Školství v České republice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Školství v České republice je součást celkového vzdělávacího systému dnes označovaná jako jedna ze sfér sociálních služeb. Pochází z latinského slova educationem. Zahrnuje školy, školská zařízení a lidské zdroje jako subjekt i produkt školství, jakož i legislativní rámec upravující poskytování vzdělávání a služeb.[1] Soustavu škol tvoří mateřské školy, základní školy, střední školy, gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště, nižší stupeň konzervatoře, jazykové školy s právem jazykové zkoušky a základní umělecké školy, dále školy terciární: vyšší odborné školy, vysoké školy a univerzity. Soustavu školských zařízení tvoří: školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, výchovná a ubytovací zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči.[2] Celoživotní učení a kompetence k učení, „naučit se učit“, jsou předpokladem pro zvládání životních i pracovních situací.[3] Školství vymezuje školský zákon, který je základním právním dokumentem nejvyšší úrovně, schválený oběma sněmovnami PČR a podepsaný prezidentem republiky, vztahující se k předškolnímu, základnímu, střednímu a jinému vzdělávání, vyjma terciárního (ISCED 3-3). Stanovuje podmínky, za nichž se vzdělávání uskutečňuje, vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob zúčastněných na vzdělávání a stanovuje působnost orgánů vykonávajících státní správu a samosprávu ve vzdělávání.[4] Historií českého školství se zabýval O.Kádner, který sepsal dva obsáhlé spisy k tomuto tématu.

Stupně vzdělání v ČR[editovat | editovat zdroj]

České školství je rozděleno na čtyři stupně vzdělávání. Základní vzdělání patří do vzdělání povinného, další navazující vzdělávání je již nepovinné. Slepou kolejí českého vzdělávacího systému je vyšší odborné vzdělání, na které již není možné navázat dalším vyšším navazujícím studiem.

Formy vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Forma vzdělávání se dělí podle způsobu docházení do školského zařízení. Prezenční forma studia je většinou realizována žáky do 26 let, kteří docházejí každý den do vzdělávacího zařízení. Pro možnost doplnění vzdělání v průběhu života po skončení školní docházky české školství nabízí možnost individuálního studijního plánu (ten je vhodný také pro osoby se zdravotním nebo jiným znevýhodněním, osoby nadprůměrně talentované nebo třeba sportovce), dálkového studia a studia kombinovaného - kombinace dálkového studia a prezenčního studia kdy žák dochází v pravidelných intervalech do vzdělávacího zařízení a ostatní studijní povinnosti plní dle domluveného harmonogramu.

Pracovníci ve školství v ČR[editovat | editovat zdroj]

Kvalifikace a ostatní kompetence pracovníků ve školství je definován ve školském zákoně. Pedagogický pracovník svěřenou osobu nejenom vzdělává, ale také vychovává a ovlivňuje zásadním způsobem její celostní vývoj. Proto je nezbytně nutné, aby takový pracovník byl nejenom vzdělaný a bezúhonný, ale také je důležité jeho osobnostní vybavení a kompetence. Pedagogičtí pracovníci mají povinnost dalšího akreditovaného vzdělávání v rozsahu 24 hodin za rok.

  • pedagogický pracovník – pracovníci dle zvláštního právního předpisu vykonávající přímou i nepřímou pedagogickou činnost. Jsou podřízeni zákonu č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících
  • nepedagogický pracovník - ostatní pracovníci zaměstnaní ve školách (např. správní zaměstnanci, provozní zaměstnanci – například kuchařky apod.)

Legislativní rámec v ČR[editovat | editovat zdroj]

Tak jako jiné oblasti i školství prochází neustálým a poměrně dynamickým vývojem. Legislativní rámec upravuje školský zákon, samostatný zákon o vysokém školství a dále vyhlášky, předpisy, nařízení a jejich průběžné novelizace a úpravy.

Systém školství v České republice[editovat | editovat zdroj]

Systém vzdělávání je jedním ze základních pojmů pedagogiky a vzdělávací politiky.[8][4] Systém školství zahrnuje legislativu a orgány, které se na jeho chodu, organizaci, řízení a kontrole podílejí. Týká se všech stupňů vzdělávání a všech způsobů zřizování a financování.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Orgány podílející se na správě školství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Financování školství v České republice.

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy[editovat | editovat zdroj]

  • zpracovává koncepci vzdělávání,
  • řídí výkon státní správy v oblasti školství,
  • vede rejstřík škol,
  • schvaluje učební plány (osnovy),
  • schvaluje finanční normativy na žáka,
  • zřizuje vysoké školy a registruje jejich vnitřní předpisy.[5]

Česká školní inspekce[editovat | editovat zdroj]

  • kontroluje dodržování právních předpisů v oblasti školství,
  • provádí inspekční činnost.[5]

Orgány kraje[editovat | editovat zdroj]

  • odbory školství na krajských úřadech – orgány kraje vykovávají státní správu v přenesené působnosti v oblasti školství,
  • zpracovávají programy rozvoje vzdělávání,
  • jsou zřizovatelé odborných učilišť, SŠ, VOŠ a školských zařízení.[5]

Orgány obcí[editovat | editovat zdroj]

Výchovně vzdělávací soustava[editovat | editovat zdroj]

Vzdělávací soustavu tvoří školy a školská zařízení podle § 7 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon.[9] Podmínkou výkonu činnosti školy nebo školského zařízení je zápis do školského rejstříku.[10]

Předškolní zařízení[editovat | editovat zdroj]

Školy[editovat | editovat zdroj]

Základní školy[editovat | editovat zdroj]

Mají 2 stupně (1.–5. třída, 6.–9. třída).

Povinná školní docházka je zahájena rozhodnutím o přijetí dítěte do základního vzdělávání rozhodnutím ředitele školy.[5]

Střední školy[editovat | editovat zdroj]

Soustava škol poskytující středoškolské vzdělávání. Tvoří ji gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště.[1] Střední školství je silně diferencované podle oborů.

Učiliště[editovat | editovat zdroj]
Střední školy[editovat | editovat zdroj]

Střední škola trvá 4 roky – maturitní zkouška – maturitní vysvědčení. Lze ji studovat denní, dálkovou nebo individuální formou .[1]

Vyšší odborné školy[editovat | editovat zdroj]

Poskytují vyšší odborné vzdělávání. Navazuje na středoškolské studium. Připravuje pro kvalifikovaný výkon náročných odborných činností.[1]

Studium trvá 2 až 3 roky a je ukončeno absolutoriem s titulem Dis. Lze ji studovat denní, dálkovou nebo individuální formou .

Vysoké školy[editovat | editovat zdroj]

Souhrnné označení pro různé typy vzdělávacích zařízení terciárního stupně vzdělávání. Podle českého zákona o vysokých školách jsou vysoké školy definovány jako vrcholná centra vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti. Mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti.

Poskytují převážně bakalářské, magisterské a doktorské studium. Lze ji studovat denní, dálkovou nebo individuální formou.[1]

Školská zařízení[editovat | editovat zdroj]

Druhy školských zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové vzdělávání, školská účelová zařízení, školská výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování, školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, školská zařízení pro preventivně výchovnou péči.[5]

Zásady vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Tak jako ostatní oblasti i školství má své zásady, kterými se řídí a které jsou legislativně zakotveny. Týkají se všech oblastí školství a vzdělávání.

  • Zásada rovného přístupu ke vzdělání pro občany ČR a občany členský států EU bez jakékoliv diskriminace. (mají stejná práva a povinnosti).
  • Zásada úcty, respektu, solidarity, důstojnosti a názorové snášenlivosti účastníků vzdělávání. (mezi sebou a mezi učiteli a žáky).
  • Zásada volného šíření poznatků, které vyplývají ze současného poznání (pochopení) světa. (není zakázáno o něčem mluvit). Mimo politické a náboženské agitace.
  • Zásada zdokonalování vzdělávání na základě vědy a výzkumu a používání účinných moderních pedagogických metod.
  • Zásada bezplatného přístupu k základnímu a středoškolskému vzdělání pro občany ČR a občany členských států EU v případě, že zřizovatelem je stát, kraj nebo obec.
  • Zásada hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosaženým cílům vzdělávání, které jsou stanoveny školským zákonem a vzdělávacími programy. (co všechno se má za určité období naučit).
  • Zásada možnosti vzdělávání se po dobu celého života (univerzity třetího věku).[5]

Vzdělávací programy[editovat | editovat zdroj]

Národní vzdělávací program

Vypracovává ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Musí být schválen vládou a poté ještě Parlamentem ČR, aby vstoupil v platnost. Je východiskem pro zpracování rámcových vzdělávacích programů(nadřízenost). Upravuje ho školský zákon, ve kterém jsou uvedeny rozpracované cíle vzdělávání, vymezuje oblasti vzdělávání, vymezuje obsah vzdělávání a je zpracováván pro všechny školy na území ČR.[5]

Rámcové vzdělávací programy

Vycházejí z národního vzdělávacího programu. Jsou závazné pro školní vzdělávací programy. Zpracovává je ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a konzultuje to s ostatními ministerstvy. Jsou zpracovávány pro jednotlivé obory vzdělávání. Zahrnují – obsah, rozsah vzdělávání, pravidla pro průběh vzdělávání, pravidla pro ukončení vzdělání. Jsou závazné pro tvorbu učebnic.[5]

Školní vzdělávací programy

Upravují vzdělávání pro konkrétní školy a dále pro jednotlivé předměty (skupiny předmětů). Jsou zpracovávány ředitelem školy. Vycházejí z rámcových vzdělávacích programů. Učí se podle tematických plánů.[5]

Vybrané problémy českého školství na začátku 21. století[editovat | editovat zdroj]

Podle učitelů na druhém stupni ZŠ se žáci neučí matematiku, protože nejsou ochotni myslet a vynaložit úsilí[11]. Při konfliktech mají rodiče tendenci se svých potomků vždy zastat, mnoho z nich i s pomocí právníka[11]. Někteří žáci, kteří dojíždějí, musí vstávat velmi brzo, a pak usínají při výuce[12]. Ministr školství Marcel Chládek proto prosazoval zahájení vyučování až od devíti hodin, což ale uskutečňuje pouze několik škol. K pozdějšímu zahájení vyučování se přiklání i psychologové. Do dnešního dne se tato úprava nedočkala plošné aplikace a stále se vedou diskuze na všech úrovních.

Na středních školách vzhledem k nedostatku hodin nejsou učitelé schopni se žáky rozebírat aktuální společenské problémy, žáci pak mají informace především z médií a vytržené z kontextu.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. 7., aktualiz. a rozš. vyd. vyd. Praha: Portál, 20011. 395 s. s. Dostupné online. ISBN 9788026204039. 
  2. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. Nové, rozš. a aktualiz. vyd. vyd. Praha: Portál, 2009. 395 s. s. Dostupné online. ISBN 9788073676476. 
  3. WALTEROVÁ, Eliška, Černý Karel, Greger David, Chvátal Martin. Školství - věc (ne)veřejná : názory veřejnosti na školu a vzdělávání. Vyd. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. 307 s. Dostupné online. ISBN 9788024618821. 
  4. a b PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. Nové, rozš. a aktualiz. vyd. vyd. Praha: Portál, 2009. 395 s. s. Dostupné online. ISBN 9788073676476. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n Školský zákon [online]. MŠMT. Dostupné online. 
  6. Vyhlášky MŠMT [online]. MŠMT. Dostupné online. 
  7. Vnitřní předpisy [online]. MŠMT. Dostupné online. 
  8. https://www.naerasmusplus.cz/cz/reformy-a-systemy-vzdelavani-eurydice/skolstvi-v-cr/
  9. Školský zákon [online]. MŠMT. Dostupné online. 
  10. Školský rejstřík [online]. MŠMT. Dostupné online. 
  11. a b KARÁSKOVÁ, Ivana. Myšlení dnešní děti bolí a rodiče jsou až agresivní, říkají učitelé. [online]. Praha: iDNES, 26.6.2014. Dostupné online. 
  12. BELICA, Tomáš. Devítku školy nevolí [online]. Praha: Metro, září 2014. Dostupné online. 
  13. KARÁSKOVÁ, Ivana; BŘEZINOVÁ, Markéta. Školy selhávají při výuce o aktuálním dění, žáci ho dohánějí v médiích. [online]. Praha: iDNES, 9.9.2014. Dostupné online.