Přeskočit na obsah

Jaroslav z Thun-Hohensteinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Jaroslav František z Thun-Hohensteinu
Jaroslav František z Thun-Hohensteinu, foto z r. 1907
Jaroslav František z Thun-Hohensteinu, foto z r. 1907
2. kníže Thun-Hohenstein
Ve funkci:
1. listopadu 1916 – 5. března 1929
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceFrantišek Antonín III. z Thun-Hohensteinu
NástupceFrantišek Antonín IV. z Thun-Hohensteinu
Člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1916 – 1918
PanovníkKarel I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1906 – 1913
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1889 – 1902
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana konz. velkostatku
Český katol.-nár. klub

Narození23. května 1864
Děčín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí5. března 1929 (ve věku 64 let)
Děčín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníThunská rodinná hrobka pod kaplí sv. Jana Nepomuckého v (Děčíně)-Chrástu, od roku 1995 krypta kostela Povýšení svatého Kříže v Děčíně
Choť(1887) Marie Chotková (1863–1935)
RodičeBedřich František z Thun-Hohensteinu a Leopoldina z Lambergu
DětiFrantišek de Paula Antonín (1890–1973)
Arnošt Leopold (1905–1985)
Příbuzníbratr: František z Thun-Hohensteinu (1847–1916)
švagrová: Žofie Chotková (1868–1914)
švagr: František Ferdinand d'Este (1863–1914)
tchán: Bohuslav Chotek z Chotkova (1829–1896)
Alma materUniverzita Karlova
CommonsJaroslav Thun-Hohenstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav František 2. kníže z Thun-Hohensteinu (celým jménem Jaroslav František de Paula Bedřich Desiderius Maria Josef Romedius hrabě (1916 kníže) z Thun-Hohenštejna, německy Jaroslav Franz de Paula Friedrich Desiderius Maria Joseph Romedius Graf (1916 Fürst) von Thun und Hohenstein, 23. května 1864[1][2]Děčín[3][4] (některé dokumenty uvádějí, že se narodil v Kvasicích[5]) – 5. března 1929 Děčín[5][4][6]) byl rakouský a český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a politik. Od mládí se angažoval ve veřejném životě v Čechách, kde byl poslancem Českého zemského sněmu, po převzetí dědictví na Moravě byl činný na Kroměřížsku a v Brně. Byl poslancem Říšské rady a Moravského zemského sněmu.[2] V roce 1916 po starším bratru Františkovi (1847–1916) zdědil knížecí titul a majetek v severních Čechách (Děčín). Mimo jiné byl švagrem a osobním přítelem arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a po atentátu v Sarajevu se stal poručníkem nezletilých dětí zavražděného následníka trůnu.

Patřil k děčínské větvi starobylého rodu Thun-Hohensteinů, narodil se na zámku v Děčíně jako nejmladší potomek diplomata Bedřicha Františka z Thun-Hohensteinu (1810–1881) a jeho manželky Leopoldiny, rozené hraběnky Lambergové (1825–1902). Absolvoval gymnázium v Praze, poté pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy, titulu doktora práv dosáhl v roce 1890.[2] Hlásil se k českému státoprávnímu programu a národnosti.[6] Šlo o jeden z výrazných případů generačního posunu, kdy se příslušník české šlechty přiklonil na rozdíl od svých předků k českému (federalistickému) politickému táboru.[7] V roce 1889 byl jmenován c. k. komořím, po studiích krátce sloužil v armádě, u 13. dragounského pluku v Krakově strávil jeden rok a poté byl v hodnosti poručíka převeden do zálohy. Ve veřejném životě se začal angažovat v rámci spolků na Děčínsku, ještě před dokončením univerzitních studií vstoupil i do politiky. V zemských volbách roku 1889 byl zvolen na Český zemský sněm za velkostatkářskou kurii (svěřenecké velkostatky). Mandát obhájil i v zemských volbách roku 1895[2] a zemských volbách roku 1901.[8] Na Českém zemském sněmu zasedal za Stranu konzervativního velkostatku.[2][6] Na mandát rezignoval v roce 1902, kdy převzal správu dědictví po matce na Moravě.[9] V Památníku českých starostů na Moravě z roku 1909 je uváděn jako c. k. komoří, velkostatkář, říšský a zemský poslanec, od roku 1900 starosta Kvasic, místopředseda starostenského sboru kroměřížského, místopředseda okresní školní rady a okresního silničního výboru a předseda agrární banky moravské.[10]

Zámek Kvasice, sídlo Jaroslava z Thun-Hohensteinu v letech 1902–1916

Po přestěhování na Moravu se stal poslancem Moravského zemského sněmu. V zemských volbách roku 1906 sem byl zvolen za kurii velkostatkářskou, v I. sboru.[11] Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za český obvod Morava 14. Usedl do poslanecké frakce Český katolicko-národní klub (širší aliance českých klerikálních subjektů).[12][13] Šlo o dlouhodobější tendenci moravské historické šlechty spolupracovat s katolickým politickým táborem.[14] V rámci finančního odboru Moravského zemského sněmu byl aktivním účastníkem politických debat, kromě toho zastával řadu čestných funkcí v různých institucích na Kroměřížsku. V letech 1910–1912 byl prezidentem Zemědělské rady Moravského markrabství a v letech 1908–1914 předsedou Moravské agrární a průmyslové banky v Brně. V letech 1903–1915 byl také starostou v Kvasicích, kde v té době trvale žil.

Po smrti staršího bratra Františka zdědil v roce 1916 titul knížete a majetek v severních Čechách (Děčín).[6] Zároveň se stal dědičným členem rakouské Panské sněmovny, dále byl c. k. tajným radou a čestným rytířem Maltézského řádu. Jaroslav z Thun-Hohensteinu byl přes svou manželku švagrem Františka Ferdinanda d'Este a patřil k jeho osobním přátelům.[6] Po sarajevském atentátu se stal poručníkem následníkových dětí (měl na starost především správu majetku, vlastní výchovu následníkových dětí zajišťovala švagrová Jindřiška Chotková). Zabýval se výzkumem genealogie svého rodu.[1] Okolo roku 1909 a 1910 se s bratrem Franzem začali zajímat o automobily a vzájemně se informovali o nákupu nových vozů a cestách podniknutých s nimi. Patřili mezi průkopníky motorismu mezi šlechtickou společností.[15]

Zemřel v březnu 1929[6] na svém zámku v Děčíně na slabost srdce. Pohřeb se konal v kapli svatého Jana v Podmoklech.[5]

Zámek Děčín, hlavní sídlo Thun-Hohensteinů

Po matce Leopoldině z rodu Lambergů zdědil v roce 1902 na Moravě velkostatky Kvasice, Morkovice a Zdounky.[1] K těmto třem velkostatkům patřilo téměř 5 500 hektarů půdy a několik průmyslových provozů.[16] Krátce poté Jaroslav z Thun-Hohensteinu rezignoval na politické aktivity v Čechách a trvale přesídlil na Moravu, aby se věnoval správě majetku. Rodina žila na zámku v Kvasicích, na podzimní hony se zajíždělo do Morkovic. Morkovický velkostatek byl v roce 1911 odprodán Filipu Arnoštovi Kinskému. K další změně v majetkových poměrech došlo v roce 1916, kdy Jaroslav po starším bratru Františku Antonínovi zdědil kromě knížecího titulu také stěžejní majetek Thun-Hohensteinů v severních Čechách. Jednalo se o velkostatek Děčín s přidruženým statkem Jílové s celkovou rozlohou 11 016 hektarů půdy. Kromě majorátního fideikomisu patřilo k dědictví po Františku Antonínovi ještě panství Peruc a velkostatek Zdíkov na Šumavě o rozloze více než 5 000 hektarů půdy.[17] Po převzetí majetku v Čechách přesídlil kníže Jaroslav na zámek v Děčíně, kde pod jeho poručnickou správou vyrůstali i sirotci po zavražděném následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d'Este. Po zániku monarchie a vzniku Československa došlo k majetkovým ztrátám, kdy byl během pozemkové reformy vyvlastněn velkostatek Zdíkov.

Ještě během univerzitních studií se v roce 1887 oženil v Praze s hraběnkou Marií Piou Chotkovou (1863–1935), dcerou diplomata Bohuslava Chotka a starší sestrou Žofie Chotkové, vévodkyně z Hohenbergu. Marie Pia se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství pocházelo šest dětí, s výjimkou nejmladšího syna Arnošta Leopolda, narozeného v Kvasicích, se všechny narodily v Praze.[18]

  • 1. Leopoldina Marie (16. dubna 1889, Praha – 21. června 1975, Purkersdorf), manž. 1938 František Maria svobodný pán Vorst-Gudenau-Mirbach (6. května 1878, Żądłowice, Lodžské vojvodství – 28. února 1952, Köfering), c. k. komoří, kapitán
  • 2. František de Paula Antonín (17. prosince 1890, Praha – 20. dubna 1973, Ulm), c. k. komoří, nadporučík, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatků Děčín a Peruc, manž. 1916 Marie Františka princezna Lobkowiczová (2. dubna 1893, Praha – 17. února 1964, Bolzano)
  • 3. Vilemína Marie (11. prosince 1892, Praha – 17. května 1957, Vídeň), manž. 1918 Arnošt Gideon svobodný pán Laudon (3. července 1886, Bystřice pod Hostýnem – 26. března 1944, Brno), rytíř Maltézského řádu, majitel velkostatku Bystřice pod Hostýnem
  • 4. Marie Anna (15. března 1897, Praha – 18. února 1971, Řezno), manž. 1920 Alfred Maria hrabě z Neippergu (21. června 1888, Schwaigern, Bádensko-Württembersko – 11. září 1941, Grünwald, Bavorsko)
  • 5. Sophie Marie (28. listopadu 1901, Praha – 17. prosince 1981, Köfering), I. manž. 1922 Josef hrabě Lerchenfeld-Köfering (6. května 1895, Bamberk – 27. července 1936, Mnichov), rozvod 1925, II. manž. 1947 Karl Adolf Germann (1898–1952)
  • 6. Arnošt Leopold (9. ledna 1905, Kvasice – 3. října 1985, Feldafing, Bavorsko), rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatku Kvasice, manž. 1934 Marie Terezie svobodná paní Wiederspergerová


  1. a b c Thun-Hohenstein, Jaroslav, kníže, 1864-1929 [online]. opac.nm.cz [cit. 2014-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. 
  2. a b c d e NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. 
  3. Matriční záznam o narození a křtu farnost Děčín
  4. a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Děčín
  5. a b c Dr. Jaroslav Thun Hohenstein. Národní politika. Březen 1929, roč. 47, čís. 65, s. 3. Dostupné online. 
  6. a b c d e f Dr. Jaroslav Thun Hohenstein zemřel. Národní listy. Březen 1929, roč. 69, čís. 65, s. 2. Dostupné online. 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 80. 
  8. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  9. http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/026schuz/s026001.htm
  10. PAMÁTNÍK ČESKÝCH STAROSTŮ NA MORAVĚ. Brno: Ústřední starostenský sbor na Moravě, 1909. S. 199. Uspořádání dle soudních okresů a sčítání lidu 1900. 
  11. Seznam poslanců minulého sněmu v Almanachu moravského sněmu zemského zvoleného od 11. listopadu do 7. prosince 1906, http://camea.svkos.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=563487&mcp=36686&idpi=1680954&author= Archivováno 28. 9. 2013 na Wayback Machine.
  12. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  13. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 295. 
  14. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 69. 
  15. František a Jaroslav Thunové–šlechtičtí automobilisté-začátečníci [online]. isvav.cz [cit. 2014-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-23. 
  16. Přehled majetku Thun-Hohensteinů na Moravě in: Neuester Schematismus der Herrschaften und Güter in Mähren und Schlesien, Brno, 1899; s. 91–92 dostupné online
  17. Přehled majetku Thun-Hohensteinů v Čechách in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 595–600 dostupné online
  18. Rodina knížete Jaroslava Thun-Hohensteina in: Gothaischer Hofkalender, Gotha, 1929; s. 405 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]