Záviš Černý z Garbowa
| Záviš Černý z Garbowa | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1379 Stary Garbów |
| Úmrtí | 1428 (ve věku 48–49 let) Golubac |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Občanství | Polsko |
| Povolání | rytíř |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Choť | Barbara |
| Děti | Jan z Rožnova |
| Rodiče | Mikołaj z Garbowa a Jekatěrina |
| Rod | Závišové erbu Sulima a Sulimové |
| Příbuzní | Barbara z Rožnova (vnučka) |
| Funkce | spišský starosta kruszwický starosta |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Záviš Černý z Garbowa (asi 1370 – 1428) byl slavný polský rytíř z rodu Sulimů žijící na přelomu 14. a 15. století. Sloužil na dvorech Vladislava II. Jagella a Zikmunda Lucemburského. Díky osobní důvěře obou panovníků byl opakovaně pověřován úlohou jejich vzájemného posla a diplomata.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Záviš se narodil ve Starém Garbově v Polském království na území dnešního jihovýchodního Polska. Jeho otcem byl Mikuláš a matka se jmenovala Dorota. Měl dva mladší bratry, rovnež úspěšné rytíře, Jana Faruruje a Petra Kruczka.
Za první doložené vojenské působení Záviše z Garbowa je považovaná účast v bojích na Moravě na straně markraběte Prokopa Lucemburského proti markraběti Joštovi během moravských markraběcích válek. Později vstoupil do služeb krále Zikmunda Lucemburského a zapojil se do jeho vojenských i diplomatických aktivit v Bosně.
Válka s Řádem německých rytířů
[editovat | editovat zdroj]V roce 1408 spolu s několika dalšími polskými rytíři opustil Zikmundovy služby v důsledku konfliktu mezi Polským královstvím a Řádem německých rytířu, který Zikmund podporoval. Na jaře roku 1410 zprostředkoval poselství Zikmunda Lucemburského polskému králi Vladislavovi II. Jagellovi a následně sa podílel na jednánich o příměří. Po jejich neúspěchu se připojil k polskému vojsku a zúčastnil se bitvy u Grunwaldu dne 15. července 1410. Podle dobových kronik bojoval v první línii polského vojska, kde si získal pověst jednoho z nejstatečnějších rytířů bitvy.
Kostnický koncil
[editovat | editovat zdroj]V letech 1414 až 1418 se zúčastnil Kostnického koncilu jako člen polské delegace. Současně udržoval úzké kontakty se dvorem Zikmunda Lucemburského, k němuž se připojil také během jeho několikaměsíční diplomatické cesty po západní Evropě. Patřil mezi respektované osobnosti koncilu a účastnil se jednání týkajících se sporu medzi Polskem a Řádem německých rytířů. Působil jako diplomat a zprostředkovatel při jednáních mezi jednotlivými stranami. Zikmund Lucemburský, který koncil jako římsky král hostil, jej jmenoval jedním z dvaceti čtyř custodes conclavi, odpovědných za zajištění pořádku a bezpečnosti během volby nového papeže. Dochovaná svědectví Záviše rovněž popisují jako nejlepšího účastníka rytířských turnajů na koncilu.
Husitské zajetí
[editovat | editovat zdroj]V roce 1422 se jako vyslanec polského krále zúčastnil Zikmundova tažení do Čech proti husitům. Po porážce královského vojska u Kutné Hory se podílel na ústupu Zikmundových sil k Německému Brodu. Během obléhání města byl pověřen jeho obranou, která měla především krýt ústup královského vojska, čož se také povedlo. Po pádu Německého Brodu padl do husitského zajetí, z něhož byl po několika měsících propuštěn zásluhou příchodu litevského knížete Zikmunda Korybutoviče do Prahy.
Protiturecká výprava a smrt
[editovat | editovat zdroj]Na jaře roku 1427 se připojil k Zikmundově protiturecké výpravě, na jejíž organizaci se přímo podílel. Na jaře následujícího roku se zúčastnil obléhání pevnosti Golubac na Dunaji v dnešním Srbsku. Po příchodu početného osmanského vojska Zikmund Lucemburský od obléhaní upustil a rozhodl se stáhnout své vojsko na druhý břeh Dunaje. Během ústupu zautočili Osmané na část královského vojska. Záviš a jiní zkušení velitele tehdy kryli králův ústup a umožnili Zikmundovi dostat se do bezpečí. Podle dobových zpráv padl přimo v boji nebo krátce po něm. Pozdější vyprávění uvádějí, že odmítl opustit bojiště, přestože mu Zikmund poslal loď k záchraně, a raději setrval v boji. Po zajetí jej Osmané usmrtili; podle tradice mezi nimi vznikl spor o zásluhu na jeho zajetí, a proto mu sťali hlavu. Zpráva o jeho smrti se rychle rozšířila po Evropě a zaznamenala ji řada soudobých kronikářů i diplomatů.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Za své věrné služby byl Záviš polským králem jmenován kruszvickým a spišským starostou. Zikmund Lucemburský jej odměnil zástavou královského města Sabinov na severu dnešního Slovenska.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MOŻEJKO, Beata, Sobiesław SZYBKOWSKI a Błażej ŚLIWIŃSKI. Zawisza Czarny z Garbowa herbu Sulima. Gdańsk: Wydawnictwo WiM, 2003. 132 s. ISBN 83-918873-4-0.
- PASTUSZEK, Ján. Pôsobenie Záviša Čierneho z Garbowa na dvore Žigmunda Luxemburského. In Slovenský Časopis Historický. 2024, roč. IV, č. 2, s. 3–32.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Záviš Černý z Garbowa na Wikimedia Commons - Záviš Černý z Garbowa na e-středověk
