Jozef Gregor-Tajovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jozef Gregor-Tajovský
TajovskyJozefGregor spisovatel.jpg
Narození 14. října 1874
Tajov
Úmrtí 20. května 1940 (ve věku 65 let)
Bratislava
Povolání spisovatel, dramatik, básník a politik
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy
Politická příslušnost Slovenská národná strana
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jozef Gregor Tajovský (pseudonymy Gregor Tajovský, Greško, Grigorievič, Izäslav, Jano z Dohnian, Jozef Slovák, Kaprál, M. Žiarsky, Podsokolovský, Prepáčte a jiné); (18. října 1874, Tajov, Uhersko20. května 1940, Bratislava) byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a básník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jozef Gregor Tajovský na ruské frontě[1]

Narodil se v početné rodině řemeslníka, ale své dětství strávil u dědečka. Vzdělání získal v rodném Tajově, později v Banské Bystrici a na učitelském ústavu v Kláštore pod Znievem. Pracoval jako učitel na různých místech Slovenska. Vystřídal mnoho učitelských míst, protože se většinou neshodl s vrchností, ať už církevní nebo státní, pro své národní přesvědčení. Nakonec odešel znovu studovat, tentokrát do Prahy na obchodní akademii, kde jeho studium finančně podporovala Českoslovanská jednota. Po studiu nastoupil do Vesnické lidové banky, později do Tatrabanky, ale současně pracoval i ve slovenských Lidových novinách. V roce 1907 se oženil s Hanou Lilgovou, která se stala v literárním světě známou pod jménem po manželovi jako Hana Gregorová. Tajovský se v roce 1912 stal tajemníkem Slovenské národní strany v Martině, ale v období 1. světové války se stal redaktorem Národného hlásnika. V roce 1915 byl povolán k vojsku a odvelen na ruskou frontu, ale zběhl do ruského zajetí. Po válce se vrátil do Martina, v roce 1925 byl penzionován. Vrátil se do Bratislavy, kde žil a tvořil až do smrti. Spolu s manželkou se stal podporovatelem chudých začínajících autorů. Pochován je v Tajově.

Velká část života prozaika a dramatika Jozefa Gregora Tajovského je spojená s rodným Tajovem, s Banskou Bystricou a s obcemi v jejím okolí: Pohorelá, Lopej, Horná Lehota, Podlavice. Citově přilnul zejména k Tajovu, ke kterému se vracel po celý život. V Banské Bystrici navštěvoval měšťanskou školu. Zde se započalo jeho národní uvědomění, v tomto městě vedl v roce 1891 prvomájovou demonstraci banskobystrických proletářů. Do tohoto města sa vrátil jako absolvent učitelského ústavu v Kláštore pod Znievem, aby zde učil krátkou dobu, necelý rok /1893-1894/. Potom putoval jako učitel v uvedených i dalších obcích až do roku 1898, když pro neshody se školní a církevní maďarizační vrchností odešel ze školních služeb, přešel na obchodní akademii do Prahy a už se k pedagogické práci nevrátil. K rodnému kraji projevoval lásku a příchylnost po celý svůj život. Dokázal to i tím, že se dal pochovat na tajovském hřbitově, jak si to přála i jeho manželka spisovatelka Hana Gregorová.

Přínos pro literaturu[editovat | editovat zdroj]

Hrob J. Gregora-Tajovského a Hany Gregorovej v Tajove

Slovenská kultura má v Jozefovi Gregorovi Tajovském svého významného realistického spisovatele. Od vstupu do literárního života nacházel cestu k slovenskému lidu, k jeho kultuře, s velkou pozorností si všímal jeho života, odkrýval jeho mravní hodnoty, ale i otevřeně psal o nectnostech a bídě, které slovenský lid, ať z viny cizích či vlastních panských vrstev, nebo i z viny jednotlivců, stíhaly. A těch běd nebylo málo. Patřilo k nim opilství, honba za majetkem, popanšťování, pasivita, národní vlažnost. Navzdory tomu dával Tajovský najevo, že chudí lidé jsou mravnější jako bohatí, že jsou „tajnými boháči“, umí se rozhodovat pro lidské dobro. Tajovský vytvořil nezapomenutelné postavy slovenského lidového života: starého dědu ve vzpomínkové próze Do konca, ubohého sluhu Maca Mlieča, statečnou Mamku Pôstkovú, obětavou matku v próze Horký chlieb, do krajní nouze zahnaného vesnického bednáře z črty Na chlieb. Současně Tajovský zjistil, že existuje společenské napětí, že z lidu vyrůstají postavy odporující sociální nespravedlnosti. Uměl zachytit realitu nejen pravdivě a kriticky, ale i se smyslem pro humorné situace. Byl autorem úsměvných postojů, ale i autorem krátkých textů o vážných mravních a společenských konfliktech, dramatik slovenských národních dějin, spisovatel kárající, ale vždy laskavý i ve slovech varovných.

Jozef Gregor Tajovský vroucně miloval svůj rodný kraj, Slovensko a jeho lid, měl dobrý vztah k bratrskému českému národu, byl účastníkem boje za vznik společného československého státu, jako slovenský vlastenec odmítl slovenský nacionalismus a fašismus. Svět, který ve svém díle představil, patří minulosti. Ale Jozef Gregor Tajovský a jeho dílo stále patří přítomnosti, neboť o ní vyslovil pravdu, podloženou hlubokým sociálním cítěním a láskou k člověku.

Jako prozaik patří k vedoucím představitelům druhé vlny slovenského literárního realismu, přičemž velký důraz klade na sociální témata; jako dramatik je zakladatelem slovenského realistického dramatu. Jeho díla jsou spojena s aktuálními politickými a sociálními problémy, přičemž kromě kritiky využíval často i humorné ladění příběhů. Ty zasazoval zejména do vesnického či maloměstského prostředí, kde vynikla jeho schopnost humorného popisu prostých lidí a jejich každodenních problémů, ale také vyzdvihuje potřebu jejich nápravy. Hojně využívá všechny aspekty lidového jazyka. V jeho tvorbě dominuje povídka, drama, měně psal črty, fejetony a novely. Příležitostně psal i medailóny nebo nekrology, ale i politické články.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • 1893Na mylných cestách, prozaický debut
  • 1896Čarodejné drevo
  • 1896Starého otca rozpomienky
  • 1896 / 1900Rozprávky pre ľud
  • 1897Ferko
  • 1897 - Rozpomienka
  • 1897Omrvinky
  • 1897Z dediny
  • 1898Jastraby
  • 1900Rozprávky
  • 1901Úžerník a iné články
  • 1902 - Mládenci
  • 1903Maco Mlieč
  • 1903Apoliena
  • 1904Nové časy
  • 1904Besednice
  • 1907Smutné nôty
  • 1908Mamka Pôstková
  • 1909Horký chlieb
  • 1909Na chlieb
  • 1909Mišo
  • 1910Umrel Tomášik
  • 1910Lacná kúpa a predsa draho padla!
  • 1910Spod kosy
  • 1911 - Tŕpky
  • 1911Jano Mráz
  • 1911Kosec Môcik
  • 1912Slovenské obrázky
  • 1914Výklad programu Slovenskej národnej strany
  • 1918Malý slovenský zemepis, dílo napsané v ruském zajetí
  • 1919Prvý máj
  • 1919Rozprávky z Ruska, próza s válečnou tematikou
  • 1920Na front a iné rozprávky
  • 1920Rozprávky o československých légiách v Rusku

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • 1896Anička, divadelní hra (nepublikovaná)
  • 1898Sľuby, divadelní hra
  • 1898Konačka, divadelní hra (nepublikovaná)
  • 1898Jej budúci, divadelní hra (nepublikovaná)
  • 1899Námluvy, divadelní hra (nepublikovaná)
  • 1900Ženský zákon, divadelní hra
  • 1901Nový život, drama
  • 1903Medveď, drama
  • 1906Matka, aktovka
  • 1909Statky-zmätky, divadelní hra
  • 1911V službe, divadelní hra
  • 1911Hriech, drama
  • 1912Tma, aktovka (původní název Medzník, vydáno v roce 1907)
  • 1915Tragik z prinútenia, drama
  • 1915Jubileum, drama
  • 1922Sova Zuza, loutková hra (Slovenské pohľady)
  • 1923Smrť Ďurka Langsfelda, historická divadelní hra
  • 1930Jej prvý román, komedie
  • 1934Blúznivci, historická divadelní hra
  • 1934/1935Sokolská rodina, veselohra (dosud nebyla uvedena)
  • 1938Hrdina, historická divadelní hra

Sebrané spisy[editovat | editovat zdroj]

Výběry[editovat | editovat zdroj]

  • 1936 - Výber z rozprávok
  • 1951 - Do konca
  • 1953 - Výber z diela
  • 1953 - Žliebky
  • 1954 - Apoliena
  • 1954 - Stratená statočnosť a iné rozprávky
  • 1959 - Prvé hodinky a iné rozprávky
  • 1960 - Horký chlieb a iné poviedky
  • 1965 - Tajný boháči
  • 1972 - Pastierča
  • 1973 - Statky-zmätky a iné

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

  • 1914 - Výklad programu Slovenskej národnej strany
  • 1917-1918 - Vojna a mier
  • 1918, 1919 - Malý kultúrny zemepis Slovenska 1-2.
  • 1919 - O samospráve Slovenska
  • 1919 - Malý kultúrny zemepis východného Slovenska
  • Při mobilizaci čs. armády na podzim roku 1938 měl VIII. sbor krycí název "Tajovský".

Dílo v elektronické podobě[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Gregor Tajovský na slovenské Wikipedii.

  1. Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 751.