Ondráš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ondráš
Ondraszek.jpeg
Narození13. listopadu 1680
Janovice
Úmrtí1. dubna 1715 (ve věku 34 let)
Sviadnov
NárodnostPoláci
Povolánízloděj
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zabití Ondráše Jurášem (olej na dřevě, konec 18. století)

Ondráš z Janovic, vlastním jménem Ondřej Fuciman, dříve chybně označován též jako Ondřej Šebesta, (13. listopadu 1680, Janovice1. dubna 1715, Sviadnov)[1] je nejslavnější moravský (slezský) zbojník.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině janovického fojta, ale nechtěl jít ve stopách svého otce. Studoval na piaristickém gymnáziu v Příboře. Kolem roku 1695 vstoupil do vojska, z kterého odešel přibližně v roce 1709. Roku 1711 odešel na zboj, přidal se k loupežníkům, kteří na Frýdecko dorazili z Uher. Stal se vůdcem zbojnické družiny a na jeho dopadení byla vypsána nemalá odměna. Měl kladný vztah k alkoholu a děvčatům a to se mu stalo osudným. Zřejmě ze žárlivosti byl 1.4.1715 zabit ranou valašky do hlavy v hospodě "U Matky Hedviky" ve Sviadnově (stále stojí) svým druhem Jiřím Fucimanem, který je v pověstech znám jako Juráš. Ondrášovo tělo bylo převezeno do tehdejšího Frýdku, tady je kat rozčtvrtil a rozvěsil na několik míst pro výstrahu. Juráš za to nedostal odměnu sto dukátů, ale grunt. Jenomže stejně pak pokračoval ve zbojničení, byl chycen a popraven na šibenici 17.4.1717. Jeho druhové byli posláni do vyhnanství v Rijece a tam přikováni k veslům.

Odkaz a vliv[editovat | editovat zdroj]

V ústní tradici se Ondráš stal lidovým hrdinou, ochráncem chudých s nadpřirozenými schopnostmi, mimo jiné byl prý nezranitelný a mohl být zabit pouze svojí vlastní valaškou. Byl namalován na mnoha obrazech jako vysoký a statný muž. Reálně podle historiků byl spíše menší a zavalitější postavy. Podobnou postavu měl i jeho vrah Juráš.

Ve Slezsku a na Valašsku se o něm vyprávělo mnoho pověstí a váží se k němu též lidové písně a lašský mužský tanec „Ondrášův skok“. Inspiroval také mnohé české a polské spisovatele a básníky (např. Petra Bezruče), malíře (např. Albína Poláška) a hudební skladatele (např. Václava Kašlíka k opeře Zbojnická balada, 1939, Ilju Hurníka k baletu Ondráš, 1950, a Edvarda Schiffauera k „operní komedii se střelbou, tancem a zpěvy“ Ondráš a Juráš – Pán Lysé hory, 1996). Ondrášovy rodné Janovice každoročně pořádají folklórní Ondrášovské slavnosti. Několik restaurací na Frýdecko-Místecku nese Ondrášovo jméno. Vojenský umělecký soubor Ondráš je profesionální folklorní soubor zřizovaný Ministerstvem obrany ČR. [2]

Ve skutečnosti nebyl Ondráš tak ušlechtilý muž, za jakého byl považován. Z dobových dokumentů, například z výslechů členů Ondrášovy družiny nebo zápisů po loupežích a krádežích, vyplývá, že Ondrášovi a jeho zbojníkům bylo celkem jedno, koho okradli. Bohatého nebo chudého. Brali všem.

V roce 1972 natočila Československá televize baladický film Zbojník Ondráš v režii Pavla Krause. Zajímavostí je, že příjmení Fuciman měl i zbojník Juráš.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SIVEK, Alois. Zbojník Ondráš. Praha: Naše vojsko, 1963. S. 38,48. 
  2. VUS ONDRÁŠ. O souboru. VUS Ondráš [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

https://www.idnes.cz › literatura › v... Vyšla pravda o zbojníku Ondrášovi: nebral jenom bohatým - iDNES.cz