Ludvík Štěpán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. PhDr. Ludvík Štěpán, Ph.D.[1]
Narození 2. února 1943
Dačice
Úmrtí 29. prosince 2009 (ve věku 66 let)
Brno
Povolání spisovatel, novinář a vysokoškolský učitel
Stát ČeskoČesko Česko
Alma mater Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Témata Polská literatura a Slovanská literatura
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludvík Štěpán (* 2. února 1943, Dačice29. prosince 2009 Brno) byl český spisovatel, novinář, profesor slavistiky na Masarykově univerzitě v Brně.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Dačicích na Moravě,[2] jeho život a tvorba byly však spojeny s Brnem.[2] Zde vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou. Pracoval jako kontrolor a později projektant v brněnské Královopolské strojírně.[3] Byl rovněž zaměstnán v divadle, potom působil jako novinář v brněnských redakcích Lidové demokracie a Mladé fronty.[3] Od roku 1975 byl spisovatelem a překladatelem z povolání. V letech 1985–1991 studoval polonistiku a bohemistiku na FF MU v Brně (diplomová práce Tradice a současnost polské epigramatiky). Po roce 1989 se vrátil k žurnalistice (mj. působil jako vedoucí pracovník deníků Zemědělské noviny a Demokrat), byl ředitelem umělecké a reklamní agentury (LUSK). Od roku 1995 přednášel externě na Ústavu slavistiky FF MU a od roku 1996 tam působil interně jako odborný asistent, později jako docent (2001 se habilitoval spisem Vývoj žánrového systému polské literatury – od renesance k postmodernismu) a od roku 2007 jako profesor slovanských literatur.[3] Jako člen redakční rady se podílel na časopisech Slavica LitterariaLiterárněvědná slavistika a Opera Slavica – Slavistické rozhledy či Litteraria Humanitas.[4]

Jeho prvtinou byly verše přírodní, cestopisné a milostné lyriky. Štěpánovy povídky a novely byly zpočátku většinou situovány na moravský venkov a jejich dějový rámec byl spjat se snahou postav (obvykle mladých) najít smysl vlastního života a jeho pravou hodnotu. Už od povídkových souborů Květiny jsou tu zbytečné a Znamení břízy se charakteristickým rysem autorových próz stala kompozice členící příběh častými retrospektivami, značná míra lyrizace, zkratkovitosti a metaforický styl. Obdobně je stavěna také novela Vichřice, jejíž hrdina analyzuje svůj podíl viny na tragické smrti dívky. Protipólem k příběhům o dozrávajícím mládí je sbírka povídek Vysoko letí ptáci, v níž přibylo téma samoty a opuštěnosti starších lidí.[3] V osmdesátých ltech se odhodlal k rozsáhlejším epickým žánrům. V románu o pohraničním moravském městě se pokusil vyrovnat s tematikou okupace (A jinak se pluje po moři), napsal též román z lékařského prostředí s prvky sci-fi (Transplantace). Byl rovněž autorem několika moderních pohádek a prózy pro děti, vyprávějící o prázdninovém dobrodružství klukovské party (Kovbojové z papíru). Vydal také řadu vědeckých publikací z oboru literárněvědné polonistiky, ve kterých se věnoval především genologické problematice (např. Vývoj žánrového systému polské literatury).[3]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Klepání na lásku (1973)
  • Květiny jsou tu zbytečné (1976)
  • Vichřice (1977)
  • Pan Střelnice (pro děti, 1979)
  • Znamení břízy (1979)
  • Vysoko letí ptáci (1980)
  • A jinak se pluje po moři (1985)
  • Kovbojové z papíru (pro děti, 1986)
  • Husar a panenka (pro děti, 1987)
  • Transplantace (1990)
  • Hry s protinožci (1990)
  • Pan Střelnice v Bambulálii (leporelo, 1993)
  • Co dělám celý den (leporelo, 1993)
  • Tombík mezi dinosaury (leporelo, 1994)
  • Máme rádi zvířata (pro děti, 1996, s Václavem Richterem)
  • Mezi námi zvířaty I (pro děti, 2004)
  • Mezi námi zvířaty II (pro děti, 2004)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Tabulka se jménem patrona v tramvaji DPMB

V dubnu 2008 obdržel stříbrnou medaili Masarykovy univerzity zejména za pedagogickou a organizační činností při budování nové brněnské a české literárněvědné polonistiky. [5] Posmrtným uznáním se stalo pojmenování jedné z tramvají Dopravního podnika města Brna jméněm Ludvíka Štěpána na návrh městské části Brno-jih, kde žil převážnou část života.[6] .[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POSPÍŠIL, Ivo. Zemřel profesor Ludvík Štěpán. In: World Literature Studies: časopis Ústavu svetovej literatúry SAV. 1/2010. s. 100. ISSN 1337-9275; E-ISSN 1337-9690
  2. a b BÍLEK, Petr. 175 autorů. Praha: Československý spisovatel, 1982. 169 s. S. 150. 
  3. a b c d e Ludvík Štěpán [online]. slovnikceskeliteratury.cz [cit. 2017-04-15]. Dostupné online. 
  4. Zemřel profesor Ludvík Štěpán [online]. polonistika.cz [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. 
  5. Ludvík Štěpán [online]. Masarykova univerzita [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. 
  6. vh. Nové tramvaje v Brně. Po městě jezdí Menšík, Gollová i generál Boček [online]. idnes.cz [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. 
  7. Patronát MČ Brno-jih nad novou tramvají [online]. MČ Brno-jih [cit. 2017-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]