Josef z Ditrichštejna
Josef František kníže z Dietrichsteinu, počeštěně z Ditrichštejna (německy Joseph Franz Fürst von Dietrichstein-Proskau-Leslie; 28. března 1798 Petrohrad – 10. července 1858 Frýdlant) byl rakouský a český šlechtic, jako jediný z rodu Ditrichštejnů se sblížil s českým prostředím a patřil k osobnostem národního obrození. V roce 1854 zdědil po otci titul knížete spolu s rozsáhlým majetkem v Čechách a na Moravě.[1] Po jeho smrti došlo k rozdělení ditrichštejnského dědictví mezi čtyři dcery.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z významného šlechtického rodu Ditrichštejnů, narodil se v Petrohradě jako jediný syn diplomata a generála Františka Josefa z Ditrichštejna (1767–1854), matka Alexandra Andrejevna (1775–1845) pocházela z ruského šlechtického rodu Šuvalovů. Manželství rodičů skončilo brzy rozlukou, matka přesídlila do Itálie, Josef František zůstal jako dědic rodu v péči otce.
Josef studoval v Praze a ve Vídni, pobýval také v Anglii, pod otcovým vlivem přejímal řadu moderních názorů. V roce 1821 se oženil s Gabrielou Vratislavovou z Mitrovic (1804–1880), c. k. palácovou dámou, dcerou českého nejvyššího maršálka Josefa Antonína Vratislava z Mitrovic (1764–1830). Díky manželství se sblížil s českou obrozeneckou společností, pobýval převážně v Praze, kde se také narodily všechny jeho dcery, rodina si oblíbila také zámek v Libochovicích,[2] který byl z ditrichštejnských statků nejblíže k Praze. Patřil ke spoluzakladatelům Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách a v letech 1833–1840 byl jejím prezidentem. Dále byl členem Hospodářské společnosti a Společnosti Národního muzea. Byl též c. k. tajným radou a komořím.
Po otci zdědil v roce 1854 knížecí titul a rozsáhlý majetek na Moravě a v Čechách (Mikulov, Libochovice, Polná, Lipník nad Bečvou, Nové Město nad Metují, Hranice, Budyně nad Ohří, Dolní Kounice).[3] V roce 1856 uzavřel dohodu se svým strýcem Mořicem (1775–1864), který se s podmínkou roční apanáže ve výši 40 000 zlatých vzdal majetkových nároků. Stejně tak se svých nároků vzdala Josefova manželka Gabriela s tím, že jí dcery budou vyplácet roční rentu 32 000 zlatých. Gabriela do rozdělování ditrichštejnského dědictví svolila zahrnout také svůj majetek ve Žďáře nad Sázavou, který zdědila po otci. Josef Ditrichštejn měl čtyři dcery, které si ještě před smrtí posledního ditrichštejnského knížete Mořice rozdělily majetek.
Zemřel náhle na mrtvici na zámku Frýdlant při návštěvě u své nejmladší dcery Klotyldy.[4] Je pohřben v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově, stejně tak i jeho manželka Gabriela.[5]
Potomstvo
[editovat | editovat zdroj]
- 1. Terezie (1822–1895), manžel 1849 Jan Bedřich hrabě z Herbersteina (1810–1861), c. k. komoří, místodržitel v Salcburku, jejich syn Jan Josef (1854–1944) připojil ke svému jménu z titulatury Ditrichštejnů příjmení Pruskovských z Pruskova (Herberstein-Proskau, 1896)
- 2. Alexandrina (1824–1906), manžel 1857 Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813–1871), rakouský ministr zahraničí a místodržitel v Čechách, 1869 kníže Dietrichstein-Nikolsburg, hrabě Mensdorff-Pouilly'
- 3. Gabriela (1825–1908), manžel 1852 Alfred kníže Hatzfeld (1825–1911), člen pruské panské sněmovny, rytíř Maltézského řádu
- 4. Klotylda (1828–1899), manžel 1850 Eduard hrabě Clam-Gallas (1805–1891), c. k. tajný rada, komoří, generál jízdy, zemský velitel v Čechách, dědičný člen panské sněmovny
Rozdělení ditrichštejnského dědictví mezi dcery knížete Josefa Ditrichštejna
[editovat | editovat zdroj]| Dědička | Velkostatky, nemovitosti | Hodnota podílu | Čistá hodnota podílu po odečtení pasiv a dorovnání finanční hotovostí |
|---|---|---|---|
| Terezie Herbersteinová
(1822–1895) |
Dolní Kounice, Grad (dnešní Slovinsko), Ristovec (dnešní Slovinsko)
palác ve Vídni (Herrengasse 1) (jako nejstarší dcera převzala již v roce 1858 gundakarovský fideikomis (Libochovice, Budyně nad Ohří, Vlachovo Březí) |
1 772 209 zlatých | 1 846 020 zlatých |
| Alexandrina Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly
(1824–1906) |
Mikulov
palác ve Vídni (Minoritenplatz 3) |
1 760 091 zlatých | 1 846 020 zlatých |
| Gabriela Hatzfeldová
(1825–1908) |
Lipník nad Bečvou, Hranice, Helfštýn
vila ve Weidlingau |
1 720 190 zlatých | 1 846 020 zlatých |
| Klotylda Clam-Gallasová
(1828–1899) |
Polná, Přibyslav, Vojnův Městec, Žďár nad Sázavou
železárny Staré Ransko, palác ve Vídni (Währinger Strasse 30) |
1 688 864 zlatých | 1 846 020 zlatých |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ve skutečnosti byl devátým knížetem, protože prvním knížetem byl už kardinál František z Dietrichsteinu (1570–1636).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl 7; Praha, 1893 (reprint 1997), s. 508 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 278
- ↑ BRICHTOVÁ, Dobromila: Zámek Mikulov; Mikulov, 2015; s. 58–59 ISBN 978-80-85088-47-2
- ↑ ČAPKOVÁ, Nikola: Pohřební oznámení v rodinném archivu Dietrichsteinů; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2018 (diplomová práce); s. 88–90 dostupné online
- ↑ BRICHTOVÁ, Dobromila: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově; Mikulov, 2014; s. 90 ISBN 978-80-260-6977-5
