki na polské Wikipedii a Wiktor_Gomulicki na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  4. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  5. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  6. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  7. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  8. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  9. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  10. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  11. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  12. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  13. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  14. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  15. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  16. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  17. ↑ Polona. polona.pl [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. (polsky) 
  18. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wielka Ilustrowana Encyklopedia Gutenberga (1934–1939)
  • Zygmunt Gloger: Encyklopedia staropolska ilustrowana. T. IV. Warszawa: Druk P. Laskauera i W.Babickiego, 1903
  • Kamilla Pijanowska, Wiktor Gomulicki (1848–1919), w: Miłośnicy grafiki i ich kolekcje w zbiorach Muzeum Narodowego w Warszawie, katalog wystawy, 6 lipca – 3 września 2006, Muzeum Narodowe w Warszawie, Warszawa 2006, s. 76–85
  • Wiktor Gomulicki: znany i nieznany – pod redakcją Bogdana Burdzieja i Andrzeja Stoffa. Toruń: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Mikolaja Kopernika, 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Wiktor Gomulicki na Wikimedia Commons
  • Digitální kopie děl na KPBC
  • Díla Wiktora Gomulického na stránkách Wolne Lektury
  • Wiktor Gomulicki v online polském biografickém slovníku
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wiktor_Gomulicki&oldid=23399725“