Přeskočit na obsah

Jaroslav Maxmilián Kašparů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů,
Ph.D., dr. h. c.
Jáhen
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézečeskobudějovická
Zasvěcený život
Institutod roku 1984 premonstrátský sekulární institut
Osobní údaje
Datum narození14. května 1950 (74 let)
Místo narozeníŽirovnice
PotomciBernadetta a Terezie
Povolánípsychiatr a pedagog
OvlivněnTomášem Halíkem
Alma materUniverzita Karlova
Známý díkydržení nejvyššího počtu vysokoškolských titulů v České republice k roku 2012;
esperantista
Významné díloduchovní literatura
Poznámkybezpartijní
člen TOP 09 (do 2014)
člen KDU-ČSL
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Maxmilián Kašparů jako spisovatel známý též pod autorským jménem Max Kašparů, (* 14. května 1950 Žirovnice) je český psychiatr, pedagog, premonstrátský jáhen a esperantista. Působí v Pelhřimově. Je autorem duchovní literatury. Je externím spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde pravidelně vystupuje v pořadu Jak to vidí.[1] Příležitostně vystupuje také v pořadech České televize.

Osobní život

Vzdělání

Po gymnáziu měl v úmyslu studovat literaturu nebo Akademii múzických umění. Pod vlivem rodiny se přihlásil k přijímacímu řízení na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Protože se umístil ve druhé třetině uchazečů, mohl studovat obor stomatologie (první třetina byla přijata ke všeobecnému lékařství). V průběhu studia jej zaujala psychiatrie. Stážoval na Psychiatrické klinice pod vedením profesora Petra Zvolského.[2]

Po absolvování zubního lékařství se rozhodl pokračovat ve studiu všeobecného lékařství a následně se specializovat v psychiatrii. Stomatologové mohli, podle jeho vyjádření, dostudovat pouze čtvrtý až šestý ročník oboru všeobecného lékařství v řádném denním studiu. Kašparů ovšem zvolil dálkovou formu studia při zaměstnání. Jedinou lékařskou fakultou, která tuto formu umožnila, byla bratislavská Univerzita Komenského. Na ní musel opět složit všechny zkoušky ze šesti ročníků včetně státních závěrečných zkoušek. V důsledku rozhodnutí pokračovat ve studiu a nenastoupit dráhu stomatologa, s ním ukončila vztah spolužačka krátce před plánovanou svatbou.[2]

Vystudoval také obory teologie a pedagogika na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve studiu teologie dále pokračoval a získal doktorát (Ph.D.). Habilitoval se (tj. stal docentem) na univerzitě v Košicích v oboru pastorální teologie prací, která vyšla v upravené podobě knižně pod názvem Hypnóza – Pastorální kauza. Doktorát z pedagogiky získal na GTF PU v roce 2012.

Čestný titul doctor honoris causa (dr. h. c.) obdržel roku 2011 v Bratislavě.[zdroj⁠?] Dne 4. dubna 2012 byl zapsán do České knihy rekordů jako držitel největšího počtu vysokoškolských titulů.[3][4][5][6]

Další život

Žije v Rynárci,[4] psychiatrickou praxi provozuje v Pelhřimově. Je velmi žádaný i jako vedoucí duchovních cvičení.[zdroj?]

Při pražských vysokoškolských studiích se seznámil s Tomášem Halíkem. Tomáš Halík mu šel na svatbě za svědka, jeho vůbec prvním křtem po jeho tajném kněžském svěcení byly křtiny dcery Maxe Kašparů Bernadetty. Kromě ní má Max Kašparů ještě dceru Terezii.[2]

Jméno Maxmilián mu v roce 1984 při tajném vstupu do sekulárního řádu želivských premonstrátů udělil opat Želivského kláštera Bohumil Vít Tajovský.[2] Získal je po polském světci sv. Maxmiliánovi Kolbem.

Politika

V říjnu 2012 byl preferenčními hlasy zvolen do krajského zastupitelstva kraje Vysočina jako člen TOP 09.[4]

Jako člen KDU-ČSL přestoupil do TOP 09, z níž vystoupil v létě 2014, když nesdílel názor vedení strany na interrupce. Jako nestraník se následně stal členem lidoveckého klubu krajského zastupitelstva na Vysočině.[7]

Členství

Je členem výboru sekce pro hypnózu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, také je člen Klubu českých skeptiků Sisyfos.

Věnuje se studiu jazyka esperanto. Je členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů[8] a čestným členem České esperantské mládeže.[9] Jako psychiatr je také členem UMEA (Mezinárodní sdružení lékařů-esperantistů) a doporučuje studium esperanta především svým starším pacientům, protože studium jazyků je podle něj dobrou prevencí proti demenci, ovšem národní jazyky jsou pro studium v pozdějším věku již obtížné. Další přínos esperanta pro seniory vidí v možnosti rozšíření jejich společenských kontaktů.[10]

Dílo

Vydal více než dvě desítky publikací v češtině a slovenštiny, z nichž některé byly přeloženy do polštiny, italštiny, francouzštiny, slovenštiny a esperanta. Do češtiny naopak přeložil učebnici esperanta.

Vlastní díla

  • Hovory o sobě (Nakladatelství Cesta, 1990)
  • Věroměr Maxe Kašparů (1999)
  • Malý kompas víry: Pro hledající, bloudící a nevěřící mladé lidi (Matice cyrilometodějská 1995, 1998, 2001)
  • O radostech lidské duše s Maxem Kašparů (2001)
  • Homiletické trivium (Matice cyrilometodějská, 2001)
  • (slovensky) 2 dni s Maxom Kašparů (Katechetické centrum Banská Bystrica, Prešov 2001)
  • Základy pastorální psychiatrie pro zpovědníky (Nakladatelství Cesta, 2002)
  • Do výšky volím pád (Karmelitánské nakladatelství, 2003)
  • Sedmero zastavení u klíčové dírky (Nakladatelství Cesta, 2003)
  • (slovensky) Niekoľko pohľadov na problémové deti a ich výchovu (Katechetické centrum Rožňava, 2003)
  • Vánoční paradoxy (2004)
  • Vánoční proč-kdy-jak-kde (2004)
  • Jinými slovy. Na minutu s Maxem Kašparů (2005)
  • Šum z pěn (Nakladatelství Cesta, 2005)
  • Hypnóza, pastorální kauza – upravená disertační práce (Trinitas, 2006)
  • Z pláště a dalmatiky (Nakladatelství Cesta, 2006)
  • Třicet případů... aneb Malé, bílé, kulaté. (Nakladatelství Cesta, 2007)
  • Zápisník potulného kazatele (Nakladatelství Cesta, 2008)
  • Ve zpětném zrcátku Jindřicha Štreita (Nakladatelství Cesta, 2009)
  • O bludných kruzích a bludných kamenech (Nakladatelství Cesta, 2011)
  • Stručný esperantsko-český psychiatrický slovník (s Miroslavec Malovcem, Norbertinum, Pelhřimov, 2012)
  • Po provaze ke Kristu (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2013)
  • Naslouchat je víc než poslouchat (Nakladatelství Cesta, Brno, 2013)

Vyšlé překlady

  • (italsky) Dimmi come credi… (Città Nuova, Řím)
  • (polsky) Przewodnik po radości (Wydawnictwo WAM, Krakov)
  • (italsky) Le gioie dell´anima (Città Nuova, Řím)
  • (v esperantu) Kristnaskaj demandoj kaj paradoksoj (KAVA-PECH, Dobřichovice, 2010, přeložil Marek Blahuš, ISBN 978-80-87169-19-3)[11]
  • (polsky) Wiaromierz (Wydawnictwo WAM, Krakov)
  • (v esperantu) Konciza psikiatria vortaro (s Miroslavem Malovcem, Norbertinum, Pelhřimov)
  • (slovensky) Po lane ku Kristovi (Karmelitánske nakladatelstvo, Bratislava, 2013)

Překlady cizích děl

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český rozhlas 2 – Praha: Jaroslav Maxmilián Kašparů
  2. ↑ a b c d Kašparů, J. M.: Do výšky volím pád / Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulusem. 2008.
  3. ↑ Nejvíce vysokoškolských titulů | Agentura Dobrý den
  4. ↑ a b c V zastupitelstvu Vysočiny zasedne majitel rekordního počtu vysokoškolských titulů
  5. ↑ Česká databanka rekordů 2012: Nejvíce vysokoškolských titulů, Agentura Dobrý den, přístup: 14.10.2012
  6. ↑ Česká nej. Televize.cz, přístup: 14.10.2012
  7. ↑ Muž s nejvíce tituly opustil TOP 09 kvůli interrupcím. Je zpět u lidovců. iDNES.cz [online]. 2014-07-01 [cit. 2014-07-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ Český rozhlas 6: Člověk a obec – Max Kašparů – esperantistická katolická společnost (05.04.2010)
  9. ↑ Membroj de ĈEJ – Ĉeĥa Esperanto-Junularo
  10. ↑ Jak to vidí ... – 12.10.: Jaroslav Maxmilián Kašparů (čas 24:17–25:21)
  11. ↑ Kristnaskaj demandoj kaj paradoksoj Maxe Kašparů na webových stránkách nakladatelství KAVA-PECH
  12. ↑ Esperanto přímou metodou Stana Marčeka v překladu Maxe Kašparů na webových stránkách nakladatelství KAVA-PECH

Literatura

  • KAŠPARŮ, Jaroslav Max. Do výšky volím pád / Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulusem. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7195-241-1. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Maxmilián_Kašparů&oldid=12177455“