Přeskočit na obsah

Jozef Kovalík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jozef Kovalík
Jozef Kovalík v kvalifikaci Wimbledonu 2015
PřezdívkaJoJo[1]
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
Datum narození4. listopadu 1992 (32 let)
Místo narozeníBratislava, Československo[1]
BydlištěBratislava, Slovensko[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost82 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 124 847 USD
Dvouhra
Poměr zápasů26–49
Tituly0 ATP, 4 challengery, 9 Futures
Nejvyšší umístění80. místo (22. října 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2016, 2020)
French Open1. kolo (2017, 2018, 2019)
Wimbledon1. kolo (2019)
US Open1. kolo (2016, 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů1–4
Tituly0 ATP, 1 challenger, 6 Futures
Nejvyšší umístění245. místo (2. dubna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
US Open2. kolo (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20200307a7. března 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jozef Kovalík (* 4. listopadu 1992 Bratislava) je slovenský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do března 2020 třináct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2018 na 80. místě a ve čtyřhře pak v dubnu téhož roku na 245. místě. Trénuje ho Boris Borgula.[1] Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF figuroval nejvýše v dubnu 2010, když mu patřila 17. příčka.[1]

Ve slovenském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 čtvrtfinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Maďarsku, v němž vyhrál dvouhru nad Martonem Fucsovicsem. Přispěl tak k postupu Slováků 3:0 na zápasy. Do března 2020 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 2–3 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V páru s Filipem Horanským vybojovali bronozové medaile ze čtyřhry na I. letních olympijských hrách mládeže 2010 v Singapuru.

Premiérový titul na challengerech ATP vyhrál v dubnu 2014 během německého turnaje v Meerbuschu. Ve finále porazil druhého nasazeného Rusa Andreje Kuzněcova.[4] Stal se tak čtvrtým vítězem challengeru v historii, jenž figuroval mimo první třístovku žebříčku ATP.[5]

Do první dvoustovky světové klasifikace se poprvé posunul 5. ledna 2015. Ve dvouhře okruhu ATP World Tour pak debutoval o rok později, 5. ledna 2016, na čennaíském Aircel Chennai Open, kde na úvod podlehl italskému kvalifikantu Thomasi Fabbianovi. V zápase prohospodařil vedení 6–1 a 3–1.[6][1] Premiérový duel pak vyhrál na březnovém BNP Paribas Open 2016, když jako kvalifikant vyřadil dalšího francouzského kolegu z této fáze turnaje Pierra-Huguese Herberta.[7] Poté však nestačil na Rakušana Dominica Thiema po nezvládnutých tiebreacích.[1]

Do čtvrtfinále se poprvé podíval na mnichovském BMW Open 2016, kam prošel až jako šťastný poražený z kvalifikace po odstoupení druhého nasazeného. Po výhře nad Nizozemcem Igorem Sijslingem jej zastavila italská turnajová pětka Fabio Fognini po dramatu v závěru třetí sady.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal na melbournském Australian Open 2016 po zvládnuté kvalifikaci. V prvním kole podlehl Argentinci Marcu Trungellitimu. Přestože jej v závěrečném kvalifikačním kole US Open 2016 vyřadil Švýcar Marco Chiudinelli, do hlavní soutěže postoupil jako šťastný poražený. V úvodní fázi dvouhry odebral kanadskému hráči Vasku Pospisilovi jen sedm gamů.[1]

Na lednovém Aircel Chennai Open 2017 vyhrál poprvé v kariéře zápas s hráčem elitní světové desítky, když jako kvalifikant ve druhém kole vyřadil šestého muže žebříčku Marina Čiliće. Ve čtvrtfinále však dohrál na raketě Rusa Daniila Medveděva.

Na cestě do prvního kariérního semifinále ATP, na únorovém Diema Xtra Sofia Open 2018, odvrátil jako postoupivší kvalifikant ve druhém kole dvouhry mečbol krajanu Lukáši Lackovi. Mezi poslední čtveřicí hráčů však nenašel recept na Rumuna Mariuse Copila po dvousetovém průběhu.[8] Druhou semifinálovou účast dosáhl na červencovém German Open 2018 z kategorie ATP 500 v Hamburku, kde postoupil do hlavní soutěže opět z kvalifikace. Po třísetovém dramatu jej vyřadil argentinský antukář Leonardo Mayer až v tiebreaku rozhodující sady.[9] V následném vydání žebříčku ATP z 30. července 2018 premiérově pronikl do elitní světové stovky, když se posunul ze 113. na 82. příčku.[10][11]

Finále na challengerech ATP

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (4–6 D; 1–4 Č)

Dvouhra: 10 (4–6)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 14. dubna 2013 Itajaí, Brazílie antuka Brazílie Rogério Dutra da Silva 6–4, 3–6, 1–6
Vítěz 1. 17. srpna 2014 Meerbusch, Německo antuka Rusko Andrej Kuzněcov 6–1, 6–4
Finalista 2. 1. června 2015 Mestre, Itálie antuka Argentina Máximo González 1–6, 3–6
Vítěz 2. 10. dubna 2016 Neapol, Itálie antuka Belgie Arthur De Greef 6–3, 6–2
Finalista 3. 13. května 2017 Řím, Itálie antuka Itálie Marco Cecchinato 4–6, 4–6
Finalista 4. 29. října 2017 Lima, Peru antuka Rakousko Gerald Melzer 5–7, 6–7(4–7)
Vítěz 3. 23. června 2018 Poprad, Slovensko antuka Belgie Arthur De Greef 6–4, 6–0
Finalista 5. 14. července 2018 Braunschweig, Německo antuka Německo Yannick Hanfmann 2–6, 6–3, 3–6
Vítěz 4. 15. září 2019 Štětín, Polsko antuka Argentina Guido Andreozzi 6–7(5–7), 6-2, 6-4
Finalista 6. 6. října 2019 Barcelona, Španělsko antuka Itálie Salvatore Caruso 4-6, 2-6

Čtyřhra: 5 (1–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 8. ledna 2012 São Paulo, Brazílie tvrdý Brazílie José Pereira Brazílie Fernando Romboli
Brazílie Júlio Silva 		7–5, 6–2
Finalista 2. 9. dubna 2017 Sophia Antipolis, Francie antuka Bělorusko Uladzimir Ignatik Francie Tristan Lamasine
Chorvatsko Franko Škugor 		2–6, 2–6
Finalista 3. 23. června 2017 Scheveningen, Nizozemsko antuka Řecko Stefanos Tsitsipas Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen 		2–6, 6–4, [10–12]
Vítěz 1. 1. října 2017 Řím, Itálie tvrdý Slovensko Martin Kližan Belgie Sander Gille
Belgie Joran Vliegen 		6–3, 7–6(7–5)
Finalista 4. 31. března 2018 Marbella, Španělsko antuka Slovensko Martin Kližan Argentina Guido Andreozzi
Uruguay Ariel Behar 		3–6, 4–6

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Kovalík na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k Jozef Kovalík na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20200307a7. března 2020
  2. ↑ Jozef Kovalík na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20200307a7. března 2020
  3. ↑ Jozef Kovalík na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20200307a7. března 2020
  4. ↑ Josh Meiseles. Challenger Spotlight: Albert Montanes Celebrates Eighth Title [online]. 2014-08-17 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ 21-year-old Jozef Kovalik wins first ATP Challenger title [online]. [cit. 2015-03-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Nevyužil vedenie 6:1 a 3:1. Kovalíkovi nevyšiel debut v hlavnej súťaži [online]. 2016-01-05 [cit. 2016-01-05]. Dostupné online. (Slovak) 
  7. ↑ Slovenský tenista vyhral prvý zápas na turnaji ATP. SME. Dostupné online [cit. 12-03-2016]. (slovensky) 
  8. ↑ Basic Stuns Wawrinka To Reach Maiden ATP World Tour Final [online]. 10-02-2018 [cit. 2018-07-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ Mayer Saves MP, Returns To Hamburg Final [online]. 28-07-2018 [cit. 2018-07-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ Basilashvili Makes Top 40 Debut, Mover Of The Week [online]. 30-07-2018 [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ Kovalík debutuje v najlepšej stovke, Horanský si vylepšil kariérne maximum. SME. 30-07-2018. Dostupné online [cit. 31-07-2018]. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jozef_Kovalík&oldid=22101014“