Přeskočit na obsah

Jetel jahodnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJetel jahodnatý
alternativní popis obrázku chybí
Jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
Rodjetel (Trifolium)
Binomické jméno
Trifolium fragiferum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres jetele jahodnatého

Jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum) je vytrvalá, nízká rostlina s poléhavými lodyhami schopná růst ve vlhké a zasolené půdě. Tento, v české přírodě původní druh, je v době tvorby plodů nápadný svými kulatými plodenstvími, které vypadají jako narůžovělá malina či jahoda. Postupně se změnou v obhospodařování míst, která jsou vhodná pro jeho růst (vysušováním, eutrofizaci, zarůstáním), dochází k mizení ze stanovišť na kterých tradičně vyrůstal. Proto je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání" zařazen mezi ohrožené druhy (C3).[1][2][3]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina s rozlehlým euroasijským areálem. Oblast výskytu jetele jahodnatého se nachází po celé Evropě a v Asii od Blízkého východu a Kavkazu přes Jihozápadní Asii, Sibiř a Střední Asii až po Bajkalské jezero, okrajově také zasahuje do severní části indického subkontinentu. Za jeho domovinu je současně považována i Makaronésie, Severní Afrika a Etiopie. Jako zavlečená rostlina se dostal do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.

V České republice vyrůstá převážně v teplých územích na severozápadě Čech, v Polabí, dolním Povltaví a na střední, jižní a jihovýchodní Moravě, vyskytuje se především v termofytiku a teplejších oblastech mezofytika. V jižních a západních Čechách, stejně jako na západní a severní Moravě, téměř chybí.[1][2][4]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Fakultativně halofilní rostlina která se samovolně objevuje na vlhkých nebo střídavě podmáčených loukách a pastvinách, na zasolených půdách či přímo slaniskách a snáší bez újmy i zaplavení po dobu dvou měsíců. Vyskytuje se i na alkalických půdách (např. vápence). Je diagnostickým druhem slaniskových trávníků svazů Puccinellion limosae a Juncion gerardii. Tolerance k zasoleným či alkalickým půdám ji předurčuje také vyrůstat nahodile okolo solených cest i přímo v obcích, kde vyhledává místa s nezapojenou vegetací. Hemikryptofyt, který má v prvém roce po výsevu pomalý vývoj, v dalších létech kvete podle stanoviště od června do srpna a prvá semena dozrávají koncem srpna. Ploidie druhu je 2n = 16.[1][2][5][6][7]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Květenství

Vytrvalá bylina s poléhavými až vystoupavými, z kůlovitého kořene rostoucími lodyhami 10 až 30 cm dlouhými, které v uzlinách koření. Jsou porostlé trojčetnými listy s řapíky dlouhými 5 až 15 cm, jejich zelené lístky bez skvrn jsou vejčité či eliptické, 1 až 2 cm dlouhé, na vrcholu okrouhlé nebo mělce vykrojené a po okraji slabě zoubkované. Palisty jsou kopinaté, bělavé, na konci zašpičatělé a více než do poloviny srostlé s řapíkem. Před tvorbou plodů je zaměnitelný s jetelem plazivým, který se odlišuje bělavými skvrnami na lístcích.

Květenství jsou kulovité nebo eliptické hlávky, velké asi 1 cm, vyrůstající na dlouhých stopkách z paždí listů. Jsou sestavená z 10 až 30 krátce stopkatých, šedobílých až narůžovělých květů asi 6 mm dlouhých, které mají blanité listeny delší než stopky. Asi 5 mm dlouhý kalich s kopinatými zuby je nestejně dvoupyský, hustě chlupatý, po odkvětu se nápadně nafoukává až na 10 mm a z části nebo plně překrývá korunu. Světle růžová až bílá koruna má elipsovitou, tmavě pruhovanou pavézu mnohem delší než člunek i křídla. V květu je deset dvoubratrých tyčinek a jeden pestík. Květy poskytují opylovačům hodně pylu i nektaru, slétávají se na ně hlavně čmeláci a včely. V případě nedostatku opylovačů dokáží květy být i samosprašné, počet semen je však nižší.

Opylená květenství vytvářejí kulovitá až elipsoidní, světle hnědá nebo nafialovělá plodenství mívající 10 až 15 mm v průměru. Plody jsou hnědé, asi 3 mm dlouhé nepukavé lusky, obsahující jedno až dvě podlouhle vejčitá, tmavě tečkovaná semena. Lodyhy s dozrávajícími semeny se ohýbají a plody jsou přitlačovány k zemi, nesnadno se strojně sklízí. Na loukách se obvykle rozmnožuje vegetativně odnožemi. Osemení semen jsou velmi tvrdá, doporučuje se je před výsevem skarifikovat. Přirozenou cestou se semena, která v luscích vydrží do pozdního podzimu, šíří na nová stanoviště nejčastěji vodou.[1][2][5][6][8][9]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

U jetele jahodnatého se v Česku rozlišují dvě variety, lišící se květenstvím a velikosti kalichu. Jsou to:

  • jetel jahodnatý pravý (Trifolium fragiferum L.var. fragiferum)
  • jetel jahodnatý opomíjený (Trifolium fragiferum L.var. bonannii (C. Presl) Fiori et Paol.)

Nominátní varieta, jetel jahodnatý pravý, má květenství kulovité a kalich po odkvětu zcela překrývá korunu, kdežto jetel jahodnatý opomíjený má květenství spíše elipsoidní a kalich překrývá po odkvětu korunu jen zčásti. Obě variety občas rostou na stanovišti společně a pak se vyskytuje celá řada přechodných typů.[1]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Tento druh jetele je dobrá pastevní pícnina pro vlhké a slaniskové půdy, kde se nedaří jeteli plazivému, je doporučován jako složka pastevních směsí. Z pícninářského hlediska je ceněná jeho schopnost snášet spásání po kterém rychle obrůstá, jeho vytrvalost po dobu nejméně pěti až šesti let, schopnost vegetativního rozmnožování zakořeňováním poléhavých lodyh, husté olistění a vysoký obsah dusíkatých látek. Má dobrou výživnou hodnotu a domácí býložravá zvířata jej ráda přijímají, bývá hodnocen i jako medonosná rostlina. Je také vhodnou rostlinou pro zpevnění a zdrnění příkrých svahů s jílovitou půdou. Na kořenech rostlin jsou útvary osídlené symbiotickými bakteriemi, které dokáži jímat vzdušný dusík a obohacovat jím půdu.[6][7][9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Jetel jahodnatý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 21.09.2013 [cit. 2017-04-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Jetel jahodnatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.07.2011 [cit. 2017-04-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 25.04.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. ↑ US National Plant Germplasm System: Trifolium fragiferum [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Jetel jahodnatý, s. 148–149. 
  6. ↑ a b c PELIKÁN, J.; KNOTOVÁ, D.; MYSLIVECKÝ, T. Nové poznatky z výzkumu a využívání genetických zdrojů rostlin: Nové druhy pícnin a možnosti jejich využití [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby v.i.i., Praha - Ruzyně, rev. 28.11.2012 [cit. 2017-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-26. 
  7. ↑ a b GÖTZOVÁ, Ilona. Opylování a opylovači nadčeledi včel čeledi Fabaceae. České Budějovice, 28.03.2011 [cit. 25.04.2017]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Romana Novotná. Dostupné online.
  8. ↑ BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Ďatelina jahodovitá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2017-04-24]. S. 295–296. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-26. (slovensky) 
  9. ↑ a b Finland Nature and Species: Trifolium fragiferum [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jetel_jahodnatý&oldid=21428359“