Kazimierz Przerwa-Tetmajer
| Kazimierz Przerwa-Tetmajer | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. února 1865 Ludźmierz na Podhalí |
| Úmrtí | 18. ledna 1940 (ve věku 74 let) Varšava |
| Místo pohřbení | Hřbitov zasloužilých v Zakopaném |
| Povolání | básník, prozaik a dramatik |
| Národnost | polská |
| Alma mater | Jagellonská univerzita |
| Literární hnutí | Mladé Polsko |
| Ocenění | Rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1908), Důstojnický kříž Řádu znovuzrozeného Polska, Zlatý záslužný kříž (1931).[1] |
| Rodiče | Adolf Tetmayer (1813-1892) a Julia Tetmajer-Grabowska (1831-1914)[2] |
| Příbuzní | Włodzimierz Tetmajer, nevlastní bratr, malíř[2] |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kazimierz Przerwa-Tetmajer (12. února 1865, Ludźmierz na Podhalí – 18. ledna 1940, Varšava) byl polský básník, prozaik a dramatik, jeden z představitelů období tzv. Mladého Polska.[3]
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze šlechtické rodiny s velkými kulturními tradicemi. Jeho otec Adolf Tetmayer (nebo Tettmayer) von Przerwa byl poslancem Haličského zemského sněmu. Gymnáztum vystudoval v Krakově, kam se s rodinou přestěhoval, a zde také v letech 1884-1886 studoval filosofii na Jagellonské univerzitě. Jako redaktor působil střídavě ve Lvově, Krakově, Varšavě a v Zakopaném a spolupracoval s varšavským Tygodnikiem Ilustrowanym, s Kurierem Warszawskim a s krakovským "Czasem".[4][5]
Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Francii a Německu a seznámil se s tehdejšími uměleckými a myšlenkovými proudy. V Heidelbergu působil jako osobní sekterář Adama Krasińského. Navštěvoval také Tatry a Podhalí.[6]
Po roce 1918 se usadil natrvalo ve Varšavě. Roku 1921 se stal prezidentem Společnosti polských spisovatelů a novinářů (Towarzystwo Literatów i Dziennikarzy Polskich). Byl přesvědčen, že umění je jediná trvalá hodnota. Za své dílo obdržel několik vyznamenání, roku 1934 se stal čestným členem Polské literární akademie.[4]
Od roku 1924 přestal být v důsledku duševní choroby literárně i společensky činný. Choroba se postupně zhoršila tak, že žil díky sociální pomoci a zemřel téměř opuštěn v důsledku onemocnění hypofýzy a chudokrevnosti.[7] Pochován byl nejprve na Powazkowském hřbitově ve Varšavě, později na Hřbitově zasloužilých v Zakopaném.[8]
Przerwa-Tetmajer je jedním z nejtypičtějších básnických představitelů počátků hnutí Mladé Polsko. Po začátcích v duchu pozitivismu vystihl v 90. letech velmi dobře nálady své generace ve své dekadentní, krajně individualistické ale i impresionistické, erotické a melancholické lyrice. Inspiračním zdrojem byla pro něj tatranská příroda, folklór a odbojné tradice horalů, což skvěle zpodobnil v cyklech svých povídek. Méně zdařila byla jeho díla ze současnosti a jeho dramatická tvorba.[3]
Výběrová bibliofrafie[editovat | editovat zdroj]
- Illa (1886), báseň v próze.
- Allegoria (1887), báseň.
- Poezje I. (1891, Básně I.), první svazek osmidílného cyklu poezie se silnými sociálními akcenty.
- Poezje II. (1894, Básně II.), druhý svazek osmidílného cyklu poezie s filosofickými tématy.
- Ksiądz Piotr (1896, Kněz Petr), novela.
- Anioł śmierci (1898, Anděl smrti), román.
- Poezje III. (1898, Básně III.), třetí svazek osmidílného cyklu poezie.
- Melancholia (1899, Melancholie), sbírka básnických próz.
- Otchłań (1900, Propast), fantasie psychologická.
- Poezje IV. (1900, Básně IV.), čtvrtý svazek osmidílného cyklu poezie.
- Panna Mery (1901, Slečna Mery), román.
- Zawisza Czarny (1901, Záviš Černý), dramatická fantazie o hrdinovi Bitvy u Grunwaldu Závišovi Černém z Gabrowa.
- Hasła (1901, Hesla), básnická sbírka.
- Na skalnym Podhalu I.-V. (1903-1910, Na skalném Podhalí I.-V.), pětidílný povídkový cyklus (jednotlové díly 1903, 1904, 1906, 1908 a 1910, souborné vydání 1914), napsaný s folklórní autentičností, nářeční stylizací a věrným vystižením psychiky svobodomyslných horalů s jejich drobnými dramaty a tragédiemi.
- Zatracenie (1905, Zatracení), román.
- Poezje V. (1905, Básně V.), pátý svazek osmidílného cyklu poezie.
- Poezje VI. (1906, Básně VI.), šestý svazek osmidílného cyklu poezie.
- Bajeczny świat Tatr (1906, Pohádkový svět Tater), národopisný spis.
- Poezje współczesne (1906, Současné básně), básnická sbírka.
- Rewolucja (1906), divadelní hra.
- Z wielkiego domu (1908, Z velikého domu), satirické obrázky ze života haličské aristokracie.
- Król Andrzej (1908, Král Ondřej), fantastický román.
- Maryna z Hrubego (1910), historická próza o rolnickém povstání Kostky Napierského roku 1651 na Podhalí, první díl románu Legenda Tater.
- Janosik Nędza Litmanowski (1911, Jánošík Nouze Litmanowski), druhá část románu Legenda Tater s lidovým mstitelem pojmenovaným podle Juraje Jánošíka, který trestá šlechtu za nelidské týrání vzbouřených horalů. Jméno zbojníkovo je autorovou licencí, neboť v doslovu o tom říká: Dal jsem mu jméno Jánošíka, chtěje vytvořit polského Jánošíka – protože skutečný Jánošík byl Slovák.
- Gra fal (1911, Hra vln), fantastický román.
- Romans panny Opolskiej z panem Główniakiem (1912, Román šlechtičny s venkovským učitelem), satirický román.
- Legenda Tatr (1912, Legenda Tater), souborné vydání próz Maryna z Hrubego a Janosik Nędza Litmanowski, česky také jako Tatranští hrdinové.
- Poezje VII. (1913, Básně VII.), sedmý svazek osmidílného cyklu poezie
- Koniec epopei I.-IV. (1913-1917, Konec epopeje I.-IV.), čtyřdílný románový cyklus z napoleonských válek.
- Tryumf (1916, Triumf), povídky.
- Judasz (1917), tragédie.
- Aforyzmy (1918, Aforismy).
- Poezje VIII. (1924, Básně VIII.), poslední osmý svazek osmidílného cyklu poezie.
Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]
- Romans panny Opolskiej (1928), polský němý film, režie Władysław Lenczewski.
- Balada o Vojtovej Marine (1964), slovenský televizní film, režie Martin Ťapák.
- Janosik (1973), polský televizní seriál na motivy románu Legenda Tater, režie Jerzy Passendorfer.
- Janosik (1974), filmová verze televizního seriálu z roku 1973, režie Jerzy Passendorfer.
- Mysliwy (1974), polský televizní film, režie Krzysztof Wierzbianski.
- Krutá ľúbosť (1978), slovenský film na motivy povídky Sivé oči, režie Martin Ťapák.
- Legenda Tatr (1995), polský film, režie Wojciech Solarz.
- Trzy upadki świętego (2018), polský film podle povídky O ludzkiej biedzie, režie Jacek Januszyk.
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Kněz Petr a jiné povídky, Praha: Jan Otto 1898, přeložil František Josef Pavlišta.
- Anděl smrti, Praha: Josef R. Vilímek 1901, přeložil František Josef Pavlišta.[9]
- Propast, Praha: Josef R. Vilímek 1902, přeložila Pavla Maternová.
- Melancholie, Praha: Josef Svoboda 1903, přeložil Karel Rieger, sbírka novel, listů z cest, dramat a jedné bajky s nádechem pesimismu a melancholie.[10]
- Na skalném Podhalí, Praha: Jan Otto 1908, přeložil František Vondráček, tři svazky, znovu 1920–1921.[11]
- Zatracení, Hradec Králové: Bohdan Melichar 1911, přeložil František Vondráček.
- Z velikého domu, Praha: Zář 1911, překladatel neuveden.
- Na skalném Podhalí, Praha: Antonín Svěcený 1913, přeložil František Homolka, výbor.
- Tatranští hrdionové, Praha: Josef R. Vilímek 1914, přeložil František Vondráček.
- Poezie I., Praha: Jan Otto 1915, přeložil František Kvapil, první část výboru autorových básní, obsahuje Kresby a problémy, Jak tančil Janošík s císařovnou, Tatry a Nálady a reflexe.
- Poezie II., Praha: Jan Otto 1916, přeložil František Kvapil, druhá část výboru autorových básní, obsahuje Michal Angelo, Různé básně, Erotika a Z Italie.[12]
- Román šlechtičny s venkovským učitelem, Praha: Alois Hynek 1919, přeložil Jan Břežan, znovu 1941.
- Legenda Tater, Praha: Melantrich 1953, přeložil Jaroslav Janouch.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ŁOZA Stanisław. Czy wiesz kto to jest?. Warszawa: Wydawnictwo Głównej Księgarni Wojskowej 1938, s. 750.
- ↑ a b Kazimierz Przerwa-Tetmajer - Geni.com
- ↑ a b ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 482-483.
- ↑ a b Kazimierz Przerwa-Tetmajer - biogram. www.gdynia.ewiza.com [online]. [cit. 2010-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-08.
- ↑ KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: Českosloveský spisovatel 1953. S. 420-424.
- ↑ BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 401-402.
- ↑ Miałem kiedyś przyjaciół: Wspomnienia o Kazimierzu Tetmajerze, Kraków: Wydawnictwo Literackie 1972, S. 566.
- ↑ Zmarł Kazimierz Przerwa-Tetmajer - Muzeum Historii Polski. muzhp.pl [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-16.
- ↑ PRZERWA-TETMAJER, Kazimierz. Anděl smrti [online]. Praha: Vilímek, 1901 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
- ↑ PRZERWA-TETMAJER, Kazimierz. Melancholie [online]. Praha: Josef Svoboda, 1903 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
- ↑ PRZERWA-TETMAJER, Kazimierz. Na skalném Podhalí [online]. Praha: Ant. Svěcený, 1913 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
- ↑ PRZERWA-TETMAJER, Kazimierz. Poesie, 2 [online]. Praha: J. Otto, 1915 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kazimierz Przerwa-Tetmajer
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kazimierz Przerwa-Tetmajer na Wikimedia Commons 
Osoba Kazimierz Przerwa-Tetmajer ve Wikicitátech
Dílo Autor:Kazimierz Przerwa-Tetmajer ve Wikizdrojích (polsky)- Osoba Kazimierz Przerwa-Tetmajer ve Wikicitátech (polsky)
- (polsky) Kazimierz Przerwa-Tetmajer – AleKlasa
- (polsky) Kazimierz Przerwa-Tetmajer – poezja.org
- (polsky) Kazimierz Przerwa-Tetmajer – Cultiure.pl
- Kazimierz Przerwa-Tetmajer v Databázi knih
