Jaroslav Kmenta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Kmenta
Jaroslav Kmenta v roce 2007
Narození 16. února 1969 (50 let)
Nymburk, Československo
Vzdělání PedF Univerzity Karlovy
Povolání novinář
Zaměstnavatel magazín Reportér
Znám jako investigativní novinář
Ocenění Cena Karla Havlíčka Borovského (2009)
Cena Ferdinanda Peroutky (2018)
Čestné občanství města Nymburka (2018)
Web www.kmenta.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kmenta (* 16. února 1969 Nymburk) je český investigativní novinářspisovatel, reportér časopisu Reportér.[1] Zabývá se vnitropolitickými kauzami, propojeností politických, podnikatelských a mafiánských kruhů a odhalováním korupce. V letech 1993–2000 a 2003–2013 působil v deníku Mladá fronta DNES.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města.[2]

V roce 1991 nastoupil na pozici redaktora ve zpravodajské agentuře ČTK, kde se věnoval školství a pak armádě.[3]

Působení v Mladé frontě DNES[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů.[3]

Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích.[3][zdroj?] V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto.[3] Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský (ČSSD) má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci.[3][zdroj?] V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance.[3] V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice.[4][zdroj?] V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse (ČSSD), který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4] V témže roce také Kmenta přinesl reportáž o tom, jak si vysoce postavený pracovník resortu ministerstva financí, který tehdy řídil Bohuslav Sobotka (ČSSD), tajně ulil desítky milionů korun z vymožené pohledávky českého státu v Peru. Policie pak případ vyšetřila a úředníka obvinila.[4][zdroj?] Začátkem roku Kmenta 2006 popsal, jak předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus tajně vyjednával v Ghaně o miliardové investici do podniku na zpracování kakaa. Kraus pak odešel ze všech politických funkcí.[4][zdroj?]

V roce 2000 absolvoval stáži investigativní žurnalistiky v USA.[5]

V roce 2003 se do redakce MF DNES vrátil po tříleté absenci na pozici vedoucího reportérského oddělení. V mezidobí byl zaměstnán v redakcích periodik Zemské noviny, Super, Impuls a magazínu Instinkt.

V roce 2012 byl Jaroslav Kmenta zmiňován někdejším dopravním policistou a následně asistentem poslance Stanislava Humla Petrem Šlechtou a bývalým detektivem agentury ABL Pavlem Pertlíčkem v záznamu rozhovoru, který byl součástí soudního přelíčení v kauze financování poslanců politické strany Věci veřejné. Šlechta měl v rozhovoru Perlíčka přesvědčovat, aby svědčil proti Vítu Bártovi coby vůdčí postavě agentury i strany, a sliboval mu podpůrnou kampaň v MF DNES prostřednictvím své údajné známosti s Kmentou.[6][7][8][9]

V roce 2013 v redakci MF DNES skončil, podle vlastních slov dal výpověď zejména proto, že vydavatele deníku, společnost MAFRA, koupil podnikatelský magnát a politik Andrej Babiš, kterého Kmenta označil jako kmotra.[10][11]

Od roku 2014 začal působit jako reportér pod vedením šéfredaktora Roberta Čásenského v měsíčníku Reportér.[12][13]

Je ženatý, má dvě děti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Roku 2005 založil vydavatelství JKM.

  • Pouštní horečka. 1999
  • Český špion Erwin van Haarlem. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2005.
  • Kmotr Mrázek. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2007.
  • Kmotr Mrázek II. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2008.
  • Kmotr Mrázek III. Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2009.
  • Svědek na zabití Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2010.
  • Všehoschopní – superguru Bárta Praha : JKM – Jaroslav Kmenta, 2011.
  • Padrino Krejčíř – Afričanaudiokniha, Audiotéka, načetl Pavel Rímský, 2015.
  • Padrino Krejčíř – Gangster – audiokniha, Audiotéka, načetl Pavel Rímský, 2016.
  • Padrino Krejčíř – Žralok – audiokniha, Audiotéka, načetl Pavel Rímský, 2016.
  • Boss Babiš – Jaroslav Kmenta, 2017.
  • Boss Babiš – audiokniha, Audiotéka, načetl Petr Kubes, 2017

Podle knihy Kmotr Mrázek byl v roce 2013 natočen film Příběh kmotra.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 mu byla udělena Cena Karla Havlíčka Borovského za dlouhodobou a investigativní žurnalistiku.[14] Na začátku roku 2019 získal spolu s Ondřejem Kundrou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2018.[2][15][16]

V roce 2018 se stal čestným občanem města Nymburka.[17] [18]

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Proč je dobré mít v redakci Jaroslava Kmentu? Protože ho nikdo nemá rád … Tedy přesněji, nemá ho ráda drtivá většina politiků, ať zprava nebo zleva. To může být důkazem, že svou práci investigativního reportéra dělal dobře a navíc nestranně.
— Robert Čásenský, šéfredaktor MF DNES[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jaroslav Kmenta [online]. Reportér [cit. 2017-03-01]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b DOKSANSKÝ, Adam (ado). Silná témata a politika. Cenu Ferdinanda Peroutky získali Jaroslav Kmenta a Ondřej Kundra. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-02-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e f KMENTA, Jaroslav. Boss Babiš. Vydání první. Nymburk: JKM - Jaroslav Kmenta, 2017. 349 stran. ISBN 978-80-87569-32-0 S. 14.
  4. a b c d KMENTA, Jaroslav. Boss Babiš. Vydání první. Nymburk: JKM - Jaroslav Kmenta, 2017. 349 stran. ISBN 978-80-87569-32-0 S. 15.
  5. Jaroslav Kmenta: Jako investigativní novinář jsem se začal cítit až po patnácti letech práce. Plus [online]. 2017-05-13 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  6. Přepis rozhovoru asistenta poslance Humla, Petra Šlechty, s detektivem společnosti ABL, Pavlem Petrlíčkem, Novinky.cz, 19.5.2011
  7. Záznam rozhovoru poslankyně Kristýny Kočí s podnikatelem Lukáše Víchem a tajemnicí VV Markétou Dobešovou, ČT24, 9.4.2011 [nedostupný zdroj]
  8. Soudní proces s Vítem Bártou. Lidovky.cz [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  9. VACULÍK, Radim; KOUKAL, Josef; Novinky, Právo. Bárta si politiku představoval jako tunel a podrážení nohou lidí, řekl Škárka. Novinky.cz [online]. 2012-04-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  10. http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/nemuzu-pracovat-pro-media-ktera-vlastni-aktivni-politik-tvrdi-novinar-jaroslav-kmenta--1288183, 4. prosince 2013 (rozhovor vedla Lucie Výborná, 28 minut).
  11. http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/53048/novinar-kmenta-utika-z-mf-dnes-pred-babisem-kteremu-rekl-ze-je-kmotr.html, 27. listopadu 2013.
  12. AUST, Ondřej. Čásenského magazín bude Reportér. Médiář [online]. 2014-05-17 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  13. AUST, Ondřej. Startuje nový měsíčník Reportér, vychází na papíře i pro tablety. Médiář [online]. 2014-09-14 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  14. Cenu K. H. Borovského získal Jaroslav Kmenta [online]. ČT24, 2010-06-10 [cit. 2017-03-01]. Dostupné online. (česky) 
  15. ČTK. Novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky získal redaktor Respektu Ondřej Kundra a investigativní novinář Jaroslav Kmenta. Hospodářské noviny [online]. 2019-02-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  16. mld. Peroutkovu cenu získali novináři Ondřej Kundra a Jaroslav Kmenta. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-06 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  17. ŘEHOUNEK, Jan. V Nymburce udělovali nejvyšší městská vyznamenání. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-10-31]. (česky) 
  18. JILEMNICKÝ, Miroslav. Novinář Jaroslav Kmenta se má stát Čestným občanem Nymburka. Nymburský deník. 2018-09-11. Dostupné online [cit. 2019-02-10]. (česky) 
  19. Nervák být reportérem nemůže, říká Jaroslav Kmenta, iDNES.cz, 10.7.2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]